Read about The Theory of Interest first, if you've come here because of women. Otherwise, check the table of contents. Despite model scenarios, you can lose some illusions here.

Pokud jste tu kvůli ženám, přečtěte si, o čem Teorie zájmu vlastně je. Jinak zkuste rovnou obsah. Ač uvedené jsou modelové situace, nedivte se, když tu přijdete o iluze.

Ženy, psychologové a Plzák  

Posted by SomeoneCZ in

Question MarkZrcadlo, zrcadlo nejinformovanější, řekni, kdo je jako poradce užitečnější? Žena, anebo vystudovaný psycholog?

Lidé vám mohou radit z různých pohnutek – třeba jim na vás záleží, chtějí spasit svět, anebo na něm bezostyšně vydělat. Vynecháme podvodníky, programátory mozků a pozitivní energii vyzařující New Age pomýlence, a podíváme se na dvě skupiny. Na ženy a na profesionální poradce, kteří mají odbornou kvalifikaci – nejčastěji jde o psychology.


Ženy

První kámen úrazu je v tom, že nebalí heterosexuální ženy. Takže poznatky z této činnosti mají pouze zprostředkovaně od kamarádek, ze svých zážitků a případně od kamarádů, kterým radily. Je to jako mít nastudované recepty, ochutnat rozmanitá jídla, ale nikdy nevařit.

Druhý kámen úrazu je v tom, že vám žena dokáže poradit to, co jí zrovna ve vztahu aktuálně chybí.

Třetí kámen úrazu je v tom, když se začne žena vciťovat do ženy, kterou chcete sbalit. Nepotřebujete emocionálně zatíženou, subjektivní radu, ale objektivní názor. I kdyby měl být jak závan polárního vichru. Někdy to dokážou, někdy ne.

Čtvrtý kámen úrazu je v tom, že jí sice bude jasné, že onu vyhlédnutou kořist nesbalíte, ale bude jí, radící ženě, vás líto. Aby vás neranila, vyjádří se neurčitě, nebude chtít být tou negativní, protože to stejně zkusíte, atd. A výsledkem bude to, že vy si její odpověď přetransformujete v něco úplně jiného (viz Forerův efekt).

Samozřejmě tím neříkám, že vám muž automaticky poradí lépe jen proto, že on sám balí. Je to prostě trade-off mezi někým, kdo jenom zná hodně receptů a mezi někým, kdo vaří. Takže řečeno úvodním příměrem – kdo vaří, ten se může naučit i hodně receptů. A cenné postřehy lze získat i od toho, kdo v životě nevařil.

Dejme tomu, jako ukázku, že jste byli na podařeném rande. Takže se teď trápíte otázkou, kdy jí zavolat. (Nejen) Od ženy se můžete dočkat odpovědi, že brzo. Racionále může znít, že jí tak ujistíte o svém zájmu a ona se bude moci lépe rozhodnout. Prostě aby byla spokojená. Jenomže pozor, taky by se mohla rozhodnout, že by mohla být spokojenější s někým jiným. A proto bych preferoval radu muže, který radí, abyste počkali. Protože, jestli se rande hodně vydařilo, ozve se sama a první. A i kdyby ne, tak u normální ženy osobní zájem o vás neklesne jen proto, že jste hned nevolali. Chovat se, jako kdyby byla jediná, která o vás kdy měla zájem, je daleko nebezpečnější.


Plzák

Fenoménem českých partnerských rad byl beze sporu MUDr. Plzák. Někým zatracovaný, jinými vychvalovaný, a mnou… no, já měl k jeho radám vždy výhrady, i když s ním v některých věcech souhlasím.

Pojďme se však vrátit v čase, zpět do roku 1975, kdy vyšla jedna z jeho knížek jménem "Klíč k výběru partnera pro manželství". Například na straně 77 této knihy se můžeme dočíst následující:

Platí přísný zákaz prázdných vět. Opakuji je již jen v rychlém sledu, bez jakéhokoliv výkladu.

  • Cítím se vedle tebe tak nějak spoutaná.
  • Nejsi mi správnou životní oporou.
  • Chybí nám program a cíl.
  • My si rozumíme, ale tak nějak divně.
  • ...

A takhle věty pokračovaly dál. Víte, co ve skutečnosti znamenají? Klesající zájem, který je už dost možná pod nulou. Jenomže, tohle ona neřekne, tohle máte poznat sami!

Plzák vlastně zakázal projevovat varovné signály, že se schyluje k neštěstí. Jistě, tyhle věty na náladě moc nepřidají a také jim předcházely i jiné varovné signály. Jenomže, kolik lidí si jich dokázalo všimnout? Někteří začnou vidět až za pět dvanáct, a takhle by neviděli vůbec nic. Dopracujete-li to k rozchodu či nevěře, má to nějaký důvod.

Celou jeho prací se totiž táhnul klíčový rys – uznání i pro vztahy, které přežily nevěru. Když někdo někoho podvede, vědomě nerespektuje toho druhého, ale on to ještě vychvaluje. Jistě, někteří i tak pokračují dále, protože na víc nemají, a takhle jim to tím pádem vyhovuje. Avšak vzájemná důvěra tam už nikdy nebude. Pro takové typy je jeho práce spásná, ale ať to proboha nikdo nebere za návod pro celou populaci. Normální člověk se sebeúctou to nepřejde. Je fajn, když spolu vycházíte, ale nezapomínejte, co se doopravdy stalo.


Psychologové

Úvodem předesílám, že se u mě psychologové netěší takovému respektu jako psychiatři. Už jen proto, že psychiatr má vzdělání k tomu, aby mohl poznat, nemají-li vaše obtíže fyziologický původ, ze kterého se na gauči u psychologa opravdu nevypovídáte.

Podívejme se příkladem na tvrzení psychologů: „Ta, která vás nejvíce přitahuje, nejspíše nebude vhodná pro dlouhodobý vztah s vámi. Měli byste si raději vybírat ty, které vás přitahují méně.“* Přitažlivost není jen o vzhledu, ale i o tom, jak si spolu rozumíte. A když si nevyberete tu, která vás přitahuje nejvíce, budete po ní i nadále toužit ve vztahu. Buď se budete soužit a toužit, anebo svou drahou taky třeba podvedete. Nebyla by pak nevěra na oplátku, a následně i rozvod, logickým vývojem situace? Jimi navrhované řešení stále vede k možnosti rozpadu vztahu.

Nestačíte-li na tu, která se vám líbí nejvíce, třeba něco děláte špatně. Třeba se neumíte ovládat a chováte se jako hodní chlapci. Skutečným řešením problému není vzít si "zboží druhé jakosti", ale zapracovat na sobě**. Respektive, řešením by to bylo, ale za podmínky, že vaše vysněná partnerka buď neexistuje, anebo se vyskytuje ve stopovém množství. Například obličej upravený kouzly počítačové grafiky a nereálná kombinace požadovaných vlastností, kterou vám někde nakukali jako reálnou.

Výše uvedené má však logiku, a dá se proto modelovat pomocí Teorie her, včetně výpočtu motivace k jednotlivým rozhodnutím. Což vlastně není nic jiného, než úroveň zájmu. A matematiku takhle využila právě Teorie zájmu.

Ať už si nakonec necháte poradit od kohokoliv,
stejně se nakonec dostanete do situace,
kdy se budete muset rozhodnout sami.


*Převzato z původní verze článku z roku 2007.

**Pochopitelně tím není myšleno, abyste hledali vinu vždy jen u sebe. Zejména, narazíte-li na lidovým označením takzvanou slepici, kdy u vás endokrinní systém zvítězí nad racionálním úsudkem.

This entry was posted on Tuesday, March 15, 2011 at 2:09 PM and is filed under . You can follow any responses to this entry through the comments feed .

7 komentářů

Tak tohle se mi velice líbilo! Ženy skutečně neumí moc dobře poradit, souhlasim s Robinem Bakerem, že ženské tělo a ženská vědomá mysl sou často v rozporu a vyhraje tělo (podvědomí, touha)! Je rozdíl mezi tím, co chtějí a co říkají že chtějí! Navíc radí podle situace v aktuálním vztahu, jak sám říkáš!
Psychologové zase radí podle starých babských rad, které nikdy nefungovaly, nebo prostě nefungují za dnešní situace!
A co se týče Plzáka, souhlasím s dvěma názory (pokud ten jeden je vůbec od něj) - "Zatloukat, zatloukat, zatloukat!" POkud už sem podvedl, a lituji toho, neříkat to a nezraňovat, spíše se příště vyvarovat! A poté v jednom čísle časopisu Respekt vyšlo, že nahota zabíjí vzrušení! Něco na tom je!! Já když vidím tu samou partnerku neustále nahou, při různých situacích, tak se mě to okoukává! Ale to možná souvisí s tím, že mě více vzrušují lehce oblečené ženy! Prostě když je prádlo tvaruje je proo mě více vzrušující než úplná nahota (nevím, jak to evolučně vysvětlit, ale je to tak a nejsem jediný)

Jinak je jasné, že zůstávat po nevěře (prokázané), je nesmysl! Bude se to táhnout a ti dva už budou jen těžko šťastní! V podvědomí to bude pořád hryzat...

March 15, 2011 at 7:39 PM

Na tvůj blog jsem narazil poměrně nedávno a tak nejsem seznámen s praktikami na něm a nedá mi to nezeptat se.
Zhruba před týdnem jsem k tomuhle článku napsal komentář, dneska se sem jdu podívat, jestli na něj někdo zareagoval, s překvapením vidím, že jsi zareagoval jeho smazáním + smazáním celého vlákna komentů předemnou.
Zajímá mě tedy, proč byl smazán. Je tenhle blog demokratický, nebo zde vládne tvá diktatura a pouštíš sem jen názory shodující se s tvou realitou?
Pro koho je blog směrován- pro čtenáře nebo pro tvé ego?
Pokud bude tenhle přízpěvek smazán mohl bys mi prosím odpovědět alespoň na mail,ať vím jestli má smysl sem psát své názory a číst tvé články. (janecekxxx@seznam.cz)
Díx

March 17, 2011 at 10:13 AM

2 Anonymous
Díky:-)

Ad zatloukání, "Pokud už sem podvedl, a lituji toho, neříkat to a nezraňovat, spíše se příště vyvarovat!", to bych taky směle pochyboval, že je Plzák původním autorem:-) Na tohle rozumný člověk přijde sám, i bez nápovědy.

Ad nahota, bych řekl, že jde jak o efekt tvarování, tak o přínos fantazie a těšení se na sex. Tj. potěšení z výhledu na odměnu.


2 janek

Tvé před týdnem bylo 12.3. Redakční údaje k tomuto článku ovšem prozrazují (2x - na začátku a na konci článku), že byl vydán 15.3. A dnes máme 17.3.

Svůj komentář, včetně předchozích a mé odpovědi, tedy najdeš u staré verze článku, kam jsi ho poslal. Také se dalo kliknout na Recent Comments vpravo a dohledat si ho tam.

Stará a tato verze se liší v URL, názvu, textu a stará ještě na začátku výslovně uvádí že už není aktuální.

March 17, 2011 at 12:16 PM

Tak to pardon, teprve se tu začínám orientovat.

March 17, 2011 at 5:43 PM

Teprve se tu začínáš orientovat, ale už si stěžuješ na nedemokratičnost blogu a metáš kolem sebe blesky... proč mi přijde, že je to u nás typický?

March 17, 2011 at 7:51 PM

Krásně jsem tím prokázal svojí debilitu. Vztahovat to na celej národ mi přijde docela krutý.

Jinak ještě k tomu Plzákovi- nemám mu vůbec za zlý, že používá vědeckého přístupu normativního (vyzkoumá určitý jev a pak ho proloží svým názorem)- například tu nevěru- tímhle přístupem si sice získal dost odpůrců, ale aspoň navrhne nějaký řešení.
V Evropě je tradičnější spíš přístup deskriptivní- kterym se jev jen popíše- takže odpůrců je pak o poznání míň, ale řešení probléum si tenhle přístup nechá pro sebe, takže užitek z něj je pro lajika prakticky nulovej.

April 9, 2011 at 1:26 PM

Ohledně přístupu, to je jasné, že se nejprve daný jev popíše, než se hledá řešení - které může, ale také nemusí být v dané době známé.

Druhá věc je, že laik by v řadě případů udělal lépe, kdyby se nepletl do věcí, kterým nerozumí. Jenže on leckdy takovou sebekázeň nemá, anebo prostě nechce.

Vezmi si např. domácího kutila, který si sám udělá brzdovou destičku do auta. Protože ale prd ví, jaké má mít technické parametry, případně je v domácí dílně nelze ani dosáhnout, tak mu třeba potom selže v provozu, "a je to". Jiný příklad činnosti kutila domácího je např. "dočasná" náhrada pojistky hřebíkem. Anebo si představ, že by sis sám nastudoval jakou máš nemoc, a začal by ses sám léčit, aniž bys cokoliv dalšího věděl o medicíně.

Takovéhle typy lidí je právě lepší moc "nepoňoukat". Navíc ve skutečnosti nejde o zamlčování řešení, ale o to, že řešení vyžaduje znalosti, které oni nemají. Také je vždy nelze získat v jimi požadované době. Kromě toho je leckdy odmítají, protože by to bylo příliš náročné, a ještě jim to nepasuje do jejich představy o fungování světa.

Např. asi těžko bys vyvinul lék na cukrovku/AIDS/chřipku/rýmu/atd. minimálně bez 6 let lékařského vzdělání, získání velkého doktorátu (min. +3 roky) a spolupráce s dalšími odborníky. Nicméně Ti třeba bude nějaký dědek kořenář tvrdit, že on na to přišel, ačkoliv lékařskou fakultu viděl tak maximálně, když jel okolo v MHD. A pak se někde dočteš, že lék už je dávno známý, ale že se pro zisk z léčení zatajuje. Ve výsledku je to to, co píšeš - lékař jako vědec má popis, léčitel má údajně lék. Jenom je na tomhle příkladu víc vidět, jak dalece zavádějící může být, že údajně existuje řešení.

Vědecký přístup je OK. Problém je, že příliš mnoho lidí toho ví o vědě příliš málo. Takže když já s ním třeba v tomhle článku nesouhlasím, tak nekritizuji vědecký přístup, ale prezentuji, jak jinak bych data k danému jevu intepretoval. Protože od jejich interpretaci se následně odvíjí řešení.

April 11, 2011 at 4:53 PM

Post a Comment