Znáte to? Chytří, nadějní, perspektivní, študovaní, zajištění, vtipní, ale stále tak nějak sami. Bez přítelkyně.
Podmínka fyzického vzhledu je nutná, nikoliv postačující. Stejně tak podmínka inteligence. Pokud se vaše IQ významně liší, PIL se v kladných číslech neudrží – nebudete si rozumět. Zamysleli jste se někdy nad tím, co všechno může znamenat lidové rčení, že tomu chybí jiskra, i když je to po stránce vzhledu OK?
Když si uvědomíme, kolik párů je spolu, aniž by si nechali udělat testy IQ, je jasné, že není známa přesná hranice rozdílu, od kdy už to nejde. Nicméně, omezit ji z hora, dal bych 15 bodů a myslím si, že tam ještě bude rezerva.
Než se ale pustíme dál, řekneme si něco k měření IQ. Stejně jako existují různé testy, existují i různé rozsahy stupnic IQ. Např. 130 bodům v Evropě používané stupnice může odpovídat 200 bodů v Americe používané stupnice. Takže z porovnání IQ dvou lidí se snadno může stát sčítání jablek a hrušek.
Četnost jedinců s daným IQ v populaci se modeluje pomocí Gaussovy křivky. Patříte-li mezi průměr, tj. 100 bodů, není tak těžké potkat svou slečnu Správnou, jako když budete mít 120 bodů. A 130, to už může být docela krize. Čím jste chytřejší, tím je pro vás snazší najít si pěknou slečnu, než slečnu, se kterou si budete rozumět. Je to jen otázka příslušných rozdělení pravděpodobnosti a jejich parametrů.
Domníváte se, že potřebujete rady nějakého guru, že když se nemůžete seznámit tam, kde se obvykle vyskytujete, že to máte zkusit i jinde? Řekl bych, že na tohle se dá přijít i bez IQ přes 120:-) Horší to je, když vám začnou vykládat, že se nemůžete seznámit, protože děláte něco zásadního špatně.* Můžete, ale také…
Vůbec nemusíte směrem k ženám dělat něco špatně – prostě je to otázka pravděpodobnosti, kterou nemáte šanci jakkoliv změnit. Na začátku vztahu je rozumné to zahrát na jistotu - použít osvědčené akce a reakce, abyste si udrželi a zvedli její zájem o vás. Ovšem, jakmile vztah pokročí, dál už je to na vás – a právě o tom Teorie zájmu je. Poskytne vám znalosti a návod, jak se adaptovat – viz článek Výše zájmu. I když existují obecně platná doporučení, nelze se jimi slepě řídit. Každý vztah má nějakou historii, jak jste se vůči sobě chovali, a ta má vliv na jeho další vývoj.
*Věděli byste, jak efektivněji apelovat na pocit neúspěchu, aby vám lidé věnovali pozornost, aby si koupili vaše kurzy, zboží, doplňky…? Z hlediska sociálního inženýrství vidím i rafinovanější postup. Je tak prostý jako sepsat články, jak byly úspěšně sbaleny ženy netradičním způsobem, který má svou vlastní logiku. Protože je postup netradiční, tj. velmi pravděpodobně ho (ještě) nepoužíváte, sami dojdete k závěru, že děláte něco špatně, protože se od vašeho významně liší. V historkách je totiž oslavován úspěch a vy máte co? No přece neúspěch. A nutil jsem vás do něčeho? Nenutil. Přišli jste na to sami a dobrovolně s pocitem, že s vámi nikdo nemanipuloval.
Co mají lidé společné bez ohledu na výši IQ, je zvýšená možnost, že jejich úsudek bude ovlivněn hrou na osamělé city. Narazíte-li na osamělou duši, můžete si spolu na začátku rozumět – jste na tom stejně. Ale pokud nesplníte podmínku IQ, dlouhodobě PIL v kladných číslech neudržíte. To samé, když vám budou slibovat zázračné techniky, jak sbalit (téměř) každou.
Žádný guru není schopen změnit rozložení IQ v populaci.
Pro 120 není takový problém zaujmout 100, protože pro něj nebude velký problém předvídat její akce – dokáže-li udržet na uzdě své city a chování/reakce tak, aby odpovídaly 100. Jenomže, co když si takhle osvojíte techniky, které zabírají na 100?* No, u 120 s nimi nejspíš moc úspěchů slavit nebudete. Jenom si díky salámové taktice neuvědomíte, co se s vámi stalo, jak jste si postupně přibouchli dveře k vaší slečně Správné. Ale tohle už jsem vlastně napsal do článku o morálce. Jenže tam to mohlo vypadat jen jako naivní, moralistické řeči.
*Nezapomeňte na možnost, že by šlo jenom o zdání, že by zabírali na 100. Osamělé lidi hodně mate, když to, co se jim vykládá, vypadá, jako když to dává smysl. Takže pokud se lidem nabízí přijatelné vysvětlení a na něm založené řešení situace, osamělí, tj. lidé v emočním stresu všeobecně, usoudí, že by to mohlo fungovat – dále viz článek Deset osobních poznámek k profesionálnímu svádění.
Obrázek: Rozložení IQ v populaci. Změříte-li si IQ a rozšíříte ho na interval o dvojnásobku limitu, tj. 2x15, plocha pod křivkou vám shora omezí, u kolika žen můžete slavit dlouhodobý úspěch.
Pro průměrného muže, ale i ženu, je horní hranice 68%. Dáme-li 50% šanci, že bude dostupná, klesáme na 34%. A když dáme tu samou pravděpodobnost, že si budete i rozumět, celkově jsme na 17%. Každý se vám nelíbí, řekněme, že vaším vkusem projde cca 75% kandidátek. Takže i s takhle velkoryse nastavenými podmínkami má průměrný muž 13% šanci na dlouhodobý vztah s neznámou ženu, kterou náhodně oslovil. Reálné číslo však bude ještě vlivem dalších faktorů podstatně nižší. Žádný div, že se někteří snaží uhnat i kamarádku.
Jestliže se někdo chlubí více jak 10% úspěšností,
budiž mu ten pocit přán:-)
Šancí na fiktivní zlepšení je např. použít předvýběr – třeba řeknete si o telefon jen u těch, které s vámi budou flirtovat. Celkově lze ještě takovou šarádu zneprůhlednit tím, co všechno se prohlásí za úspěch. Problém – v prvním případě nepočítáte úspěšnost ke všem ženám, ale jenom ke specificky vybrané skupině. V druhém případě se pak prohlašuje za úspěch i to, co ve skutečnosti žádným úspěchem není. Fiktivně můžete dosáhnout velkých čísel, reálně ne.
PS: U článku Pinocchiův index najdete krátkou recenzi článku The Genius Failure Paradox.
