Začneme s krátkou lekcí z historie, abychom si objasnili motivaci, proč je tak výhodné se na svádění dívat jako na hru. Úplně na začátku lidé viděli, že je možné mít úspěšný vztah. Nezáleží na tom, o jaký vztah šlo – např. slečna Správná a gentleman, milenci a nevěra, nebo sňatek pro peníze. Je důležité si uvědomit, že existovala veřejně dostupná statistika, takže si každý mohl odhadnout své šance na úspěch. Ačkoliv by asi nikdo z nich nepoužil tyhle slova:-)
Po dlouhou dobu byla zmíněná statistika jediným zdrojem, dokud se na scéně neobjevila Teorie her [30]. Ukázalo se, že je možné vypočítat strategii k dosažení konkrétního cíle. Strategie, kterou můžeme za daných podmínek uvažovat jako optimální.
Později, John Nash dokázal existenci ekvilibria v hrách pro n-hráčů [31]. Právě Nashovým ekvilibiriem můžeme popsat trvající vztah, který si oba partneři přejí udržet. V této chvíli nám už chybí jenom pravidla, kterými dosáhneme a udržíme cílové ekvilibrium.
Zatímco se např. Nash a von Neumann s Teorií her soustředili zejména na pole ekonomie, jejich teorie jsou použitelné i pro vztahy a svádění. O ně se primárně zajímá např. DocLove [2], který přišel s pravidly pro dosažení požadovaného ekvilibria ve formě dlouhodobého vztahu se slečnou Správnou s kladným zájem o svého partnera.
Například The System [2] můžeme vzít jako soubor pravidel, která mají zvyšovat její zájem a tak potvrzují platnost aplikace Teorie her i pro vztahy a svádění.
V následujícím textu nastíním, jak Teorie zájmu modeluje změny a příčiny změny zájmu pomocí Teorie her.
Hra
Uvažujme tedy svádění jako hru – přesněji jako hru pro jednoho muže a pro jednu ženu. Pochopitelně jako muž celou záležitost vnímám z pánské perspektivy a budeme tedy hrát za muže. Naším cílem je nalezení vítězné strategie, jak si získat a udržet ženu. Existují čtyři různé typy vítězství a prohry.
Vítězství
- Primární: trvající vztah
- Sekundární: důkaz, že daná žena není tou, kterou hledáme
Prohra
- Odmítnutí, aniž bychom dosáhli vztahu
- Odmítnutí, kdy jsme dosáhli vztahu
Evidentně, poslední tři typy ukončují hru, zatímco první znamená trvající hru, která tedy umožňuje dosáhnout dalších dvou typů jejího ukončení.
Ať se to komu líbí, nebo ne, je možné vypočítat optimální strategii [30, 31]. Takže to nyní vezmeme trošku formálně. Takzvanou normální hrou rozumíme, že oba hráči hrají simultánně a neznají své vzájemné akce. Pokud však mají alespoň nějakou informaci o akcích jiných hráčů, jedná se o extenzivní formu, kterou lze použít pro hry s neúplnou informací – viz dále.
Příklad
Udělejme si malý příklad – nechť každé políčko tabulky obsahuje dvojici čísel – výsledný stav muže a ženy. Hodnoty jsou buď 0 (nespokojen/a), nebo 1 (spokojen/a). Předpokládejme dvě různé osobnosti žen – slečna Správná [3] a zlatokopka.
| Jeho akce/její osobnost | Slečna Správná | Zlatokopka |
| Muž utratil rozumné množství peněz | 1, 1 (a) | 1, 0 (a) |
| Muž utratil spoustu peněz | 0, 0 | 1, 1 (b) |
- 1, 1 (a) – On je spokojen, že ona není zlatokopka. Ona je spokojená, že si ji nezkoušel koupit. Oba pokračují k dosažení primárního vítězného cíle.
- 1, 1 (b) – Jako zlatokopka je spokojena s jeho přístupem. Jemu se evidentně jeho přístup "utratit co nejvíc" zamlouvá. I tahle dvojice pokračuje k dosažení primárního vítězného cíle.
- 1, 0 (a) – Ona není spokojená, protože na prvním místě jí jde o jeho peníze. Nicméně, on je spokojený, protože odhalil zlatokopku, ještě než ulehčila jeho bankovnímu kontu. Dosáhl sekundárního vítězného cíle, když prokázal, že tuhle nehledá.
- 0, 0 – Vyložila si jeho jednání jako pokus si ji koupit, což vyhodnotila jako nedostatek sebedůvěry na jeho straně. Nezamlouval se jí a proto ho odmítla. Tedy prohrál, aniž by dosáhl vztahu.
- 1, 0 (b) – Pokud muž utratil spoustu peněz, pak je toto neuvedená varianta, která indikuje chybu ve vyhodnocování výsledků. Znamenala by totiž muže, který je spokojen, že ho odmítla žena, kterou chce, anebo bychom se mohli úspěšně domnívat, že je duševně chorý.
Trvající vztah
Jste-li spolu déle než dva měsíce, můžete začít mluvit o vztahu. Vztah přináší závazky a proto mluvíme o spolupracující hře (ve smyslu hráčů samozřejmě:-). Používá-li každý z nich jinou strategii, je to tzv. asymetrická hra. A protože svou přítelkyni nedozorujeme jak vězeňská stráž, nevíme o všech jejích akcích. Jedná se o hru s neúplnou informací. Toto jsou tedy podmínky, za kterých se snažíme dosáhnout takového stavu, který oba hráči vidí jako oboustranně výhodný – trvající vztah. A tím je naše hledané ekvilibrium [31].
Použití Modelu
Základní představu o Teorii her už tedy máte a nyní je na čase, ptát se, jak ji použít. Předpokládejme, že už máte model chování ženy. Tenhle materiál a [2, 3] jsou de-facto reprezentacemi modelu. Popisují chování slečny Správné formou reakcí na různé akce. Například, pokud jednáte se sebedůvěrou, její kladný zájem roste, má-li ho ovšem. Použijete-li tuto informaci, měli by jste vědět, že ji máte na konci prvního rande políbit, aniž byste se ptali na svolení. Když se nepředstavíte, ale raději počkáte, až se vás sama zeptá, vyhodnocujete jak odpovídá modelu – je-li tou, kterou chcete. Slečna Správná s kladným zájmem se zeptá.
Jednoduše řečeno, začnete s optimistickým předpokladem, že je tou, kterou hledáte. Následovně své akce přizpůsobíte tak, aby vyústili v její rostoucí kladný zájem o vás – vyhovuje-li dotyčná modelu. Pokud mu nevyhovuje, zjistíte že se s modelem rozchází – buď není slečna Správná, nebo má nízký zájem. Díky tomu dosáhnete jednoho z vítězných cílů – buďto dlouhodobého vztahu, nebo zjistíte, že je pro vás lepší to zkusit u jiné.
Pro úplnost, neříkám, abyste nebyli flexibilní. Buďte. Nakonec, slečna Správná to od vás očekává. Ale vždy se ujistěte, že jednáte v souladu s modelem. Za své chyby nezaplatíte tehdy, když je neuděláte.
Obvyklé chyby
Nikdy jsem nic takového nepoužíval, nevěřím, že to funguje, atd. zní námitky lidí, kteří nemají rádi přesný popis, který ukazuje jejich chyby (které, mimochodem, tak rádi opakují). Ať se jim to líbí, nebo ne, každé chování lze popsat s model nemusí být nezbytně zformulován pomocí matematických rovnic. Když se nějak chováte, chováte se podle nějakého modelu. Vůbec nevadí, že ho nedokážete popsat, porozumět mu, nebo že model připouští určitou toleranci.
Věrnost modelu realitě je velmi důležitá. Pokud svůj model založíte na zbožných přáních, než na realitě, je to jednoznačná chyba. Typickými příklady jsou právě "přání otcem myšlenky" a neúplné informace.
- Dvakrát jsem navrhnul rande, dvakrát odmítla bez konkrétního protinávrhu. Zkusím to ještě jednou.
Kdyby chtěla, alias měla dostatečný zájem, dohodli by se na konkrétním termínu. - Na první rande jí přinesu květiny, abych ji potěšil a ukázal se jako gentleman.
Existují tři typy žen: vyžadují květiny na prvním rande, nesnáší květiny na prvním rande a nevyžadují květiny na prvním rande. Součástí úspěchu je vědět, koho chcete.
Další chybou je víra v to, že lze přehodit dva různé modely žen natolik rychle, abyste mohli skórovat u každé ženy bez ztráty bodu. Uvážíme-li příklad s květinami, kdy vy je přinesete a ona to nesnáší, máte příklad, kdy ztratíte. Nicméně, je možné minimalizovat, ne zcela odstranit, pravděpodobnost, že se dostanete do takové situace a je možné vyvinout techniky, které i za takových událostí omezí rozsah škod.
Nebo, někteří lidé si vytknou nedosažitelné cíle. Například se začnou domnívat, že mohou mít každou. Představte si například slečnu Správnou, která má kladný zájem o někoho jiného – nejde to, protože je loajální.
Nepochybuji o tom, že se někde najde takový přeborník, který vám vědoucně začne bulíkovat, že on ji dostal a bude se u toho přesvědčivě usmívat pod fousy. Kecá. V okamžiku, kdy ji dostane a ona je zadaná, jenom sám dokáže, že buď nemá o svého přítele kladný zájem, nebo že není loajální a tudíž není Správná. Aneb, opravdu to nejde. C’est la vie.
Čtvrtá chyba se nevztahuje ani tak k modelu samotnému, jako se jedná o problém zpětné vazby. Každý model operuje v určité toleranci a je na vás, abyste mu dodali pravdivá data. Pokud nedokáže správně posoudit situaci, prohrajete s jakýmkoliv modelem. Nicméně, někteří si toho vědomi nejsou.
Model slečny Správné
Slečna Správná představuje konkrétní typ ženy, který je dobře nadefinován charakteristikou její osobnosti. Navíc, její chování ke konkrétnímu muži určuje výše jejího zájmu o několik mužů. Představuje podmnožinu všech žen. Čili, můžeme vytvořit relativně jednoduchý model a navrhnout relativně malou skupinu pravidel. Ač jich není mnoho, jsou efektivní a odpovídají realitě na daném rozsahu a vedou nás k dosažitelnému cíli. Proto odchylka od modelu indikuje, že se buď nesnažíme o slečnu Správnou, a/nebo že o nás nemá dostatečně vysoký zájem.* V takovém případě můžeme dosáhnout sekundárního vítězného cíle a můžeme se směle zaměřit na další ženu, kde se pokusíme o primární vítězný cíl.
*Ano, formálně by to mohlo indikovat i chybu v modelu. Nicméně výsledky z terénu za posledních několik let potvrzují jeho správnost.
Ne jenom slečna Správná vykazuje adaptivní chování, když její rozhodnutí odráží předchozí výši zájmu.
Vytvoření obsáhlého, komplexního modelu, který by pokryl každou ženu by znamenalo enormní fázový prostor. Navíc bychom museli zavést prodlevy, abychom se vypořádali s loajální ženou a ani tak bychom nemohli zaručit úspěch právě u ní. Musíme použít diskrétní stavový prostor, protože ve spojitém prostoru loajální žena představuje příliš mnoho proměnných, které nemůžeme odhadnout dostatečně efektivně – např. kdy a proč nechá svého partnera, pokud vůbec. Ve diskrétním stavovém prostoru můžeme tyto proměnné nahradit s algoritmem popisujícím přechody mezi stavy, které samozřejmě musejí být vhodně nadefinovány.
Zjednodušení k dosažení rozumných nároků znamená klasifikovat ženy do několika skupin. Zde je otázkou, jakou nastavit jemnost dělení. Měli by se klasifikace vzájemně vylučovat, nebo doplňovat? Model slečny Správné to řeší tzv. černobílou klasifikací – buď je, anebo není, slečna Správná.
Abychom mohli rozpoznat slečnu Správnou, bez ohledu na výši jejího zájmu a konkrétního muže, musíme také znát některé aspekty chování ostatních typů žen. Jedná se o vedlejší efekt černobílé klasifikace, který se ale hodí, chcete-li si navrhnout vlastní strategii, jestliže nechcete slečnu Správnou.
Když přijde na ženy, o které mají kladný zájem, hodně pánů dělá svá rozhodnutí ve stresu. Přespřílišná náročnost modelu je pak spíše na škodu, než k užitku. Na druhou stranu, relativně jednoduchý model tuto nevýhodu nemá. Zato může být vnímán jako příliš neflexibilní diky emocím, které vyvolává např. strach z odmítnutí. Naštěstí se lze naučit sebeovládání a tak potlačit chyby, které byste jinak udělali.
