Když vidím člověka, který už několik let píše o svádění a sebezdokonalování (což je podle mě jen jiný název pro to samé), a stále si myslí, že má co nového říci, pak mě jako první napadne, že si tím kompenzuje absenci skutečného, dlouhodobého úspěchu u ženy, ve svém osobním životě – ať už si to uvědomuje, či nikoliv.
Ze své zkušenosti i ze zpětné vazby ostatních vím, jak moc dokáže myšlení prezentované v Teorii zájmu přispět k získání u udržení si dlouhodobého vztahu. A proto už před tak dlouhou dobou začaly na blogu vycházet i jiné články, než o svádění.
Je fascinující vědět o sociálním inženýrství a jeho principech. Člověk to má potom mnohem snazší, když nechce naletět podvodníkům. A zároveň chápe, proč i jinak rozumný člověk jim mohl uvěřit. Stejně tak jsou užitečné články přímo o konkrétních bludech. Jenže jejich psaní ve mně zanechává hořkou pachuť článků, ve kterých principiálně říkám, že jiní jsou lumpové a že jim to nefunguje.
Stejně tak nechci psát články prakticky nulového přínosu, k jejichž pochopení postačí "IQ houpacího koně". Ani nechci vykrádat články jiných. Natož, abych si vymýšlel.
Zkrátka, chybí motivace proč a o čem psát dál. Blog je teď ve stavu, kdy reaguji na dotazy a články píšu a aktualizuji tehdy, vzejde-li impuls z diskuze. Připomíná to pomalou smrt blogu. Je tedy otázka, jak pokračovat dál, a zda ho nenechat raději důstojně zemřít.
Každopádně jsem ho pro vás psal rád.
V diskuzi u Fitka zazněl názor, pokračovat s psaním blogu v případě sponzoringu ze strany čtenářů. Pokud byste to chtěli komentovat, připojte částku a nápad na článek, aby to mělo vypovídací hodnotu.