Read about The Theory of Interest first, if you've come here because of women. Otherwise, check the table of contents. Despite model scenarios, you can lose some illusions here.

Pokud jste tu kvůli ženám, přečtěte si, o čem Teorie zájmu vlastně je. Jinak zkuste rovnou obsah. Ač uvedené jsou modelové situace, nedivte se, když tu přijdete o iluze.

Láska a zamilovanost  

Posted by SomeoneCZ in ,

  1. Úvod
  2. Mozek
  3. Endokrinní systém
  4. Vzájemná vazba
  5. Krátkodobá zamilovanost
  6. Dlouhodobá zamilovanost
  7. Rozdíl mezi romantickou láskou a sexuální touhou
  8. Nejhorší obavy
  9. Zfetovaná Růženka
  10. Investigativní kroky
  11. Není láska jako láska
  12. Z pohledu psychologa

Chce se mi brečet.
Trochu plakat a chvíli se smát?
Hmm...
A pořád na něho musíš myslet?
A všechno ti připadá hezčí a nové, když jsi s ním?
Jak to víš?
Tak ho miluješ, Růženko:-)


Být zodpovědný rodič a nevědět, že Růženka potkala prince, s královskými možnostmi bych se pokusil najít příčinu pomocí následujících kroků:

  1. Zkusil zjistit, zda nebere drogy
  2. Poslal ji za psychiatrem
  3. Nechal jí udělat testy na interně
  4. A snad i nechal udělat CéTéčko mozku

Jestli ani trochu netušíte, proč takové kroky, pak je zřejmě vaše znalost lásky značně nepřesná. Láska, resp. zamilovanost, není nic jiného než probíhající elektrochemické reakce, projev činnosti mozku a endokrinního systému. Možná jste už slyšeli rčení, že mu hormony zatemnily mozek. A proto je výchozím bodem k porozumění pravé podstaty lásky to, jak mozek vyhodnocuje přijaté vjemy.


Mozek

Mozek je neuronová síť, která má nějaký vnitřní stav, nějaké vstupy (vjemy) a nějaké výstupy. Např. uvidíte pěknou slečnu, to vyvolá nějaký vstup, vstup vyvolá reakci v mozku a ta následně vyprodukuje nějaký výstup. Nemusí to být nutně akce k jejímu oslovení (např. není zcela běžné oslovit slečnu, na kterou se díváte na videu), ale může z toho být, dejme tomu, příjemný zážitek.

Stejně tak, když se k vám bude slečna chovat vstřícně, zapamatujete si to. Funguje zde mechanismus odměny a jejího očekávání. Vaše neuronová síť se tak naučí, že by pro vás mohlo být výhodné vyhledávat její společnost.


Endokrinní systém

Činnost mozku není závislá jenom na glukóze. Do hry vstupují i hormony a neurotransmitery. Pokud vás se slečnou čekal příjemný zážitek, došlo k uvolnění jistých chemikálií, které ovlivnily probíhající reakce v mozku (myšlení alias elektrické impulsy).

Endokrinní systém je mimo vědomou kontrolu. Takže proti lásce není obrana a zamilovat se může každý. Nemáte na vybranou, jestli budete jen chladně taktizovat, nebo jestli budete spontánní. Tak možná na začátku vztahu, ale pak už se city projeví.


Vzájemná vazba

V souvislosti s nesplnitelností slibů neuro-lingvistickým programováním jsem už na cukrech ukázal, že existuje vazba mezi mozkem a endokrinním systémem. A jejich provázanost se uplatní i tehdy, pokud jde o lásku.

Uvidíte pěknou slečnu, mozek zareaguje a oslovíte ji. Slečně se budete líbit a tak si spolu začnete povídat. Mozek vyhodnocuje situaci jako příznivou, ovlivňuje endokrinní systém, chemikálie produkované endokrinním systém ovlivňují mozek a ten zase ovlivňuje endokrinní systém. Dostali jste se do smyčky, kdy se vaše potěšení ze slečny stupňuje, až nakonec může přejít v to, čemu se říká láska. Pokud ovšem dříve se zklamáním nezjistíte, že slečna má např. IQ houpacího koně, a tím smyčku přerušíte.


Vjemy

Je známo několik faktorů, které ovlivňují stav cílové neuronové sítě, tj. ovlivňují pravděpodobnost, že se do vás zamiluje. Následující faktory nejsou seřazeny podle jejich významnosti. Seznam není úplný, protože jde obecně o cokoliv, o čem se mozek dozví (tj. včetně svého stavu), anebo co vyvolá reakci příslušných orgánů.

Pokud si snad ještě někdo myslíte, že existuje takový návod, který konkrétnímu člověku zaručí, že si dokáže získat (téměř) každou, tak na to raději urychleně zapomeňte;-)


Krátkodobá zamilovanost

Pro jednoduchost předpokládejme, že se neuronová síť zamilovala. V takovém případě endokrinní systém ovlivnil mozek, a v chování jsou patrné změny. A protože už víme, že ušlechtilý cit jménem láska je ve skutečnosti elektrochemická reakce, je možné dané fyziologické změny v organismu změřit, alias kvantifikovat.

Udává se, že doposud popisovaná zamilovanost může vydržet až tři roky [161].


Dlouhodobá zamilovanost

Až krátkodobá zamilovanost skončí, neznamená to nutně konec. Je to otázka toho, jak budeme definovat zamilovanost. Zda pomocí měřitelných fyziologických hodnot, anebo zda podle projevů chování. Teorie zájmu určuje zamilovanost právě podle projevů chování. A proto nemusí nějak speciálně zohledňovat období krátkodobé zamilovanosti – jeho skončení bude pouze charakterizováno poklesem osobního zájmu.

I přes útlum produkce chemikálií, které způsobily krátkodobou zamilovanost, si mozek může zvolit partnera, který způsobil jejich zvýšenou produkci, a přejít s ním do stavu dlouhodobé zamilovanosti. Což ovšem neznamená, že to musí vydržet věčně. Nelze ignorovat jak se partneři vůči sobě chovají a co od vztahu očekávají.

Každopádně, zda může dojít k dlouhodobé zamilovanosti by už během krátkodobé zamilovanosti mohly napovědět hladiny oxytocinu a vasopressinu [161]. Anebo na to můžete jít opět pomocí matematické analýzy projevů chování a zájmů.

A mimochodem, nastříkat se oxytocinem či vasopressinem mi přijde úsměvně naivní. Stejně jako zapatlat se libovolným, komerčně prodávaným feromonem. Pomineme-li u těchto činností placebo efekt. Vědecké poznatky související s oxytocinem, o kterých se teď bavíme, totiž patří za krevní bariéru mozku a týkají se endogenní produkce. Takže o smysluplnosti snahy vysprejovat si s oxytocinem (inspirováno [163]) smysl citace [161], tak o tom mám opravdu jisté pochybnosti:-)

Hladiny oxytocinu a vasopressinu korelují s četností sexu. Ale pozor, ne jenom s ní. Jde o to, kolikrát a kolikrát z jakého důvodu jste měli sex. Mechanicky si dlouhodobý vztah nevysouložíte.


Rozdíl mezi romantickou láskou a sexuální touhou

Existují hypotézy, že takový rozdíl existuje. Ale rozdíl, který by umožnil rozlišit projevy romantické lásky od sexuální touhy, nebyl zjištěn [164]. Takže jestli dnes hledáte slečnu Správnou a do nějakého rozumného času se nedostanete k projevům sexuální touhy, zřejmě je něco špatně. Proč vám asi říkám, že byste ji neměli zkusit políbit déle než na druhém na rande? ;-) Zdůrazňuji políbit, protože i když je sex oblíbenou činností, ne každý se do něj vrhá okamžitě a bezhlavě – např. kvůli znalosti přenosu sexuálně přenosných nemocí, a tedy jejich rizika. V podstatě jde o regulační spor elektrochemické rovnováhy mozku mezi endokrinním systémem a neuronovou sítí. Aneb když tělo říká ano, ale rozum radí nespěchat.

Zamilovat se může každý a nelze se tomu ubránit. Snad za cenu poruchy těla takového rozsahu, že by ohrožovala život*. Dokonce se můžete zamilovat, aniž by byla vaše láska kdy opětována.

*Bylo by třeba vyřadit mechanismus očekávání odměny. A odměnou je i jídlo a pití, bez kterého to dlouho nevydržíte.

Když se v kontextu [164] zamyslíte nad platonickou láskou, pak se dá mluvit o romantické lásce, která nikdy neměla příležitost se sexuálně projevit. Otázkou je, jestli je to následek nějaké poruchy, toho, na co je neuronová síť naučená, anebo zda to skutečně nebylo objektivně proveditelné. Na poslední možnost to ovšem nelze svádět donekonečna. A než hledat spásu v návodech vyvolávajících zdání splnění nereálného (a ve skutečnosti slibujících nic), asi by přece jen bylo lepší vyhledat odbornou pomoc (pozor, že zdání odborníka dokáže přesvědčivě vyvolat i šarlatán).


Nejhorší obavy

Zamilovaný člověk dokáže učinit i taková rozhodnutí, že by nad nimi zdravý rozum zůstal stát i s nemalým údivem. Zamilovanost mj. znamená, že chemikálie (dopamin, serotonin, norepinefrin a další) stimulují v mozku pocit slasti. Tělo produkuje endogenní opioidy. A celé to může být provázeno změnou srdečního tepu, nespavostí, připitomělým se usmíváním, atd. – jako kdybyste brali amfetaminy (stimulanty ovlivňující v mozku hladinu zmíněného dopaminu, serotoninu a norepinefrinu).

Protože mechanismus očekávání odměny je spojen s dopaminem, lze vliv endokrinního systému pozorovat i při odmítnutí. Např. když dostanete kopačky a váš osobní zájem se prudce zvýší – v podstatě máte absťák. V mírnější formě vám řekne, jak je jí líto, ale že to dnes nevyjde. A vám se to najednou nějak hodně moc nelíbí, ačkoliv ještě na začátku vztahu byste to neřešili. Absťák, nedostali jste dávku, na kterou jste se tak těšili – mechanismus očekávání odměny. Proto se můžete při odmítnutí nebetyčně vnucovat zpět, aniž by vám to tak přišlo. Čímž si pochopitelně nepolepšíte. Ale jediné, co s tím můžete alespoň nějak udělat, je inteligence a dostatek zkušeností pro naučení neuronové sítě mozku, která vliv endokrinního sytému alespoň trochu zmírní.

Zamilovaný člověk se může relativně snadno začít domnívat, že svou lásku ztrácí. Jeho strach je oprávněný, i když asi ne způsobem, jakým si to představuje. Změněné hladiny chemikálií vás mohou dohnat k chování hodného zamilovaného štěněte. Začnete vykazovat jiné chování, než kvůli jakému se do vás zamilovala. A dokonce můžete začít vykazovat takové chování, kvůli kterému vás nechá. Nejvíce pravděpodobné je to ze začátku, kdy ještě vaše neuronová síť nemá dostatek "zkušeností" s takovými chemickými změnami, ke kterým vlivem zamilovanosti dochází. Ale může se to stát i později, např. pokud se zamilujete jako nikdy dřív. Je důležité si uvědomit, že rozchod z tohoto důvodu není ničí chyba. Nikdo s tím nemohl nic udělat. A proto je důležité si uvědomit, co je to vlastně láska – abyste si zbytečně život nezhoršovali sebeobviňováním, nebo dokonce nehledali spásu u šarlatánů.

Absťák vyvolaný rozchodem, nebo dlouhodobým neúspěchem, vás totiž může vehnat do náruče i sebepitomějšímu nápadu, jak takovou situaci řešit. Možnou variantou je i "dobrá rada nad zlato", která vás může zatáhnout do světa, odkud už po nějaké době není jednoduchého návratu zpět. Taková rada vůbec nemusí fungovat, ani nemusí mít reálný základ, jen když naznačí, že to, po čem toužíte, je možná splnitelné.


Zfetovaná Růženka

Taková malá parodie... aneb jak to bylo s Růženkou a princem doopravdy?

Když se na to podíváme populárně naučně, Růžence se vlivem endogenních opioidů zhoršily motorické schopnosti. Tato skutečnost byla zejména patrná, když se, lovíc lelky, motala okolo budovy v péči památkového ústavu, tzv. hradu či zámku. Vlivem únavy z nevyspání, jak celou noc aktivně myslela na prince, si nešťastnou náhodou šlehla intravenózně dávku anestetik na přírodní, šípkové bázi, když zavadila o inkriminovaný hrot.

Ale ani princ na tom nebyl o moc lépe. Co udělal, když narazil na Růženku po akutním záchvatu narkolepsie? No, ani se nezamyslí, jestli náhodou Růženka nebere drogy. Jestli se třeba úmyslně nepředávkovala amfetaminem, který měla na předpis na léčení narkolepsie a únavového syndromu, a rovnou jí líbá. Kdyby totiž Růženka jela na drogách, patří do rizikové skupiny, od které by princ mohl celkem snadno získat některou sexuálně přenosnou nemoc.

Královský tiskový odbor sice vydal tiskové prohlášení, že si snoubenci vyměnili svůj první polibek až při svatebním obřadu, ale tomu přece nevěříme. Určitě spolu měli předmanželský sex, při kterém se jim v mozku zvyšovaly hladiny oxytocinu a vasopressinu. Důkazem je chování prince, když na sebe bral zvýšené riziko při líbání dívky, která leží jak zfetovaná na podlaze, ani neví o světě.

Navíc to Růženka nějakou dobu zřejmě táhla i se zahradníkem. Jakmile přišel na scénu princ, zahradník byl nemilosrdně odsunut na vedlejší kolej, a to ho psychicky zlomilo. Z psychické závislosti na Růžence, jako stimulantu mozkového centra slasti, zcela ztratil zájem o své okolí. Nejrychleji se to projevilo na růstu v té době již neudržovaných šípkových keřů. Nakonec ho našli v terminálním stádiu vedle prázdné krabičky nelegálně držených metamfetaminů. Díky podobnosti projevů si všichni ze začátku mysleli, že jde jenom o přechodně zlomené srdce, ze kterého se sám časem dostane. A nikdo už nedokázal vypěstovat takové růže jako on.

Vzhledem k vážnému ohrožení člena královské rodiny se tímto vyšetřování nezastavilo. Jelikož k němu byla politická vůle, další vyšetřování vedlo k odhalení, že šlo o dílo stařenky dobročinného vzezření, bylinkářky, která přesně věděla, co dělá. Což odborníci označili za krajně neobvyklé.

Tak až bude vašim dětem 15, zvažte, jestli z praktického hlediska není neuroendokrinní verze lepší než pohádka o motýlcích a opylování kytiček;-)


Investigativní kroky

Předcházející pasáž o amfetaminech vysvětlila, proč ta starost, jestli Růženka nebere drogy. Pokud je ale Růženka zamilovaná, její tělo má pořádně rozjetou vlastní produkci endogenních opioidů.

Pokud drogy nebere, je možné, že se ji někdo může snažit dostat do postele a zneužívá toho, že ona vlastně neví, o co mu ve skutečnosti jde. Pokud by se svěřila, nezaujatá osoba by mohla poznat, zda si s ní někdo jen tak nehraje.

Pokud by ovšem Růžence scházela osoba, do níž by se zamilovala, mohlo by jít o nějakou poruchu endokrinního systému. Narozdíl od psychologa, psychiatr má vystudovanou všeobecnou medicínu. Takže by ji třeba mohl odborným úsudkem poslat na internu, ať se na ni podívají.

A kdyby testy na interně nic nenašli, došlo by na zvážení i ne zrovna příjemné varianty. A sice, že něco ovlivňuje normální činnost mozku – proto CT.

Pokud by všechno výše uvedené vyšlo negativní, lze pátrat i po méně zjevných příčinách. Třeba jestli se náhodou Růženka v poslední době příliš nedívala na televizi a nezamilovala se do některého z hrdinů stříbrného plátna. V podstatě jde o efekt šarlatány zneužívaných falešných vzpomínek, které si lze implantovat i sledováním televize [162].


Není láska jako láska

Aneb ne vždy muž miluje ženu, a ještě se vším všudy. Záleží nejen na tom, jak je neuronová síť naučená a jaké dostává vjemy, ale i na tom, jaké jsou koncentrace konkrétních chemikálií. Příkladem může být rodič, když dělá rozdíl mezi partnerem a potomkem.


Z pohledu psychologa

Při vysvětlování lásky z psychologického pohledu se setkáte i s jiným modelem, např. s jakousi kombinací lásky (affection), romantiky a sexu. Staří řekové zase měli koncept kombinace eros (sex), filia (přátelství) a agapé (bezdpodmínečnost). Obvykle jde o kombinaci tří složek, které by měly dávat všechny dostupné druhy lásky. V podstatě jde o abstrakci uvedených "nízko-úrovňových záležitostí". Abstrakce je bezesporu užitečná věc, ale konkrétně tady to má konceptuální háček. Vznikla dřív, než byla známa nízko-úrovňová fakta. A navíc tyhle abstrakce ani nekvantifikují to, s čím operují. Takže pozor na přesnost tvrzení právě takových abstrakcí!

Vezměte si např. abstrakci vyjádřenou úslovím, že se protiklady přitahují. Neboť je většina lidí heterosexuálních, na první pohled to platí. Někteří psychologové se inspirují fyzikálními zákony (kéž by i fyzice skutečně rozuměli), a tak byl na podporu tohoto tvrzení použit Coulombův zákon. Do ohně byl dál přilit olej zjištěním, že různost imunitních systémů hraje roli při výběru partnera. Ovšem celá abstrakce naprosto tristně selhává, jakmile dojde na rozdílnost povah a názorů případných partnerů. Proto je lepší upřednostnit nízko-úrovňové informace před abstrakcí, která byla vytvořena bez jejich znalosti. Nebo byla dokonce vytvořena ad-hoc pomocí selektivních důkazů.

Když to řeknu osobně, jak to vnímám – medicína (znalost těla), fyzika (měření), computer science (abstrakce neuronové sítě) a matematika (vyhodnocování) konvergují k jednomu řešení, které lze důsledně ověřit na fyzickém objektu. Filozofické zamyšlení se nad objektem zkoumání není od věci. Ale v praxi to nakonec dopadlo tak, že zatímco obory důsledně využívající matematiku přišly s řešením, psychologové a rádobypsychologové ještě pořád generují hypotézy, které jsou s přesností na štíru a ve výsledném efektu poznání lásky komplikují.

Vědecké poznání nezabíjí romantickou lásku.
Ale špatné rady tu možnost mají.

...když díky nim začnete dělat špatná rozhodnutí, jejichž následky přeruší výše popsanou smyčku. A sami už si zkuste domyslet ten průšvih, když si je z nějakého důvodu osvojíte.

Obrázek a úvodní rozhovor jsou z filmu Jak se budí princezny.

This entry was posted on Friday, October 22, 2010 at 12:57 PM and is filed under , . You can follow any responses to this entry through the comments feed .

18 komentářů

Je to offtopic, ale v některých mých článcích se už od dob první verze TZ vyskytují tzv. Eastern Eggs. Aneb jak poznat fragmenty svých článků i po zkopírování, byť i po pokusu o volné přepsání textu;-) V dnešním článku je jeden hodně zjevný, a je to název dobrého filmu.

Nápověda pro ověření: TC-JR/HFABBA

October 22, 2010 at 6:36 PM

Teď to bude trochu nadsázka, ale přece jenom existuje jeden návod, jak dostat každou ženu - nedávat jí na výběr :D!!! (viz. kapitola Drsné hrátky ve Válce spermií - Robin Baker)!! Zde popisuje, že ženská obrana je test domninance u muže! Z NE se tak může stát ANO, když sem to porovnával se sexuálníma představama u žen, tak se to dost shodovalo :D

October 25, 2010 at 12:00 PM

A soud zprostil obžalovaného v plném rozsahu, protože ho údajně znásilněná vlastně chtěla, a tudíž k znásilnění už z principu dojít nemohlo... :)

October 25, 2010 at 7:20 PM

Ale zajímavé je to tvrzení, že je rozdíl mezi tím, když "násilník" dotáhne znásilnění do konce (do ejakulace) a když se jenom "pokusí"!! Žena takovýho ňoumu ihned práskne, ale toho prvního ne, dokonce se s nim chce ještě vídat (pokud je to známý)... Zajímalo by mě, kde taková statistika vznikla, jestli je to pravda, pak to nic hezkého o ženách nevypovídá...
Ale že se nahlašuje sotva 10% znásilnění je zřejmě pravda...

October 25, 2010 at 10:13 PM

Sice tyhle statistiky opravdu sestudované nemám, ale logicky bych to odhadnul následovně:

Pokud to nedojde do konce, tak to v podstatě může vnímat jako úspěch, že se ubránila. Tím pádem nemá zábrany to nahlásit jako v případě, kdy by se neubránila.

Pokud se neubránila a útočníka nemá jak identifikovat, tak víc než to nahlásit bude mít větší touhu se k tomu co nejmíň vracet - tj. opak toho, co jí bude čekat, když to nahlásí.

Že některé oběti proti známému útočníkovi nepodniknou nic, a ještě k němu budou loajální, to se může stát [113]. Že by to v naší civilizaci byla nejpravděpodobnější reakce, to si nemyslím. Ale dovedu si představit, že by to někdo mohl vykládat, protože se mu to buď hodí do krámu, OR to nemá v hlavě úplně v pořádku.

October 26, 2010 at 11:20 AM

Co se týče tý zamilovanosti, nevim, jestli je lepší se zamilovat a natropit pár hloupostí, po kterejch se vztah sice možná rozpadne, ale přijde další podobnej, nebo se sice snažit všecho strategicky a chladně posuzovat, ale zase si vůbec neužít a zabít spontaneitu.

Vyloženě hezcí lidé (platí hlavně u žen) to mají lehčí v tom, že mohou napáchat víc chyb, jenom si užívají pocity, nemusí skoro nic taktizovat. Ostatní, hlavně muži to musí dohnat důvtipem, ale přicházejí pak o spoustu prožitků

October 26, 2010 at 3:13 PM

Aha, tak to došlo k nedorozumění s tím, co článek říká. Pro jistotu jsem přidal druhý odstavec do sekce o endokrinním systému.

October 26, 2010 at 6:06 PM

Baker mluvil například o tom, že ženy mají zájem znovu se setkat se známým mužem, který "to dotáhl do konce", a s tím, který ne - o toho už nemají žádný zájem...
U cizích násilníků asi ani žádnou možnost na další setkání žena nemá, ale stejně mi to přijde přetažené za vlasy. Každopádně drsné sexuální hrátky jsou skutečně dost diskutabilní pasáž, protože sem se často ve vztahu setkal s ne, které se mění na ano po troše té dominance... kde je potom hranice? U cizích mužů a žen je to jasné, ale ve vztahu?
Kdyby se to vzalo evolučně, muž skutečně vládl ženě až na posledních 200 let u nás na Západě (až na výjimky). Asi si na to ženy zvykly - to je spíše evoluční než sociální vysvětlení

October 26, 2010 at 7:11 PM

to Anonymous:

Není mi moc jasné k čemu návod "jak dostat každou" - vždyť stejně ani takový člověk neexistuje, který by chtěl každou :-) Každý chce jen některé, přeci. Krom toho, připusťme, že by se nakrásně našel někdo takový, kdo se bude vždy chovat podle hesla: "nedat na výběr", nemoralizujme .. a připusťme i že by nějakým "šťastným" hnutím osudu se vyhnul vězení a pohyboval se volně mezi lidmi. Pak je ale stejně jen otázkou času, kdy by potkal ženu, která přepere jeho. Dřív nebo později by na takovou narazil, to je statistika.

Takže bych fakt zůstala u toho - "nelze mít každou".
Ne = ne a ano = ano. Člověk může sice změnit názor, ale v jeden přesně definovaný časový okamžik je to vždy jeden z těchto stavů. A teď už jen záleží v jakém časovém horizontu by došlo k té změně. Čím kratší by byl, tím více se to blíží k trestnému činu (moralizujme!).

Kromě toho, ženská obrana je komplex různých testů, test partnerovy dominance je pouze jedním z nich. Přečti si toho Bakera pořádně, nevytrhávej z kontextu.

Sexuální představy žen jsou různé. Ne všechny ženy si představují zvířecí sex a i ty které ano, pak zřejmě taky ne vždy. Asi se budeš divit, ale existují fakt i princezny, které touží po básnících. K sexuálnímu vzrušení se dá totiž dojít i tak, že je člověk prvně silně dojat, to způsobí takové zvláštní chvění v břiše a páteři ... a odtud je už jen krůček k sexuálnímu vzrušení - a touze po uvolnění.

Hrubost sice funguje, to ano, ale není to jediná cesta a ne u všech jedinců v populaci. Někoho to dokáže totálně znechutit, někdo dostane strach - potažmo chvění v břiše a páteři - potažmo touží po uvolnění toho napětí - a je z toho chuť na sex.

Ať tak či tak, chce to vždy nějaké "vykolejení". Pak to funguje.

(Petra)

October 31, 2010 at 8:09 AM

to Anonymous:

co se týče zamilovanosti, tak tam zcela jednoznačně je nejlepší si to fakt užít, a natropit ty hlouposti..

A to především s ohledem na to, že zamilovanost nelze uměle navodit. Taktizovat a rozumovat můžeš celý život ve všech vztazích, ale dělat ty kraviny právě pouze když jsi zamilovaný. Osobně bych se určitě neochuzovala a nebála se zcela podlehnout. Když to člověk neudělá... řekla bych že si tím zbytečně strašně ublíží. Může z toho být životní tragedie, další příležitost nemusí nikdy přijít.

(Petra)


Jo, a jinak je to pěkný článek. Hlavně to spojení s pohádkou se mi moc líbí. Škoda jen, že co se týče té biochemie, není to moc rozvedeno.. autor se omezuje prakticky pouze na vyjmenování jednotlivých vědě známých neurotransmiterů. Klidně to mohlo jít i víc do hloubky (otázka je kdo by to pak četl ? :-)))

(Petra)

October 31, 2010 at 8:23 AM

No právě - a navíc bych asi musel začít vysvětlením, co všechno se potuluje krevním řečištěm a kam až se to může, respektive nemůže, dostat.

A když už jsme u pohádek, mimochodem díky:), tak aby to nedopadlo jak se seriálem Byl jednou jeden život. Je opravdu dobrý, ale já docenil, co všechno se tam ukazuje, až když už jsem dávno nebyl dítko ZŠ povinné!

October 31, 2010 at 7:21 PM

Chci se zeptat- vyjde nějaký článek o žárlení, nevěře a jak reagovat na flirt partnera (ve vztahu i při balení, žačíná to být dost oblíbený "test")?

November 8, 2010 at 7:14 PM

V plánu tuhle chvíli není, protože nevěra, žárlivost a flirtování s jiným před partnerem (tj. jeho vědomé shazování) není chování vhodné do vztahu normálních lidí. A z toho plyne i jednoduché, "Správné" řešení situace;-)

November 9, 2010 at 12:27 PM

Moc hezký článek, vědecky mi potvrzuje to, co už nějakou dobu sleduju na sobě (psal jsem o tom tady http://dipsy.eu/vsichni-jsme-fetaci ).

Someone, nedávno jsem prožíval příklad typické zamilovanosti. Byl jsem jako na drogách, myslel jsem jenom na ni, nemohl jsem dělat cokoliv jiného, přátele mi říkali, že jsem asi kouřil trávu :)

Podle toho, co jsem četl v knize Červená Královna, mám za to, že představy jsou z emočního hlediska naředěnou realitou, jakýsi simulátor pro potřeby plánování. Zamilovanost pak probíhá tak, že "fetuju" hlavně ty představy. Tím ale samozřejmě podporuji tu závislost. Pokud ale přestanu s fetem hned jakmile začne, tj. udělám si absťák, ten cirkulační obvod odměny o kterém píšeš, neutralizuješ hned v zárodku. Tj. jako bych se odnaučil alkoholismu tím, že si dám jenom jedno pivo a pak přestanu.

Protože jsem tu lásku utnul, mám za to, že projevy lásky se dají racionálně zničit okamžitě, když si je uvědomíš. Z emočního hlediska je to ale jako narkomanovi sebrat dávku - chce to velkou vůli a sebezapření, protože fetování je opravdu příjemné :)

Mám taky teorii ohledně toho, proč láska vzniká, ale to je na delší povídání (pokud chceš, pošli mi mail).

March 19, 2011 at 12:47 PM

Díky:-)

S představami jsi udělal dobrý postřeh. Ne, že bych s tím úplně bez výhrad souhlasil, jak jsi to popsal, ale efekt představ se dá pozorovat na některých odmítnutých lidech. Místo toho, aby přijali fakt, že je ten druhý nechce, tak si začnou představovat, jaké by to bylo, být spolu, dívají se na filmy hrozící akutní hyperglykémií, kde se vidí jako hlavní hrdinové, vžívají se do milostných balad a jejich stav se zhoršuje. Což je taky důvod, proč říkám - jestli jste se rozešli a chcete se co nejméně trápit, minimalizujte výskyt čehokoliv, co by vám ji mohlo připomenout.

Kdyžtak to dej na fórum, nebo mi nejprve pošli mailem preview - to už nechám na Tobě.

March 20, 2011 at 6:55 PM

Ať hledám, jak hledám, stále nemůžu najít ten easter egg, mohl byste mi s tím prosím někdo poradit? Díky.

February 2, 2016 at 5:57 PM

OK, ale aby to nebylo zase tak jednoduché... má to souvislost s šířením zvuku pod vodou.

February 2, 2016 at 7:33 PM

Děkuju za nápovědu, ale vůbec nevím, kde bych měl hledat. K čemu má odkazovat ta nápověda pro ověření, má to něco společného se šířením zvuku pod vodou?

February 3, 2016 at 7:17 PM

Post a Comment