Sekty, kulty, bylinky a co když zjistí, čím jste ji sbalili  

1. Příčina a následek
2. Dvě ale
3. Sekta
4. Kult
5. Parazitující podvodníčci
6. Citace
7. Pseudověda
8. Hloupost mediální a hloupost lidová
9. Bylinky
10. Mládí má zelenou
11. Věřící
12. Shrnutí

Když už tak čtete tenhle článek a nejspíš i tenhle blog... :-) řekněme, že používáte nějaký specifický postup, o kterém si myslíte, že si jím získáváte její zájem. A pak se logicky nabídne otázka, co se stane, když to zjistí?

Příčina a následek

Příčiny odhalení mohou být různé. Třeba jste zamilovaní a tak k ní chcete být upřímní, nebo vám to stouplo do hlavy a chcete se pochlubit kamarádům... anebo by se našla i nějaká jiná příčina. Třeba k jejímu ohromení použijete natolik pitomou hlášku, aby ji zadala do prohlížeče a je to.

Kromě toho, je-li chytrá, minimálně může pojmout podezření, získá-li dojem, že vám podlehla nějak moc rychle. Ale s tímhle si dělejte starosti jen u metody, která skutečně funguje;-)

Co se tedy stane, pokud se to dozví? Je-li do vás zamilovaná, s velkou pravděpodobností vám to projde. Ale musí být opravdu zamilovaná. Anebo by také mohla být rozumná. Protože v takovém případě by očekávala, že se jako inteligentní člověk poučíte ze svých předchozích nezdarů, případně si necháte rozumně poradit. Důraz kladu na slovo rozumně.

Jenomže, také se může začít cítit zneužitá, nebo si začít myslet, že to nemáte v hlavě tak úplně v pořádku. U téhle možnosti už totiž začíná záležet na tom, co vlastně vyjde najevo.

Pochopitelně bude vypadat divně, když se hrdě přiznáte k tomu, že jste získali sociální dovednost, kterou ona už dávno považuje za samozřejmou. Ale to není ten největší problém.

Víte, proč se většina lidí dívá na návody svádění s despektem? Obávám se, že to není ani tak dáno nějakými předsudky, jako tím, že jsou to prostě většinou nesmysly. Pouze jejich příznivci to nevidí, protože už nemají odstup – nechali se pohltit vidinou úspěchu, který se ale také třeba vůbec fakticky nedostavil. Což jim ovšem, zdánlivě překvapivě, nevadí protože už jsou dál... se svou vírou ve vybranou metodu. Paradoxní je, když se potom dozvíte, že jejich metodu považujete za nesmysl, protože jste nepřekonali svůj "belief", že to po jejich nejde:-)

Samozřejmě, třeba daná metoda i skutečně funguje. Ale pak už je naformulovaná objektivně a její tvrzení (skrytě) neapelují na vaše pocity. Aneb dochází ke kvantifikaci veličin. Ovšem to je matematika a použití matematiky přijde iracionálně divné spoustě lidí. Problém je i v tom, že taková metoda může popisovat chování třeba normálního člověka tak, aby ho bylo možné napodobit. A tím se dopustit manipulace vůči ní. Zkrátka, možnost hrát si na někoho, kým ve skutečnosti nejste, ani se jím nehodláte stát. Což je varianta, která se jí pochopitelně nebude líbit.

V podstatě si nevyberete a proto je lepší se o tom nezmiňovat. Koneckonců, zkušenosti jste nasbírali i s jinými ženami a o nich také z dost dobrého důvodu nemluvíte. I kdyby byla rozumná a opravdu vás měla ráda. Navíc, i kdybyste se nakrásně poučili z něčeho funkčního, nemanipulovali jste s ní, stále to nemusí hrát roli. Hloupost v radách o svádění kvete tak hojně, že majoritní názor veřejnosti je důvodně apriori negativní.

Dvě ale

Zmínil jsem možnost, že si najde web, na kterém se propaguje to, co na ni zkoušíte. Je-li přístup na váš informační web zabezpečen heslem, vyhledávače ho nenajdou. Takže by neměla nic najít. Má to však dvě ale.

První ale znamená, že nápady se "kopírují" a klidně to najde i na jiném webu, podle kterého si o vás udělá obrázek. A bůhví co všechno tam ještě najde.

Druhé ale není tak úplně zjevné. Bystrý čtenář si jistě všimnul, že ve skutečnosti píšu o obecném problému, pouze ho z části ukazuji i na návodech svádění žen. Zvažme např. i kartářky, alternativní medicínu a duchovní záležitosti. U nich přece také najdeme oprávněný despekt, že? A podvodníky, šarlatány a sekty. A tady začíná průser velkého kalibru...

Na tomhle místě mohl článek klidně skončit s tím, že si zkrátka máte dávat pozor na to, čemu věříte. Ale to by jako obrana nestačilo. Takže se teď vydáme za hranice otázky, jak zareaguje, když zjistí, čím jste ji sbalili.

Sekta

Slibují spásu. Namísto nudy – ušlechtilé a všeobsáhlé cíle. Namísto existenční nejistoty – řád a jistotu. Namísto odcizení se – komunitu. Namísto bezmoci – solidaritu všeznalých vůdců.

John Hochman

Termíny kult, sekta, komunita a víra se mohou lišit v pojetí, jak je chápou různí autoři textů. Řekněme, že nejprve se dá dohromady několik lidí, kteří v něco věří. Může jít o spontánní akci, stejně jako o řízenou manipulaci. Tak vznikne komunita. Komunita se může skládat z podvodníků i z věřících. V okamžiku, kdy se zájmy, názory a priority komunity začnou znatelně lišit od běžného, máme kult. A až to nabere ještě větších, organizovanějších obrátek, máme sektu.

Teď konkrétně mi jde o to, jak se chová sekta. Přístup k informacím je v sektě obvykle odstupňován podle toho, jak moc jste v ní zainteresováni. Ať už jako věřící, nebo jako podvodník na některém z čelných míst. Čím závadnější, nesmyslnější informace, tím větší oddanost je třeba prokázat. Na nejnižších úrovních jsou tak většinou neškodné, obecné a ve svém důsledku zavádějící informace. S těmi se sekty obvykle prezentují veřejnosti, tedy potencionálním novým rekrutům. Kdyby ovšem na veřejnost vybalili celé jádro, tak se k nim skoro nikdo nedá. Proto je musí odstupňovat, případně nasadit nějakou podpůrnou techniku.

Např. na Internetu lze uvedené vysledovat i v rámci jednotlivých příběhů údajných, tzv. self-help článků. Článek začne s něčím, co vypadá nezávadně a jako snaha pomoci. Pak se objeví údajná zkušenost autora článku, tj. apel subjektivní validace. A jak čtete dál, zjišťujete, že některé pojmy nejsou tak přesné a výstižné, jak by mohly být. Ale pořád si dokážete domyslet smysl sdělení, a tak čtete dál. Až se nakonec propracujete k vlastnímu sdělení, které si přečíst rovnou, okamžitě byste ho odsoudili jako nesmysl, protože to nesmysl je. Ale protože jste si od začátku článku prošli manipulační masáží, neodsoudíte to, když nebudete uvažovat analyticky. Tandem subjektivní zkušenost a nepřesné výrazy, obojí prezentováno jako důkaz, se může několikrát opakovat podle lidového úsloví "stokrát opakovaná lež se stává pravdou". Autorovi článku nemusí jít o to, aby vás hned přesvědčil. Kdo si počká, ten se dočká – říká se. Spíš mu jde o to, aby vás postupně nalákal do svého světa utajované pravdy – což je samo o sobě lákadlem pro mnoho lidí.

Kontrolní otázka, soudruzi: které dvě věci lze v uvedeném odstavci vysledovat a zatím jsem je výslovně nezmínil? (1) Předstírání věřícího, aby se zamaskoval nekalý úmysl, a (2) používání lidových rčení [84], aby to vypadalo, že se bavíme o všeobecně známých faktech.

Motivem může být šíření své víry. Ale také nemusí. Nezapomeňte, že motiv může být daleko prostší než je ovládnutí světa, toho času veřejnosti prezentované jako jeho záchrana, nebo pomoc bližním alias druhům v neštěstí. Klidně může jít jenom o inkasování financí od dostatečně solventních naivek a naivů.

Podpůrné techniky mohou být vcelku zákeřné, např. doporučená "zdravější" strava se sníženým podílem proteinů. Ale s tímhle byste se u technik svádění nikdy neměli setkat, protože tam toho není třeba. Nízký podíl proteinů ve stravě má za následek, že jste pak snáze manipulovatelní. Pochopitelně to není jediná možnost. Také si lze všimnout, že po úvodním, vřelém přivítání nového člena se na něj stupňují nároky. Je vystaven fyzickému a/nebo psychickému stresu. Pokud se propaguje cesta k osvícení meditací, není nadto zapálit si něco, co v kouři uvolňuje psychoaktivní látku. Obecně platí, že čím je sekta nebezpečnější, tím silnější manipulativní techniky používá.

Cílevědomá sekta se od spíše obdivovatelského kultu liší důrazem na čistotu. Že jste nežili, nebo nemysleli správně. Tady se výborně hodí sebenaplňující se proroctví, aby vám bylo ukázáno, že když přijmete správnou cestu, situace se zlepší. Nebo když se sami naučíte nějakou dovednost, kterou lze vydávat za výdobytek sekty, aniž by tomu tak ve skutečnosti bylo. A když to pořád nejde, výborný je i pocit křivdy a viny. Třeba že vás okolí zradilo, ale dá se použít i vina vůči sobě samému – např. že si za svou osamělost můžete sami. Prostě cokoliv, co se navenek může tvářit objektivně, ale skrytým poselstvím, např. emocionálním kontextem, ve vás postupně ubíjí možného heretika.

Ve zkratce příklad emocionálního kontextu: skeptický pohled je naprosto a totálně nevhodný pro váš osobní rozvoj, zatímco podnikavý zakladatel zájmového sdružení pro vás připravil naprosto fantastickou sadu jednoduchých pravidel, která vám pomůže. Lež jako věž, ale jak krásně to zní!

Čím víc jde do tuhého, tím víc je v postoji komunity zřejmé, že pravdu mimo komunitu nelze nalézt. Skutečné události, které se nehodí, jsou odmítnuty, nebo přeformulovány tak, aby vyhovovaly ideologii komunity [144].

Kult

V praxi je vhodnější předpokládat spíše kult než sektu, byť iracionální kult*. Na informace není uvaleno tak přísné embargo a lze je sehnat z různých zdrojů. I když jsou to třeba nesmysly. Prostě se v prvé řadě přesvědčuje logickým klamem, konkrétně poukazem na to, kolik lidí už věří a že jsou víceméně happy. V podstatě to vidím jako nátlak na slabší povahy. Nabídne se jim lákavá vidina úspěchu zároveň s hrozbou. Když se nepřidají, tak se přidá někdo jiný a jejich situace se ještě víc zhorší, protože jim slibovaný úspěch vyfoukne. Např. pro osamělého člověka, který dostal kopačky, protože dal/a přednost jinému, to je bolestně jasná představa. A na ty lidé v emočním stresu, bohužel, reagují pouze jedním způsobem – podlehnou. Všimněte si, že inteligence a vzdělání byly odsunuty na vedlejší kolej. Takže v souladu s pozorováním nelze říci, že podlehnou např. pouze lidé s nízkým IQ.

*Obecně řečeno, kriticky uvažující a informovaní lidé si mohou nad daným kultem soucitně poklepat na čelo, vyjádřit svůj nesouhlas, případně se distancovat, ale u toho to obvykle skončí.

Bylo by také chybou se domnívat, že podlehnout svodům kultu může jenom člověk v emoční tísni. Byly dokumentovány příklady, kdy podlehli lidé, kteří taková kritéria nesplňovali. A my se můžeme ptát, jestli se tak stalo z nedostatku znalostí manipulačních technik, nebo jestli se vzdali dobrovolně, třeba následkem zvědavosti.

Když uděláte nějakou hloupost, třeba se pak jednou ohlédnete zpět a řeknete si: "to jsem byl ale tele!". Třeba hloupost uděláte i vědomě, že o nic moc nejde. Třeba když si na baru před neznámou slečnou kchůl stylem objednáte vodku s Martini, protřepat, nemíchat. Jenomže, zkusit si začít s nějakým kultem, jen tak ze zvědavosti, že toho můžete kdykoliv nechat, to je omyl. Jakmile mu propadnete, cesta zpět už nemusí být vůbec jednoduchá.

Schválně si všimněte, jak jsou i pochybné kurzy, služby a zboží s klidem nabízeny se zárukou vrácení peněz. Proč? Protože když nepoznáte manipulaci, můžete být přesvědčeni rychleji, než byste sami čekali.

Parazitující podvodníčci

Tak mě napadá, že v praxi bychom také měli mít možnost pozorovat ještě jeden fenomén. Podvodníčky, kteří chtějí vydělat na lidské hlouposti a točí se jak korouhvička ve větru pseudovědy a šarlatánství. Parazitují na víře těch, které chtějí podvést. Předstírají, že věří tomu, co oni, ale přitom jim jde o jejich peníze. Mají jeden základní, charakteristický rys. Stejně tak, jak se dokáží "nadchnout" pro cokoliv, z čeho by mohli mít zisk, stejně tak rychle to dokáží přestat hlásat, jakmile jsou ohlasy veřejnosti příliš negativní. Jiní by se snažili svůj postoj obhájit. Oni však ne. Oni potřebují být zadobře s každým, kdo by u nich mohl utratit peníze.

Takoví by se tedy nechtěli vázat na konkrétní víru v něco, ale prostě prodat cokoliv, co by zrovna prodat šlo, aniž by se tím nějak moc uvázali k něčemu konkrétnímu. I u nich bychom měli najít diskutované techniky:

• publikování cizích informací vytržených z kontextu bez uvedení zdroje,
• využívání emocionálního kontextu,
• nasazování strachu a pochybností namísto konkrétních argumentů,
• dávání rad, ve kterých je jakýkoliv výsledek důkazem, že mají pravdu,
• snaha o vytváření komunity příznivců prodávané pseudovědy,
• atd.

Jenom se budou hlídat, aby nezašli příliš daleko, aby mohli včas otočit, klidně i o 180 stupňů.

Internet se stal jejich nástrojem snů. Když lidé zkritizují, co píše jedna přezdívka, není nic jednoduššího, než si založit novou, vhodného věku i pohlaví, je-li toho třeba. A pod ní uveřejnit přesný opak, nebo co jim lidé napsali v komentářích, nebo co píše úspěšnější konkurence. Pochopitelně existuje i možnost založit si více přezdívek, které se budou vzájemně podporovat. Čím více jejich argumenty vyhovují pseudovědeckým měřítkům, tím více bych takové scénáře považoval za pravděpodobné.

Logicky je pro ně výhodné mít jednu, dvě hlavní přezdívky, které budou vystupovat neutrálně. Tak nějak budit zdání, že jsou profesionální a nad věcí. Ale zase je to kontraproduktivní k jejich egu. Jeden z nejstarších exploitů je touha být uznáván. Někteří se toho odhodlají dosáhnout hlásáním názorů, jež nejsou oním neutrálním stanoviskem. Takže se občas zapomenou, jde přece o jejich ego, které případná kritika zraňuje, a bystrý čtenář se může pobavit nesrovnalostmi, které dokumentují předchozí odstavec.

Ve srovnání se skutečným kultem/sektou pro mě představují svým způsobem paradox. Oproti nim nemají žádnou vlastní vizi, pro kterou by se dokázali lidé nadchnout. Ale na druhou stranu je to postup, kterým si také lze získat příznivce, protože nejsou vyhranění. Snad se dá říci, že vše má svého kupce, záleží jen na ceně. Ale to je přece neověřitelné tvrzení, a tak bych ho vůbec neměl použít;-)

V každém případě je nezodpovědné a naivní považovat je za milé lidičky, za které se vydávají. I kdyby to vypadalo, jako že jsou vůči vám upřímní a přátelští, že vám sdělují své pocity a názory, netrpte naivitou a důvěřivostí, že je to něco víc než divadlo, nebo ukradený příběh někoho jiného. Zisk je vždy až na prvním místě a zákazník, o jehož blaho jim údajně jde, nemůže nikdy hrát lepší než druhé housle.

Pro naše klienty, dokonce i pro ty, kterým jsme předstírali přátelství mimo seance, jsme měli nevyslovitelné opovržení.

M. Lamar Keene – The Psychic Mafia

Citace

Jak už bylo řečeno, a jak úzce souvisí s pseudovědou, v případě manipulace dochází k zamlčování zdrojů informací, případně ke zkreslování vlastních informací. V podstatě lze vysledovat následující politiku.

U převzatého know-how konkurence se v co největší možné míře neuvádí zdroj, aby to vypadalo, že nejsme o nic horší odborníci, že přece tohle víme taky. Text se nekrade 1:1, ale volně přepisuje s mírnými úpravami, abychom mohli co nejdéle kličkovat, že jsme to od nich neukradli, že to máme odjinud, nebo že jsme na to dokonce přišli sami. Jde o zneužití toho, že v některých případech skutečně můžou dva lidé dostat ten samý nápad.

Nelze ovšem jenom necitovat a tvářit se, že nikdo jiný o tom nic neví. Proto se občas citují spřátelení podvodníci a věřící, které věřící považují za kapacitu ve svém oboru. Podvodník se k takové citaci rozhoduje podle toho, zda ho bude citovaný na oplátku také chválit.

Občas je ale nutné se zaštítit nějakou opravdu vědeckou autoritou, aby to udělalo dojem, že nejde o podvod. V takovém případě se pečlivě vybere, co se vlastně zveřejnění. Zásadně se zveřejní jenom to, co se hodí do krámu. Nejlépe něco, co je ve skutečnosti irelevantní k vlastnímu tvrzení, ale běžný čtenář to nepozná. Také není od věci přepsat prohlášení autority vlastními slovy, aby se dosáhlo požadovaného efektu.

Z kontextu vytržené informace, selektivně pospojované, dávají naprosto jiný smysl, třebaže se jedná o věrné citace i s uvedením zdroje.

Citovat se naopak musí, pokud už opravdu není jiného zbytí a daná informace se musí zveřejnit. Pochopitelně tomu předchází pokus necitovat s případnou post-hoc výmluvou, že je to přeci tak známá informace, že by to měl vědět každý. A tedy existuje možnost, že by nám za to nějaká neinformovaná mysl přece jen mohla připsat kredit.

Zájem citovat vzniká ještě tehdy, je-li veřejně k dispozici uznávaná kritika něčeho, co podvodník propaguje. Pak pochopitelně musí napsat, že to něco je špatně, protože... A zde se uplatní překrucování alias tzv. Straw-Man Fallacy. Podvodník vám sám napíše, co kritika kritizuje, ale přepíše to tak, aby pozměnil vlastní tvrzení kritiky, a tudíž ji byl schopen vyvrátit. Případně nemusí měnit přímo kritiku, ale dát jiný význam tomu, z čeho kritika vychází. Takže pochopitelně vyvrací něco, co kritika neříká. A přesně z toho samého důvodu podvodník mění svá tvrzení ne v závislosti na pravdě, ale na populárnosti kritiky. Je-li kritika příliš populární, a má-li podvodník tu možnost a obvykle i finanční motivaci, změní svá tvrzení tak, aby to vypadalo, že kritika vlastně kritizuje něco jiného a jeho se to tudíž netýká.

Pseudověda

Ne, že by na nešlo otevřeně hlásat a obhajovat i do nebe volající nesmysly, ale... Užitečným nástrojem k přesvědčování je pseudověda, protože je pro lidi přijatelnější než např. čistý šamanismus. Proto je třeba znát projevy pseudovědy a umět ji poznat. Když si s ní totiž pohrajete, může být výsledkem i taková prezentace, která je sto přesvědčit i chytré lidi.

...není-li to ovšem výtvor pro konzumenty ducha mdlého. Pochopitelně nejde o nic menšího než o zaručenou metodu, jak vyléčit cokoliv, získat přízeň ženy, popř. co jiného solventní vovčan zrovna postrádá. A že to jde snadno, rychle, efektivně, pohodlně a bez rizika (odmítnutí, komplikací, atd.). Vše je dokázáno osobními svědectvími. A aby ne, když se to stále nedaří ověřit vědeckou metodou – tj. objektivně a racionálně. No, prostě to funguje, je to však utajené 99 procentům lidstva, protože lidi jsou tak pitomí, že si to nekoupí. Nejspíš nevidí cílový efekt v praxi. Anebo ho naopak vidí?

Zaměřme se však raději na obranu proti propracovanější prezentaci pseudovědy. V zásadě nám jde o to, abychom mohli vysledovat, jak dané tvrzení vzniklo, měli možnost ho analyzovat a zejména, nezávisle a objektivně ho otestovat, i když nevěříme. Pseudovědecká tvrzení neobstojí v nezávislém testu. Proto se mu pseudovědátoři vyhýbají. Respektive podvodníci se mu vyhýbají, protože ví, jak to dopadne. Věřící takový test neuznávají, protože v jejich světě to funguje a tedy musí být špatný test. Pochopitelně se podvodník může cíleně chovat jako věřící.

Nejjednodušším trikem je utajit postup. Jenom prezentovat nějaký výsledek a tvrdit, že je výsledkem postupu – tj. prezentovat tvrzení, že postup funguje a vede k cíli. V přirovnání, jako kdybyste provozovali sluneční elektrárnu, proud by byl vykupován za dotovanou cenu, na výstup jste připojili vstup z uhelné elektrárny a zamkli dveře od rozvodny. A našli by se i tací, kteří přehlédnou, že taková sluneční elektrárna produkuje energii i v noci... participují na podvodu, jsou tak hloupí, neinformovaní, nebo zaslepení vírou v zelené zdroje?

A když si k tomu uvědomíme projevy sekty, tak např. diskuze na heslem chráněném fóru (zamčená rozvodna) může vzbuzovat oprávněné obavy nejen z pseudovědy. Ale aby to nebylo tak úplně jednoduché, požadavek na soukromí je legitimní. Nemůžeme proto apriori odsoudit lidi, kteří diskutují na uzavřeném fóru. Nebo si vezměte výrobce počítačových čipů jako je Intel, AMD či nVidia. Myslíte si snad, že když postupují při jejich vývoji v souladu s vědeckou metodou, že s novým čipem zveřejní i podrobné detaily o jeho architektuře? Už jen kvůli konkurenci ne. Ale zase dají hotové výrobky k dispozici veřejnosti k nezávislému testování. K takovému testování, kde lze kontrolovat podmínky testu a vyloučit alternativní možnosti, jak bylo dosaženo cíle testu.

Naproti tomu, ve světě pseudovědy jsou i vzájemně protichůdná tvrzení přijímána se stejnou důvěryhodností a platností. V takové komunitě nebuďte překvapeni, budete-li nabádání k tomu, abyste pokud možno nikoho nekritizovali, že to tak bude lepší. Což se dá překlopit i do citového vydírání, že vás budou mít ostatní raději (když nebudete projevovat kritické myšlení).

Vsadíte-li na kultovní záležitost, kterou komunita považuje za platnou bez potřeby nezávislého, objektivního testu či analýzy, nebo pokud chování komunity vykazuje znaky sekty, pak slečna, která tohle zjistí, má podle mého názoru rozumný důvod vás opustit. A může se stát, že už věříte natolik, že její postoj nepochopíte.

Hloupost mediální a hloupost lidová

Už víme, že nemusí podlehnout pouze člověk s nízkým IQ, nebo člověk v emocionálním stresu. Může totiž podlehnout i člověk zvědavý, zejména pak slepá vývojová větev homo non-criticus. Téma politické korektnosti vynechám, pověstné jádro pudla vám přiblížím na hlouposti mediální a hlouposti lidové. Jde mi o případy, kdy se lidé dostanu do sféry vlivu bludu díky nějaké zajímavé reportáži, či článečku.

Co je pro mě hloupost mediální, to jsou média schopná nazvat objektivní reportáží. Řekněme, že zastánce bludu dostane možnost ho prezentovat. Zde už lze pozorovat i nekompetentnost páně redaktorovu v dané oblasti. Buď jde totiž o blud spoléhající se na subjektivní pocity, anebo o podvod. V léčitelském procesu se dají subjektivní pocity cíleně navodit. Ale třeba u vodíkového reaktoru v láhvi od okurek by už přece jenom měla být možnost podvodu patrnější. Nicméně, i takové (minimálně sporné) případy jsou prezentovány jako hard-evidence, tj. jako prokázaná fakta, ačkoliv tomu tak není. Udávané vyváženosti projevu se následně dosáhne citací některého odborníka. Odborník je obvykle člověk kritický, informovaný a má dostatečné znalosti např. fyzikálních zákonů, lidského těla či aplikované matematiky. Někteří mediální borci ho však dokáží odcitovat stylem "pan profesor říká, že tomu nevěří". A co se stalo? Ačkoliv má pan profesor skutečnou hard-evidence, jeho důkazy podložená tvrzení posadili do pozice subjektivního sdělení jednoho člověka. A takto přiživená zvědavost už posléze některé dožene k úvaze, že by na tom nesmyslu, v zásadě, asi přece jenom mohlo něco být. Prostě salámová taktika.

Hloupost lidovou vám ukáži na hodnocení článků. Dejme tomu, že jste na internetovém magazínu našli článek s hodnocením 88%. Je opravdu kvalitní, anebo není? Kdo si tipnul, že je, nemá pravdu. Takhle se to nedá poznat – a to pomíjím možnost manipulace, že nevíme, kolik skutečných lidí vlastně hlasovalo a jak. Trik je v tom, že hodnocení článku je úměrné inteligenci a informovanosti hlasujících čtenářů. Hloupý dá hloupému článku výborné hodnocení a výbornému článku dá špatné, protože mu vůbec nerozumí. Anebo si ukažme jiný možný scénář. K tisku přijaté, odborné recenzované články zpravidla nedostávají špičková hodnocení – hodnocení je relativní k nárokům recenzujících odborníků. Takže i článek v odborném časopise může dostat průměrné hodnocení, ačkoliv dalece přesahuje možnosti průměrné populace. Možných scénářů existuje pochopitelně víc. Musíte sami kriticky uvažovat nad tím, co čtete.

Internet a sociální sítě udělali z každého experta díky demokratickému přístupu k informacím (který schvaluji, protože má mnohá plus pro společnost). Internet postavil sobě naroveň informace různých typů a z různých zdrojů. Bohužel to s sebou přineslo i zásadní, negativní efekt – postavil je sobě naroveň bez ohledu na jejich kvalitu. Jako rovný s rovným může nesmysl, nepřesná, nebo dokonce i podvodná informace soupeřit se spolehlivým, recenzovaným a profesionálním informačním zdrojem.

Steven Novella

Bylinky

Neochota kriticky uvažovat by vás v některých případech mohla stát i život. A vůbec kvůli tomu nemusíte vstupovat do sebevražedné sekty. Vzpomeňme z Žateckých luhů a hájů Marii Treben (*1907 - +1991). Například diabetes chtěla léčit odvarem z pampelišek. Pampelišky obsahují inulín, který zaměňovala za inzulín [146]. Inulín je polysacharid, inzulín je hormon, který se podílí na regulaci hladiny glukózy v krvi – jeho vlivem klesá. Příliš mnoho glukózy v krvi, např. díky inzulínové resistenci u diabetika s nevhodným dávkováním inzulínu, je ve svém důsledku neslučitelné se životem. Třeba chronicky zvýšená hladina glukózy tiše a plíživě odrovná ledviny – nefropatie (glukóza se váže na bílkoviny, tím se bazální membrány glomerul stávají propustnější a ledviny tak přestávají čistit krev). Ale chvíli to potrvá, než si "uzdravený léčitelem" všimne. A zatím může věřit a hlásat, jak mu pampelišky pomohly. Jen ať to zkusí i ostatní, vždyť je to hlavně pro jejich dobro.

Není nejlepší nápad konzumovat velké množství cukru. Zejména, když už máte cukrovku, nebo náběh na ni. Proto je lepší změnit jídelníček. A třeba právě inulín nevyvolává tak velké zvýšení hladiny cukru jako zákusek po obědě. Pro jistotu upozorňuji, že to žádným způsobem není rada ani doporučení, abyste začali konzumovat inulín. Ale zpátky k věci. Když někdo vlivem pampeliškové rady pochopí, že "inulín přírodně zastane práci inzulínu", a začne se jí řídit, zadělá si na pořádný problém. Pro případ, že byste měli obavu, že byste to takhle nedokázali pochopit, neházejte flintu do žita. Např. v přetisku ISBN 80-9000890-6-2 jest psáno: denně je třeba sníst deset až patnáct stvolů pampelišky, čímž lze dosáhnout celkového snížení hladiny cukru. A funguje to tak spolehlivě, že hypoglykemický šok vůbec neřeší... :-)

Ze zvědavosti jsem zadal "pampeliškový odvar" panu Googlu a hned mi našel odborně se tvářící web. Jen si to zkuste. A co že tam psali? Pampelišky rychle pomáhají při chronickém zánětu jater a při cukrovce. Pozn. játra mj. ukládají glukózu jako glykogen vlivem inzulínu.

Bylinky jsou složitější problém, než si lidé bez zkoušky z farmakologie všeobecné medicíny obvykle dokážou představit. Už jen kvůli nežádoucím efektům, které mohou vyvolat kombinace s některými léky, doplňky stravy, či bylinkami. Např. inzulín produkuje slinivka, na kterou Maria Treben předepsala jmelí (a nejen na ni). Listy jmelí obsahují viscotoxiny [147]; jmelí je několik, u nás roste právě v odkazu zmíněné Viscum album. Viscotoxiny mají vliv na imunitní systém a představují tak vážná rizika [146]. Navíc, bylinka není ISO certifikovaná chemička, takže koncentrace látek je variabilní.

S cukry to prostě není až tak jednoduché. Na homeostázi glukózy se podílí i centrální nervový systém**. Všimněte si proto, jak léčitelka zredukovala složitou problematiku na jednoduché vysvětlení. I to přispívá k lákavosti kultu – třeba kultu nekritické víry v bylinky. Lidé mají prostě rádi jednoduché, pozitivní zprávy. Čert vem objektivitu.

S patřičnou prezentací tak může pampeliškovému odvaru naletět i jinak rozumný člověk. Protože se v prvé řadě nezajímal o odborné stanovisko a spokojil se s jakýmsi povědomím, že bylinky jsou automaticky OK.

**Některé bylinky obsahují i neurotoxiny. Lidé jsou vůbec ochotní se v rámci samoléčeby alespoň nějak přiotrávit, či jinak přizabít. Když to svědí, pálí a nebo to má jiné průvodní jevy, tak to třeba neléčí, ale zdraví ještě víc poškozuje! Ostatně, na takový styl uvažování jsem už poukazoval ve článku o feromonech, konkrétně u Španělských mušek. Když byste si představili, že by vám někde na fóru radil nezletilý, jak žít s alespoň dvěma milenkami, nebo že byste jako slovo boží brali rady guru, který by sám nad nimi v soukromí umřel smíchy, ještě pořád by to bylo proti bylinkám nevinně hravé. Nejhorší ale je, když beze špetky kritického rozumu uvěříte oba – vy i váš guru. No jen si představte, že vznikne občanské sdružení, které začne pod záštitou dezinterpretace faktů, kterým ani nebudou rozumět, prosazovat normy, jak žít, pro všechny.

V tuhle chvíli to vypadá, že jsem významně odbočil od vlastního tématu. Ale podívejte se, jak je pampeliškový odvar nenásilně prezentován jako pomoc. A teď už si jen zaměňte pampeliškový odvar za cokoliv, co vám kult nabízí. Princip je univerzální.

A jestli se ještě pořád divíte, že lidé věří v moc pampelišek a nezajímají se o odborné stanovisko, koukejte se zamyslet nad výše uvedenými aspekty víry.

Mládí má zelenou

Téměř závěrem si ještě dovolím udělat odbočku na pole obhajoby parapsychologie (spiritismus, ESP, psychotronika, atd.). Jedním z argumentů, založených na logickém klamu bylo tvrzení, že dospělí nevěří na duchy, a tak postupně ubíjejí parapsychologický talent u dětí, které ho ještě mají. Proto prý parapsychologie nedošla uznání, protože dospělí v ní už nevěří.

Poukazuji na to z důvodu podobnosti s tvrzeními, se kterými jsem se setkal u propagace metod svádění. Tam se totiž můžeme snadno setkat s prohlášením, že většina lidí má zažité stereotypy v názorech na balení a ty že nefungují. Jde o zavádějící polopravdy, o vytváření fikce, která stojí na selektivních důkazech. Většina lidí má vztah – tj. i když ne všechno udělají správně, ještě pořád toho dělají správně dost na to, aby ho měli.

V souhrnu je řečeno, že ti starší se na nové postupy dívají s despektem a že ti mladí to kvůli tomu nemají vzdávat. Jestli jste ještě nepřišli na to, v čem je trik, tak vám dám nápovědu s parapsychologií – proč je po zásluze považována za pseudovědu. Protože ti starší měli čas na to, aby získali znalosti, které jim umožní vidět, jak jsou tvrzení parapsychologů nepodložená a v rozporu s realitou. Proto v ní zpravidla nevěří. Někteří totiž věří a jiní o ní přesvědčují. Ale to už je na vás, s kým se chcete srovnávat.

Může se stát, že vám sami řeknou, že je třeba věřit, aby vám to fungovalo stejně jako jim. V podstatě tak přiznají, že pro svá tvrzení nemají objektivní důkazy. A vy už se jen nenechte zmást předpokladem, že vám to říkají z nějakého, pro vás dobrého úmyslu. Klidně za tím může stát i to, že jde o veřejné tajemství, a tedy nemá smysl za každou cenu zatloukat.

Věřící

Věřit znamená považovat nějaké tvrzení za pravdivé, aniž by pro něj byl důkaz. Víra nemusí být jenom náboženského charakteru. Je možné věřit i v zázračné pilulky na cokoliv, rady, jak dosáhnout životního štěstí, nebo na finanční letadlo. Proto podvodníci vynakládají tolik úsilí, aby důkazy zfalšovali a tím dodali svým tvrzením zdání věrohodnosti. A řada lidí jim v tom pomáhá tím, že se vůbec nezajímají o kritické stanovisko odborníků – viz hloupost lidová.

Žádný kult, sekta, ani parazitující podvodníčci se neobejdou bez věřících. Kdyby víra neměla své věřící, kteří by pro ni byli ochotni obětovat, skončila by. Nebylo by totiž nikoho, kdo by měl zájem ji udržovat naživu. Když podvodník kult podporuje zištně, tak do něj pochopitelně nebude investovat víc, než kolik z něj může dostat. To by byl vědomě sám proti sobě. Proto potřebuje věřící, aby do kultu investovali více, než kolik doopravdy dostanou nazpět.

Profit nemusí být jenom finanční, ale třeba i emocionální. Jedním z modelů vzniku kultu je tzv. psycho-patalogický model. Kult funguje jako forma terapie – guru takového kultu to dělá proto, aby mu ostatní dávali najevo svůj obdiv. Aby mu věřící masírovali ego, jak je významný. Nicméně, i on se může chtít na víře napakovat – pak jde o podnikatelský model.

Věřící lze získat modelem zjevení, kdy se normální věc vysvětlí jako něco zázračného. Nebo se svědectví o zázraku prostě vykonstruuje podle potřeby, aniž by se kdy doopravdy stal. První varianta má tu výhodu, že ji lze předvádět jako salónní trik. Např. jistý Alvarez si do podpaží umístil míček, který při stlačení zastavil tok krve, takže to pak v zápěstí vypadalo, jako kdyby tělo žilo bez tlukoucího srdce. Médiím namluvili, že v tu chvíli v něm přebývá 2000 let starý duch. Šlo o spolupráci s Jamesem Randim, kdy ukázali, jak média dokáží otisknout zprávu o něčem, co je evidentní hloupost.

Existuje ještě sociální model. Může to začít zcela nevinně, jak parta lidí, která má své zájmy a názory. Postupem času se pak začnou uzavírat do sebe a jejich názory a postoje se začnou tím dál tím víc odlišovat od okolí. Dochází k sociální implozi. Kult se pak zformuje tak, že komunita už vlastně existuje a oni se domnívají, že jim nabízí nějaké výhody.

Uvedené modely vzniku kultu lze kombinovat. Podvodníci proto rádi využívají toho, že je v některých situacích obtížné rozlišit mezi podvodníkem a věřícím.

Důležitým fenoménem je tzv. pravý věřící [96]. I když se mu jakýmkoliv způsobem dokáže, že to takhle být nemůže, ještě více ho to v jeho víře utvrdí. Pro něj už opravdu nelze nic udělat. Lze se jen pokusit zabránit tomu, aby takhle skončili i ostatní – v prvé řadě rozvíjením kritického myšlení.

Adeptem na pravého věřícího je člověk, který se chová, jako kdyby potřeboval uvěřit, že údajný zázrak, či pokrok, je skutečně výsledkem jeho víry. U pseudovědeckých prezentací si leckdy ani neuvědomuje, že vlastně věří. A stejně jako sekty a kulty nechtějí být nazývány pravými jmény, ani on (si) nemusí chtít přiznat, že věří. Raději cíleně strká hlavu do písku a nechce vidět, přirozená, důkazy podložená vysvětlení – ukázala by zbytečnost jeho víry.

Klasickým případem je víra ve spiritismus – viz autobiografie Psychická mafie. I když se podváděným jasně ukáže, že médium je podvodník, tak si najdou jiné, u kterého budou věřit ještě víc. A takhle to jde ve smyčce, než dosáhnou takového stavu, že odmítnou jakoukoliv kritiku jen proto, že je proti. Pochopitelně jde o obecný jev, není to žádné specifikum duchařiny.

Odpověděli na duchovní volání a následovali výzvu, aby ctili práci, žili v čistotě, chudobě a poslušnosti mezi svými bratry. Je to radikální rozhodnutí zralých chlapů, nespoutaných názory své doby. Žijí naplno a jejich výzva je nadčasová. Proto se i dnes vyspělí lidé vydávají stejnou cestou.

Uvedený příklad emocionálního kontextu předvádí postoj pravého věřícího. O co šlo? V podstatě lidi zblbnuli, aby makali jak šrouby od slunka do slunka naprosto za nic. Zahodili svůj život, ale naštěstí pro ně to alespoň vůbec nechápou. Můžou tak používat i silné manipulační techniky, aniž by sami chápali, jak tím nově přesvědčeným zničí život.

Jelikož kult může založit jak věřící, tak podvodník, v praxi může existovat následující řetěz: podvodník → věřící → věřící → přesvědčovaný. Věřící vás může přesvědčovat, vůbec vám tím pádem nemusí lhát a přesto může vykládat nesmysly. Bohužel se nedá spolehnout na to, že je to třeba slušný a poctivý člověk. I takového lze totiž přesvědčit. Trik je v tom, že pro mnohé lidi je obtížné takového člověka odmítnout právě kvůli jeho vlastnostem a případným společenským vazbám. Spíš mu o to dřív uvěří, protože ho berou jako seriózního člověka. Což nahrává do karet podvodníkovi, kterému ve skutečnosti dělá reklamu. I kdyby ho nepropagoval přímo, pořád živí mýtus kultu podvodníka. A to je pro podvodníka bezesporu velmi výhodné, zejména je-li zastoupen podnikatelský model.

Kde není poptávka, můžete se jít s nabídkou vycpat. Jakýkoliv kult je nezranitelnější přes své věřící a potencionální nové věřící. Když je dokážete přesvědčit, že v co uvěřili, případně v co by uvěřili, není pravda, zůstanou jenom praví věřící. Těch bude jednak málo a jednak budou natolik vyhranění, že sami odradí řadu potencionálních věřících. Navíc, bývalý věřící nejspíš nikoho ke vstupu přesvědčovat nebude... Proto existují jak náborové přesvědčovací techniky, tak i techniky, které mají za úkol zabránit opuštění komunity. Nezapomeňte, že normální člověk si časem v každé komunitě udělá nějaké přátele. Proto např. věta "běž, nikdo tě nedrží" je ve skutečnosti forma citového nátlaku – když půjdeš, přestaneš se stýkat s lidmi, na kterých ti záleží. Viz např. páry, které se nerozvedli kvůli dětem.

Shrnutí

• I když už věříte, stále ještě existují známky, které by vás měly upozornit, že je něco špatně. Bohužel, asi už je nebudete chtít vidět.
• Podezřelých a vůbec závadných návodů na životní štěstí je příliš mnoho, aby kvůli nim existovala obecná, ospravedlněná apriori nedůvěra.
• Stejně jako nevykládáte o bývalých, je z výše uvedených důvodů lepší nevykládat ani o své metodě svádění. Konec konců, úspěšné testování v praxi zahrnovalo i jiné ženy a o těch se jí poslouchat nechce. Navíc, jestli byly testy neúspěšné, pak se prezentujete leda jako looser, který věří v nesmysl tváří v tvář faktům. Což je rozumný důvod proto, aby se poohlédla jinde.
• Řada pochybných činností je koncipována tak, aby co nejvíce připomínala obvyklou činnost, která není zatížena vírou. Ilustrativním příkladem budiž omezování přístupu k informacím vydávané za ochranu know-how.
• Máte-li pochyby, podvodník vám bude lhát a věřící je zkrátka nevidí. A teď, babo, raď.

Zamyslet se nad tím, co by tomu řekla, je pro vaše dobro.***

Rady typu "neříkej to lidem, protože by to nepochopili", mi přijdou špatné. Vzbuzují ve mně podezření na sektářskou agitku. Proto jsem chtěl jen zhodnotit stávající situaci. Nakonec jsem však záběr článku rozšířil i mimo hranice svádění, abyste si ho dokázali zasadit do kontextu fenoménu víry v něco. Vlastní problematika víry, kultů a sekt je daleko složitější, takže jde jen o námět k zamyšlení.

***Existuje tzv. Milieu Control [144], kdy je nový rekrut přiveden na půdu kultu/sekty, kde jsou pouze její příznivci. Čím více je rekrut distancován od lidí s vlastním názorem, tím více ztrácí svůj názor a propadá kultu/sektě. Její členové mohou používat svůj vlastní slang a rituály, což zkracuje čas potřebný ke změně názoru rekruta. Zamyslet se nad tím, co by tomu řekla vaše láska, může posloužit jako v tu chvíli tak potřebná konfrontace s realitou. Získáte tak nezávislý názor, který vám oni nedají. Pokud vás tam ovšem nevlákala ona...

Samozřejmě že i pro zde uváděná tvrzení existují vědecké citace. Doporučuji si je projít v kontextu [145], který je také odkazuje.

PS: Může se stát, že ji v případě pochyb přesvědčíte. Třeba když jí řeknete jenom něco, tj. ne vše, protože to třeba jako věřící ani sami nevíte, nebo si to nechcete připustit. Příkladem, když jí na dobrou noc povyprávíte propagační pohádky jakési pseudovědy. Pohádky, které byly vypilované tak, aby na lidi udělaly co nejpřesvědčivější dojem. Pak ji nepřesvědčíte tím, že by to skutečně bylo tak dobré, ale tím, že to má skutečně dobrou prezentaci. A to jsou dvě rozdílné věci.

Obrázek: Černá mše s madam de Montespan, film Angelika a král. Hlupák, kdo si myslí, že si pro vaše pohodlí obléknou černou kápi, než s vámi začnou manipulovat.

Email This BlogThis! Share to Twitter Share to Facebook