U příležitosti voleb jsem se zamyslel nad dvěma sliby. Oba mě totiž přiměly k zamyšlení nad tím, co to vlastně znamená, když politik slibuje zlepšení zdravotní péče.
První slib byl od léčitele. Sliboval vyléčení kde čeho, protože podle něj za nemoci může nízká hladina bioenergie a na tu on je machr. A taky je "fér", protože říkal, abych si jeho diagnózu nezávisle ověřil u nějakého proutkaře, virgulisty, či kyvadelníka.
Nebyl jsem překvapen a nadále jsem zůstal skeptikem. Např. proto, že léčitelská bionergie nebyla doposud vědecky prokázána, že by vůbec existovala. Z principu mi nepřijde správné osočovat něco neexistujícího. Co naopak vědecky prokázáno bylo, je, že proutek, virgule i kyvadlo v ruce držené pracuje na principu ideomotorického efektu. A pro takové stanovení diagnózy mě v tuhle chvíli nenapadá lepší popis než čiré šarlatánství.
A když už jsem tak myslel, tak jsem myslel dál. Konkrétně o tom, co bude následovat, když takový léčitel skutečně začne někoho léčit. I když mi v prvé řadě uniká, proč taková činnost léčitele není považována za nedovolenou lékařskou praxi, když takový léčitel nemá ani atestaci. A přitom, dokonce podle jeho vlastních slov, je jeho cílem dosáhnout fyziologického efektu na těle jeho klienta za účelem zbavení ho zdravotních obtíží.
Dejme tomu, že za ním přijde někdo, komu vlastně nic není, nebo to spraví placebo efekt. Na první pohled se nic špatného nestane. Při druhém pohledu si už ale myslím, že byla v klientovi upevněna víra v něco, co je v rozporu s vědeckou medicínou – tj. s tím, co objektivně přispívá k lepšímu zdraví pacienta. Navíc bude klient svou upevněnou víru šířit dál.
A co když za léčitelem přijde někdo, komu opravdu bude něco, co placebo efekt nespraví? Pokud nás tiše neopustí v péči léčitele, nakonec se stejně dostane do nemocnice. Jde jen o to, jak moc už bude jeho zdravotní stav špatný. Čím bude horší, tím bude léčba nákladnější. A s omezeným rozpočtem bude nutné někde ušetřit. Třeba na zodpovědných pacientech, kteří se neléčí u léčitele, ale u lékaře? Tj. těm zodpovědným se sníží úroveň zdravotní péče? Anebo se na ně ani nedostane?
Druhý slib byl přímo volební. Prioritou politika bylo zlepšení zdravotní péče. Bohužel jsem se nedozvěděl, jakými systémovými kroky, či alespoň dílčími opatřeními, toho hodlá dosáhnout.
Např. by bylo možné několikanásobně zvýšit daň léčitelům, kartářkám a dalším existencím, které žijí z pseudovědy. Pokud by se nechtěli uchýlit k daňovým podvodům, museli by jít buď s kvalitou služeb dolů, aby stihli "obsloužit" více klientů, nebo by při zachování stávajícího počtu klientů museli zvednout ceny. Takže by jim ubylo zákazníků. Či-li by stoupnul počet lidí, kterým by se nezhoršoval zdravotní stav vlivem neodborné zdravotní péče. Navíc, pseudověda je výnosný průmysl. A jak už poznamenal i Albert Einstein, lidská hloupost se zdá být nekonečná. Takže se bavíme o zdroji peněz, který zřejmě jen tak nevyschne. Proto nesouhlasím s tvrzením, že není kde vzít peníze na vědu. Dokonce s tím ani nemám morální problém, protože pseudověda získává své klienty tím, že se vydává za vědu – právě proto název pseudověda. Jenomže, tohle bych přece neměl řešit já, ale politik, který mi slibuje, že zlepší zdravotní péči. Tak co s tím konkrétně udělá?
Když se podíváme na moderní nemocnici, tak to nejsou jenom lékaři, kdo zachraňuje lidské životy. Lékař dnes využívá řadu elektronických přístrojů, které bez 220V v zásuvce doslova nedají ani ránu. Nebo by snad někdo chtěl, aby si chirurg na operaci v sále bez oken svítil smolnou loučí namísto elektřinou? Vědecká medicína se rozvíjí, počítačové programy, které vyhodnocují data, se stávají sofistikovanějšími, výpočetní výkon procesorů, na kterých tyto programy běží, se zvětšuje, záložní zdroje energie vydrží déle v případě výpadku napájení… Prostě bez techniky by to už dnes nešlo. Za pokrokem v nemocnici, byť i třeba nepřímo, stojí lidé z lékařských a technických fakult. Co politik, který slibuje zlepšení zdravotní péče, pro tyhle lidi konkrétně udělá?
Podle dat WHO během 20. století zemřelo 300-500 miliónů lidí na černé neštovice. Ale díky očkování byly v roce 1979 prohlášeny za vymýcené. Počítačová tomografie je další ukázkou přínosu vědy k přežití pacientů. Celosvětově jde počet provedených snímků do stovek miliónů ročně.
Výzkum je tím primárním, co určuje,
kolik pacientů zemře a kolik jich bude žít.
Z volebních programů mám ale pocit, že politici se mnou tento názor nesdílejí.
Než se totiž začnete bavit o penězích, tak nejprve musíte mít něco, s čím pacienta vyléčíte – znalosti i vybavení. A než se začnete bavit o úsporách v léčení, tak by nejspíš bylo levnější podpořit výzkum, aby přišel s něčím účinnějším, a tedy v důsledku levnějším.
