Read about The Theory of Interest first, if you've come here because of women. Otherwise, check the table of contents. Despite model scenarios, you can lose some illusions here.

Pokud jste tu kvůli ženám, přečtěte si, o čem Teorie zájmu vlastně je. Jinak zkuste rovnou obsah. Ač uvedené jsou modelové situace, nedivte se, když tu přijdete o iluze.

Užitečnost knih Jak udělat něco  

Posted by SomeoneCZ in

Uvažujme takovou situaci, kdy máte nějakou potřebu. Co já vím – třeba napsat diktát bez chyby, spočítat Gramovu matici, sbalit ženu svých snů, anebo se dozvědět něco o svých zdravotních obtížích. A tak vás napadlo koupit si knihu, kde vám její autor poradí. Jenomže...

Kniha může skutečně jak pomoci, tak třeba i jen vytáhne peníze z vaší kapsy, anebo vám také může uškodit. Knihu lze totiž vydat i bez odborné recenze, případně lze akt údajné odborné recenze označit za frašku s přihlédnutím k jeho výsledku. Pojďme se teď proto společně zamyslet nad tím, jak poznat, zda si kupujete pravidla pravopisu, či pravopysu.


Autor

Nejsnazší z následujících kroků je podívat se na publikační činnost autora v poslední době. Dejme tomu, že si chcete postavit krb. Tak to v prvé řadě potřebuje vybrat správný materiál a zajistit tah, aby vyhřál místnost. Takže abyste nesplakali nad výdělkem, bylo by dobré preferovat knížku od autora, který je zadobře s fyzikou. A poslat k šípku např. takové návody, jak si postavit krb podle feng-šuej.

Naprosto ideálně by autor publikoval v daném, či nějak příbuzném oboru exaktních věd. Zároveň by byl prvním autorem článků na recenzovaných konferencích, či v impaktovaných časopisech. Pochopitelně by nešlo o tzv. invited-talks a byly by publikovány např. s ACM, Elsevier, IEEE, MedLine, či Springer.

Většině lidí toho poslední uvedené názvy asi moc neřeknou, proč jsou uvedeny právě ony. Ale jak je vidět na příkladu s krbem, nemusíme jít ve svých nárocích až tak vysoko. Nicméně si uvědomte, že lidé dokáží z neznalosti považovat i blud za rozumný návod. Ty je ovšem vcelku dost obtížné publikovat u výše uvedených názvů - organizací. Proto publikace u nich skýtá jakousi záruku odbornosti. Sice to není 100% záruka, ale i tak je to stále dobré měřítko.

Na opačné straně k ideálnímu autorovi by pak stál autor propagující esoteriku, paranormální jevy, léčitelství - zkrátka pseudovědecký přístup. Jinými slovy, autor propagující výsledky, které nelze objektivně kvantifikovat, a experimenty, kde nelze důsledně kontrolovat manipulaci s proměnnými. Čím více se jeho předchozí publikace blíží těmto kvalitám, tím jistější je, že i jeho současná kniha nebude příliš užitečnou.


City a frustrace

Některé knihy vám slíbí např. že vyléčí vaše nemoci, že už nikdy nebudete zažívat frustraci z odmítnutí ženou, že dosáhnete životního štěstí, a jiné ušlechtilé cíle. Apel na city a využití stresu jsou techniky, které např. používají sekty k náboru nových členů.


Princip akce

Máte-li něco udělat, musí to fungovat na nějakém principu, aby byly výsledky nezávisle replikovatelné. Jinými slovy, aby pokus mohl zkusit zopakovat každý a také mu to pak vyšlo. Není-li tato podmínka splněna, knihu bych rozhodně neoznačil za užitečnou. Spíše bych řekl, že se díky ní budete snažit naučit něco, co se naučit nedá.

Abyste snáze poznali, zda by mohl být princip akce založen na rozumných předpokladech, sledujte tři ukazatele:


  1. Jestliže návod prezentuje něco, s čím do posledního puntíku přišel autor sám, pak by to mělo být nejprve publikováno v odborných časopisech a na konferencích – viz předchozí sekce o autorovi. Pochopitelně není konference jako konference. I zástupci tmářství a bludů mohou mít svou konferenci. A proto chceme takové konference, jejichž sborníky se publikují s výše uvedenými organizacemi. Pokud tomu tak není, velmi pravděpodobně nejde o užitečnou knihu.

  2. Užitečná kniha bude v souladu se současnými vědeckými poznatky. Nebude jim odporovat. Např. kniha o spalovacích motorech BMW. V rozporu s vědou jsou neužitečné knihy. Příkladem budiž homeopatie odporující fyzikálním zákonům.

  3. Návod musí být srozumitelný a přesný – žádné vágní tvrzení, Rainbow Ruse [84], shotgunning, ani jiné manipulativní triky. Už z logiky věci je užitečná kniha konkrétní, protože dosahuje konkrétních výsledků. A tedy nemá zapotřebí manipulovat své čtenáře.

Kniha má nějaké klíčové principy, na kterých stojí. Vyhledejte si je, a pokud zjistíte, že je skeptické a vědecké zdroje označují za pseudovědu, či dokonce podvod, radím vám opustit představu, že se jedná o užitečnou knihu.

Základním manipulačním trikem je Otevřená mysl. Používá se tehdy, nelze-li dosahované výsledky objektivně kvantifikovat. To obvykle bývá proto, že to ve skutečnosti nefunguje. Apel na otevřenou mysl může vypadat třeba takhle:

Já vím, máš pravdu, tráva je zelená. Ale zkus na chvíli, jenom na pokus, připustit, že by mohla být modrá. Protože když by byla modrá, tak by přece bylo logické to, co ti říkám. A sám si to přece neumíš vysvětlit, když jsem ti to předvedl. Takže, co když je tráva ve skutečnosti přece jen modrá?


Experimenty

Bohužel, autor knihy může velmi snadno oblbnout nejen lidi, ale i sám sebe*. Např. člověku dostatečně neznalému fyziky můžete namluvit, že Reiki léčí lépe než placebo efekt.

*No, rozhodně je to pro autora knihy výhodnější předstírat, než aby přiznal, že bludy píše vědomě. Například už před třemi lety jsem napsal článek o feromonech. O tom, co už nám jejich prodejci neříkají. A dodnes mě udivuje, že jsem nenarazil ani na jednu vědeckou studii, která by říkala přesně to, co nám prodejci slibují. Přitom se na vědu stále odvolávají a používají na to články v novinách, magazínech, apod.

Když má někdo problém oslovit ženu díky strachu z odmítnutí a poradíte mu na základě pseudovědecké teorie, že pozdrav Čau má 5x menší šanci na odmítnutí než Ahoj, třeba osloví a uspěje. A potom začne propagovat, že ona pseudovědecká teorie funguje.

Jak už bylo řečeno, experimenty musí být opakovatelné a dávat vždy stejné, předvídatelné výsledky. Úsloví o výjimce potvrzující pravidlo je oxymóron. Kdyby to skutečně bylo pravidlo, tak to bude platit vždy a ne jenom někdy. Výjimky by vůbec nebyly zapotřebí.

Důvěryhodný experiment, a jakákoliv hypotéza, musí být podložena objektivní, relevantní kvantifikací proměnných experimentu. Jak je vidět z úvodních příkladů, i kdyby 100 mužů tvrdilo, že uspěli, protože použili Čau namísto Ahoj, nic to nedokazuje. Pouze na neinformované lidi, bez snahy kriticky myslet, to působí odzbrojujícím dojmem.

Protože osobní zkušenost může velmi dobře zmást, je tu požadavek předchozí sekce, aby byl princip akce založen na rozumných předpokladech. Například, aby se vám snížila teplota, paracetamol v hypotalamu preferenčně inhibuje cyklooxegenázu-2. To je rozumné vysvětlení. Očekávat to samé od kostky cukru, to už tolik rozumné není. A řádný experiment to i prokáže.


Úspěšné příběhy

Užitečnost je dána opakovatelností experimentu. Přesný popis experimentu a dosažených výsledků je doménou vědecké literatury. To je to, díky čemu máme dnes Internet a neumíráme po milionech na epidemie.

Věda má skutečné, podložené úspěšné příběhy. Proto se ji pseudovědátoři, autoři neužitečných knih snaží napodobovat. Na rozdíl od přesnosti vědy se však uchylují k osobním historkám.

V obyčejné literatuře lze osobní historky v malém množství připustit jako motivační příklady, pro ilustraci. Autoři neužitečných knih to však v honbě za apelem na city a frustrace obvykle přeženou. Jak v počtu historek, tak v jejich tvrzeních.

Takové historky principiálně popisují situace, které by už byly pro každého jiného ztracené. Jen díky zásahu autora knihy se však nakonec podaří dosáhnout zcela excelentních výsledků. A protože tohle vlastně porušuje princip replikovatelnosti experimentu, těžko pak považovat takovou knihu za užitečnou.


Citace

Autor by měl svá tvrzení dokládat jinými, na něm nezávisle získanými výsledky. Bohužel, ale někteří filutové citují jen to, co se jim hodí – tzv. selektivní důkazy. Jiní filutové zase postupují tak, že ačkoli nezávislé výsledky citují, zkreslují, co vlastně říkají.

Dalším trikem je vydávání cizích myšlenek za své. Vymyslel to už někdo přede mnou? A co? Tak já budu tvrdit, že jsem to taky vymyslel. Ostatně, nemusí to být tak okaté, jako vykřikování, že autor knihy vymyslel všechno sám. Autor neužitečné knihy prostě jen neuvede zdroj a nechá neznalé čtenáře, ať si myslí, že je to jeho dílo. Protože on vlastně nelhal – on vám jen zamlčel informace ku svému prospěchu.

Jenomže, čím je člověk menší odborník na danou oblast, tím hůře tohle dokáže sám ověřit. Je to tedy dobrý ukazatel, ale obtížně použitelný. Ukazuje, jak ve vás neužitečná kniha budí klamné zdání užitečnosti.


Recenze

I kdyby kniha propagovala sebevětší nesmysl, tak jako si najde svého kupce, tak si najde i svého recenzenta, který ji pochválí. Nejlépe pro vás je, když je recenze napsána formou peer-review.

Taková ta konstatování, jak je kniha čtivá, zajímavá, přináší nový pohled na věc, no jen si představte ten potenciál, atd., ty považuji za servilní <zde bylo těžce autocenzurováno> lidí, kteří nemají ani kapku sebeúcty. Natož kritického myšlení. A víte proč? Protože takhle bych mohl popsat třeba i Novou germánskou medicínu.

V podstatě bych mohl celý článek zkrátit a říci,
ať se nespoléháte na knihy pseudovědeckých kvalit.

Uvedené neodhalí vše, protože všechny možné úskoky autorů a vydavatelů neužitečných knih jsem do výčtu prostě nezahrnul. Ale můžete si sami za domácí úkol všimnout, že kniha o pravidlech českého pravopisu, lineární algebře, programování v C++, anebo i Open Office pro začátečníky, splňují kritéria užitečných knih.

Na druhou stranu, knihy typu Jak zbohatnout na burze, Psychický Internet snadno a rychle, Léčíme se energií, či Jak zaručeně dostat ženu do postele, ty mám zařazené v kategorii neužitečných knih.

Ukázkou sporné kategorie knih může být kuchařka. Tam mohou být jak chutná, dobrá jídla, tak tam mohou být i lidové recepty založené na pověrách. Přeci jen je rozdíl, zda si na steaku na bylinkách pochutnáte, anebo se těmi bylinkami přiotrávíte (např. přírodní nefrotoxin poškozující ledviny, který je obsažený v bylince rodu Aristolochia - Podražec). A to byl i cíl tohoto článku – pomoci vám ke správné kuchařce;-)

Čili, nechci uvalovat na běžné, užitečné kníhy nerealistické nároky, ale jen reagovat na trend vydávání neužitečných knih. Knih, které jsou vydávány za něco, čím ani zdaleka nejsou.

This entry was posted on Thursday, March 31, 2011 at 10:52 AM and is filed under . You can follow any responses to this entry through the comments feed .

0 komentářů

Post a Comment