Zrcadlo, zrcadlo nejinformovanější, řekni, kdo je jako poradce užitečnější? Žena, anebo vystudovaný psycholog?
Lidé vám mohou radit z různých pohnutek – třeba jim na vás záleží, chtějí spasit svět, anebo na něm bezostyšně vydělat. Vynecháme podvodníky, programátory mozků a pozitivní energii vyzařující New Age pomýlence, a podíváme se na dvě skupiny. Na ženy a na profesionální poradce, kteří mají odbornou kvalifikaci – nejčastěji jde o psychology.
Ženy
První kámen úrazu je v tom, že nebalí heterosexuální ženy. Takže poznatky z této činnosti mají pouze zprostředkovaně od kamarádek, ze svých zážitků a případně od kamarádů, kterým radily. Je to jako mít nastudované recepty, ochutnat rozmanitá jídla, ale nikdy nevařit.
Druhý kámen úrazu je v tom, že vám žena dokáže poradit to, co jí zrovna ve vztahu aktuálně chybí.
Třetí kámen úrazu je v tom, když se začne žena vciťovat do ženy, kterou chcete sbalit. Nepotřebujete emocionálně zatíženou, subjektivní radu, ale objektivní názor. I kdyby měl být jak závan polárního vichru. Někdy to dokážou, někdy ne.
Čtvrtý kámen úrazu je v tom, že jí sice bude jasné, že onu vyhlédnutou kořist nesbalíte, ale bude jí, radící ženě, vás líto. Aby vás neranila, vyjádří se neurčitě, nebude chtít být tou negativní, protože to stejně zkusíte, atd. A výsledkem bude to, že vy si její odpověď přetransformujete v něco úplně jiného (viz Forerův efekt).
Samozřejmě tím neříkám, že vám muž automaticky poradí lépe jen proto, že on sám balí. Je to prostě trade-off mezi někým, kdo jenom zná hodně receptů a mezi někým, kdo vaří. Takže řečeno úvodním příměrem – kdo vaří, ten se může naučit i hodně receptů. A cenné postřehy lze získat i od toho, kdo v životě nevařil.
Dejme tomu, jako ukázku, že jste byli na podařeném rande. Takže se teď trápíte otázkou, kdy jí zavolat. (Nejen) Od ženy se můžete dočkat odpovědi, že brzo. Racionále může znít, že jí tak ujistíte o svém zájmu a ona se bude moci lépe rozhodnout. Prostě aby byla spokojená. Jenomže pozor, taky by se mohla rozhodnout, že by mohla být spokojenější s někým jiným. A proto bych preferoval radu muže, který radí, abyste počkali. Protože, jestli se rande hodně vydařilo, ozve se sama a první. A i kdyby ne, tak u normální ženy osobní zájem o vás neklesne jen proto, že jste hned nevolali. Chovat se, jako kdyby byla jediná, která o vás kdy měla zájem, je daleko nebezpečnější.
Plzák
Fenoménem českých partnerských rad byl beze sporu MUDr. Plzák. Někým zatracovaný, jinými vychvalovaný, a mnou… no, já měl k jeho radám vždy výhrady, i když s ním v některých věcech souhlasím.
Pojďme se však vrátit v čase, zpět do roku 1975, kdy vyšla jedna z jeho knížek jménem "Klíč k výběru partnera pro manželství". Například na straně 77 této knihy se můžeme dočíst následující:
Platí přísný zákaz prázdných vět. Opakuji je již jen v rychlém sledu, bez jakéhokoliv výkladu.
- Cítím se vedle tebe tak nějak spoutaná.
- Nejsi mi správnou životní oporou.
- Chybí nám program a cíl.
- My si rozumíme, ale tak nějak divně.
- ...
A takhle věty pokračovaly dál. Víte, co ve skutečnosti znamenají? Klesající zájem, který je už dost možná pod nulou. Jenomže, tohle ona neřekne, tohle máte poznat sami!
Plzák vlastně zakázal projevovat varovné signály, že se schyluje k neštěstí. Jistě, tyhle věty na náladě moc nepřidají a také jim předcházely i jiné varovné signály. Jenomže, kolik lidí si jich dokázalo všimnout? Někteří začnou vidět až za pět dvanáct, a takhle by neviděli vůbec nic. Dopracujete-li to k rozchodu či nevěře, má to nějaký důvod.
Celou jeho prací se totiž táhnul klíčový rys – uznání i pro vztahy, které přežily nevěru. Když někdo někoho podvede, vědomě nerespektuje toho druhého, ale on to ještě vychvaluje. Jistě, někteří i tak pokračují dále, protože na víc nemají, a takhle jim to tím pádem vyhovuje. Avšak vzájemná důvěra tam už nikdy nebude. Pro takové typy je jeho práce spásná, ale ať to proboha nikdo nebere za návod pro celou populaci. Normální člověk se sebeúctou to nepřejde. Je fajn, když spolu vycházíte, ale nezapomínejte, co se doopravdy stalo.
Psychologové
Úvodem předesílám, že se u mě psychologové netěší takovému respektu jako psychiatři. Už jen proto, že psychiatr má vzdělání k tomu, aby mohl poznat, nemají-li vaše obtíže fyziologický původ, ze kterého se na gauči u psychologa opravdu nevypovídáte.
Podívejme se příkladem na tvrzení psychologů: „Ta, která vás nejvíce přitahuje, nejspíše nebude vhodná pro dlouhodobý vztah s vámi. Měli byste si raději vybírat ty, které vás přitahují méně.“* Přitažlivost není jen o vzhledu, ale i o tom, jak si spolu rozumíte. A když si nevyberete tu, která vás přitahuje nejvíce, budete po ní i nadále toužit ve vztahu. Buď se budete soužit a toužit, anebo svou drahou taky třeba podvedete. Nebyla by pak nevěra na oplátku, a následně i rozvod, logickým vývojem situace? Jimi navrhované řešení stále vede k možnosti rozpadu vztahu.
Nestačíte-li na tu, která se vám líbí nejvíce, třeba něco děláte špatně. Třeba se neumíte ovládat a chováte se jako hodní chlapci. Skutečným řešením problému není vzít si "zboží druhé jakosti", ale zapracovat na sobě**. Respektive, řešením by to bylo, ale za podmínky, že vaše vysněná partnerka buď neexistuje, anebo se vyskytuje ve stopovém množství. Například obličej upravený kouzly počítačové grafiky a nereálná kombinace požadovaných vlastností, kterou vám někde nakukali jako reálnou.
Výše uvedené má však logiku, a dá se proto modelovat pomocí Teorie her, včetně výpočtu motivace k jednotlivým rozhodnutím. Což vlastně není nic jiného, než úroveň zájmu. A matematiku takhle využila právě Teorie zájmu.
Ať už si nakonec necháte poradit od kohokoliv,
stejně se nakonec dostanete do situace,
kdy se budete muset rozhodnout sami.
*Převzato z původní verze článku z roku 2007.
**Pochopitelně tím není myšleno, abyste hledali vinu vždy jen u sebe. Zejména, narazíte-li na lidovým označením takzvanou slepici, kdy u vás endokrinní systém zvítězí nad racionálním úsudkem.
