Láska a zamilovanost  

1. Úvod
2. Mozek
3. Endokrinní systém
4. Vzájemná vazba
5. Krátkodobá zamilovanost
6. Dlouhodobá zamilovanost
7. Rozdíl mezi romantickou láskou a sexuální touhou
8. Nejhorší obavy
9. Zfetovaná Růženka
10. Investigativní kroky
11. Není láska jako láska
12. Z pohledu psychologa

Chce se mi brečet.
Trochu plakat a chvíli se smát?
Hmm...
A pořád na něho musíš myslet?
A všechno ti připadá hezčí a nové, když jsi s ním?
Jak to víš?
Tak ho miluješ, Růženko:-)

Být zodpovědný rodič a nevědět, že Růženka potkala prince, s královskými možnostmi bych se pokusil najít příčinu pomocí následujících kroků:

1. Zkusil zjistit, zda nebere drogy
2. Poslal ji za psychiatrem
3. Nechal jí udělat testy na interně
4. A snad i nechal udělat CéTéčko mozku

Jestli ani trochu netušíte, proč takové kroky, pak je zřejmě vaše znalost lásky značně nepřesná. Láska, resp. zamilovanost, není nic jiného než probíhající elektrochemické reakce, projev činnosti mozku a endokrinního systému. Možná jste už slyšeli rčení, že mu hormony zatemnily mozek. A proto je výchozím bodem k porozumění pravé podstaty lásky to, jak mozek vyhodnocuje přijaté vjemy.

Mozek

Mozek je neuronová síť, která má nějaký vnitřní stav, nějaké vstupy (vjemy) a nějaké výstupy. Např. uvidíte pěknou slečnu, to vyvolá nějaký vstup, vstup vyvolá reakci v mozku a ta následně vyprodukuje nějaký výstup. Nemusí to být nutně akce k jejímu oslovení (např. není zcela běžné oslovit slečnu, na kterou se díváte na videu), ale může z toho být, dejme tomu, příjemný zážitek.

Stejně tak, když se k vám bude slečna chovat vstřícně, zapamatujete si to. Funguje zde mechanismus odměny a jejího očekávání. Vaše neuronová síť se tak naučí, že by pro vás mohlo být výhodné vyhledávat její společnost.

Endokrinní systém

Činnost mozku není závislá jenom na glukóze. Do hry vstupují i hormony a neurotransmitery. Pokud vás se slečnou čekal příjemný zážitek, došlo k uvolnění jistých chemikálií, které ovlivnily probíhající reakce v mozku (myšlení alias elektrické impulsy).

Endokrinní systém je mimo vědomou kontrolu. Takže proti lásce není obrana a zamilovat se může každý. Nemáte na vybranou, jestli budete jen chladně taktizovat, nebo jestli budete spontánní. Tak možná na začátku vztahu, ale pak už se city projeví.

Vzájemná vazba

V souvislosti s nesplnitelností slibů neuro-lingvistickým programováním jsem už na cukrech ukázal, že existuje vazba mezi mozkem a endokrinním systémem. A jejich provázanost se uplatní i tehdy, pokud jde o lásku.

Uvidíte pěknou slečnu, mozek zareaguje a oslovíte ji. Slečně se budete líbit a tak si spolu začnete povídat. Mozek vyhodnocuje situaci jako příznivou, ovlivňuje endokrinní systém, chemikálie produkované endokrinním systém ovlivňují mozek a ten zase ovlivňuje endokrinní systém. Dostali jste se do smyčky, kdy se vaše potěšení ze slečny stupňuje, až nakonec může přejít v to, čemu se říká láska. Pokud ovšem dříve se zklamáním nezjistíte, že slečna má např. IQ houpacího koně, a tím smyčku přerušíte.

Vjemy

Je známo několik faktorů, které ovlivňují stav cílové neuronové sítě, tj. ovlivňují pravděpodobnost, že se do vás zamiluje. Následující faktory nejsou seřazeny podle jejich významnosti. Seznam není úplný, protože jde obecně o cokoliv, o čem se mozek dozví (tj. včetně svého stavu), anebo co vyvolá reakci příslušných orgánů.

• Vaše chování – nezmůže vše, ale jsou známy postupy, které opravdu mají efekt podporující vznik zamilovanosti (pozor, existuje celá řada mýtů a nesmyslů, které jsou vydávány za funkční – ty funkční lze identifikovat pomocí matematiky, která umožňuje pracovat s kvantifikací probíhajících jevů)
• Fyzický vzhled – do nějaké míry ho lze ovlivnit např. cvičením, nebo plastickou operací
• Způsob, jakým se pohybujete a mluvíte – viz řeč těla
• IQ aneb co říkáte
• Co vědomě cítíte – aneb výběr parfému, zápach potu, apod.
• Co vědomě necítíte, feromony – viz více ke kombinaci vašich vlastních feromonů a komerčně prodávaných feromonů
• Co si potencionální zamilovaná vlastně myslí – zda už např. není věrná někomu jinému
• Menstruační cyklus má také vliv na náladu

Pokud si snad ještě někdo myslíte, že existuje takový návod, který konkrétnímu člověku zaručí, že si dokáže získat (téměř) každou, tak na to raději urychleně zapomeňte;-)

Krátkodobá zamilovanost

Pro jednoduchost předpokládejme, že se neuronová síť zamilovala. V takovém případě endokrinní systém ovlivnil mozek, a v chování jsou patrné změny. A protože už víme, že ušlechtilý cit jménem láska je ve skutečnosti elektrochemická reakce, je možné dané fyziologické změny v organismu změřit, alias kvantifikovat.

Udává se, že doposud popisovaná zamilovanost může vydržet až tři roky [161].

Dlouhodobá zamilovanost

Až krátkodobá zamilovanost skončí, neznamená to nutně konec. Je to otázka toho, jak budeme definovat zamilovanost. Zda pomocí měřitelných fyziologických hodnot, anebo zda podle projevů chování. Teorie zájmu určuje zamilovanost právě podle projevů chování. A proto nemusí nějak speciálně zohledňovat období krátkodobé zamilovanosti – jeho skončení bude pouze charakterizováno poklesem osobního zájmu.

I přes útlum produkce chemikálií, které způsobily krátkodobou zamilovanost, si mozek může zvolit partnera, který způsobil jejich zvýšenou produkci, a přejít s ním do stavu dlouhodobé zamilovanosti. Což ovšem neznamená, že to musí vydržet věčně. Nelze ignorovat jak se partneři vůči sobě chovají a co od vztahu očekávají.

Každopádně, zda může dojít k dlouhodobé zamilovanosti by už během krátkodobé zamilovanosti mohly napovědět hladiny oxytocinu a vasopressinu [161]. Anebo na to můžete jít opět pomocí matematické analýzy projevů chování a zájmů.

A mimochodem, nastříkat se oxytocinem či vasopressinem mi přijde úsměvně naivní. Stejně jako zapatlat se libovolným, komerčně prodávaným feromonem. Pomineme-li u těchto činností placebo efekt. Vědecké poznatky související s oxytocinem, o kterých se teď bavíme, totiž patří za krevní bariéru mozku a týkají se endogenní produkce. Takže o smysluplnosti snahy vysprejovat si s oxytocinem (inspirováno [163]) smysl citace [161], tak o tom mám opravdu jisté pochybnosti:-)

Hladiny oxytocinu a vasopressinu korelují s četností sexu. Ale pozor, ne jenom s ní. Jde o to, kolikrát a kolikrát z jakého důvodu jste měli sex. Mechanicky si dlouhodobý vztah nevysouložíte.

Rozdíl mezi romantickou láskou a sexuální touhou

Existují hypotézy, že takový rozdíl existuje. Ale rozdíl, který by umožnil rozlišit projevy romantické lásky od sexuální touhy, nebyl zjištěn [164]. Takže jestli dnes hledáte slečnu Správnou a do nějakého rozumného času se nedostanete k projevům sexuální touhy, zřejmě je něco špatně. Proč vám asi říkám, že byste ji neměli zkusit políbit déle než na druhém na rande? ;-) Zdůrazňuji políbit, protože i když je sex oblíbenou činností, ne každý se do něj vrhá okamžitě a bezhlavě – např. kvůli znalosti přenosu sexuálně přenosných nemocí, a tedy jejich rizika. V podstatě jde o regulační spor elektrochemické rovnováhy mozku mezi endokrinním systémem a neuronovou sítí. Aneb když tělo říká ano, ale rozum radí nespěchat.

Zamilovat se může každý a nelze se tomu ubránit. Snad za cenu poruchy těla takového rozsahu, že by ohrožovala život*. Dokonce se můžete zamilovat, aniž by byla vaše láska kdy opětována.

*Bylo by třeba vyřadit mechanismus očekávání odměny. A odměnou je i jídlo a pití, bez kterého to dlouho nevydržíte.

Když se v kontextu [164] zamyslíte nad platonickou láskou, pak se dá mluvit o romantické lásce, která nikdy neměla příležitost se sexuálně projevit. Otázkou je, jestli je to následek nějaké poruchy, toho, na co je neuronová síť naučená, anebo zda to skutečně nebylo objektivně proveditelné. Na poslední možnost to ovšem nelze svádět donekonečna. A než hledat spásu v návodech vyvolávajících zdání splnění nereálného (a ve skutečnosti slibujících nic), asi by přece jen bylo lepší vyhledat odbornou pomoc (pozor, že zdání odborníka dokáže přesvědčivě vyvolat i šarlatán).

Nejhorší obavy

Zamilovaný člověk dokáže učinit i taková rozhodnutí, že by nad nimi zdravý rozum zůstal stát i s nemalým údivem. Zamilovanost mj. znamená, že chemikálie (dopamin, serotonin, norepinefrin a další) stimulují v mozku pocit slasti. Tělo produkuje endogenní opioidy. A celé to může být provázeno změnou srdečního tepu, nespavostí, připitomělým se usmíváním, atd. – jako kdybyste brali amfetaminy (stimulanty ovlivňující v mozku hladinu zmíněného dopaminu, serotoninu a norepinefrinu).

Protože mechanismus očekávání odměny je spojen s dopaminem, lze vliv endokrinního systému pozorovat i při odmítnutí. Např. když dostanete kopačky a váš osobní zájem se prudce zvýší – v podstatě máte absťák. V mírnější formě vám řekne, jak je jí líto, ale že to dnes nevyjde. A vám se to najednou nějak hodně moc nelíbí, ačkoliv ještě na začátku vztahu byste to neřešili. Absťák, nedostali jste dávku, na kterou jste se tak těšili – mechanismus očekávání odměny. Proto se můžete při odmítnutí nebetyčně vnucovat zpět, aniž by vám to tak přišlo. Čímž si pochopitelně nepolepšíte. Ale jediné, co s tím můžete alespoň nějak udělat, je inteligence a dostatek zkušeností pro naučení neuronové sítě mozku, která vliv endokrinního sytému alespoň trochu zmírní.

Zamilovaný člověk se může relativně snadno začít domnívat, že svou lásku ztrácí. Jeho strach je oprávněný, i když asi ne způsobem, jakým si to představuje. Změněné hladiny chemikálií vás mohou dohnat k chování hodného zamilovaného štěněte. Začnete vykazovat jiné chování, než kvůli jakému se do vás zamilovala. A dokonce můžete začít vykazovat takové chování, kvůli kterému vás nechá. Nejvíce pravděpodobné je to ze začátku, kdy ještě vaše neuronová síť nemá dostatek "zkušeností" s takovými chemickými změnami, ke kterým vlivem zamilovanosti dochází. Ale může se to stát i později, např. pokud se zamilujete jako nikdy dřív. Je důležité si uvědomit, že rozchod z tohoto důvodu není ničí chyba. Nikdo s tím nemohl nic udělat. A proto je důležité si uvědomit, co je to vlastně láska – abyste si zbytečně život nezhoršovali sebeobviňováním, nebo dokonce nehledali spásu u šarlatánů.

Absťák vyvolaný rozchodem, nebo dlouhodobým neúspěchem, vás totiž může vehnat do náruče i sebepitomějšímu nápadu, jak takovou situaci řešit. Možnou variantou je i "dobrá rada nad zlato", která vás může zatáhnout do světa, odkud už po nějaké době není jednoduchého návratu zpět. Taková rada vůbec nemusí fungovat, ani nemusí mít reálný základ, jen když naznačí, že to, po čem toužíte, je možná splnitelné.

Zfetovaná Růženka

Taková malá parodie... aneb jak to bylo s Růženkou a princem doopravdy?

Když se na to podíváme populárně naučně, Růžence se vlivem endogenních opioidů zhoršily motorické schopnosti. Tato skutečnost byla zejména patrná, když se, lovíc lelky, motala okolo budovy v péči památkového ústavu, tzv. hradu či zámku. Vlivem únavy z nevyspání, jak celou noc aktivně myslela na prince, si nešťastnou náhodou šlehla intravenózně dávku anestetik na přírodní, šípkové bázi, když zavadila o inkriminovaný hrot.

Ale ani princ na tom nebyl o moc lépe. Co udělal, když narazil na Růženku po akutním záchvatu narkolepsie? No, ani se nezamyslí, jestli náhodou Růženka nebere drogy. Jestli se třeba úmyslně nepředávkovala amfetaminem, který měla na předpis na léčení narkolepsie a únavového syndromu, a rovnou jí líbá. Kdyby totiž Růženka jela na drogách, patří do rizikové skupiny, od které by princ mohl celkem snadno získat některou sexuálně přenosnou nemoc.

Královský tiskový odbor sice vydal tiskové prohlášení, že si snoubenci vyměnili svůj první polibek až při svatebním obřadu, ale tomu přece nevěříme. Určitě spolu měli předmanželský sex, při kterém se jim v mozku zvyšovaly hladiny oxytocinu a vasopressinu. Důkazem je chování prince, když na sebe bral zvýšené riziko při líbání dívky, která leží jak zfetovaná na podlaze, ani neví o světě.

Navíc to Růženka nějakou dobu zřejmě táhla i se zahradníkem. Jakmile přišel na scénu princ, zahradník byl nemilosrdně odsunut na vedlejší kolej, a to ho psychicky zlomilo. Z psychické závislosti na Růžence, jako stimulantu mozkového centra slasti, zcela ztratil zájem o své okolí. Nejrychleji se to projevilo na růstu v té době již neudržovaných šípkových keřů. Nakonec ho našli v terminálním stádiu vedle prázdné krabičky nelegálně držených metamfetaminů. Díky podobnosti projevů si všichni ze začátku mysleli, že jde jenom o přechodně zlomené srdce, ze kterého se sám časem dostane. A nikdo už nedokázal vypěstovat takové růže jako on.

Vzhledem k vážnému ohrožení člena královské rodiny se tímto vyšetřování nezastavilo. Jelikož k němu byla politická vůle, další vyšetřování vedlo k odhalení, že šlo o dílo stařenky dobročinného vzezření, bylinkářky, která přesně věděla, co dělá. Což odborníci označili za krajně neobvyklé.

Tak až bude vašim dětem 15, zvažte, jestli z praktického hlediska není neuroendokrinní verze lepší než pohádka o motýlcích a opylování kytiček;-)

Investigativní kroky

Předcházející pasáž o amfetaminech vysvětlila, proč ta starost, jestli Růženka nebere drogy. Pokud je ale Růženka zamilovaná, její tělo má pořádně rozjetou vlastní produkci endogenních opioidů.

Pokud drogy nebere, je možné, že se ji někdo může snažit dostat do postele a zneužívá toho, že ona vlastně neví, o co mu ve skutečnosti jde. Pokud by se svěřila, nezaujatá osoba by mohla poznat, zda si s ní někdo jen tak nehraje.

Pokud by ovšem Růžence scházela osoba, do níž by se zamilovala, mohlo by jít o nějakou poruchu endokrinního systému. Narozdíl od psychologa, psychiatr má vystudovanou všeobecnou medicínu. Takže by ji třeba mohl odborným úsudkem poslat na internu, ať se na ni podívají.

A kdyby testy na interně nic nenašli, došlo by na zvážení i ne zrovna příjemné varianty. A sice, že něco ovlivňuje normální činnost mozku – proto CT.

Pokud by všechno výše uvedené vyšlo negativní, lze pátrat i po méně zjevných příčinách. Třeba jestli se náhodou Růženka v poslední době příliš nedívala na televizi a nezamilovala se do některého z hrdinů stříbrného plátna. V podstatě jde o efekt šarlatány zneužívaných falešných vzpomínek, které si lze implantovat i sledováním televize [162].

Není láska jako láska

Aneb ne vždy muž miluje ženu, a ještě se vším všudy. Záleží nejen na tom, jak je neuronová síť naučená a jaké dostává vjemy, ale i na tom, jaké jsou koncentrace konkrétních chemikálií. Příkladem může být rodič, když dělá rozdíl mezi partnerem a potomkem.

Z pohledu psychologa

Při vysvětlování lásky z psychologického pohledu se setkáte i s jiným modelem, např. s jakousi kombinací lásky (affection), romantiky a sexu. Staří řekové zase měli koncept kombinace eros (sex), filia (přátelství) a agapé (bezdpodmínečnost). Obvykle jde o kombinaci tří složek, které by měly dávat všechny dostupné druhy lásky. V podstatě jde o abstrakci uvedených "nízko-úrovňových záležitostí". Abstrakce je bezesporu užitečná věc, ale konkrétně tady to má konceptuální háček. Vznikla dřív, než byla známa nízko-úrovňová fakta. A navíc tyhle abstrakce ani nekvantifikují to, s čím operují. Takže pozor na přesnost tvrzení právě takových abstrakcí!

Vezměte si např. abstrakci vyjádřenou úslovím, že se protiklady přitahují. Neboť je většina lidí heterosexuálních, na první pohled to platí. Někteří psychologové se inspirují fyzikálními zákony (kéž by i fyzice skutečně rozuměli), a tak byl na podporu tohoto tvrzení použit Coulombův zákon. Do ohně byl dál přilit olej zjištěním, že různost imunitních systémů hraje roli při výběru partnera. Ovšem celá abstrakce naprosto tristně selhává, jakmile dojde na rozdílnost povah a názorů případných partnerů. Proto je lepší upřednostnit nízko-úrovňové informace před abstrakcí, která byla vytvořena bez jejich znalosti. Nebo byla dokonce vytvořena ad-hoc pomocí selektivních důkazů.

Když to řeknu osobně, jak to vnímám – medicína (znalost těla), fyzika (měření), computer science (abstrakce neuronové sítě) a matematika (vyhodnocování) konvergují k jednomu řešení, které lze důsledně ověřit na fyzickém objektu. Filozofické zamyšlení se nad objektem zkoumání není od věci. Ale v praxi to nakonec dopadlo tak, že zatímco obory důsledně využívající matematiku přišly s řešením, psychologové a rádobypsychologové ještě pořád generují hypotézy, které jsou s přesností na štíru a ve výsledném efektu poznání lásky komplikují.

...když díky nim začnete dělat špatná rozhodnutí, jejichž následky přeruší výše popsanou smyčku. A sami už si zkuste domyslet ten průšvih, když si je z nějakého důvodu osvojíte.

Obrázek a úvodní rozhovor jsou z filmu Jak se budí princezny.

Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook