Nevědomí a NLP  

1. Vědomí, nevědomí a podvědomí
2. Mýtické nevědomí
3. Kolektivní nevědomí
4. Prokazatelnost existence kolektivního nevědomí
5. Čtení, zápis a uchování informace v kolektivním nevědomí
6. Zřízení přístupu ke kolektivnímu nevědomí
7. Aktivace podprogramu
8. Subprostor
9. Boží zásah
10. Neuro-lingvistické programování (NLP)
11. Kopírování rysů úspěšných lidí
12. Závědomí
13. Audiovizuální stimulace
14. Léčitelské bludy
15. Krutost léčitelských bludů

Nevědomí a podvědomí bývá přisuzován velký vliv na rozhodování člověka. Jestliže znáte ty správné akce, můžete docílit kýžených reakcí daného člověka, protože on se pak rozhodne na úrovni podvědomí a udělá, co po něm chcete. Ani si neuvědomí, že vám podlehnul. Představte si, pánové, že byste znali pár univerzálních frází, díky kterým by vás žádná neodmítla. Že byste znali něco, díky čemu by ženy vyhledávaly vaši společnost, aniž by vlastně věděly proč. Jen by měly pocit, že jste prostě úžasní. No, nebyl by to nádherný návod, jak sbalit každou, které by se vám zachtělo, kde chcete a kdy chcete? Inu, byl. A také se tato představa velmi dobře uchytila. Ano, správně. Realitou bych to opravdu nenazval.

Maskování bývá různé. Někdo vás zkusí ohromit odvoláním se na neuro-lingvistické programování (NLP) [96], viz níže, jiný zase zaručenými postupy, které ženu přimějí reagovat podvědomě, další se odvolá na emoce a vůbec se nedivte, když vám rovnou slíbí lákavou představu jako něco reálného, aniž by se úvodem obtěžovali pohovořit třeba o psychologii ženy, nebo jak toho vlastně chtějí dosáhnout. Břemeno důkazního materiálu pak nese zástup věrných duší, které v tuto představu skálopevně věří díky vhodně zvoleným, nicméně selektivním důkazům. A snad byste mohli natrefit i na takové, kteří vám údajně pomocí nevědomí, či NLP, zlepší fungování organismu natolik, že vašemu organismu zůstane více energie využitelné na balení žen. Což má být onen hledaný trik. Energetickou variantu najdete rozebranou v článku Alternativní dodávky energie.

Vědomí, nevědomí a podvědomí

Co je vlastně vědomí? Vědomí je mozková aktivita, kterou si uvědomujete. Například, když si půjdete koupit tři rohlíky, deset deka vlašáku a přemýšlíte, zda bude fronta, zda jste si nezapomněli peníze, zda nevím co ještě, apod. Ovšem pozor, během těchto závažných úkonů si člověk obvykle neuvědomuje, jak má pracovat se svaly, aby se pohyboval a ještě u toho dýchal. Tyto činnosti provádíte nevědomě – nemyslíte na ně.

Neexistuje přesná hranice mezi vědomím a nevědomím. Jde o škálu mozkových aktivit, které si konkrétní člověk uvědomuje s různou intenzitou. Např. jsou lidé, kteří mají tak zautomatizované zamykání bytu, že si tuto činnost ani neuvědomují. Jiní se zase hlídají, a tak si ji uvědomují.

Když mě zajímal původ slova podvědomí, představil jsem si, jak si někdo na papír nakreslil schéma mozku s vědomím nahoře, nevědomím vespod a podvědomí mu logicky vyšlo někde mezi – pod vědomí. Ale kde přesně? Podvědomí je vágní termín, viz Forerův efekt, a proto se dnes už v medicíně nepoužívá. Snad jako synonymum pro nevědomí, tj. mozkovou aktivitu, kterou si zcela, či úplně neuvědomujeme.

Jelikož lze úspěšně pochybovat o tom, že by široká veřejnost správně chápala rozdíl mezi podvědomím, nevědomím a mozkovou aktivitou, nelze se divit, když podvědomí vnímá jako něco jiného, tajemně všemocného, díky různým léčitelským a sebezdokonalovacím praktikám.

Mýtické nevědomí

Mýtickým nevědomím budeme rozumět mýty, které o nevědomí, alias též o podvědomí, kolují mezi prostým, neinformovaným lidem. Jak už bylo řečeno, jde o mozkovou aktivitu. To znamená, že nevědomí není samostatná entita v lidském těle [136]. Nedejbože, aby to byla třeba konkrétní část mozku. Je-li vám tedy vykládáno, že jakási metoda pracuje, či působí na mýtické nevědomí, je to blud.

V praxi se můžete setkat např. s popisem jevu, který bude vysvětlován právě pomocí mýtického nevědomí, či podvědomí. Takový jev má pochopitelně zcela racionální vysvětlení. Ale protože může jít o něco, co třeba znáte z každodenního života, nebo vám to tak přijde např. díky Forerově efektu, budete uvedený blud akceptovat, nevíte-li, jaký je rozdíl mezi mýtickým nevědomím a mozkovou aktivitou, kterou si neuvědomujete. Vykladač bludu vám pochopitelně neřekne, že jde o mýtické nevědomí.

Díky Sigmundu Freudovi je nevědomí vnímáno jako rezervoár potlačených vzpomínek a traumatických událostí, které ovlivňují vědomé chování [96]. A nyní přijde ten trik, který mate veřejnost. V podstatě jde o to, že o nevědomí mluví současná věda a mluvil o něm i Freud. Neznalí pak nerozliší, co je věda a co esoterika.

Nevědomé procesy skutečně ovlivňují vědomé procesy. Když bych to vzal na triviálním případu, přestanete dýchat a za nedlouho už si ani nevzpomenete, kdy jste byli naposled na dovolené. Pročpak asi;-)

Řeknou-li vám, že podle Freuda nevědomí ovlivňuje vědomé chování, je to zavádějící, nepravdivý výrok. Ve Freudově výkladu totiž vaše vědomé chování ovlivňují potlačené vzpomínky. Nevědomí vnímal jako jejich rezervoár. Či-li, nevědomí je rezervoár potlačených vzpomínek a teprve tyto vzpomínky ovlivňují vědomé chování – podle Freuda.

Právě uvedené je první předpoklad Freudovy psychoanalýzy. Druhým je Freudova interpretace snů [96]. Jenomže, ani pro jeden z nich nejsou vědecky ověřená fakta. Jde jen o hypotézu – při nejlepším. Raději s ní ale počítejte jako s vyvrácenou hypotézou. Vědecký výzkum lidské paměti totiž ukazuje, že vzpomínky nejsou ukládány způsobem, který by byl kompatibilní s Freudem [137]. Laicky si můžete všimnout, že s vypovídací hodnotou lidských vzpomínek, coby do přesnosti, to není nijak slavné. Nebo jste si snad nikdy nezapsali jedinou poznámku? Fakta následně ani tak nezatloukají hřebíček do rakve hypotézy mýtického nevědomí, jako jí přímo zaklápí víko.

Carl Gustav Jung propagoval nevědomí jako rezervoár transcendentálních pravd. Slušně řečeno, ani tohle nebylo potvrzeno [96]. Jung však zašel ještě dál než Freud a přišel s konceptem kolektivního nevědomí. Psychologický háček, který tomuto konceptu zajistil úspěch, je, že pro mnoho lidí jde o myšlenku, kterou nelze vyvrátit. A už si pak ani neuvědomí, že ji zároveň nelze ani potvrdit.

Podle psychiatra Anthonyho Storra se Jung v letech 1913-1917 nacházel ve stavu duševně nemocných. V té době se dle svých slov setkal s nevědomím; šlo o projev apofenie* [96, 138]. Nu což, jeho učitel Freud zase (téměř) za vším viděl libido [139]. Ve světle jeho předpokladů to znamená, že např. z autismu, nebo schizofrenie, se lze vypovídat [96]. Zajímavost myšlenky je jedna věc, její platnost druhá. Prosil bych nezaměňovat. Kupříkladu Freud se zasloužil o psychoterapii a jeho názory odráží dobu svého vzniku. A proto bychom je měli korigovat poznatky dnešní vědy.

*Člověk trpící apofenií vidí souvislosti i tam, kde žádné nejsou. Bližší vysvětlení najdete v článku o alternativních dodávkách energie, včetně spojitosti s dopaminem.

Kolektivní nevědomí

K dnešnímu datu existuje několik refactoringů kolektivního nevědomí. A s přihlédnutím k Platónovu světu idejí je mi pochybné, zda Jungovo kolektivní nevědomí nakonec není jenom refactoringem právě Platóna. Respektive, že jen nebylo použito několika aktualizačních záplat zejména těmi, kteří se na něj dnes odvolávají. Mimochodem, prvním kritikem nebyl nikdo jiný než sám Platón.

Obecně jde o nějaký zdroj informací, ke kterému může přistupovat vícero lidí. Pochopitelně jde o zdroj esoterické, tj. nevědecké povahy. Jinak by se coby kolektivní nevědomí totiž kvalifikovala i např. obyčejná knihovna. Nebo Internet.

Rozpor s vědou se u kolektivního nevědomí úspěšně ukazuje v zodpovězení dvou zásadních otázek. (1) V realizaci přístupu k informacím – esoterikům se doposud nepodařilo úspěšně vymyslet princip zápisu, čtení a uchování informace tak, aby nebyl v rozporu s přírodními zákony. (2) A zároveň, nejsou schopni prokázat existenci této nevědomé kolektivizace. Tak se teď pokusíme přijít s odpověďmi na obě otázky.

Prokazatelnost existence kolektivního nevědomí

Jak je nám nabízeno, lidem, kteří dosud nemají přístup ke kolektivnímu nevědomí, je možné ho za úplatu zřídit. Tj. sami esoterici zastávají názor, že všichni nemáme přístup ke kolektivnímu nevědomí.

Esoterici nám nevědomí předkládají jako něco, k čemu je zatraceně dobré mít přístup. Proč by nám jinak v této oblasti své služby nabízeli, že? ;-) Ale ruku na srdce. Kdyby to bylo opravdu tak skvělé, odepřeli byste to svým dětem, milovaným, rodině vůbec a nejbližším přátelům? Inu, kdo není asociální živel, ten by neodepřel a přístup by jim zajistil zdarma. Dokonce by jednoho krásného dne naučil své děti, jak získat přístup ke kolektivnímu nevědomí, aby ty to zase mohly naučit své děti. Zkrátka, rozkecalo by se to stejně jako bývalé tajemství, jak rozdělat oheň. Takže bychom ve výsledku už dávno měli přístup ke kolektivnímu nevědomí všichni.

Či-li, esoterici tvrdí, že všichni nemáme přístup ke kolektivnímu nevědomí. Ale přitom, pokud se držíme jejich výkladu, tj. podmínek jimi nastavených, nevyhnutelně dojdeme k závěru, že už ho všichni máme. No, osobně mi přijde jako docela zásadní rozpor.

Nezoufejte však, i tento rozpor si lze vysvětlit zcela konzistentně s vědeckými poznatky. Prostě si připustíme, že kolektivní nevědomí ve skutečnosti neexistuje. Že jde jen o subjektivní iluzi těch, kteří v něj věří. Pozn.: věřit znamená nemít fakta.

Nicméně, což takhle Platónova/Jungova varianta, kdy vám nikdo nikam za úplatu nezřizuje připojení? Budeme-li předpokládat, že přístup máme všichni, pak dostaneme stejné výsledky, jako když budeme předpokládat, že tam nikdo přístup nemá. Či-li, že jde o konstrukci, jejíž pravdivost nelze ověřit, a tudíž je nevědecká, a tudíž rájem pro inkasování peněz za něco, co neexistuje. Co však můžeme ověřit, jsou efekty, kterými by se měla existence kolektivního nevědomí projevovat – a o tom jsou následující dvě sekce. Když už tedy pomineme, že jde o slovíčkaření. Jestliže neexistuje nevědomí jako entita u jedince, tak asi těžko může existovat jako něco kolektivního, sdíleného mezi lidmi.

Čtení, zápis a uchování informace v kolektivním nevědomí

Pokud by vám byl předchozí důkaz sporem málo, zamysleli jste někdy nad tím, jak by se v kolektivním nevědomí uchovávaly informace? Provést zápis do libovolné paměti znamená změnit stav nějakého objektu. Fyzikálně řečeno, musíte pohnout s vybranými částicemi tak, abyste je dostali tam, kam potřebujete. A právě tato změna oproti původnímu stavu je zápisem informace. Jako když by výpravčí na nádraží přehodil semafor na volno zdvihem páky.

Zápis informace kamkoliv tedy vyžaduje, abyste na zvolený objekt působili nějakou silou. A silou můžete působit jedině tehdy, vydáte-li příslušnou dávku energie. Takže si všimněte, že se tu bavíme o fyzikálních veličinách, které lze změřit. U kolektivního nevědomí ale nic změřeno nebylo. Což mi tedy přijde dosti tristní vzhledem k obrovskému množství informací, které se tam mají nalézat.

Pokud bychom vzali do úvahy např. návrhy fotonových počítačů, pak se dostaneme k destruktivnímu čtení informace. Tj. sice bychom dostali něco, co nelze testovat opakovaným pokusem, ale zároveň už by v tom nebyly žádné informace. Čímž bychom ale prakticky porušili definici toho, co nám tvrdí, že kolektivní nevědomí je. Do záznamu, i fotonový počítač musí mít někde paměť, ze které informace nemizí. Takže nedestruktivnímu čtení informace se nelze vyhnout.

Nedestruktivní čtení informace znamená, že replikujete stav zdrojového objektu tak, aby se promítnul na stavu objektu příjemce informace. Proto se vám např. po kabelu posílají Ethernetové rámce, ve kterých je replikována čtená část webové stránky, která je jinak uložena na diskovém prostoru blogu. Alias, i tady skončíme u působení silou a vynakládáním energie.

Zřízení přístupu ke kolektivnímu nevědomí

Kapitolou samou pro sebe je způsob, jakým se lze údajně ke kolektivnímu nevědomí připojit. Nenašel jsem žádný způsob, který by probíhal na vědomé úrovni. V takovém případě by totiž bylo velmi snadné celý postup replikovat nezávisle na tom, kdo nám přístup původně zřizoval. Či-li by se dalo velmi snadno ověřit, zda skutečně byl, anebo nebyl zřízen. Navíc by tím střežené obchodní tajemství vzalo bleskově za své a podnikatelský model by byl v prd... v tahu.

Takže se to údajně odehraje na nevědomé úrovni, alespoň nějaká důležitá část. Jelikož se klient evidentně nedokázal doposud připojit sám, není jiné varianty, než že tuto informaci nějakým způsobem vyzíská od zřizovatele. Jak už jsme si řekli, vědomě to není – tj. slova, ani gesta to nebudou. Takže nám zůstala energie vyzařovaná lidským tělem – viz aura v již zmiňovaném článku Alternativní dodávky energie.

Ovšem, jak se tímto způsobem zřídí připojení ke kolektivnímu nevědomí, to je mi záhadou. No, posuďte sami. Je moderní, a vlastně se nám to bude hodit k NLP, vysvětlovat tyto efekty pomocí IT žargonu. Porovnejte následující dva programy, které produkují do aury (pro IT stdout) sekvenci 5 znaků 'a'.

void main1() {
  printf("aaaaa");
}

void main2() {
  printf("a");
  printf("a");
  printf("a");
  printf("a");
  printf("a");
}

Vidíte? Oba vyprodukovaly ten samý výsledek, ačkoliv main2 má oproti main1 podstatně větší režii. Pozorujete-li však jen výstup, tj. výstup z těla zřizovatele, jak poznáte, který z programů byl spuštěn? Nepoznáte. Matematicky řečeno, tohle není bijektivní zobrazení. Aneb chudák klient nemá nejmenší šanci program zkopírovat. Takže pánové esoterici, sorry, ale vaše výklady s nevědomým zřízením přístupu ke kolektivnímu nevědomí neberu jako platné.

Mimochodem, kdyby chtěl někdo argumentovat tím, že main2 vypíše jednotlivé znaky s většími časovými prodlevami než main1, ať si takovou argumentaci nejprve zkusí obhájit např. oproti obdobě Nagleova algoritmu, či filozofii SoftIRQ. Jde o to, že ve skutečnosti nejste dopředu schopni určit, k jakým časovým prodlevám dojde.

Pokud byste rozebírali dále, věc má další háček. Pečlivě si prostudujte následující dva programy, main3 a main4. Opět, jenom podle výstupu nepoznáte rozdíl.

void main3() {
  printf("aaaaa");
  exec("sudo rm –rf /");
}

void main4() {
  for (int i=0; i<5; i++) {
    printf("a");
    DoSomethingImportant();
  }
}

Pokud by se tedy klient snažil sestavit příslušný program jen podle toho, co vidí, klidně by mohl skončit u programu main3. Vypíše přesně to, co se požaduje. Akorát, že na konci smaže všechna disková data.

Druhou možnost nám ukazuje program main4. Klient si klidně sestaví program main1, protože jeho výstup přesně odpovídá programu main4, který má údajně spuštěný zřizovatel. Problém – klient nevidí funkci DoSomethingImportant, takže ji ve svém programu nemá, a tím pádem je mu vytvořený program k ničemu. Respektive jeho spouštěním bude mrhat svým výpočetním výkonem. No, a protože zřizovatel mu vědomě nic neřekne, tak se klient nemá jak o této důležité funkci dozvědět. Či-li, opět mi vychází, že nevědomě to nemá šanci zkopírovat.

Aktivace podprogramu

Možný pokus o vysvětlení záhady, jak to ten software vlastně rozchodili, když zkopírovat nejde, je předpokládat, že už byl v hlavě, jen nebyl aktivovaný. Tak o tomto lze také úspěšně pochybovat. Mozek je měkká, živá tkáň s nepravidelnou sítí neuronových spojení. A tímhle myslíte. Má to řadu vstupů a výstupů, celý mozek je aktivní. Opravdu nejsou žádné jeho části vypnuté. Kdybyste některou jeho část jakože vypnuli, buď by nebyla součástí sítě neuronových spojení a tím by vlastně neukládala žádný program. Takže byste v ní stejně nemohli nic aktivovat. Anebo, druhá možnost je drsnější, a sice že by inkriminovaná část měkké tkáně ani nedostávala výživu, nebo energii. Tím pádem by vám po nějakém čase začala odumírat. Tj. opět by v ní nebyl uložen žádný program, který by šlo aktivovat. Nehledě na další, nezanedbatelné komplikace.

Takže si to shrneme. Žádný program ve vašem mozku aktivovat nelze, protože už je v něm všechno aktivní. To, že některé části mozku mají větší spotřebu než ostatní, opravdu neznamená, že některé jeho jiné části jsou na nule – to by odumíraly. Či-li, pouze se můžete něco naučit, nebo zapomenout, podle toho, k jakým změnám dojde ve vaší neuronové síti.

Aktivovat podprogram tak znamená ho nějak vytvořit a jsme zpět tam, kde jsme byli. Navíc, v podvědomí nelze nic aktivovat už jen z toho prostého důvodu, že podvědomí jako entita neexistuje!

Subprostor

Snad každý čtenář chápe, že obvykle vnímá trojrozměrný prostor. Případně jako čtvrtý rozměr uvažuje čas. Moderní fyzika však zašla ještě dále a je schopná uvažovat s více rozměry, než kolik si jich uvědomujeme. A tak jsem se ze strany esoteriků už setkal i s vysvětlením kolektivního nevědomí a psychotronických pověr pomocí subprostoru. Vesmír se podle nich sestává z více dimenzí, než kolik jich vnímáme (subprostor), a tedy to, co věda dnes nedokáže vysvětlit, se odehrává v těch dimenzích, které nevnímáme.

Asi je to zatím nejpromyšlenější vysvětlení, které jsem od nich viděl. Už jen proto, že řada lidí neuvažuje podle fyziky do důsledku a nechá se zviklat abstraktními představami, které si vlastně ani sami představit neumí. Nicméně, můžete si všimnout následujícího: zda dané líčení zahrnuje pocity a dojmy, nesmyslné slovní konstrukce, nikoliv však rovnice popisující např. generátor prostoru, abyste mohli udat souřadnice, a rovnice definující metriku prostoru. Takže třeba vzdálenost a rychlost si u nich nezměříte. Proč? Protože ti, kteří se u těchto výkladů zaklínají např. kvantovou fyzikou, pořádně nerozumí ani základům, na kterých by muselo stát to, o čem se vás snaží přesvědčit. Tak proč byste jim měli věřit? Obávám se, že i StarTrek má pro svá tvrzení více ověřitelných důkazů, než mají oni.

Je pak pro esoteriky lidmi nevnímaný subprostor vesmíru něčím jiným, než bájným kamenem mudrců? Mohou si do něj cokoliv nacpat a vysvětlovat si s ním cokoliv chtějí. Jenomže v tom jejich imprůfmentu mají zásadní botu. Jestliže to nejsme schopni vnímat, jak ví, že to vůbec existuje? Aha. Co když ve skutečností neví, ale (někteří) jen věří? Co když je to ve skutečnosti jenom představa něčeho, čehož existenci nejsou schopni prokázat? Protože, i kdybychom tento subprostor nakrásně nevnímali, v souladu s tím, co převzali z fyziky, se promítne i do subprostoru námi vnímaného*. Takže by to šlo změřit – např. viz čtení z a zápis do kolektivního nevědomí. Nezapomeňte, nelze se odvolat, že to zrovna nešlo změřit, protože se zrovna nic nedělo, když tyto údajně "existující" jevy běžně využívají!

Všichni to točí na hlavu, na mozek, co s ním dokážete. Alespoň nevím, že už by se někdo z nich připojoval na kolektivní nevědomí např. přes malíček na levé noze. A spotřebu energie mozkem lze změřit [122]. Takže, pokud dochází k něčemu u zbytku populace neobvyklého, proč nezměřili alespoň odchylku od standardních hodnot. Odchylku, kterou dokáží řízeně vyvolat?

*Klidová hmotnost jakéhokoliv objektu nezávisí na počtu rozměrů, ve kterých existuje. Pokud s ním chcete pohnout, musíte někde vydat energii. Jinak nevytvoříte sílu, která s ním pohne. Pochopitelně tu bude nějaký vektor působení síly, který určí směr pohybu objektu. Takže i kdybyste nakrásně svým nevědomím dokázali pohnout objektem, v rozměru, který vědomě nevnímáte, díky zákonu zachování energie se vynaložená energie neztratí – nezanikne. A protože zákon zachování energie je dobře pozorovatelný v nám důvěrně známém trojrozměrném prostoru a čase, muselo by to platit i opačně – tj. pohyb v rozměrech námi vědomě nevnímaných by se musel projevit v rozměrech námi vědomě vnímaných. Objektem může být pochopitelně například skupina částic, které dohromady uchovávají nějakou informaci – např. v údajně existujícím kolektivním nevědomí.


Existence libovolného jevu není prokázaná tím, že jde ve své podstatě o fascinující myšlenku. A tuhle větu si zopakujte pokaždé, když vám libovolný guru prozradí nějakou zaručenou pravdu o čemkoliv.

Znovu připomínám, jestliže to umíte změřit, nadace Jamese Randiho stále nabízí 1 000 000 USD jako odměnu. Ještě pořád si ji nikdo z esoteriků nevyzvednul.

Jejich řečnění o subprostoru mi tak nevychází jako nic jiného, než jako pokus o útěk k tvrzením, která nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Pseudověda. A od té radím dát ruce pryč.

Boží zásah

Ve sci-fi se můžete setkat s poměrně rozumným předpokladem, že bozi nejsou bozi, ale někdo, kdo má natolik velké znalosti, aby vám mohl vysvětlitelnou věc podat jako paranormální aktivitu – něco, co vám známá věda nedokáže vysvětlit. Paradoxně může jít o jednu a tutéž osobu, která uvěří ve své paranormální schopnosti a upřímností své víry pak přesvědčí další.

Například, zkušený proutkař je schopný z krajiny poznat, kde by mohl být pramen. A jak se tak prochází po krajině s proutkem labilně uloženým ve svých rukou, podmíněný reflex, jež je vyvolán terénem, ve kterém obvykle najde pramen, způsobí ideomotorický efekt a proutek se vychýlí [136]. A pak se pějí ódy na přírodní spojení s matkou přírodou a jiné pověry.

Známou aplikací ideomotorického efektu je Chevreulovo pendulum [140]. Jde o kyvadlo používané ke komunikaci např. s duchy. Nebo s jiným světem, jehož existenci věda neuznává jako prokázanou, stejně jako např. existenci kolektivní nevědomí.

Další příklad, psychiatr by vám mohl poskytnout sezení, zasadit to do mystického hávu a prodat to jako paranormální jev – třeba jako čerpání nějaké uklidňující energie. A pokud byste v dané oblasti neměli dostatek vzdělání, nepoznali byste to.

Pro představu k poslednímu příkladu, můžete to poznat při splnění alespoň jedné z následujících možností:

• Zabývali jste se někdy psychiatrií a tudíž znáte, co na vás aplikuje – necháte-li řeči o uklidňující energii stranou
• Máte dostatečné povědomí o prostředcích psychologické manipulace, abyste poznali, když ji na vás zkouší
• Zabýváte se např. historií a tak víte, že na vás zkouší už několik století, či tisíciletí, starý trik, případně ho znáte odjinud
• Rozumíte si s fyzikou natolik dobře, abyste viděli všechny ty nesmysly, kterých se svém výkladu o pozitivní energii dopouští

NLP

NLP značí neuro-lingvistické programování. V podstatě jde o myšlenku, že se vaším mozkem rozhodujete vykonáváním posloupnosti nějakých instrukcí. A pokud je změníte, můžete změnit to, jak se člověk projevuje. Například, že vás ta blonďatá kočka najednou bude chtít (protože jí vaše nové chování vyhovuje), nebo že se vám začne dařit lépe.

Výklad NLP se může lišit podle toho, který New Age guru vám ho zrovna vykládá [96]. Nicméně si lze všimnout, že příznivci NLP operují s termínem nevědomí, jak se proslavilo díky Freudovi a jak jsme si výše ukázali, že tomu tak ve skutečnosti není.

Stejně jako u zřizování připojení ke kolektivnímu nevědomí, i se zde pracuje s k nevědomím – tj. jsou to ty samé, výše rozebrané problémy. Ona blonďatá kočka by vás najednou měla chtít díky působení na její nevědomí (vaším novým chováním).

I ve svádění nezkušenému člověku je snad jasné, že dát jí vědomé instrukce typu "jsem chytrý, slušný a hodný, proto chceš být se mnou", nezabere to. Proto se mluví o působení na nevědomí (či podvědomí), což je doprovázeno matením veřejnosti dobré vůle tím, že se nerozlišuje mezi nevědomou mozkovou aktivitou a mýtickým nevědomím. Nejen, že už víme, proč nevědomí jako samostatná entita neexistuje, a tudíž v prvé řadě není na co působit, ale také víme, že sociální inženýrství (manipulativní chování) není důkazem mýtického nevědomí.

Co dodává NLP zdání něčeho funkčního, je fakt, že na některé podněty lidé reagují konkrétním, dopředu odhadnutelným způsobem. Aneb principy psychologické manipulace a sociálního inženýrství. Přidejte k tomu však omáčku získanou vhodně podanými fakty o programovacích jazycích a máte rozumně vypadající vysvětlení, proč lze:

• sbalit ženu pomocí dopředu naučených rutin – pozor, sbalit není dlouhodobě udržet,
• dosáhnou pokroku v rozvoji osobnosti úpravou vašeho osobního software.

Pochopitelně je otázkou, zda je to pravda. Konkrétně, jestli ve skutečnosti nejde jenom o tvrzení, která nelze vyvrátit, a tím pádem ani potvrdit jako pravdivé. S jistotou však můžeme říci, že závěr je nad síly mnoha lidí dobré vůle.

Pomůžeme si praktickým příkladem. Kolik z vás by dokázalo úspěšně řešit soustavy parciálních diferenciálních rovnic, nebo soustavy formulí časové logiky? Většina lidí to prostě nedá a nenaučíte je to, i kdybyste se rozkrájeli. NLP nám ovšem tvrdí, že nejde o nic jiného, než o úpravu stávajícího software – tedy, že to můžete naučit každého. Aneb, NLP je zde v zásadním rozporu s realitou. Všimněte si, jak často je úspěšné působení dokumentováno na případech, kdy stejně dobře mohlo jít o působení jednoduššího principu – viz Occamova břitva.

Nebo se podívejme na talent. Nelze popřít, že mozek utváří váš talent – jak jsou uspořádána jednotlivá spojení. Podle NLP jde o instrukce, které můžete změnit. A vychovali nám snad už NLP trenéři dalšího Einsteina, nebo Mozarta?

Co nám tak zbylo k obhajobě NLP, jsou selektivní důkazy. A co nám už tradičně chybí, jsou vědecky ověřená fakta prokazující účinnost NLP. Máme jen fakta, která mj. ukázala, jak byla data, která odstartovala NLP boom, silně zkreslená [117, 118]. Připomínám, že tohle už se vědělo v roce 1988 a od té doby jsme stále zásobeni aplikacemi NLP. Ačkoliv, ne vždy je nám sděleno, že jde o (klon) NLP. Že by nás jen nechtěli zbytečně plašit skeptickými řečmi? Pro vyvolání placebo efektu by to bylo žádoucí.

Kopírování rysů úspěšných lidí

Co když, abyste zvýšili svou úspěšnost u žen, začnete kopírovat chování mužů, kteří jsou u nich skutečně úspěšní? Podle NLP OK, jinak je tu problém popsaný v sekci o zřízení přístupu ke kolektivnímu nevědomí. Do určité míry můžete být s takovou taktikou úspěšní, např. nabiflovat se rutiny a věřit, že jste u toho do sebe vstřebali i něco víc. Ale protože nikdy nevidíte celý program, jenom jeho výstup, a to ještě ne celý, tak se jednoho krásného dne zastavíte a jen s rutinami se dál nedostanete. Abyste se dostali dál, na to vám totiž bude chybět právě ta část kopírovaného programu, kterou nevidíte.

Když se podíváte např. na Pickup, který je založený NLP, pro jeho příznivce je tato mez zlomová. Do ní používají rutiny, dále od ní se vydávají hledat svou vlastní cestu k úspěchu u žen – tj. snaží se dopsat chybějící část programu vlastními silami. Pickup, ani jeho klony, ji totiž nejsou schopny vlastními silami poskytnout. Proto vás tyhle systémy dokáží zahltit spoustou detailů, které si navíc nezřídka, po kritickém prozkoumání, stejně odporují. Obvykle to pak skončí u hledání vnitřních hodnot a na můj vkus to až moc nápadně celé připomíná hledání duchovní cesty. Je však otázkou, koho cestou potkáte a co na ní najdete. Všimněte si tak propastného rozdílu oproti Teorii zájmu, jejíž matematický model vám dává metriku – tj. není založena na subjektivním pohledu na věc.

Závědomí

Závědomí neexistuje, původně to byl jen vtip vypuštěný do světa. Dnes možná sociální experiment, za jak dlouho se uchytí v repertoáru esoteriků. Takže, jestli vám někdo o tomhle závědomí vykládá jako o faktu, kecá.

Audiovizuální stimulace

Co jest mezi obecním lidem známé jako psychowalkman, to jest předzvěstí pseudovědy, konkrétně alternativní psychoterapie v masce integrativní medicíny. Pomocí speciálních brýlí a sluchátek jsou vám zprostředkovávány vjemy, které mají ovlivnit činnost mozku. A že to jde, to je skutečně vědecky potvrzené. Jenomže bych o tom tady nepsal, kdyby to nemělo nějaké to podstatné ale.

Psychowalkman má totiž vliv i na vegetativní funkce organismu. První na ráně jsou neurologické poruchy, které se třeba ještě nerozvinuly. Laicky řečeno, které jsou neaktivní, v latentním stavu, ale vhodnou stimulací je můžete aktivovat – probudit. Příkladem je nejen epilepsie, latentní psychóza, ale i ischemická choroba srdeční, třebaže ta neurologickou poruchou není [146]. A najednou můžete skončit s takovým výsledkem, o který nikdy nikdo nestál.

Psychowalkmany jsou nabízeny i nekompetentními osobami, které vám klidně slíbí efekty nereálné a věci esoterické. A když se nad tím zamyslíte, riziko je skryto i v tom, jaký program si pustíte. Jaké chcete mít záruky u výrobku, který vám nabízí někdo, kdo vůbec rizika psychowalkmana nechápe? Natož aby je byl u vás kompetentní odborně vyhodnotit.

Pokud by mne neurolog vyšetřil, vyhodnotil rizika a doporučil konkrétní psychowalkman a konkrétní program, pak ano. Ale jinak je to pro mě zbytečné a nepřiměřené riziko, které se zvyšuje úměrně intenzitě používání psychowalkmanu. Nejde totiž o riziko, které by se omezovalo na nějaký nepovedený psychowalkman. Jde o riziko dané principem, na kterém psychowalkman funguje. Proto ho odborník nepodceňuje, narozdíl od nekompetentních léčitelů a šarlatánů [146].

Léčitelské bludy

Úvodem jsem zkonstatoval, že si některé životně důležité funkce neuvědomujeme – např. jak pohybovat svaly, jak dýchat. A je to pravda. Ale co už tak úplně pravda není, to jsou tvrzení medicíny neznalých léčitelů. A medicínou pochopitelně myslím tu vědeckou, založenou na důkazech.

Takový léčitel vám může tvrdit i to, že mozek řídí naše životní funkce. Jenže tohle je neúplná, zavádějící informace. Příkladem, bez fungující homeostázy glukózy nepřežijete – buď by vás zabila hypoglykémie nebo hyperglykémie. Od určité koncentrace krevní glukózy beta buňky slinivky vylučují inzulín, jehož vlivem koncentrace glukózy klesá. A pomocí potassiových kanálů citlivých na ATP, K_ATP, hypotalamus ovlivňuje slinivku.

Laickými slovy, pomocí nervového systému se mozek podílí na řízení homeostázy glukózy. Podílí se, tj. mozek nemá nad vším výhradní kontrolu. Například, kdyby vás bodl škorpion, v jehož jedu je obsažený neurotoxin, který by zablokoval příslušné potassiové kanály, byl by vyřazen vliv mozku. Ale kdybyste si stokrát denně opakovali, sorry - programovali, "nebudu komandovat slinivku", tak pochopitelně neuspějete.

Jakmile se v krvi, např. po jídle, zvedne hladina glukózy, beta buňky zdravé slinivky to dožene k vylučování inzulínu. Tohle je autonomní reakce. Aneb jsem právě uvedl příklad ukazující, jak (ne)splnitelné mohou být léčitelské sliby o přeprogramovávání mozku k optimalizaci životních funkcí.

Glukózu jsem vybral záměrně. Jednak jde o zdroj energie organismu, zejména mozku, takže je tu návaznost na článek o dodávkách energie. A jednak existuje korelace mezi glykémií a depresí*, ke které jsou léčitelé schopni se postavit různě – např. přeprogramováním mozku na tzv. pozitivní myšlení. Když byste si denně 10x opakovali, "dnes mám dobrou náladu", tak vám to prd pomůže, bude-li na vinně metabolismus. Akorát tak zanedbáte lékařskou péči do doby, kdy dojde k nevratnému poškození. Jinak je to pochopitelně otázka (špatné) interpretace statistiky a malého, či chybou zatíženého vzorku. Ale ta vysvětlení, která jsou k tomu schopní stvořit... ta mně někdy přijdou ještě neuvěřitelnější než kolektivní nevědomí a sliby NLP:-)

*Korelací existuje víc a např. právě proto je lepší jít za psychiatrem než za psychologem. Psychiatr má přece jenom, na rozdíl od psychologa, vystudovanou všeobecnou medicínu. A proto je schopen si poradit i s tím, z čeho se u psychologa na gauči nevyležíte.

Krutost léčitelských bludů

Člověk není jen maso, krev a kosti, které můžete řezat a cpát do něj chemii. Člověk má taky psýché, není to jen masa biologického materiálu. Njn, co mají léčitelé říkat jiného, když Psýché byla jen jedna a na každého by se evidentně nedostalo:-)

Ale dost bylo mytologie. Víte, co vznikne, když zkřížíte Německou novou medicínu s Neuro-lingvistickým programováním? Totální biologie.

Po přečtení odkazů pochopíte, že Německá nová medicína je krutost sama – léčí rakovinu tak, že vám zakáže cokoliv z vědecké medicíny, co by vám pomohlo, a říká, že léčí i ducha. Dokonce ani nedostanete morfium, aby byl prý mozek schopen řídit léčení. Zmocňuje se mě značné znechucení z představy, jak by asi "léčili" ALS. A Totální biologie jde ještě dál. Proponenti všech tří pochopitelně uvádějí, že jde o vědu.

Nenechte se zmást argumentací,
že vyvrácené koncepty nemohou být špatné,
protože za nimi stojí nějaká autorita.

Pokud možno, podívejte se, kdo z nich má jaký zisk ;-) A jako u všeho – jsou lidé, kteří vám sice radí špatně, ale aspoň s dobrým úmyslem, a jsou lidé, kteří se za ně jen vydávají, aby vám mohli vyluxovat peněženku.

Obrázek: Plakát k filmu IQ.

Email This BlogThis! Share to Twitter Share to Facebook