Text, který jsem napsal:
Úvodem bude zřejmě nejlepší uvést, že já osobně nejsem z těch, kteří se podíleli na vývoji a testování feromonů a Vulvy - nabídky místního e-shopu.
A aby moje odpověď dávala smysl, pro jistotu uvádím, že odpovídám výlučně na dotaz, který byl položen v souvislosti s vývojem diskuze u článku "Balení žen za pomoci VULVA Original a feromonů".
Upřímě řečeno, do feromonových diskuzí jsem nechtěl zasahovat. Jak nám ukázal zejména příspěvek smazaného autora, ale i Biolog a Placebo jasně ukázali, a někteří další také, jde o rozsáhlou problematiku, kterou je třeba zpracovat jinak, než tomu zde bylo doposud, má-li být brána seriózně.
Z textu na stránkách výrobce Vulvy vyplývá pouze to, že VULVA je erotická pomůcka a nic víc. Cituji: "VULVA Original is not a perfume. It is a beguiling vaginal scent which is purely a substance for your own smelling pleasure.". A jakákoliv erotická pomůcka nemusí vyhovovat každé/mu.
A teď feromony z pohledu dlouhodobého vztahu s ženou podle TZ7. Z Teorie zájmu víme, že je třeba splnit podmínku fyzické přitažlivosti a pak být schopný udržet si její kladný zájem. Se zmíněnou diskuzí se pak nabízí následující:
a) váš přirozený feromon je součástí vaší fyzické přitažlivosti - je otázka jak, a zda-li vůbec, komerčně prodávané přípravky ovlivní konkrétně vaši fyzickou přitažlivost
b) efekt placeba - někomu skutečně může stoupnout sebevědomí, a tím mu to pomůže; ale proč by také někomu nemohlo stoupnout natolik, že se začne chovat jako namachrovaný frajírek, kterého žádná z TZ7 nechce?
Osobně si stojím za názorem, že si nemůžete dlouhodobě udržet kladný zájem ženy vyhovující TZ7, aniž by jste na to skutečně mentálně měli. Zkušenosti, schopnost kontrolovat svoje emoce a znalosti TZ, nic z toho aplikací feromonu nezískáte.
Pokud má někdo dojem, že tu předvádím líbivou politiku podle toho, jak se diskuze vyvinula, pak upozorňuji hned na můj první komentář u TZ1 z 16. 1. 2007 9:46:03. Napsal jsem ho dříve, než tu byl otevřen e-shop.
A nyní najděte 5 rozdílů:
Úvodem bude zřejmě nejlepší uvést, že já osobně nejsem z těch, kteří se podíleli na vývoji a testování feromonů a Vulvy - nabídky místního e-shopu.
A aby moje odpověď dávala smysl, pro jistotu uvádím, že odpovídám výlučně na dotaz, který byl položen v souvislosti s vývojem diskuze u článku "Balení žen za pomoci VULVA Original a feromonů".
Upřímě řečeno, do feromonových diskuzí jsem nechtěl zasahovat. Jak nám ukázal zejména příspěvek autora, ale i Biolog a Placebo jasně ukázali, a někteří další také, jde o rozsáhlou problematiku, kterou snad asi jen tento web zpracoval detailně a proto ji lze brát seriózně.
Z textu na stránkách výrobce Vulvy vyplývá pouze to, že VULVA je erotická pomůcka a nic víc. Cituji: "VULVA Original is not a perfume. It is a beguiling vaginal scent which is purely a substance for your own smelling pleasure.". A jakákoliv erotická pomůcka nemusí vyhovovat každé/mu.
A teď feromony z pohledu dlouhodobého vztahu s ženou podle TZ7. Z Teorie zájmu víme, že je třeba splnit podmínku fyzické přitažlivosti a pak být schopný udržet si její kladný zájem. Se zmíněnou diskuzí se pak nabízí následující:
a) váš přirozený feromon je součástí vaší fyzické přitažlivosti - je otázka jak, komerčně prodávané přípravky ovlivní konkrétně vaši fyzickou přitažlivost. I když se v testování ukazuje, že ano.
b) efekt placeba - někomu skutečně může stoupnout sebevědomí, a tím mu to pomůže; ale proč by také někomu nemohlo stoupnout natolik, že se začne chovat jako namachrovaný frajírek, kterého žádná z TZ7 nechce?
Osobně si stojím za názorem, že si nemůžete dlouhodobě udržet kladný zájem ženy vyhovující TZ7, aniž by jste na to skutečně mentálně měli. Zkušenosti, schopnost kontrolovat svoje emoce a znalosti TZ, nic z toho aplikací feromonu nezískáte. Ale ANO minimálně získáte šanci aby Vás ta žena vnímala a chtěla s vámi mít kontakt. Pak už je to na Vás a díky Feromonům můžete získat někoho, kdo by v prvním kole ani neuvažoval o kontaktu.
Pokud má někdo dojem, že tu předvádím líbivou politiku podle toho, jak se diskuze vyvinula, pak upozorňuji hned na můj první komentář u TZ1 z 16. 1. 2007 9:46:03. Napsal jsem ho dříve, než tu byl otevřen e-shop.
Kdyby feromony opravdu fungovaly, nebylo by třeba takové šarády.
Představte si, že čtete nějaký spotřebitelský test o potravinách, či o zdravotnickém materiálu. A kýho výra, zrovna váš výrobek obsahuje koncentraci jakési potenciálně škodlivé látky. A přitom jste si mysleli, že jste vybrali správně. A nejčko takovádlenc lapálie... Co s tím?
Pochopitelně, že zjištění, že jakási látka je potenciálně škodlivá, se normálně publikují ve vědeckých studiích. Jenomže většina lidí nejsou vědci a časopisy uveřejňující spotřebitelské testy také nejsou žádné vědecké ročenky. Uvědomme si proto několik jednoduchých faktů.
Za prvé, když chci zjistit, že má nějaká látka nějaké účinky na živý organismus, tak jí do toho organismu dostanu v takovém množství, dokud se neprojeví nějaký hledaný efekt. A vůbec to nemusí být v množství a metodou doručení látky do organismu, se kterou se člověk může reálně setkat. Nehledě na to, že cokoliv vám nakonec udělá nějaký nežádoucí efekt – stačí to jen do organismu dostat v dostatečném množství.
Za druhé, v rámci popularizace vědecké práce se vynechávají nezáživná fakta. Např. když do 400 gramového laboratorního potkana vpravíte nitrožilně látku např. ve 100-násobně větší koncentraci než s jakou se člověk reálně potká, když mu přijde do styku s pokožkou, tak tohle se vynechá jako detaily experimentu pro laika nepochopitelné, jelikož neví, proč byl test navržen právě takto. Místo toho se zveřejní nějaká jednoduchá věta, např. že se daná látka může v těle projevit jako endokrinní disruptor.
Za třetí, věta se slovy "řada studií ukazuje" vůbec neznamená, že ony studie říkají to samé, co člověk, který vám tuto větu sdělil. A také to neznamená, že neexistují žádné další studie, které by došly k opačným závěrům – a tudíž jsou celkové výsledky nekonzistentní, a tudíž se z toho nedá dělat závěr, že je něco tak a ne jinak.
A teď si dáme pár příkladů. Paralen by nikdy nemohl projít takovým spotřebitelským testem na léky proti bolesti a horečce, protože obsahuje paracetamol, který v příliš vysoké koncentraci zabíjí otravou jater. Diabetici by si nemohli prodlužovat život dávkováním inzulínu, protože s nadávkováním příliš vysoké koncentrace by umřeli na hypoglykemický šok. A teď pozor, nikdo z nás se nesmí sprchovat! Proč? Protože významné množství H2O bylo nalezeno v každém mrtvém těle a chemické látky přece prostupují lidskou kůží.
Ano, je těžké se vyznat ve všech těch krkolomných názvech chemikálií a ještě vědět, co vlastně dělají. Ale když vidím spotřebitelský test vyznívající přímo jako ukázkové pochybení činnosti SZPI nebo SÚKLu, a ještě používají fráze jako "látka může způsobit" aniž by padlo slovo o její koncentraci, ačkoliv "řada studií říká", tak se zamyslím, z čeho takový ochránce spotřebitelů vlastně žije? Když má příjmy z toho, že jeho čtenáři věří, že je varuje před něčím zásadním, tak jestli tam náhodou ze strany spotřebitelských testerů nedošlo k takzvanému
střetu zájmů.
Tento článek je polopatickým vysvětlením toho, o čem jsem psal v článku Alternativní dodávky energie.
Lidské tělo je mnohobuněčný organismus. Buňky potřebují ke svému životu energii. Tu získávají rozkladem adenosintrifosfátu – ATP. ATP je tedy palivo. Přesněji řečeno, je to palivový meziprodukt. Primárním palivem lidského těla jsou totiž cukry, tuky a proteiny (zkrátka jídlo). Jejich rozkladem mj. vzniká právě adenosintrifosfát, který představuje životní energii buněk.
Aby mohla buňka přežít, musí se nacházet v určitém teplotním rozmezí. Tepelná energie lidského těla vzniká chemickými pochody basálního metabolismu. Pochopitelně je tepelný výkon těla omezený, a proto např. v zimě vyhledáváme vytápěné místnosti. Ve fyzikálním slova smyslu, člověk se ještě dokáže zahřát prací svalů. Např. když si v zimě zacvičíte, abyste se zahřáli.
Třetí energií lidského těla, je elektrická energie. Ta je všudypřítomná a ovládá např. jak kontrakce svalových vláken, tak se podílí i na vypuzení insulínu z pankreatických beta buněk.
Společnou vlastností všech výše uvedených energií je to, že je lze změřit v SI jednotkách. A zároveň je lze nezávisle prokázat, aniž by bylo nutné v jejich existenci věřit.
Možná už jste někdy slyšeli o Reiki, čakrách, bio-energii, negativní a pozitivní energii, zemské energii, vitální energii, virgulí měřených energiích, orgonitu a jiných energiích, které s vědou nemají vůbec, ale vůbec nic společného [96, 146]. Tedy kromě toho, že vás matou překrouceným významem fyzikálního pojmu. Jsou tedy opakem výše uvedených, vědecky prokázaných energií.
Nemohu si pomoci, ale pseudovědecké energie vidím jako nebezpečné a nemorální. Nebezpečné jsou v případě, že ten, kdo je propaguje, v jejich existenci skutečně věří. Takovému člověku chybí hranice, za kterou by už nešel, aby někomu neublížil. V jeho světě totiž aplikuje správný postup. Jenže ten je v reálném světě špatný. Je založen na špatných předpokladech.
Občas se lidé cítí špatně, cítí že mají málo energie. To může být zapříčiněno např. špatnou stravou, nebo chronickým stresem. Nebo se cítí naopak. Každopádně pocit, že je člověk plný energie, vůbec neodpovídá fyzikálnímu úhlu pohledu. Je to jenom pocit, který způsobuje zvýšená hladina některých neurotransmiterů.
Nevidím jiné vysvětlení, než že tohoto jevu zneužívají lidé, kteří pseudovědecké energie propagují, ale zároveň ví, že neexistují. Jednoduše řečeno, takoví lidé svým klientům vědomě lžou. Manipulují s nimi. První trikem, se kterým se setkáte, je Cold-Readingový trik Otevřená mysl.
Z pohledu studia sociálního inženýrství je zajímavé sledovat, jak vědomi si podvodu na svých klientech, hlásají, že podvod není špatný, protože pomáhá. Na to nemohu než říci, že i milosrdná lež je zkrátka lež. A že vaše další jednání založené na lživých informacích může mít katastrofické následky. Například, když vás s léčbou dožene do náruče člověka, který skutečně věří v pseudovědecké energie.
Někdy se můžeme setkat ještě s tvrzením, že pseudoenergie doposud nebyly vědou pouze jenom prokázány. To je výmluva. Pro laika je to tvrzení, které si není nikdy schopen sám ověřit. Vězte tedy, že popsané, vědecky ověřené energie lidského jsou dostatečně známé. A koncept pseudovědeckých energií do nich nikterak nezapadá. Domnívat se tedy, že je věda někdy prokáže, vidím jako naprosto neopodstatněné.
Pseudovědecké energie jsou lákavé svými iluzorními vlastnostmi, tajemností, mnohdy překvapivými zážitky ze seancí, ale hlavně možností stát se expertem i bez znalosti fyziky a vědecké medicíny.
Tragédií vědy je, že krásnou hypotézu skolí ošklivá fakta – Thomas Huxley
Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, co mají všichni ti guru bohatnoucí z pseudovědy společného? Respektive, co mají společného jejich prezentace? Já si všimnul v tomhle článku uvedených pěti rysů.
A když jsem tak nad nimi přemýšlel, a to nejen v oblasti provázané se sváděním žen, uvědomil jsem si následující.
- Nejde o pravdivost ani o přesnost rad, které vám dají. Co se počítá, to je vystupování autority, která vám s jistotou sdělí, co chcete slyšet. Případně na vás použijí Forerův efekt.
- Vzhled hraje významnou roli, zejména u mužů [45]. Např. když vám místo faktů servírují přehlídku dámského spodního prádla. Anebo když vám o svádění vypráví žena, která neprezentuje tradiční romantické představy žen, ale která místo toho mluví jako "zkušený lovec žen Evžen". Apel na vzhled zabírá i na ženy – např. jim slibte zázračnou obuv, jejímž pravidelným nošením si údajně zkrášlí postavu (viz podrobněji).
- Neexistuje žádný akreditační systém, který by hodnotil způsobilost guru "učit", jako je tomu např. u předmětů vyučovaných na akreditovaných vysokých školách.
- Klienti guru nevolají po seriózní garanci odbornosti rad guru. Guru tak s vystavením účtu v podstatě říká: "zaplať mi za učení něčeho, co jsem sám nikdy nedokázal".
Inu, posuďte sami, zda při zamyšlení nad dále uvedenými rysy dospějete k tomu samému.
1. Autorita
Cokoliv guru řekne, to řekne s přehledem autority, která má pravdu, protože to říká. Nejedná se o nic jiného, než o vědecky prokázaný jev v praxi, viz publikace Stanleyho Milgrama [103]. Např. studenti byli ochotni dát svým spolužákům smrtelnou dávku elektrického proudu jen proto, že jim bylo s dostatečnou sebedůvěrou řečeno, ať to udělají, že jim to pomůže lépe se učit.
Když něco řeknete s naprostou sebedůvěrou, dostatečně sugestivně, běžní lidé vám to uvěří. I kdyby to byla zjevná blbost. Oni totiž nemají čas si všechno ověřovat. Když je přesvědčíte jistotou ve svém hlase či psaném projevu, dají na vás. Jen tak se napálit se nenechají lidé, kteří buď o dané věci už něco ví, anebo se alespoň namáhají kriticky přemýšlet. Buď to už znají, anebo chtějí znát podklady, na kterých překládané tvrzení stojí.
Klíčovou vlastností je, že guru, který se prezentuje jako autorita, vám nedá důkaz svých tvrzení. Věci jsou tak prostě proto, protože to tak řekl. Např. "když budeš myslet pozitivně a dělat vše, co jsem řekl, vyléčím tvé revma". Nebo, "když se budeš přesně držet mého postupu, svedeš neznámou ženu ještě ten den a budete mít spolu sex".
Případně se ještě pojistí tzv. neověřitelným tvrzením. Např. vám v případě neúspěchu řekne, že jste v jeho postup dostatečně nevěřili. Tím jste nemohli dostatečně aktivizovat samoléčitelské schopnosti svého organismu. A stejně tak dobře jste se díky tomu neztotožnili s jeho postupem svedení, takže jste nepůsobili dostatečně sebevědomě, a proto nebyl sex.
Vždy bude existovat nějaká obezlička, úniková cesta. Všimněte si, když si pseudovědecký guru nechá otevřená úniková vrátka, aby mohl každý neúspěch shodit na vás a ne na to, že jeho pseudověcká metoda je zkrátka nefunkční blud.
Užitečným nástrojem k udržení autority je moderování komentářů. Smutnou praxí je totiž také odvolávání se na existující vědecké články, ve kterých se ve skutečnosti nepíše to, co guru říká, že se tam píše. Třeba když jakoby doloží vědecký závěr pseudovědeckým zdůvodněním. Tím se snaží vyvolat falešný dojem, že pseudovědecké zdůvodnění musí být správné, když věda má pravdu.
Příkladem může být poučka, že když budete ve vztahu dbát na spokojenost partnerky na úkor své spokojenosti, budou z toho jen problémy. Což je logické. Byli byste frustrovaní, a z toho nic dobrého nekouká. Nicméně, guru to zdůvodní třeba tak, že ji tím nevědomě stavíte do role své matky. A vztah tedy nemůže dojít romantického naplnění. Což je Freudovina jak vyšitá. Jenomže informovaní lidé nejen že poznají rukopis Freuda, ale dnes už díky vědě ví i to, že paměť, tj. mozek, funguje jinak, než jak si Freud představoval. Nic z toho vám však guru neřekne, protože se prezentuje jako všeznalá autorita.
2. Rovnice
Stačí, poukážeme-li na to, že čistota je půl zdraví a veselá mysl také půl zdraví. Je s podivem, že tyto dvě rovnice, dávající dohromady zdraví celé, unikly dosud pozornosti lázeňských lékařů. Jejich využitím by bylo umožněno léčení v masách.
Zdeněk Jirotka - Saturnin
Poté, co jsem sestavil matematický model Teorie zájmu, pro mne o to více vyniklo, jak se i jiní uchýlili k popisu svých tvrzení pomocí rovnic. Ovšem ne vše, co je nazýváno rovnicí, se taky skutečně rovná.
Situace se má tak, že se jejich obvyklý čtenář domnívá, a to už navzdory vzdělání ze základní školy, že rovnici sestaví pouhým přidáním znaku rovná se. Např. 5 hrušek = 5 jablek. Pravda, je to postup k sestavení "rovnice" skutečně rychlý a příliš nezatěžuje mozkovou kapacitu příjemce nějakým přemýšlením. Jenže je naprosto špatně.
Když se podíváte na rovnice guru, dost možná zjistíte, že by za ně dostali pětku už od paní učitelky na základní škole. Tak proč byste měli brát návody takových lidi vážně, když demonstrují, že nezvládají ani učivo základní školy? Nebo ho snad nezvládáte ani vy?!
I takoví lidé se totiž najdou. Naprosto fascinující je pak projev kognitivní disonance. Že jejich guru sčítá hrušky s jablky, a ještě mu vychází naprosto neuvěřitelná čísla, to přejdou. Prostě řeknou, že guru rovnice nemáte brát doslovně, ale jenom jako inspiraci. Když zjistí, že rovnice, které mají být přesné a odrážet reálný svět, zkrátka nefungují, najdou si zdůvodnění, proč to nevadí.
Až uvidíte člověka, který sedí spokojeně v autě s prázdnou nádrží, točí volantem a dělá "brrrm, brrrm, hen, héén" viděli jste v praxi víru v rovnici, že auto pojede i s prázdnou nádrží (i kdyby to mělo být do kopce a bez vleku).
Ano, tohle byl příklad, který v praxi asi zrovna často neuvidíte. Je to přece jen příliš zjevné. Tak to zkusíme jinak. Abyste slečnu zaujali a svedli, musíte udělat, zde se poradí opravdu zbytečná hloupost, ale hlavně s úsměvem! Jako kdyby snad úsměv mohl zachránit třeba to, že se před normální, dospělou slečnou budete chovat jako pubertální tele imitující sebedůvěru 007. A když se to nepovede? Holt jste se jí málo dotýkali. Chyba v postupu fakt nebyla. Fak, ganxta, fak no, yeah! S trochou recese lze totiž podobně postupovat i při vystajlování vašeho outer-self:-)
3. Kniha
Co by to bylo za guru, kdyby svá moudra nevydal v knížce? Anebo, moderně, alespoň na DVD? Jenomže, každá knížka není užitečná, ať už si to o sobě tvrdí, jak chce.
Snad nejlépe je to vidět na sebechvále jednotlivých guru, že každý přišel s něčím novým, něčím revolučním. Zkrátka, že současnou úroveň znalostí posunul někam dál. Čímž vám implikuje, že to, co vymyslel, to přeci zcela jistojistě funguje.
Když něco funguje, lze to jednoznačně a nezávisle ověřit vědeckou metodou. Co však mají knihy takových guru společného? Tito guru své údajně funkční objevy nikdy nepublikovali ve vědeckých peer-review článcích, nejlépe v impaktovaných časopisech. Jo, to se pak knížky píšou jak po másle, když vás netáhne ke dnu kotva odborné recenze. Když se totiž nemusíte držet faktů, můžete si "plácat játra jak je vám libo a ovcím čtivo".
Představte si např. že si někdo napíše, že se posledních 25 let věnuje výzkumu vztahů. To zní hezky. Tak si zadáte jeho jméno alespoň na scholar.google.com. A ejhle, nikde nic. Na jednu stranu je hezké, že se tomu věnoval tak dlouho. Ale na druhou stranu, jestli si 25 let bádal bez zpětné vazby lidí, kteří jsou zvyklí výsledky posuzovat objektivně a nezávisle, pak je to k ničemu. Protože taky mohl vybádat leda tak pěknou ptákovinu.
Jedná-li se o knihu, ve které vám není překládáno nic nového, měli byste se ujistit, že je její autor alespoň dobře obeznámen se současným stavem poznání dané problematiky – tzv. State of the Art. Tj. toho, na co už přišli jiní a co bylo nezávisle ověřeno – tedy necitovat další bludy. Pokud však guru předkládá něco "zázračně" nového, mělo by to být nejprve publikováno v peer-review vědeckých časopisech.
"Plácat si játra", že bylo objeveno něco nového, to svede každý. Ale objevit něco opravdu nového, na to už každý nemá. Dejte si pozor na hlupáky, kteří si myslí, že na to mají. A na podvodníky, kteří to jen tvrdí, jakbysmet.
Kniha není automaticky užitečná ani pravdivá jen proto, že byla napsána.
4. Líbivost sdělení
Guru vám říkají, co chcete slyšet bez ohledu na to, zda je to vůbec reálné, či nikoliv. Když bude chtít ovce slyšet, že je tráva modrá, guru jí poví, že je modrá. I kdyby oba stokrát viděli, že je zelená. Když chce ovce koupit a guru prodat, neuděláte s tím nic. Pouze my chytřejší (pozor, toto je líbivý apel na vaše emoce;-) si uvědomíme následující.
Každý člověk chce být milován, ctěn a těšit se plnému zdraví. A chce mít sex. Toto jsou základní exploity. Guru líbivosti sdělení dosáhne tím, že na vás použije alespoň jeden z nich. Tj. jakože vám slíbí alespoň jedno zlepšení – např. že s jeho radou získáte krásnou ženu, která vám orgasmem omdlí v náručí, vyhrajete v loterii a ještě se vyléčíte z revma. Anebo že s kusem obyčejného plastu dosáhnete vynikajících sportovních výkonů. O fakta tu nejde ani omylem.
Musíte např. pro svedení ženy udělat něco, co je vám nepříjemné? Třeba překonat strach z odmítnutí, když si říkáte o její telefonní číslo? Guru má dvě možnosti, jak vás ovlivnit.
- Dokud neseberete odvahu si o číslo povědět, nejste hodni toho, aby vám guru věnoval svůj drahý čas. Přece jím nebude plýtvat na nějakého ňoumu!
- Guru vám zkrátka řekne, že to nemusíte dělat.
Jde jenom o to, co se vám bude líbit víc. Zda to, že si zasloužíte přízeň velkého guru, nebo to, že nebudete muset dělat věci, které jsou vám nepříjemné.
Pochopitelně je možné spojit oba přístupy. Nejsnazší je povědět, že hezčí dívky získáte s první možností. Nesmělí, kteří preferují druhou možnost, totiž budou rádi i za průměrné hezké dívky. Ošklivky pochopitelně slibovat nebudete, protože ty se zkrátka nelíbí.
Ahá, klient říká, že něco takového slyšel? Že už to na něj někdo zkoušel a nevyšlo to? Nevadí. Stačí mu pošeptat, že vy nabízíte techniku, kterou zná jenom pár vyvolených. Nádech tajemství a zvýšená taxa pak už udělá své.
Mimochodem, proč si myslíte, že jsou např. weby guru svádění protkány obrázky lepých děv, které se příležitostně dívají i na lepé jinochy se zaujetím více než nemalým? Anebo proč jsou u "zdravotních" produktů fotky lidí kypících zdravím?
Zkrátka, každému naservírujete, co chce slyšet. Více se o této technice můžete dočíst pod názvem Sugar Lump, např. v manuálu psychologické manipulace Cold Reading [84]. Zároveň se však toto téma dotýká i náborových technik sekt a sebeprezentací kultů veřejnosti.
Užitečnými nástroji k udržení líbivé prezentace je moderování komentářů, převlek slušňáka a selektivní paměť.
A propó, jako příklad z finančního sektoru, až vám budou nabízet skvělou investiční příležitost se všemi těmi super procenty, zkuste si ten údajný zisk přepočítat na absolutní čísla. Takové cvičení by totiž nemuselo být výhodné jenom pro rozvoj vašeho kritického myšlení, ale i pro vaši peněženku.
Využití exploitů, tj. apel na vaše emoce a touhy, má ještě jeden společný rys. Ačkoliv je slibovaný efekt nereálný, guru trvá na tom, že ho lze dosáhnout. Chce-li vám něco prodat, musí vás nejprve zviklat, abyste koupili, že to jde. A proto postupuje v této sekvenci:
- Uvede pseudovědecké argumenty, proč to jde. Jakmile mu dojdou, nebo předpokládá-li jejich neúčinnost, přechází k fázi číslo dvě.
- Vymýšlí si pseudoargumenty, proč nemůžete pochopit, že to jde. Hraje na vaše emoce tím, že se staví do role někoho, kdo vám chce vlastně poradit. Nechce. Když vás nezvyklá ani tímhle, nebo už to trvá moc dlouho, přikročí k poslední fázi.
- Jako kolovrátek bude opakovat, že to jde. Bude se tvářit jako bezkonfliktní člověk, který svým oponentům nechal jejich názor, tak ať laskavě oni jemu nechají jeho názor. Že mu prokázali nesmysly, to už pochopitelně jen tak nezmíní. Nemá-li jiného zbytí, řekne, že záměrně přehání, aby pomohl lidem nabourat jejich zažité představy, které je omezují. To jako že jim vlastně lže pro jejich (údajné) dobro? Přemýšlejte.
Že vás neopije rohlíkem, to bystřejšímu guru může dojít už v průběhu diskuse. Proto se celou diskusi pokusí ukončit, aby si zachoval svou pochybnou čest. Tento manévr je známý např. z věštění, kdy se ukončí seance, protože je klient příliš skeptický a nemá tedy otevřenou mysl [84]. Jinými slovy, protože klient zjistil, vo co gou.
5. Peníze
Chcete slyšet víc, než kolik toho váš guru obvykle sdělí široké veřejnosti? No, tak to si musíte koupit jeho knížku, DVD a ještě se urychleně přihlásit na jeho školení! V průběhu vašeho pseudovzdělávacího procesu zaplatíte za výsledek činnosti, do které guru investoval svůj čas.
O peníze si může povědět i poctivý člověk, kterému tak zaplatíte za poctivě odvedenou práci. Ale všimněte si jednoho. Ani jeden z výše uvedených rysů není podmíněn ani výsledky, ani znalostmi, které byste guru pseudovědy ve vaší dobré víře připsali.
Alespoň trochu protřelý guru si totiž dá pozor, aby vám nic konkrétního neslíbil [84]. Když vám nic neslíbí, nemáte, co byste reklamovali, za co byste ho nařkli, že nefungovalo. Příkladem: guru vám prezentuje, co všechno si on myslí, že je možné. A trik je v tom, že ošálený člověk to mylně pochopí tak, že mu guru říká, co mu splní, či co ho naučí. Tak to ani omylem. Vždy jsou tam nějaká zadní vrátka – viz hned první rys.
Konkrétní a ověřitelná tvrzení jsou zřejmě jenom ceny,
které vám pseudovědečtí guru za své bludy naúčtují.
Obrázky: James Earl Jones jako soudce Tulsa z filmu Barbar Conan. Na prvním ukazuje laskavou tvář guru rozdávajícího lásku, vědění a moudrost. Na druhém je už zjevné, jak racionálně laskavý guru reaguje na odlišný názor podkopávající jeho autoritu.
Potřebujete vykopat studnu, poradit se s osudem, anebo se snad zbavit špatné energie? Proutek, virgule i kyvadlo jsou léta používané nástroje, které vás v tomto nezklamou. Záleží jen na tom, zda jim skutečně rozumíte a čeho s nimi chcete dosáhnout.
Chevreulovo pendulum
Na konec zhruba 20 cm dlouhé nitě přivažte předmět zhruba o váze školní gumy. Druhý konec nitě uchopte palcem a ukazováčkem. Pozvedněte je do výše tak, aby byl přivázaný předmět ve vzduchu, držený pouze nití. Budete-li to chtít předvádět slečnám, lze to udělat i se šperkem zavěšeným na řetízku. Šperk však musí být dostatečně těžký vůči váze řetízku. Jenom jí to pak nezapomeňte vysvětlit, aby z vás byl ten "správný druh astrologa";-)
Uveďte zavěšený předmět do klidu. Jakmile je v klidu, začněte si představovat, jak se pohybuje dopředu a dozadu, pak zleva doprava a nakonec jak opisuje kruh. Ale nehýbejte při tom rukou, pouze si kyvadlo představujte v pohybu. Po nějaké době se začne hýbat.
Zatím jsem se setkal pouze s dvěma lidmi, kterým se předmět nezačal pohybovat už chvíli poté, co si ho začali představovat v pohybu. A to se nakonec ještě ukázalo, že stačilo počkat, případně prodloužit délku zavěšení. Poměru vah obou částí kyvadla hraje roli.
Michel-Eugene Chevreul byl francouzský chemik, po kterém je popsaný jev pojmenován – Chevreulovo pendulum. Roku 1833 dokázal přijít s vědeckým vysvětlením, na rozdíl od bludařů kteří ještě dnes věří tomu, že jde o projev paranormálních sil a alternativních energií. Ve skutečnosti jde o projev ideomotorického efektu.
Ideomotorický efekt
Kyvadlo se nepohne z jiného důvodu než z toho, že s rukou pohnete. Trik je v tom, že si neuvědomíte, že jste s ní pohnuli. Pohnout s rukou znamená vyvolat kontrakci svalů. Zjednodušeně řečeno, sval se sestává z inervovaných vláken. Vydají-li motoneurony povel k pohybu, změní se akční potenciály, vyloučí se množství acetylcholinu, dojde k difúzi iontů sodíku, depolarizuje se svalová membrána, uvolní se ionty kalcia, dojde ke stahu a absorbují se ionty kalcia, čímž dojde k ukončení stahu.
Ale jak už víte, jako pravidelní čtenáři mého blogu, je třeba se nejen ptát, co se stane, ale také v jakém rozsahu se to stane. To znamená, kolik acetylcholinu, kolik iontů sodiku a kalcia? Uvolní se jich právě tak málo, že dojde jenom k mikrostahu. To znamená, že se ruka pohne, ale vy to bez pomůcek, tj. pouze svými smysly, nedokážete zaznamenat.
Efekt je natolik silný, že vás může svést i k víře, že se skutečně jedná o vliv nějaké alternativní energie. Konec konců, vždyť kyvadlo přece sami držíte ve své vlastní ruce, sami jste si ho vyrobili a nikdo na vás nic nehrál. Nevíte-li nic o ideomotorickém efektu, stojíte před záhadou, kterou selským rozumem jen tak nevyřešíte. Jinými slovy, jste ideální oběť podvodníků.
Jak od sebe poznáte člověka, který by věřil, že s kyvadlem skutečně detekuje nějakou energii, od podvodníka, který ví, jak s kyvadlem hýbat úmyslně? Neprohlédnete-li některý z dalších podvodníkových triků, nepoznáte je od sebe.
Pavlovův reflex
Když Ivan Pavlov ukázal psům jídlo, začali slintat. Když uvidíte před sebou široký, dlouhý pruh asfaltu s bílými malůvkami, také zbystříte, jestli po něm náhodou nejede auto. Nejde ani tak o projev kritického myšlení, jako o projev automatické reakce mozku na nějakou situaci. Mozek je zkrátka neuronová síť, která se časem natrénovala slintat před jídlem a koukat po autech.
Kde si myslíte, že spíš najdete pramen vody? V zeleném lese, anebo na vyprahlém písku? V zeleném lese, napověděli vám to různé indicie. Existuje spousta indicií kde hledat pramen – např. sklon svahu, či bujnost vegetace. Důležité je uvědomit si, že budete-li často chodit na taková místa, existuje možnost, že se podvědomě naučíte takové indicie rozpoznávat, aniž byste si to uvědomili. Úplně stejně jako se psi naučili slintat, když viděli známky toho, že dostanou jídlo.
Hledání vody s proutkem
Teď už víme, jak naučit svůj mozek, aby našel vhodné místo, kde by mohla být voda. A také už víme, jak s mikrostahy pohnout s proutkem, abychom to ani my sami nepoznali. Z technického hlediska ještě hraje roli, jak chytneme proutek do rukou. U kyvadla musíme dodržet poměr hmotností, u proutku musíme zajistit labilní polohu – stejně jako u virgulí. Nesmí se nám v ruce viklat jen tak, ale až si to představíme.
Podvodník pohne s proutkem sám. Přímou představou toho, jak se proutek pohnul, dá svým motoneuronům signál, co mají udělat. Ale u člověka, který bude věřit, že vodu cítí, se uplatní asociace. Bude mít asociováno, že se proutek pohne tehdy, bude-li u pramene. A u pramene bude tehdy, zaregistruje-li jeho mozek dostatek indicií. Což klidně zaregistruje, aniž by si to on sám uvědomil. Např. jeho oči uvidí výrazně hustý trs trávy. To spustí představu, že tady je voda, a proto se proutek pohne. A tato představa pohybu proutku dá signál motoneuronům, které právě proutkem pohnou – vyvolají mikrostahy.
Nutno ovšem dodat, že pohnout s proutkem chce větší kumšt než rozkývat Chevreulovo pendulum. Alespoň když jsem to zkoušel. Virgule si vyžádaly "střední dávku kumštu". Princip byl pochopitelně stejný. Vědomý stah mi šel nejlépe zamaskovat u virgulí.
Proutkem, kyvadlem i virgulí se totiž dá hýbat i bez mikrostahů. Ale na rozdíl od ideomotorického efektu si lze vědomých stahů všimnout pouhým okem. Celý trik pak spočívá v tom, že lidé, kteří jsou líní kriticky uvažovat, si takových věcí vůbec nemusejí chtít všímat. Nejlépe, když si objednají měření na dálku... to už si pak nevšimnou opravdu ničeho. Ach, můj bóže...
Kvantové bludy
Kvantová mechanika, Heisenbergův princip neurčitosti, chaotické systémy… Věda zná spoustu zajímavých věcí, u kterých ale obyčejný člověk jenom mlhavě tuší, o čem je vlastně řeč. Není to nic triviálního. Abyste přesně a konkrétně věděli, o čem se mluví, musíte k tomu mít odpovídající vzdělání. A právě toho zneužívá pseudověda.
Když si to řekneme polopaticky, třeba na příkladu kvantové mechaniky, věc se má takhle. To, že vy nerozumíte kvantové mechanice, to ani omylem nedokazuje, že má pseudovědec pravdu. Tak se nenechte nachytat, až vám bude tvrdit, že vědci objevili něco, co prý s jeho bludy souvisí!
Pseudovědci své bludy obhajují řečmi, ve kterých používají vědecké výrazy. Šíří bludy a spoléhají se na to, že když tomu sami nerozumíte, tak že je nebudete kritizovat. Třeba když vám řeknou, že se s proutkem musíte naladit na kvantové pole vody, a dají vám k tomu odkaz na vědecký článek o kvantovém modelu vody. Je to jako integrativní medicína – úmyslná kombinace bludu s vědou, aby blud vypadal věrohodněji.
Léčení
Když vám proutkař na zahradě nenajde vodu, celkem nic se neděje. Ale horší to je, když se vás budou snažit léčit na základě sebeklamu posíleného ideomotorickým efektem. Stejně jako může být vodní proutkař natrénován vnímat indicie o přítomnosti vody, proutkař léčitel bude hýbat proutkem na základě nějakých svých momentálních dojmů. Co léčitel uvidí a jaké dojmy to budou, to už může být v rozsahu znalostí získaných s titulem MUDr. vědecké medicíny, který tímto považuji za profesionálně a eticky zneužitý, až po naprosté fantasmagorie lidí, kteří o tělu neví zhola nic a vychází pouze z pozorování svých "pacientů" a "odborné četby".
Pokud by se jednalo o podvodníka, lze očekávat, že ten se bude alespoň snažit držet zpátky, aby vás nedostal do nemocnice. Sám dobře ví, že se dopouští podvodu, byť mu ho jen těžko dokážete. Nemá důvod zbytečně riskovat. Půjde-li však o věřícího v moc proutku, ten žádné zábrany mít nebude, protože to podle něj funguje a v jeho světě dělá správnou věc.
Podvodník nebo věřící?
Ideomotorický efekt je natolik přesvědčivý, že si můžete klást otázku, s kým jste se to vlastně potkali. Tak si uvědomte, že výše uvedené informace jsou volně dostupné [96, 136]. Nejde o žádné tajemství ani o věc známou teprve posledních pár let. A stejně tak nejde opomenout, že neexistuje přijatelné fyzikální vysvětlení proutkaření, virgulí, ani kyvadel ve službách slibů esoteriky.
Osobně pochybuji, že by některý z proutkařů nebyl konfrontován s výše uvedenými fakty.
Obrázek: "Zeptejte se na něco ducha ze staré Atlantidy", ptá se Brian v druhé epizodě ScamSchool.
Sebenaplňující se proroctví je chybný popis stávající situace, který však ovlivní chování příjemce popisu natolik, že se v budoucnu dostane do situace, pro kterou bude tento popis pravdivý. Prorok se pak bude dovolávat aktuální situace jako důkazu, že měl pravdu už od začátku [169].
Obrázek: Jack Ryan se ve filmu Nejhorší obavy snaží upozornit, že se rozhodnutí zakládají na mylném popisu situace.
Láska ze střední školy
Na střední škole jste své vyvolené dívce poslali básničku, ale ta "slepice blbá" to vykecala každému a vy jste měli z ostudy kabát. Tak jste se rozhodli, že romantiku vyloučíte z chování chlapa. A už se vám to nikdy více nestalo. Čili, osvojili jste si nesprávný závěr, že romantika je špatně. A protože jste ji už nikdy neaplikovali, nedočkali jste se díky ní odmítnutí. Ergo, posílili jste svou víru v blud.
Ve skutečnosti správně nadávkovaná porce romantiky dokáže významným způsobem zvýšit její zájem. Vaše chyba, že jste uvěřili v blud a navíc vlastní zásluhou.
Feromony
Prodejci feromonů slibují zvýšený úspěch u opačného pohlaví, a přitom se zaštiťují vědeckým výzkumem. Nicméně jsem dosud neviděl jednu jedinou studii, která by jejich sliby prokázala. Co se tedy mohlo stát s člověkem, který na sebe aplikuje nějakou magickou pilulku, např. feromon?
Především se v jeho očích zvýší pravděpodobnost, že nebude odmítnut. Jako následek se začne víc snažit, případně přestane tlačit na pilu až příliš, takže onu pravděpodobnost skutečně zvýší. Čili úspěchu nedosáhne proto, že by mu feromon pomohl na nějakém biologickém principu, ale protože vlivem předpovědi změnil své chování.
Jinými slovy, nepravdivý popis situace způsobil, že se jím chybně odůvodněná předpověď naplnila. Pozor, pro zjednodušení uvažujeme situaci, kdy to vyšlo. Realisticky jsem však dalek toho, abych takový scénář považoval za běžný. Třeba už jen proto, že např. adrostenon "smrdí jak týden nošené fusekle".
New-Age mesiáš
Nejste spokojeni s něčím ve svém životě, a tak jste vyhledali radu jakéhosi guru. Třeba vám řekl, co všechno jste udělali špatně na rande, po kterém už vám nevzala telefon. A k tomu vás ještě poučil, že máte vyzařovat pozitivní energii a emoce, abyste je přenesli. Poslechli jste a zpočátku se uplatnil stejný efekt jako u feromonu. Skutečně se nějaký úspěch dostavil.
Jenomže po čase vás začalo vyčerpávat pořád se hlídat, abyste dodrželi všech "100+1 rad" svého guru. Zejména když váš guru takhle radí pro peníze a chrlí nové poučky jak na běžícím pásu.
Díky tomu po čase váš počáteční úspěch opadnul. Zaznamenali jste pokles v úspěšnosti. Nevadí, připsali jste to nedostatečnému vyzařování pozitivní energie a emocí. Dodržování všemožných pravidel vám přece jenom ubralo na veselosti, jak jste se pořád hlídali.
Protože ale New Age guru vykládá pseudovědecké bludy, pochopitelně se projevilo jen další vyčerpání ze strojené veselosti. Vyčerpali jste svou dávku placeba, následoval už jenom sestup do deprese z pokračujícího neúspěchu. Na rozdíl od sebezdokonalování své osobnosti jste si totiž nemohli subjektivně namluvit, že se vám daří lépe, když jste v poslední době neměli ani jedno rande. Proklatá kvantifikace...
Vzpomněli jste si proto na úvodní slova svého guru, že s takovým přístupem se vám dařit prostě nebude. A opravdu – nedaří se vám. Lidé v emočním stresu dělají chyby v logickém uvažování. Je tedy možné, že v péči svého guru setrváte...
Bohužel, ale i když jde o modelový scénář, je naivní považovat ho za nereálný.
Rozvodový stres
"Mému chlapečkovi něco je", volá mladá paní na linku důvěry automatické kresby. "Asi doma cítí napětí, zřejmě si s manželem nerozumíte... třeba tráví čas u milenky", zní pohotová odpověď za 150kč/min. "Děti jsou na stres citlivé", nese se už druhou minutou další hodnotný poznatek.
Střetne-li se chladná logika volající s takto racionální úvahou, nelze než očekávat domácí hádku. A podezření, které tatínek asi těžko vyvrátí. Třeba dojde i na rozvod.
Z pohledu sebenaplňujícího se proroctví pak už stačí kreslířce jenom dodat, že to říkala, že dítěti stres nesvědčí.
Injektování strachu
Lidé v emočním stresu jsou snáze manipulovatelní. Proto se tak často k přesvědčování využívá buď stávajícího strachu, nebo se strach uměle injektuje. Že vám dívka uhne na polibek, že bez dostatku alternativní energie nebudete v životě šťastní, že byste mohli onemocnět, že stát Kocourkové zóny zkrachuje... nebo že vás unesou marťani.
Strach pak způsobí, že se začnete chovat, jako kdyby byl oprávněný. V principu se jedná o vyvolání paniky, která situaci zhorší natolik, že už bude z čeho mít strach.
Např. budete-li se podceňovat, že rande "zvoráte", s takto fatalistickým přístupem normální ženu nezaujmete. Takže ho skutečně "zvoráte".
Obezlička
Následující není přímo sebenaplňující se proroctví, protože v uvedeném příkladu chybí ovlivnění chování. Nicméně ho uvádím pro jeho příbuznost k tématu.
Tato metoda určitě zabere, pokud... Až budete číst nějaký pseudovědecký návod, podívejte se, zda se v něm náhodou nenachází pojistka. Obvykle to vypadá tak, že je vám něco slíbeno, pokud se něco nestane. Např. "Oslovíte-li dívku mnou uvedeným postupem, určitě vám dá svoje číslo. Tedy pokud si už tento týden nemyla vlasy, pak to nemusí vždy fungovat."
Ať to dopadne jak to dopadne, vždy to bude pro nepoučeného mylně vypadat tak, jako kdyby měl prorok pravdu. Slovy padoucha z Tajemného hradu Miloše Kopeckého, "Jak primitivní, ale účinné".
Jules Verne mnohé znal a předvídal.
A co když nepředvídal, ale inspiroval?
Je fajn třeba na sobě zapracovat, v něčem se zlepšit. Ale taky to chce něco vědět o sociálním inženýrství – získat imunitu. Jinak riskujete otravu svobodné vůle pseudovědeckými bludy.
- Váš komentář nemohl být vložen, zkuste se přihlásit pod svým uživatelským jménem
- Pro vkládání komentárů se musíte zaregistrovat
- Použili jste nevhodné slova, prosím, opravte váš komentář
- Zákaz spamování diskuze
- Komentář byl smazán, protože nebyl pravdivý, nebo se zakládal na spekulaci
- Komentář byl smazán jako nepovolená reklama
- Komentář mi nikdo nesmazal, jen ho teď nemůžu najít
- Váš komentář se může na webu objevit až po určité chvíli
- K dané části webu nemáte přístup
- Další komentář můžete vložit až za XXX minut
- Komentáře nelze vkládat
- Tento web podporuje pluralitu názorů
- Uživatel smí být zaregistrován pouze jednou
- Přepisování komentářů
- Posuzování prohřešků ad-hoc
V praxi se však můžete potkat s weby, kde jsou bludy propagovány ne primárně pro zisk, ale z víry, že nejde o bludy. A některé z následujících technik jsou dokonce využívány i slušnými weby, které se jimi brání zneužití diskuse. Text článku však předkládá hypotetický scénář návštěvy takových webů, kde by podvodníci nabízeli bludy pro svůj zisk*. Cenou za jednoduchost a pochopitelnost následujícího výkladu je to, že se nedá v praxi slepě uplatňovat.
*Komentář vám, pochopitelně, můžou smazat i na webu propagujícím funkční řešení. Např. když budou žít z prodeje zboží od firmy A, lze očekávat, že nebudou chtít dělat reklamu firmě B. Zisk je holt až na prvním místě;-)
Váš komentář nemohl být vložen, zkuste se přihlásit pod svým uživatelským jménem
Web, který na vás vybafne s takovýmhle sdělením, blokuje IP adresy. IP adresu má každý počítač. Skupina IP adres se nazývá síť, skupina sítí se nazývá super-síť (snažím se naprosto laicky popsat supernetting). A ta má taky nějakou IP adresu. Takže když přidají na černou listinu nějakou IP adresu, můžou zablokovat jak jeden, tak i více počítačů zároveň. Takže třeba neblokují jenom vás, ale i vašeho souseda. Protože si chtěli být jistí, že vám poskytoval připojení k Internetu neposkytne ještě jinou IP adresu přes DHCP, tak vás zablokovali rovnou všechny.
Tím pádem, pokud stále stojíte o vkládání komentářů na daný web, máte na výběr ze dvou možností – buď použít IP adresu z jiné, doposud neblokované sítě, nebo se u nich zaregistrovat.
Blokování IP adres je užitečné pro podvodníka, který propaguje něco, co není úplně v pořádku. Kritika zkusí umlčet tím, že mu pomocí IP adresy zablokuje možnost vkládat komentáře.
Pro vkládání komentárů se musíte zaregistrovat
Provozovatel tohoto webu si všimnul, že existují tzv. proxy servery. Proxy server se vřadí mezi váš počítač a navštívený web, takže navštívený web uvidí jinou IP adresu než tu, kterou vám přidělil váš poskytovatel připojení k Internetu. Proxy server je základ tzv. anonymizérů, které je umí dokonce i střídat a zamést po vás i některé další stopy než jen IP adresu.
Proxy servery střídající anonymizér je tedy efektivnější, než mít jednu IP adresu doma, jinou v práci a ještě jinou v kavárně. To jsou totiž jen tři IP sítě, které se dají snadno zablokovat. Krom toho, z té zpropadené kavárny můžou chtít vkládat komentáře i zastánci bludů. Toho už si někteří ochránci bludů všimli, a proto rovnou zablokovali vkládání komentářů neregistrovaným uživatelům.
Povinná registrace je příprava na pohodlné blokování uživatelů, že jim ani anonymizér nepomůže. Na blokování spam-botů je daleko lepší CAPTCHA – proto bývá u registrace nového uživatele. CAPTCHA totiž nemusí být jen zašuměný text. Třeba na českém webu to může být i doplnění slova do české věty "kolik třešní, tolik...".
Není-li administrátor dnešního webu zcela padlý na hlavu, po vyplnění nezbytných registračních údajů vám e-mailem přijde potvrzovací kód, kterým registraci dokončíte. A ten e-mail je důležitý. Nebudete totiž blokování na základě uživatelského jména, ale na základě uvedené e-mailové adresy.
Pravda, můžete to obejít novou registrací, ale je to několikanásobně zdlouhavější a otravnější proces než pouhá změna IP adresy proxy serverem. Navíc si na vás zřejmě posvítí i provozovatel freemailu, když si u něj budete registrovat e-maily jak na běžícím pásu. Řešením je vystřídat všechny možné freemaily, ale takhle se lidé jako dav nechovají. Cenzurista tak má práci jenom s několika málo lidmi.
Navíc, i když lidé nesouhlasí, hodně z nich si kvůli vložení komentáře nebude dělat extra registraci. Prostě nic nenapíší, a tím pádem má cenzurista volnější ruce na ty, kteří napíší.
Blokování podle registrace a podle IP adres lze kombinovat. Na českých webech je situace pro cenzuristy velmi příznivá i díky počtu obyvatel ČR. Stačí zablokovat všechny IP adresy mimo ČR, plus těch několik málo českých proxy serverů. Bude-li potřeba, lze zakázat i registraci přes e-maily zahraničních freemailů, snad kromě takových jako je např. GMail, a mají vystaráno.
Použili jste nevhodné slova, prosím, opravte váš komentář
A vy se divíte, co nevhodného jste napsali, když jste psali slušně, zdvořile a k věci. Uvědomte si, že "vhodné" znamená vhodné do krámu provozovatele daného webu. A to i doslova. Nevhodným slovem tak může být např. i SomeoneCZ, protože si s tou jeho pitomou vědou troufnul přemýšlet, proč jsou některé věci, které se tááák dobře prodávají, blud. Jiným nevhodným slovem může být název konkurenčního výrobku.
Tento způsob blokování komentářů je poněkud nešťastný, protože jím naštvete i příznivce bludů, že se nemůžou rozepsat, jak mají pravdu oni a kritik ne. Navíc i některé donutíte přemýšlet, proč blokujete, když přece kritik nemá pravdu. Takové opatření ve skutečnosti není v zájmu nikoho, snad jedině tehdy, když se potřebujete zbavit většiny uživatelů jen proto, že nejsou loajální k prodávanému bludu.
Chcete-li se totiž zbavit přemýšlejících lidí, zakažte jim na určité téma diskutovat. Nepřizpůsobiví po nějaké době odejdou, alespoň do ilegality, ve které nepíšou komentáře (a o to jde především), a zůstane loajální dav. Přijde-li pak někdo nový, uplatní se efekt Milieu Control [144]. Nově příchozí buď podlehne jednotnému názoru davu, nebo bude zablokován anebo odejde dobrovolně.
Pravé věřící a hlupáky totiž nelze udolat argumenty. Např. web bude propagovat zázračnou historku o holčičce, která se uzdravila z rakoviny zázračnou dietou. Stokrát jim můžete vysvětlit, proč to není možné. Oni nedokáží pochopit, že se propagovaný příběh nikdy nestal, ani stát nemohl. Člověk pak komentování u nich na webu vzdá. Hloupost davu je účinnější než blokování.
Zákaz spamování diskuze
I vy naivky, kolikpak z vás si myslelo, že spamování znamená nabízení Cia1isu, V1agry, švejcarských hodinek a 100 miliónů dolarů od afrického diktátora?
V prvé řadě, spam je nevyžádané sdělení. Nechcete ho. Ovšem pozor, není nutné, aby to byl e-mail, aby ho rozesílal automat, ani není stanovena podmínka, kolik kopií sdělení musí existovat, aby bylo považováno za spam. Uvedené jsou pouze obvyklé charakteristiky spamu.
Jinými slovy, co když vložíte do diskuze odkaz na nezávislý server, kde se lidé mohou dozvědět, proč je daný blud bludem? No, z pohledu prodejce bludu je to evidentně nevyžádané a nechtěné sdělení. Ergo se vaším blokováním jen brání spamování diskuze. V podstatě jde jen o úhel pohledu;-)
Komentář byl smazán, protože nebyl pravdivý, nebo se zakládal na spekulaci
Ironií je, že se tímhle mohou ohánět i weby, které žijí ze lži a spekulativního překrucování faktů. Např. pokud budou tvrdit, že funguje zázračná léčitelská metoda, která vás z dobře známých principů zabije, lze pojmout myšlenku, že lžou. A lhát se dá o všem. Ovšem nejlepší je to tam, kde to vyžaduje znalosti, které průměrný člověk nemá.
Na takových webech jsou ovšem výsměchem čtenářům i jiné fráze. Např. když se dočtete, že web nabízí prostor pouze pro konstruktivní diskuzi, a přitom daný web propaguje pseudovědecké bludy. Takže i kdybyste sebeslušněji uvedli fakta, proč je to blud, vlastně nejste konstruktivní v jeho rozvíjení a ještě tím (nenávistně) útočíte na samou podstatu webu, který ho propaguje. To se pak nedivte, když vám zablokují přístup:-)
Dále viz pluralita názorů a nepovolená reklama.
Komentář byl smazán jako nepovolená reklama
Pochopím, že web musí z něčeho žít. Třeba že jeho provozovatel zkouší vydělat na inzerci. Anebo že nechce mít web zapráskaný reklamou.
Nepovolenou reklamou budeme pro tento odstavec rozumět takové sdělení, které obchází inzertní pravidla. Nepovolená reklama může mít jak formu klasického reklamního textu, např. "prodáváme univerzální baličku", tak může být provedena formou zdánlivě nezaujatého, zvídavého komentáře. Např. "a to by mě samotného zajímalo, jak ta balička firmy XYZ funguje". Nebo, "o téhle baličce firmy XYZ jsem už slyšel, škoda že neřekli víc". Jako moderátoři to můžete smazat, můžete se s ostatními pobavit, když to vidíte na několika různých webech postnuté zhruba ve stejný čas pod různými přezdívkami, anebo se můžete k balení baličkou kriticky vyjádřit.
Položme si otázku, co všechno je reklama? V nekalých praktikách cenzurování a moderování si uvědomte, že reklama může propagovat i nekomerční aktivity. Moderátor bludařského webu pak s klidným svědomím a vědomím poctivě vykonané práce smaže odkaz na skeptický web, protože tento odkaz vlastně dělal skeptikům neschválenou reklamu (viz spam). A že tím de-facto bludařský web, nezřídka ve svůj finanční prospěch, omezil přístup k nezávislým, kritickým informacím, o to tu vlastně nešlo. To je jen takový kolaterál demidž. Nou ofens, pípl:-)
Komentář mi nikdo nesmazal, jen ho teď nemůžu najít
Občas mají lidé skutečně problém najít po nějaké době i svůj vlastní komentář. Ale možná se také redaktor rozhodnul, že by se veřejnost neměla znepokojovat jeho čtením. Záleží, co v něm bylo řečeno.
Je-li si moderátor vědom, že příliš rychlé mazání nesouhlasných komentářů ničí pověst webu, nebude ho mazat hned. Na to je dost času, až sejde diskutujícím z očí. I to patří k moderování a redigování diskuze.
Pokud na to dotyčnou redakci upozorníte a oni vás blahosklonně odkáží na pár komentářů zpět, že vám ho nikdo nesmazal, nepřičítejte to hned vlastní nepozornosti. Díky přidání jednoho jediného atributu do SQL tabulky komentářů lze docílit toho, že se dají problematické komentáře pouze skrýt, namísto smazat. A když je problém, lze je zase odmaskovat.
Váš komentář se může na webu objevit až po určité chvíli
Jinými slovy, komentář si někdo nejprve přečte a teprve pak rozhodne, jestli ho vůbec uveřejní. Nemusíte tak blokovat žádné adresy, je to přesnější než blokování podle slov a zároveň se v diskuzi neobjevují fragmenty odkazující na dodatečně zmoderované/smazané komentáře.
Na normálním, menším webu se to hodí, když vás otravuje nějaký troll.
K dané části webu nemáte přístup
Ano, jisté věci mohou mít ze zcela legálních a správných důvodů omezený přístup. Například, když se píše peer-review do vědeckého časopisu, tak se článek stáhnete z autorizací chráněné sekce.
Jenomže když pro omezení přístupu neexistuje rozumný důvod? Dejte si pozor na odůvodnění typu "nemáš přístup, protože bys to ještě nepochopil". Ty mi smrdí sektářskou praktikou na vymývání mozků.
Další komentář můžete vložit až za XXX minut
V podstatě OK, protože můžete nechat lidi vychladnout a psát bez rozvášněných emocí. Rozhodně to pak přispívá ke klidnější diskuzi. Ale co se bludařského webu týče, třeba už také nenapíšou vůbec.
Komentáře nelze vkládat
Nechť máme článek o společenském problému, který je však tzv. politicky nekorektní. Přesto je však ještě na hraně. Pak si dovedu představit, že se nepovolí diskuse, aby nakonec nezměnila vlastní vyznění takového článku.
Nechť máme PR článek oslavující nový produkt na trhu. Pak si dovedu představit, že se diskuze nepovolí, protože by diskutující lidé uvedli popisné superlativy produktu na pravou míru, a tím snížili jeho odbyt. A taky chuť firmy příště zaplatit za umístění PR článku.
Nechť máme článek propagující blud. Pak se nepovolí diskuze tehdy, jestliže by ho měli problém přijmout i nejvěrnější příznivci.
Holt, někde není pluralita názorů vítána.
Tento web podporuje pluralitu názorů
Pluralita názorů jako taková je v pořádku. Jde o to, že na bludařském webu podvodníků se vyskytuje tak trochu v jiném pojetí.
Mějme množinu přirozených čísel, zapsaných v desítkové soustavě. Pak platí, že 2+2=4. Podvodník bude ovšem propagovat blud, že 2+2=3. I když je to špatně, na neznalého to působí dojmem, že postup je správně, protože se blíží kýženému výsledku. Tudíž bude zřejmě chyba v něm, a proto by měl důvěřovat, a tedy i nakupovat, u podvodníka, o kterém se mylně domnívá, že mu chce pomoci.
Je ovšem možné, že postup 2+2=3 každému nesedne. Z toho důvodu podvodník rozšířil svou nabídku o 2+2=5. A tak dosáhl plurality názorů.
S dostatečnou znalostí lze dokázat, proč je správně pouze a jedině 2+2=4. Nyní si ovšem uvědomte, že jste naplnili tzv. klauzuli hate-speech, protože útočíte na bludy. Což poslouží jako formální důvod k vašemu zablokování. Ovšem tím pravým důvodem bude to, že se znalostí 2+2=4 doposud platící hejlové dokáží dosáhnout svého cíle okamžitě. Čímž zaniká jejich poptávka po bludech podvodníka. Hůře by mu potom bylo prodávati... ačkoliv, existuje tzv. syndrom pravého věřícího.
Nicméně, a jak už bylo nastíněno úvodem, obhajitel bludů může mít falešnou představu, že je v dané věci odborníkem. Může být např. přesvědčen o tom, že vymyslel zaručený návod jak dosáhnout něčeho, aniž by pro to vůbec měl odpovídající znalosti. Ve skutečnosti toho ale ví tak málo, aby si mohl myslet, že jeho návod skutečně funguje. Postupy jako 2+2=3 a 2+2=5 pak negeneruje za účelem podvodu, ale protože podlehnul vlastnímu klamu.
Právě uvedená zajímavost svým rizikem nejvíce vyniká tehdy, jde-li o údajné léčení něčím jiným, než vědeckou medicínou. Podvodník s ohledem na svoje bezpečí nebude chtít např. riskovat váš život šarlatánským postupem. Člověk v blud věřící takové zábrany nemá.
Uživatel smí být zaregistrován pouze jednou
V podstatě se jedná o rozumné pravidlo. Ovšem jestli předpokládáte, že redakce bludařského webu bude sama toto pravidlo dodržovat, jste naivní.
Víte, jakou úlohu má volavka ve skořápkách? Tu samou jako uměle vložené komentáře, když se lidem nechce diskutovat tím správným směrem.
Přepisování komentářů
Přepisování nepohodlných komentářů lze poznat z fragmentů jiných komentářů. Např. když se v jednom komentáři odkazuje na text v jiném komentáři, který už tam jaksi není.
Pokud provozujete vlastní server, máte možnosti si na něj instalovat vlastní redakční systém. Případně si ho můžete uzpůsobit k obrazu svému, aby moderátorům umožnil přepisování cizích komentářů beze stopy.
Pochopitelně si redakce nebude rezervovat právo přepisovat komentáře, nýbrž si vyhradí právo v případě potřeby moderovat diskuzi a redigovat obsah webu. Slovník cizích slov je holt někdy užitečná věc:-)
Posuzování prohřešků ad-hoc
Aneb děj se (z)vůle moderátorova. Amen.
Snad by alespoň bylo obveselením, když by moderátor předvedl skeč hodný Monty Pythona. Kupříkladu, budou-li nabízet kámen z magnetové hory, který přitáhne toho nejbohatšího prince. V prezentaci se zcela správně řekne, že účinky magnétismu dokazují četné vědecké studie. Čchi-li, neprodávají nesmysl. Aby to lépe přiblížili laikům, promítnou nějaký populární snímek, např. onu inkriminovanou scénu z pohádky S čerty nejsou žerty. Pochopitelně bude možné i diskutovat. Protože ale usoudí, že nic se nemá přehánět, názvem diskuze ji odsoudí k debatám o zkušenostech s výrobkem.
Představte si, že se pak někdo odvážně zeptá, které konkrétní vědecké studie dokazují přitahování nejbohatších princů magnety. Takové studie pochopitelně neexistují, natož aby to dokazovaly. Kacířská konstatovaná ovšem nelze připustit, protože by poškodila imidž důvěry k platícím zákazníkům. A tak ho moderátor slušně upozorní, ať se laskavě drží tématu, tj. zkušeností s výrobkem, nebo mu dá banán:-)
Jo, a i kdyby tam některá neprovdaná Evelína vytrvale psala, že nic, že to nefunguje... no, uznejte sami, že jde v zásadě o hate speech vůči bludu. A ještě tím spamuje diskuzi;-)
Souhlasný komentář na bludařském webu ani zdaleka neznamená,
že to, co tam píšou, je pravda.
Nu, snad už máte lepší představu, jak dalece lze být kreativní při výkladu byť i rozumně znějících pravidel diskuze. Prostě cenzura se neříká, páč to zní blbě. Místo ní se publikuje seznam pravidel pro vkládání komentářů.
Chcete-li si zkontrolovat, co je blud a co ne, v článku Informovaná mysl jsou uvedeny specializované weby.
Obrázek: Transakce z doby před e-shopy. Kámen z magnetové hory přitáhnul, narozdíl od feromonů, alespoň příbory. Prokázáno filmovou studií S čerty nejsou žerty.
Jestli jste někdy přišli do kontaktu s tvrzením od tzv. profesionálního svůdce, téměř jistě jste se dozvěděli o tzv. approach-anxiety, alias strachu z oslovení ženy. A téměř jistě jste se také dozvěděli něco v tom smyslu, že jím trpí téměř polovina mužů. Nesouhlasím.
Beze strachu
Další možností, proč muž ženu neosloví, je, protože prostě nemá potřebu. Třeba se mu líbí, tak se podívá, ale i tak dá přednost přítelkyni. Prostě je zadaný. Proč by měl balit jinou, když po ní vlastně nic nechce a ještě by potom musel vyvíjet další úsilí, aby se jí "zbavil"?
Je-li muž nadržený, je schopen si představit, jak má sex i s ženou, o kterou by normálně nestál. Ale protože člověk ušel na cestě evoluce hodně dlouhou cestu, dokáže si to uvědomit. Následně se může ovládnout a zůstane tak u představ, případně "siláckých" řečí mezi kamarády.
A pokud se žena muži vůbec nelíbí, pochopitelně ho ani nenapadne přemýšlet o tom, že by spolu něco měli.
Jestli někdo chodí po ulicích a snaží se každou dostat do postele, tak to je porucha a ne normální chování.
Jak vidíme, existují i normální důvody, proč muž neosloví ženu, aniž by přitom cítil strach z oslovení. A teď se v číslech, podle [167], podíváme, jaké jsou šance, že muž bude mít strach oslovit ženu.
Případová studie
Ačkoliv se 80-90% lidí někdy v životě nadměrně stydí, neznamená to, že se budou stydět navždy. Stydlivost se nejčastěji vyskytuje mezi 14-20 rokem, kdy může vzniknout sociální fobie. Tou pak soustavně trpí 1-3% lidí, žádné "každý druhý". Funguje to následovně.
Máme mladého muže, dejme tomu 16 let, kterému se šíleně líbí spolužačka. Strašně rád by ji někam pozval, ale vůbec netuší, co má říkat, o čem se s ní bavit a jak reagovat. Skutečně se jí bojí oslovit. A když už na rozhovor dojde, vede konverzaci ve stylu "včera jsme psali písemku z matiky, ale pořád lepší než diktát z češtiny". Když to říká už asi tak po páté, rozhovor končí, mladý muž odchází, majíc na sebe vztek, jak to zase podělal. Nezapomeňme také na přirozené fyziologické projevy, jako je zvýšená tepová frekvence, pocení, nervozita, pocit sucha v ústech, atd.
A až ji potká příště? Vidím čtyři možné scénáře, jak to může skončit. Podívejme se na ně společně.
1. Nejlepší možnost
Náš mladý muž to ještě párkrát zvorá, načež to vzdá* a přestane se snažit. A ejhle, jelikož se začal chovat normálně, jeho vyvolená na něj rázem hledí se zájmem, stydlivost mizí, koná se rande. Kruh negativních zážitků se přerušil "šokujícím zjištěním", že ji přece jen přitahuje.
Je to jako kdyby bydlel v domku u temného lesa a zjistil, že se ho nemusí bát, že mu tma neublíží.
*Případně může mít štěstí, že se mu dostane dobrého vysvětlení, o co vlastně jde, díky kterému se "postupně" uklidní.
2. Sociální fobie
Kruh negativních zážitků se nepřerušil, mladý muž se začal cíleně vyhýbat sociálním interakcím s opačným pohlavím, a vypěstoval si sociální fobii. Je zralý na odbornou péči.
Je to jako kdyby přestal vycházet z domku, protože by potkal les.
3. Pseudovědecké rady
Mladý muž tam tak dlouho hledal nějakou radu, až našel např. rady pseudovědecké NLP a že má zároveň vyzařovat pozitivní energii. Bludů je nepřeberné množství. Tak některé zkusil, a protože věřil, že jsou to rady zaručené, choval se klidně a uspěl – na první pohled stejně jako v prvním případě. Ovšem, má to skrytý osten, že by i Růženku skolil.
Je to jako kdyby se odvážil do temného lesa, protože předtím obětoval elfům misku mléka a do kapsy si strčil železnou podkovu. Tím otevřel Pandořinu skříňku. Jestli budou mít se svou vyvolenou dítě a to onemocní, třeba ho také nevezme za lékařem. Místo toho bude obětovat elfům, protože ti budou v jeho představách mocnější. No jen si všimněte, např. kolik takových návodů na svádění operuje s doménou léčitelů – pseudovědeckou energií. Nebo půjde o jinou variaci léčení vírou (víra je uznání něčeho, pro co nejsou důkazy).
Druhý problém je v tom, že se neví, co se stane, když bude konfrontován s realitou. Co když se dozví, že v lese je pouze tma, které se není třeba bát? To se neví, jestli se jeho svět zhroutí, když přijde o své jistoty, anebo zda naopak uvěří na elfy ještě mocněji.
Naštěstí existuje i možnost, že si uvědomí, že mu pseudovědecké rady poskytly jenom dočasné zlepšení, placebo efekt, a včas je opustí. Uklidní se, a koná se první scénář.
4. Totální nezdar
Zkusil přerušit kruh negativních zážitků a pomocí pseudovědeckých rad, ale nezafungovalo to. Už jim věřil natolik, že je nedokázal opustit. A tak ho nezdary utvrdily v přesvědčení, že jemu holt není souzeno.
Je to jako kdyby zůstal nadosmrti v domku, a ještě se každý den soužil strachy, že elfové vyrazí dveře.
Máte snad pocit, že váš guru zná váš strach z oslovení žen, že umí zodpovědět vaše otázky, jakoby vám četl myšlenky, a že má až děsivě pravdu v tom, co říká? Např. psychologický trik Forerův efekt tohle dokáže s 85% úspěšností.
Motivace
Kamarád našeho hrdiny z případové studie dostal spolužačku na rande. Náš hrdina se o tom dozvěděl, a zapůsobilo to na něj jako motivace. A tady se situace může pěkně zvrtnout. Že ji kamarád dostal na rande, to záleželo na mnoha faktorech. Třeba jestli se jí líbil, nebo jestli jenom nechtěla být poslední bez kluka.
Takže pokud to náš hrdina vezme jako fakt, že lze dostat spolužačku na rande, je to OK. Ale právě z uvedených důvodů bude problém, když jeho způsob pozvání začne považovat za fungující návod. Vždyť existuje možnost, že to jeho kamarád mohl udělat naprosto špatně, ale jí se líbil natolik, že jenom čekala, až se alespoň nějak vysloví. Ale když si tohle náš hrdina neuvědomí, klidně bude používat špatný postup a tím si snižovat šance. A čím horší budou jeho výsledky, o to víc ho bude dodržovat do nejmenších, i stupidních detailů. Dojde k tomu logikou, že když návod jím považovaný za správný nedal očekáváný výsledek, tak on musí dělat něco špatně*. Dokud nevystřízliví, což se nemusí stát.
A je to vyloženě jeho jenom vina? Ne tak úplně. Můžete narazit na údajného odborníka, který bude vydávat takový příběh kamaráda za důkaz funkčnosti jeho metody. Jsou to běžné triky pseudovědy – selektivní důkaz (nevyhovující se ignoruje) a záměna korelace za příčinu.
*Až budete číst nějaké pseudovědecké rady, všimněte si, zda se v nich nevyskytuje ochranná klauzule v obvyklém znění "pokud to uděláš správně". Pokud ji neodmítnete pro její neověřitelnost, způsobí, že budete v dobré víře hledat chybu u sebe, a ne ve vadném návodu. Ergo, postaví radícího do pozice, že má vždy pravdu. Bez ohledu na dosažený výsledek. A protože vy jste se tím dostali do pozice chybujícího, budete naslouchat svému vševědoucímu guru a kupovat jeho self-help materiály až na věky věků. Amen.
Stydlín a sociofobik, s.r.o.
Co když se dostanete do spolku, ve kterém bude většina lidí trpět stydlivostí nebo sociální fobií? Subjektivně to bude vypadat, jako kdyby oboje bylo častější, než tomu ve skutečnosti je.
Bude-li taková skupina ještě navíc přesvědčena o nějakých pseudovědeckých pravdách, uplatní se efekt Milieu Control [144] a vy si je pravděpodobně osvojíte.
Pravděpodobnost strachu
Rozdělíme-li populaci po letech, tj. věku, a ke každému z nich přiřadíme pravděpodobnost frustrace díky stydlivosti z žen, maximum bude 40%. To je nadhodnocený odhad na základě [167]. Největší stydlivost panuje ve věkovém intervalu 14-20 let [167].
Uvažujme funkci pravděpodobnosti, že má daný člověk v daném věku strach oslovit ze stydlivosti. Když připočteme 3% trvale trpících sociální fobií k 90% těch, kteří někdy v životě zažijí strach oslovit, integrací této funkce bychom měli dostat 0,93.
K dalším úvahám použijeme Gaussovo rozdělení pravděpodobnosti. Gaussovo, též známo jako normální, rozdělení pravděpodobnosti se používá k vysvětlení kvantifikovatelných přírodních jevů a ve zpracování dat behaviorálních věd - např. psychologie. Zdůvodnění proč, viz Centrální limitní věta.
S ohledem na uvedená fakta je logické uvažovat maximum funkce ve věku 17 let, s hodnotou 0,4. Protože nemáme k dispozici kompletní údaje měření, je problém určit varianci. Respektive by to s nějakou přesností šlo na základě hodnoty integrálu. Pomocí iterační metody, která by pro známé hodnoty zpřesňovala hodnotu variance a kompenzovala funkci chyby. Ale zkusíme udělat jednodušší odhad.
Gaussovo rozdělení je symetrické, s jedním maximem. Takže když budeme odhadem uvažovat, že 14-20 let pokrývá dvě třetiny (to je ta chybějící variance), pak nám z celkové stydlivosti zůstává už jenom 0,31. Abychom dostali hodnotu po dvaceti letech, musíme to ještě vydělit 2. To by znamenalo, že 15,5% ze všech mužů po dvaceti letech někdy zakusilo strach z oslovení ženy. A kdyby měl dotazník [167] nejstaršího účastníka ve věku 40 let, pak se bavíme o 20 letech, mezi kterých těch 15,5% není rozloženo rovným dílem.
Dvě třetiny, alias varianci, jsem zvolil s ohledem na to, že sociální fobií nakonec trpí 1-3% procenta. Má-li to alespoň nějak odpovídat realitě, nelze si zvolit varianci, jen tak nějak. Ve skupině lidí trpící stydlivostí by pochopitelně byla variance velká. Ale my se bavíme o normálním složení populace, ne o speciálním případu.
Jak říkám, varianci neznám, takže jde jenom o odhad. Nicméně odhad ukazuje, že pokud muž neosloví ženu, spíš jde o jiný důvod než o strach z oslovení. Pokud bychom totiž uvažovali jako tzv. "profesionální svůdníci", obávám se, že bychom nutně skončili u absurdit. Jako např. že nekuřák neosloví slečnu s cigaretou proto, že má strach.
Shrnutí
Tvrdit, že např. každý druhý muž se bojí oslovit ženu, je značně zavádějící. Minimálně musíme uvažovat rozdílné pravděpodobnosti strachu z oslovení u mladého muže v pubertě a u dospělého muže. Chcete-li velké počty těch, kteří se bojí oslovit ženu, onu téměř polovinu, musíte hledat v pubertě.
Což mě přivádí ke konstatování, že lidé v pubertě jsou nejvíce zranitelní pseudovědeckými radami. Za prvé proto, že mají potřebu takové informace vyhledávat. A za druhé, protože nejsou dostatečně odolní proti vypilovaným způsobům, kterými jsou pseudovědecké rady propagovány. To leckdy nejsou ani dospělí.
A za třetí, kdokoliv hledá takové rady ze strachu z oslovení, je v emočním stresu. Za takových podmínek je každý snáze manipulovatelný, bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, či příjem. V takovém stavu i self-help knížce snadno uvěříte, že je tráva modrá a ne zelená.
Strach můžete překonat pověrou o zaručeném postupu.
Ale pak se stanete jejím otrokem.
A mimochodem, holky se také stydí;-)
Obrázek: Pierre Richard byl nesmělý, ale léčil se. Agnès se bál oslovit, protože si vytvořil představu, jež nebyla pravdivou.
Kniha může skutečně jak pomoci, tak třeba i jen vytáhne peníze z vaší kapsy, anebo vám také může uškodit. Knihu lze totiž vydat i bez odborné recenze, případně lze akt údajné odborné recenze označit za frašku s přihlédnutím k jeho výsledku. Pojďme se teď proto společně zamyslet nad tím, jak poznat, zda si kupujete pravidla pravopisu, či pravopysu.
Autor
Nejsnazší z následujících kroků je podívat se na publikační činnost autora v poslední době. Dejme tomu, že si chcete postavit krb. Tak to v prvé řadě potřebuje vybrat správný materiál a zajistit tah, aby vyhřál místnost. Takže abyste nesplakali nad výdělkem, bylo by dobré preferovat knížku od autora, který je zadobře s fyzikou. A poslat k šípku např. takové návody, jak si postavit krb podle feng-šuej.
Naprosto ideálně by autor publikoval v daném, či nějak příbuzném oboru exaktních věd. Zároveň by byl prvním autorem článků na recenzovaných konferencích, či v impaktovaných časopisech. Pochopitelně by nešlo o tzv. invited-talks a byly by publikovány např. s ACM, Elsevier, IEEE, MedLine, či Springer.
Většině lidí toho poslední uvedené názvy asi moc neřeknou, proč jsou uvedeny právě ony. Ale jak je vidět na příkladu s krbem, nemusíme jít ve svých nárocích až tak vysoko. Nicméně si uvědomte, že lidé dokáží z neznalosti považovat i blud za rozumný návod. Ty je ovšem vcelku dost obtížné publikovat u výše uvedených názvů - organizací. Proto publikace u nich skýtá jakousi záruku odbornosti. Sice to není 100% záruka, ale i tak je to stále dobré měřítko.
Na opačné straně k ideálnímu autorovi by pak stál autor propagující esoteriku, paranormální jevy, léčitelství - zkrátka pseudovědecký přístup. Jinými slovy, autor propagující výsledky, které nelze objektivně kvantifikovat, a experimenty, kde nelze důsledně kontrolovat manipulaci s proměnnými. Čím více se jeho předchozí publikace blíží těmto kvalitám, tím jistější je, že i jeho současná kniha nebude příliš užitečnou.
City a frustrace
Některé knihy vám slíbí např. že vyléčí vaše nemoci, že už nikdy nebudete zažívat frustraci z odmítnutí ženou, že dosáhnete životního štěstí, a jiné ušlechtilé cíle. Apel na city a využití stresu jsou techniky, které např. používají sekty k náboru nových členů.
Princip akce
Máte-li něco udělat, musí to fungovat na nějakém principu, aby byly výsledky nezávisle replikovatelné. Jinými slovy, aby pokus mohl zkusit zopakovat každý a také mu to pak vyšlo. Není-li tato podmínka splněna, knihu bych rozhodně neoznačil za užitečnou. Spíše bych řekl, že se díky ní budete snažit naučit něco, co se naučit nedá.
Abyste snáze poznali, zda by mohl být princip akce založen na rozumných předpokladech, sledujte tři ukazatele:
- Jestliže návod prezentuje něco, s čím do posledního puntíku přišel autor sám, pak by to mělo být nejprve publikováno v odborných časopisech a na konferencích – viz předchozí sekce o autorovi. Pochopitelně není konference jako konference. I zástupci tmářství a bludů mohou mít svou konferenci. A proto chceme takové konference, jejichž sborníky se publikují s výše uvedenými organizacemi. Pokud tomu tak není, velmi pravděpodobně nejde o užitečnou knihu.
- Užitečná kniha bude v souladu se současnými vědeckými poznatky. Nebude jim odporovat. Např. kniha o spalovacích motorech BMW. V rozporu s vědou jsou neužitečné knihy. Příkladem budiž homeopatie odporující fyzikálním zákonům.
- Návod musí být srozumitelný a přesný – žádné vágní tvrzení, Rainbow Ruse [84], shotgunning, ani jiné manipulativní triky. Už z logiky věci je užitečná kniha konkrétní, protože dosahuje konkrétních výsledků. A tedy nemá zapotřebí manipulovat své čtenáře.
Kniha má nějaké klíčové principy, na kterých stojí. Vyhledejte si je, a pokud zjistíte, že je skeptické a vědecké zdroje označují za pseudovědu, či dokonce podvod, radím vám opustit představu, že se jedná o užitečnou knihu.
Základním manipulačním trikem je Otevřená mysl. Používá se tehdy, nelze-li dosahované výsledky objektivně kvantifikovat. To obvykle bývá proto, že to ve skutečnosti nefunguje. Apel na otevřenou mysl může vypadat třeba takhle:
Já vím, máš pravdu, tráva je zelená. Ale zkus na chvíli, jenom na pokus, připustit, že by mohla být modrá. Protože když by byla modrá, tak by přece bylo logické to, co ti říkám. A sám si to přece neumíš vysvětlit, když jsem ti to předvedl. Takže, co když je tráva ve skutečnosti přece jen modrá?
Experimenty
Bohužel, autor knihy může velmi snadno oblbnout nejen lidi, ale i sám sebe*. Např. člověku dostatečně neznalému fyziky můžete namluvit, že Reiki léčí lépe než placebo efekt.
*No, rozhodně je to pro autora knihy výhodnější předstírat, než aby přiznal, že bludy píše vědomě. Například už před třemi lety jsem napsal článek o feromonech. O tom, co už nám jejich prodejci neříkají. A dodnes mě udivuje, že jsem nenarazil ani na jednu vědeckou studii, která by říkala přesně to, co nám prodejci slibují. Přitom se na vědu stále odvolávají a používají na to články v novinách, magazínech, apod.
Když má někdo problém oslovit ženu díky strachu z odmítnutí a poradíte mu na základě pseudovědecké teorie, že pozdrav Čau má 5x menší šanci na odmítnutí než Ahoj, třeba osloví a uspěje. A potom začne propagovat, že ona pseudovědecká teorie funguje.
Jak už bylo řečeno, experimenty musí být opakovatelné a dávat vždy stejné, předvídatelné výsledky. Úsloví o výjimce potvrzující pravidlo je oxymóron. Kdyby to skutečně bylo pravidlo, tak to bude platit vždy a ne jenom někdy. Výjimky by vůbec nebyly zapotřebí.
Důvěryhodný experiment, a jakákoliv hypotéza, musí být podložena objektivní, relevantní kvantifikací proměnných experimentu. Jak je vidět z úvodních příkladů, i kdyby 100 mužů tvrdilo, že uspěli, protože použili Čau namísto Ahoj, nic to nedokazuje. Pouze na neinformované lidi, bez snahy kriticky myslet, to působí odzbrojujícím dojmem.
Protože osobní zkušenost může velmi dobře zmást, je tu požadavek předchozí sekce, aby byl princip akce založen na rozumných předpokladech. Například, aby se vám snížila teplota, paracetamol v hypotalamu preferenčně inhibuje cyklooxegenázu-2. To je rozumné vysvětlení. Očekávat to samé od kostky cukru, to už tolik rozumné není. A řádný experiment to i prokáže.
Úspěšné příběhy
Užitečnost je dána opakovatelností experimentu. Přesný popis experimentu a dosažených výsledků je doménou vědecké literatury. To je to, díky čemu máme dnes Internet a neumíráme po milionech na epidemie.
Věda má skutečné, podložené úspěšné příběhy. Proto se ji pseudovědátoři, autoři neužitečných knih snaží napodobovat. Na rozdíl od přesnosti vědy se však uchylují k osobním historkám.
V obyčejné literatuře lze osobní historky v malém množství připustit jako motivační příklady, pro ilustraci. Autoři neužitečných knih to však v honbě za apelem na city a frustrace obvykle přeženou. Jak v počtu historek, tak v jejich tvrzeních.
Takové historky principiálně popisují situace, které by už byly pro každého jiného ztracené. Jen díky zásahu autora knihy se však nakonec podaří dosáhnout zcela excelentních výsledků. A protože tohle vlastně porušuje princip replikovatelnosti experimentu, těžko pak považovat takovou knihu za užitečnou.
Citace
Autor by měl svá tvrzení dokládat jinými, na něm nezávisle získanými výsledky. Bohužel, ale někteří filutové citují jen to, co se jim hodí – tzv. selektivní důkazy. Jiní filutové zase postupují tak, že ačkoli nezávislé výsledky citují, zkreslují, co vlastně říkají.
Dalším trikem je vydávání cizích myšlenek za své. Vymyslel to už někdo přede mnou? A co? Tak já budu tvrdit, že jsem to taky vymyslel. Ostatně, nemusí to být tak okaté, jako vykřikování, že autor knihy vymyslel všechno sám. Autor neužitečné knihy prostě jen neuvede zdroj a nechá neznalé čtenáře, ať si myslí, že je to jeho dílo. Protože on vlastně nelhal – on vám jen zamlčel informace ku svému prospěchu.
Jenomže, čím je člověk menší odborník na danou oblast, tím hůře tohle dokáže sám ověřit. Je to tedy dobrý ukazatel, ale obtížně použitelný. Ukazuje, jak ve vás neužitečná kniha budí klamné zdání užitečnosti.
Recenze
I kdyby kniha propagovala sebevětší nesmysl, tak jako si najde svého kupce, tak si najde i svého recenzenta, který ji pochválí. Nejlépe pro vás je, když je recenze napsána formou peer-review.
Taková ta konstatování, jak je kniha čtivá, zajímavá, přináší nový pohled na věc, no jen si představte ten potenciál, atd., ty považuji za servilní <zde bylo těžce autocenzurováno> lidí, kteří nemají ani kapku sebeúcty. Natož kritického myšlení. A víte proč? Protože takhle bych mohl popsat třeba i Novou germánskou medicínu.
V podstatě bych mohl celý článek zkrátit a říci,
ať se nespoléháte na knihy pseudovědeckých kvalit.
Uvedené neodhalí vše, protože všechny možné úskoky autorů a vydavatelů neužitečných knih jsem do výčtu prostě nezahrnul. Ale můžete si sami za domácí úkol všimnout, že kniha o pravidlech českého pravopisu, lineární algebře, programování v C++, anebo i Open Office pro začátečníky, splňují kritéria užitečných knih.
Na druhou stranu, knihy typu Jak zbohatnout na burze, Psychický Internet snadno a rychle, Léčíme se energií, či Jak zaručeně dostat ženu do postele, ty mám zařazené v kategorii neužitečných knih.
Ukázkou sporné kategorie knih může být kuchařka. Tam mohou být jak chutná, dobrá jídla, tak tam mohou být i lidové recepty založené na pověrách. Přeci jen je rozdíl, zda si na steaku na bylinkách pochutnáte, anebo se těmi bylinkami přiotrávíte (např. přírodní nefrotoxin poškozující ledviny, který je obsažený v bylince rodu Aristolochia - Podražec). A to byl i cíl tohoto článku – pomoci vám ke správné kuchařce;-)
Čili, nechci uvalovat na běžné, užitečné kníhy nerealistické nároky, ale jen reagovat na trend vydávání neužitečných knih. Knih, které jsou vydávány za něco, čím ani zdaleka nejsou.
...zní lákavý slogan sportovní soutěže. Stačí, když se dovoláte jako třetí v pořadí a správně zodpovíte otázku, kdo vyhrál turnaj v boxu v roce 1967.
Naivní soutěžící neváhá a volá, racionálně uvažující člověk se usmívá. A víte proč? Protože si uvědomuje "vo co gou".
Ani omylem nemůže vyhrát každý. Každý to může leda zkusit, jestli náhodou nevyhraje. Ale vyhrát může maximálně jenom jeden. Vždyť je to uvedeno přímo v podmínkách soutěže! Stačí číst a myslet. Protože pak vám dojde, že slogan vlastně říká, že každý, kdo se zúčastní soutěže, má nějakou pravděpodobnost, že právě on vyhraje. Ovšem, jakápak ta pravděpodobnost asi bude?
Ať už jde o poplatky za telefon, vstupní vklad do hry, nebo jen o přitáhnutí pozornosti k nějaké akci, je to stále ten samý, otřepaný trik. A najdete ho i u hazardních her.
Neřeknou vám, že pravděpodobnost výhry je zanedbatelná.
Např. když si vsadíte za 20Kč a vyhrajete 10Kč, protože prý vyhrává každý, těžko to lze považovat za reálnou výhru. Ačkoliv, provozovatel soutěže, ten jistotě lidumil, vám v pravidlech tvrdí, že jste vyhráli. Inu, všechno je relativní.
Zrcadlo, zrcadlo nejinformovanější, řekni, kdo je jako poradce užitečnější? Žena, anebo vystudovaný psycholog?
Lidé vám mohou radit z různých pohnutek – třeba jim na vás záleží, chtějí spasit svět, anebo na něm bezostyšně vydělat. Vynecháme podvodníky, programátory mozků a pozitivní energii vyzařující New Age pomýlence, a podíváme se na dvě skupiny. Na ženy a na profesionální poradce, kteří mají odbornou kvalifikaci – nejčastěji jde o psychology.
Ženy
První kámen úrazu je v tom, že nebalí heterosexuální ženy. Takže poznatky z této činnosti mají pouze zprostředkovaně od kamarádek, ze svých zážitků a případně od kamarádů, kterým radily. Je to jako mít nastudované recepty, ochutnat rozmanitá jídla, ale nikdy nevařit.
Druhý kámen úrazu je v tom, že vám žena dokáže poradit to, co jí zrovna ve vztahu aktuálně chybí.
Třetí kámen úrazu je v tom, když se začne žena vciťovat do ženy, kterou chcete sbalit. Nepotřebujete emocionálně zatíženou, subjektivní radu, ale objektivní názor. I kdyby měl být jak závan polárního vichru. Někdy to dokážou, někdy ne.
Čtvrtý kámen úrazu je v tom, že jí sice bude jasné, že onu vyhlédnutou kořist nesbalíte, ale bude jí, radící ženě, vás líto. Aby vás neranila, vyjádří se neurčitě, nebude chtít být tou negativní, protože to stejně zkusíte, atd. A výsledkem bude to, že vy si její odpověď přetransformujete v něco úplně jiného (viz Forerův efekt).
Samozřejmě tím neříkám, že vám muž automaticky poradí lépe jen proto, že on sám balí. Je to prostě trade-off mezi někým, kdo jenom zná hodně receptů a mezi někým, kdo vaří. Takže řečeno úvodním příměrem – kdo vaří, ten se může naučit i hodně receptů. A cenné postřehy lze získat i od toho, kdo v životě nevařil.
Dejme tomu, jako ukázku, že jste byli na podařeném rande. Takže se teď trápíte otázkou, kdy jí zavolat. (Nejen) Od ženy se můžete dočkat odpovědi, že brzo. Racionále může znít, že jí tak ujistíte o svém zájmu a ona se bude moci lépe rozhodnout. Prostě aby byla spokojená. Jenomže pozor, taky by se mohla rozhodnout, že by mohla být spokojenější s někým jiným. A proto bych preferoval radu muže, který radí, abyste počkali. Protože, jestli se rande hodně vydařilo, ozve se sama a první. A i kdyby ne, tak u normální ženy osobní zájem o vás neklesne jen proto, že jste hned nevolali. Chovat se, jako kdyby byla jediná, která o vás kdy měla zájem, je daleko nebezpečnější.
Plzák
Fenoménem českých partnerských rad byl beze sporu MUDr. Plzák. Někým zatracovaný, jinými vychvalovaný, a mnou… no, já měl k jeho radám vždy výhrady, i když s ním v některých věcech souhlasím.
Pojďme se však vrátit v čase, zpět do roku 1975, kdy vyšla jedna z jeho knížek jménem "Klíč k výběru partnera pro manželství". Například na straně 77 této knihy se můžeme dočíst následující:
Platí přísný zákaz prázdných vět. Opakuji je již jen v rychlém sledu, bez jakéhokoliv výkladu.
- Cítím se vedle tebe tak nějak spoutaná.
- Nejsi mi správnou životní oporou.
- Chybí nám program a cíl.
- My si rozumíme, ale tak nějak divně.
- ...
A takhle věty pokračovaly dál. Víte, co ve skutečnosti znamenají? Klesající zájem, který je už dost možná pod nulou. Jenomže, tohle ona neřekne, tohle máte poznat sami!
Plzák vlastně zakázal projevovat varovné signály, že se schyluje k neštěstí. Jistě, tyhle věty na náladě moc nepřidají a také jim předcházely i jiné varovné signály. Jenomže, kolik lidí si jich dokázalo všimnout? Někteří začnou vidět až za pět dvanáct, a takhle by neviděli vůbec nic. Dopracujete-li to k rozchodu či nevěře, má to nějaký důvod.
Celou jeho prací se totiž táhnul klíčový rys – uznání i pro vztahy, které přežily nevěru. Když někdo někoho podvede, vědomě nerespektuje toho druhého, ale on to ještě vychvaluje. Jistě, někteří i tak pokračují dále, protože na víc nemají, a takhle jim to tím pádem vyhovuje. Avšak vzájemná důvěra tam už nikdy nebude. Pro takové typy je jeho práce spásná, ale ať to proboha nikdo nebere za návod pro celou populaci. Normální člověk se sebeúctou to nepřejde. Je fajn, když spolu vycházíte, ale nezapomínejte, co se doopravdy stalo.
Psychologové
Úvodem předesílám, že se u mě psychologové netěší takovému respektu jako psychiatři. Už jen proto, že psychiatr má vzdělání k tomu, aby mohl poznat, nemají-li vaše obtíže fyziologický původ, ze kterého se na gauči u psychologa opravdu nevypovídáte.
Podívejme se příkladem na tvrzení psychologů: „Ta, která vás nejvíce přitahuje, nejspíše nebude vhodná pro dlouhodobý vztah s vámi. Měli byste si raději vybírat ty, které vás přitahují méně.“* Přitažlivost není jen o vzhledu, ale i o tom, jak si spolu rozumíte. A když si nevyberete tu, která vás přitahuje nejvíce, budete po ní i nadále toužit ve vztahu. Buď se budete soužit a toužit, anebo svou drahou taky třeba podvedete. Nebyla by pak nevěra na oplátku, a následně i rozvod, logickým vývojem situace? Jimi navrhované řešení stále vede k možnosti rozpadu vztahu.
Nestačíte-li na tu, která se vám líbí nejvíce, třeba něco děláte špatně. Třeba se neumíte ovládat a chováte se jako hodní chlapci. Skutečným řešením problému není vzít si "zboží druhé jakosti", ale zapracovat na sobě**. Respektive, řešením by to bylo, ale za podmínky, že vaše vysněná partnerka buď neexistuje, anebo se vyskytuje ve stopovém množství. Například obličej upravený kouzly počítačové grafiky a nereálná kombinace požadovaných vlastností, kterou vám někde nakukali jako reálnou.
Výše uvedené má však logiku, a dá se proto modelovat pomocí Teorie her, včetně výpočtu motivace k jednotlivým rozhodnutím. Což vlastně není nic jiného, než úroveň zájmu. A matematiku takhle využila právě Teorie zájmu.
Ať už si nakonec necháte poradit od kohokoliv,
stejně se nakonec dostanete do situace,
kdy se budete muset rozhodnout sami.
*Převzato z původní verze článku z roku 2007.
**Pochopitelně tím není myšleno, abyste hledali vinu vždy jen u sebe. Zejména, narazíte-li na lidovým označením takzvanou slepici, kdy u vás endokrinní systém zvítězí nad racionálním úsudkem.
Ian Rowland, "The Full Facts Book of Cold Reading: A Comprehensive Guide to the Most Persuasive Psychological Manipulation Technique in the World", Ian Rowland Limited 2008, ISBN: 978-0955847608
Robert T. Caroll, "The Skeptic's Dictionary: A Collection of Strange Beliefs, Amusing Deceptions, and Dangerous Delusions", Wiley 2003, ISBN: 978-0471272427
Robert Jay Lifton, "Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of Brainwashing in China", University of North Carolina Press 1989, ISBN: 978-0807842539
The Skeptic's Dictionary je zároveň dostupný i on-line. Případně se ještě můžete seznámit s autobiografií The Psychic Mafia od M. Lamara Keeneho.
Uvedená literatura je ale v angličtině, což může být pro někoho překážka. S jejich překladem do češtiny je to horší. Jednak může přesnost překladem utrpět a jednak jsem žádný neměl k dispozici - pokud vůbec existují. Celkem povedené, včetně českého překladu, jsou
Isabelle Nazare-Aga, "Les manipulateurs sont parmi nous" aka "Nenechte sebou manipulovat", Editions du Club Quebec loisirs 2001, FR ISBN: 2894304595, CZ ISBN: 80-7178-256-4
Kevin Mitnick, William L. Simon and Steve Wozniak, "The Art of Deception: Controlling the Human Element of Security" aka "Umění klamu", John Wiley & Sons 2002, CZ ISBN: 83-7361-210-6
Nicméně si myslím, že z prvních tři uvedený knížek se dají lépe pochopit obecné principy, na kterých manipulace funguje.
Zároveň je další literatura uvedená v seznamu blogu. Ale pozor, některé citace jsou uvedeny jako důkaz, že bylo otištěno něco, proti čemu mám výhrady. Tedy je nutné se na to dívat v kontextu článků, které příslušný zdroj citují. Užitečný seznam najdete i v článku Informovaná mysl.
Ne že bych si myslel, že webů v češtině, kde se můžete setkat s psychologickou manipulací, by bylo málo. Ale z těch psaných populární formou, kde se můžete setkat s kritickým myšlením ve váš prospěch, mě teď napadá Sysifos.
Přímo tady na blogu by vás měly zajímat články v sekci Klamy, iluze a deziluze.
A na závěr "cynicky" říkám - nezoufejte. Tématika psychologické manipulace se jistě časem objeví i tam, kde kritické myšlení nemá nejvyšší prioritu (zamyslete se nad možnou realizací lidového úsloví "Zloděj křičí, chyťte zloděje!"). Tím, že jsem přidal tlačíko "Check for Plain Pirate Copies", jsem totiž znepříjemnil život jen těm parazitům, kteří text kradou 1:1. Nevyřadil jsem ty, kteří články sice přímo nekopírují, ale zato je přepisují. Případně kompilují jeden článek z několika jimi vykradených, cizích článků. A co také mají dělat, když jsou placeni za objem textu, ne za jeho kvalitu, na kterou sami nemají?
Pokud chcete brát web s tématem psychologické manipulace vážně,
ujistěte se, že za ním stojí "skeptik jak poleno".
...jinak totiž čelíte zvýšenému riziku ze setkání se Straw Man Fallacy. V relativním bezpečí jsou snad jen články využívající některou sofistikovanou teorii (např. matematickou). Bez její znalosti se totiž nedá jejich jádro úspěšně vykrást. Nicméně i je lze úspěšně pomluvit, či překroutit (Straw Man Fallacy).
Obrázek: Show Alice Coopera ve filmu Waynův svět. A hádejte, kdo Cooperovi vymýšlel triky na scénu;-) James Randi.
