- Sobecký gen
- Peacock Theory
- Šperky
- Alfa
- Telenovela
- Nevěra
- Evoluce jako viník promiskuity
- Rozvodovost a nevěra
- Stephen Hawking
- Další mýty evoluční biologie
Po tisíce let se člověk vyvíjel a přitom se také vyvíjely a upevňovaly vzory jeho chování – byl obráběn nástroji evoluce. Jak muži, tak i ženy. A díky tomu víme, jak na ně. Hezká, leč nepřesná představa. Evoluční biologie [9, 10] je jako taková v pořádku. V následujícím textu kritizovaná evoluční biologie odpovídá jejímu populárnímu výkladu ohledně vztahů a svádění – protože tam je chyba (a kdyby jenom jedna;-). Jak později uvidíte, dostaneme se např. i do oblasti etologie a sociologie.
Sobecký gen
Nelze si nevšimnout, jako často vykladači evoluční biologie citují knížku Sobecký gen [11]. S ní se objevily špatné interpretace a to do takové míry, až se uvedení na pravou míru naštěstí objevila i např. v populárně naučné literatuře [12].
Začneme se sobeckostí jako s ústřední motivem knihy. Lidská DNA obsahuje spoustu věcí, o kterých je populární se domnívat, že jsou tam jaksi navíc. Odtud přirovnání k sobeckému genu – když nekóduje bílkoviny, tak se jen tak veze, nemá vztah k organismu. Podle Dawkinse, geny využívají organismus, aby přežily – ne naopak. To sice zodpovědělo množství otázek, ale... On je tam totiž takhle navíc i například kompletní retrovirus ERV-3, který má za úkol zabránit imunitnímu systému matky, aby vypudil plod jako cizí organismus [13, 14, 15]. Bez ERV-3 by se lidé přestali rozmnožovat, aneb DNA není tak sobecká, jak je populárně přijímáno.
Další mylná koncepcí zní, že jeden gen znamená jeden protein a jednu funkci. Dawkins však nikdy netvrdil, že je to právě a jenom takto. Lidský genom obsahuje 34 000 genů, které kódují přes 100 000 proteinů. Myšlenka, kterou média tak zpopularizovala, tedy evidentně neplatí.
Koncem padesátých let dvacátého století James Watson a Francis Clark popsali strukturu a replikaci DNA. To vedlo k představě, že DNA představuje kompletní výrobní postup. Netrvalo dlouho a v lékařské praxi se aplikoval postup vycházejí z této mylné představy. Těhotné ženy v USA začaly užívat thalidomid, který, jak se později ukázalo, způsobuje vrozené vady [17] – výrobní postup vlivem prostředí vyrobil něco jiného, než podle představy měl.
Možný pohled na DNA je, že skutečně jde o výrobní postup, který však podmiňuje kroky výrobního plánu v závislosti na okolí. Problém je, že nám stále chybí něco důležitého – RNA. RNA, která, kromě sebe, reguluje i DNA. V roce 1995 byl publikován nečekaný důkaz ze světa rostlin [16].
Další důležitý objev z roku 2004, tj. téměř třicet let po vydání, jsou polydnaviry [18]. Ač jsou spojovány převážně s vosami, lze předpokládat, že měly důležitou roli v procesu evoluce. Vedou totiž i k vysvětlení toho, co jsem uvedl výše. Například právě zmíněný ERV-3 savci převzali odjinud – nevyvinuli ho, ale asimilovali. Úplně jako Borgové... odpor je marný:-) Nějak nám to ten genocentrický pohled na evoluci komplikuje...
Už vidím další generaci nápojů lásky založenou na polydnavirech, která přijde po feromonech: "Kupte si náš virus – stačí aplikovat a pak jenom kýchnout na tu, kterou chcete" :D
Dawkins ve své knize zavádí termín mem, aby mohl vysvětlit kulturní evoluci analogicky ke genům. Problém je v tom, že v době vzniku knihy nebylo známo vše – např. polydnaviry.
I správný postup vede ke špatným výsledkům, máte-li chybu ve vstupních parametrech. Třeba takovou, že jsou vaše znalosti neúplné. A právě tohle vidím coby jádro chyb aplikace evoluční biologie na mezilidské vztahy. Několik oblíbených, z neznalosti přijímaných chyb rozeberu právě v následujícím textu.
Peacock Theory
Populární chybou je Pickup s jeho Peacock Theory. V podstatě kopírujete například zmíněného páva (peacock). Že by byl na stejném evolučním stupni jako člověk? :-7 Jejich sameček má výrazné vybarvení, kterým láká samičky. A tak například Style v knize The Game doporučuje blýskavé oblečení překypující barvami. Já bych řekl, že vám radí, abyste se oblékli jako idioti bez vkusu, kteří tak hlásají všem zlatokopkám a rajdám: "Hej, jsem snadná kořist, protože když mě využiješ, ještě si budu myslet, jakej nejsem machr.". Ale dám vám ještě jeden námět k zamyšlení, když kopírují jiné živočišné druhy. Kdo má člověku bližší sociální chování? Páv, anebo vlk? Vlk. Tak se někdy podívejte na vlčí pár a peacocking neuvidíte.
Pickup tento postup zdůvodňuje pomocí Handicap Principle [19]. V podstatě tvrdí následující – dokáže-li sameček přežít, pak samičce demonstruje své kvality, protože i přes svůj handicap dokáže jak ulovit kořist, tak se jí nestát.
Řečeno jazykem diplomatů, v následujícím textu uvedu příklady, které vrhají stín pochybností na použití Teorie handicapu Pickupem. Pokud by si někdo chtěl prostudovat náklady na signály a jejich vztah ke kvalitě genů, může začít například s [20].
Začněme se schopností ulovit kořist. Čím se takový páv vlastně živí? No, třeba již zmíněné vlky nejspíš lovit nebude. Bude to něco menšího. Třeba hmyz, kořínky, zrní, atd. Jeho vybarvení tedy asi až takový problém nebude... Ale ono je to logické, kdyby totiž jeho vybarvení mělo na svědomí příliš nízkou úspěšnost v lovu, tito "nadějní" jedinci by nepřežili, a tedy ani nepředali své geny.
A teď schopnost nestát se kořistí. Kde žije páv? Buď ho potkáte někde v zahradě, či zoo, kde se o něj starají. Tento scénář z pochopitelných důvodů vynecháme, protože buď k němu dravec nemůže, anebo by stejně neměl šanci. Myslíte si snad, že by se dokázal ubránit psu, který se ho rozhodl ulovit? Možná čivavě;-) A co ve volné přírodě? Žádný divoce žijící predátor, jako např. vlk, se nesnaží ulovit veškerou zvěř, na kterou narazí. Otázka jeho přežití je tedy do rozhodující míry dána podmínkami, za kterých se s predátorem setká – a že se setkají. Vybarvení páva zvyšuje pravděpodobnost, že si ho predátor všimne, ale nezaručuje, že ho také bude chtít ulovit, jakmile si ho všimne.
Páv se brání drastickou změnou vzhledu a pronikavým zvukem. Pokouší se útočníka zastrašit. A pak přišel hladový predátor...
Páv na výrazné vybarvení láká samičky, brání se jím a na jeho kořist to vliv nemá – tak jaký v tom vidíte handicap? Stejně jako sobecký, tak i handicap představuje slovo, které mají lidé asociováno s jiným významem, než jaký mají v použitých souvislostech – lidi to prostě mate. Jedním z příkladů handicapu je totiž například i humor – tím přece také dáváte najevo své kvality;-) No, pojmenování se jim v těhle případech moc nepovedlo.
Všimněte si ještě jedné nezanedbatelné zajímavosti. Člověk i vlk, oba jsou predátoři. A jejich samečci a samičky se neliší svým vybarvením. Ve smyslu výchozích předpokladů Pickupu se tedy pomocí Peacock Theory pasujete do role kořisti. Vzpomínáte si, co jsem napsal hned úvodem, co budete svým vzezřením hlásat svému okolí?
Chcete-li však být jednou schopni domyslet důsledky toho, co jsem tu právě uvedl, musíte dokázat překousnout následující fakt – i pro ženu nemusíte být nic víc než jen její sexuální pomůcka pro jednu noc. I když to pro vás mohl být jinak příjemný zážitek, mohli jste být uloveni a použiti.
Krátce to mohu shrnout větou, jejíž obsah už ženy tolikrát použily ke svému prospěchu: "Zahraj to na jeho ego a udělá cokoliv budeš chtít".
Šperky
Jestli jste nad předchozím textem přemýšleli, mohli jste dojít ke dvěma závěrům:
- Pickup sčítal jablka a hrušky, aby mu vyšel angrešt.
- Jak chci vysvětlit např. ženu, která se ozdobí šperky, když to dělá i slečna Správná?
Vzhled ženy se podílí na její celkové schopnosti udržet si zájem muže – tj. toho, kterého už má, nebo toho, kterého chce získat. Vylepšení vzhledu, např. že nám netloustne, šperky, ale i oblečení je způsob, jakým nám signalizuje, co od ní můžeme očekávat. Tohle pochopitelně platí pro obě pohlaví.
Po určitých možnostech, možných v dámské společnosti, prahnoucí řidič kamionu se zajisté dovtípí, čeho se může dočkat od u silnice postávající majitelky minisukně a kozaček a čeho od upravené ženy v elegantním kostýmku, kterou viděl přecházet silnici v centru města. Obě ženy své oblečení nezvolily náhodně, ale s určitým cílem.
Stejně tak podle oblečení dokáže žena v baru předem odhadnout, od koho může co čekat a co si k němu může dovolit. Záleží, koho chce a co s ním chce provést. Zda chce dlouhodobý vztah s gentlemanem, nebo zda chce využít nějakého namyšleného naivu. Jak opět vidíte, predátor se nezapře.
Alfa
Dalším oblíbeným termínem, který se dočkal mylného výkladu, je alfa. A kupodivu, zase hlavně ze strany Pickupu*. V jejich pojetí je alfa svůdce rozsévající své sémě, ženy ho chtějí, a proto s ním mají sex. Že sex za účelem zplození potomků je napínavé dobrodružství a že beta je zaopatřovatel, kterého mají na zajištění výživy a výchovy potomků. Klidně se dozvíte i to, že bety plánovaně zavedly obchod, peníze a náboženskou propagandu, aby si zajistili své ženy před atraktivnějšími alfa samci, kterým by jejich ženy jinak daly přednost. Co se právě stalo? Setkali jsme s krátkou ukázkou manipulativní techniky používající emotivních výrazů namísto logiky a konfrontace s fakty. V rozporu s realitou, emotivní kontext Pickupu klasifikuje muže ve vztahu jako podřadného vůči nezadanému pickuperovi. Na rovinu se to pochopitelně nedozvíme, protože je to evidentní nesmysl.
*Pickup není jediný, kdo neví, jak je to doopravdy. Ale ještě jsem neviděl jiný přístup, který by ho trumfnul co do počtu chyb pojetí alfy.
Vezmeme to odzadu. Pickupeři divte se, ženy dokáží poznat, když jde někomu o dlouhodobý vztah. A co je zajímavé, muž tím neztrácí na své přitažlivosti. Zato, když žena pozná, že si jím může být jistá, její zájem začne klesat. Například, hned od začátku jí zamilovaně vykládá, jaký spolu budou mít dlouhodobý vztah. Shodneme se na tom, že úspěšný jedinec by takovou taktiku nevolil. Všimněte si však v rozdílu – Pickup nám emotivním kontextem podsouvá dlouhodobý vztah jako proces degradující alfu na betu, což, jak ukáži dále, je špatně.
Kdo se někdy vážně zabýval organizací skupin s hierarchií, ví, že se také používá termín omega pro jedince, který stojí úplně vespod. Beta je tedy na tom relativně dobře, jako druhý nejvýznamnější. Buď je to sesazený alfa, nebo potencionální alfa. Není bez zajímavosti, že omega může mít větší fyzické rozměry než alfa. Je tedy zřejmé, že do hry vstupuje i inteligence a sociální chování [98]. Není tedy možné se postříkat zázračnou vodičkou a myslet si, že z vás udělá alfu. Tedy myslet si to samozřejmě můžete, ale ta implikace neodpovídá realitě.
Alfa získává svou vůdčí pozici, protože je schopný řešit existenční problémy celé skupiny – tj. má odpovídající inteligenci, dostatek zkušeností a správné sociální chování. Skutečnou alfou se tedy nelze stát, pokud budete ignorovat své okolí. Dokáže-li řešit existenční problémy celé skupiny, jeho snahou je tedy bude i zabezpečení jeho potomků – stará se o ně.
Pickup českých webů se zaštituje nedoloženým tvrzením, že až jedna třetina dětí narozených v manželství má jiného otce než manžela. Tohle číslo by jim nahrávalo. Ale například časopis Cosmopolitan provedl dotazníkový průzkum o nevěře a výsledkem bylo: "Slušné holky nejsou nevěrné" [2]. Dáme-li to dohromady s četností umělých oplodnění, je jasné, jak jdou závěry Pickupu a Cosmopolitanu proti sobě. On totiž závěr z jakéhokoliv průzkumu je poplatný vstupním parametrům a vyhodnocení: koho jste se ptali, jak jste se ho ptali a jak jste získané údaje interpretovali, včetně faktu, že ne každý musel odpovídat pravdivě. U Cosmopolitanu bychom se mohli ptát, jak interpretovali odpověď "Nepamatuji se" a u Pickupu, kde vzali své tvrzení. Ale s trochou trpělivosti lze nalézt jiné, ovšem již řádně doložené, tvrzení o třetině dětí narozených v manželství. V jeho v původní, neupravené podobě je k dispozici na demografickém portálu [21]: "Pravděpodobně je tak většina neformálních soužití legalizována krátce před narozením dítěte, proto se stále téměř třetina dětí rodí do osmi měsíců po sňatku". Ona totiž v celé zprávě žádná jiná, v manželství narozená, třetina není a přitom zpráva pokrývá roky 1950 až 2005. Buď si to vycucali z prstu, nebo provedli chybný průzkum, jehož výsledky jsou jasně zatíženy chybou, anebo se jedná o překroucenou demografickou zprávu, která ovšem ve své původní verzi říká něco jiného.
Lidé jsou sociální, agresivní tvorové, kteří jsou však nuceni spolupracovat v zájmu přežití. Hierarchie je nástroj k přežití. Řešení každodenních problémů spotřebovává vaši energii. Přidáte-li k tomu agresivitu a strach jako nástroje k udržení si svého postavení, výdej energie se prudce zvýší. Například, můžete se snažit u každé ze strachu o vaši reputaci – tj. že ve vaší skupině přijdete o postavení. Proto se musíte naučit kompromisu – musíte se naučit, že nelze vždy vyhrát, jinak si neudržíte dostatek energie. Pokud se totiž snažíte vyhrát za každou cenu, začnou se u vás v důsledku projevovat známky neurotického chování [22, 23, 24]. Už víte, proč by se vám měl rozeznít varovný signál, jakmile slyšíte, že ti nejlepší uspějí u každé?
Existuje ještě jeden důvod, proč lidé považují takto zkreslený pohled na alfu za správný. Jsou jím naši mazlíčci, psi domácí. Co jsem popsal výše by platilo například pro vlčí smečku, která je v otázce přežití odkázaná sama na sebe. Proto její alfa musí být schopný řešit existenční problémy. Ale lidé chovají domestikované psy, kteří nepotřebují vůdce, protože jejich přežití závisí na člověku, který se o ně stará [25]. Proto se jejich vůdcem často stává ten nejsilnější, který by jim za jiných podmínek nedokázal zajistit přežití – nemá ty nejkvalitnější geny.
Telenovela
Vzpomeňte si na exteligenci [1]. Máte ženu, která s napětím sleduje jihoamerické telenovely, aby věděla, jak dopadne Rodrigo v souboji o Emanuelu a rodinné bohatství, o něž soupeří s jeho zlým dvojčetem Christobalem. V okamžiku, kdy se dotyčná začne chovat jako z telenovely, můžete se jít s celou evoluční biologií klouzat. Připomínám, že exteligence nepůsobí výhradně ve formě jihoamerických telenovel, ale najdeme ji i jako tvrzení lidí, kteří vám řeknou: "Když se někdo snaží získat vaši slečnu, sama ho odmítne, má-li o vás kladný zájem a je-li loajální.". Poslušni tisíců let vývoje by jste však s konkurentem chtěli vybílit podnik. Nu což, i tak se někteří chovají.
Nevěra
Když se muž/žena ocitne v příhodné pozici k početí potomků s někým, kdo se zdá být nositelem vhodných genů, podle evoluce by vždy mělo dojít na sex. Ale protože se v naší kultuře vyskytují jedinci, kteří nejsou pro nevěru, evoluce jde stranou. Civilizace má navrch.
Mimochodem, ono by to také znamenalo nechráněný sex s neznámým člověkem... STD;-)
Jak je to tedy správně s nevěrou podle evoluce? U některých živočichů, např. lidí, se vyvinulo monogamní chování, protože rodiče tak mohou sehnat více zdrojů, a tím lépe zajistit přežití nejen svým potomkům, ale i sobě. Úspěšná smečka přežije – a dvojici lze vnímat jako smečku o dvou členech. Ale, k tomu se snad ani nemusíme uchylovat, když tolik lidí má dvě babičky a dva dědečky;-)
Někteří by mohli začít mlžit s rozdílem mezi sociální a sexuální monogamií. Sociální připouští pohlavní styk i s jiným, než se stálým partnerem. Takto však musí smýšlet oba partneři na základě své svobodné vůle. A také nezapomínejte, že se bavíme o lidech, zejména o západní civilizaci. Ačkoliv existují takové páry, není jich většina. Pro většinu lidí vedou k nejistotě a žárlivosti, které mají za následek rozpad vztahu [26, 27, 28]. Sociálně a sexuálně monogamní vztahy tyto problémy omezují a jsou díky tomu stabilnější [28, 29].
Lidé spolu obvykle vstupují do vztahu s předpokladem sexuální monogamie. V takovém případě, pokud jeden z partnerů zahne, velmi dobře ví, že porušuje pravidla, na kterých se spolu dohodli. Racionálně uvažující podvedený partner už nikdy nemůže druhému partnerovi stoprocentně věřit. A k čemu vlastně došlo? Oba dva, ač z jiných důvodů, se začali méně spoléhat na jejich vztah. U podvedeného můžeme očekávat, že se přestane tolik spoléhat na podvádějícího, zatímco u podvádějícího můžeme očekávat snahu o utajení a získání jiného partnera. V obou případech dochází k výdajům energie, kterou mohli využít k budování společné, světlé budoucnosti. V sexuálně monogamním vztahu z přání obou partnerů by k této ztrátě nedošlo. Je to stále o tom samém – čím lépe fungující smečka, tím jsou větší šance na přežití. A to je zároveň i důvod, proč se podvědomě bojíte odmítnutí. Aneb, i kdyby chtěl někdo zpochybnit předchozí citace, stále ještě by musel vyvrátit tuto sekvenci událostí.
A vidíte, jak se to hezky doplňuje s popisem alfy ze skutečného světa? Toho alfy, kterého dlouhodobý, byť i sexuálně monogamní, vztah nedegraduje.
Pickup svádí sexuálně monogamní svazky na diktát kostela. Jak však vidíme, Pickup se plete a kostel jen využil vlastnost, kterou evoluce prokázala jako užitečnou. Někteří dokonce vypadají, jako by ani nebyli schopní pochopit, že sexuálně monogamní člověk může mít za život několik partnerů – avšak postupně, ne současně.
Obecně existují dva důvody, proč člověk vyhledává více partnerů současně:
- je to otázka jeho smýšlení
- nemusí být loajální
- může být pro volnou lásku – na obě strany
- vliv prostředí
- ego
- problémy v současném vztahu
- žádný nemá, protože má problém s udržením dlouhodobého vtahu – pocit frustrace, někdy se jedná o pomstu – když mě nechcete, budu se k vám chovat jako k děvkám; příčinou může být už špatný výběr partnera pro vztah
- jeho zájem o partnera se ocitl pod nulou, např. kvůli špatnému výběru, přijde mu snazší si najít někoho dalšího, než si projít problémy spojenými s rozchodem
- zájem jeho partnera o něj je pod nulou a to se pochopitelně odráží na partnerově chování vůči němu – důvodem je opět nespokojenost ve vztahu
Pokud vám někdo z kultury, kde je obvyklá monogamie, začne vykládat o více partnerech najednou, věnujte pozornost tomu, jak je na tom s dlouhodobým vztahem. Někteří lidé nejsou spolu kvůli oboustrannému kladnému zájmu, ale protože je to pro ně takhle pohodlnější, jistější, zažitější... ač jejich smečka nefunguje nejlépe, ještě stále jim poskytuje výhody, o které nechtějí přijít. A pak jim začne něco scházet...
Evoluce jako viník promiskuity
Někteří lidé provozují nevěru a polygamní vztahy. Takže se objevila úvaha, jestli to náhodou není obvyklé lidské chování, jestli to není něco co tajně dřímá v každém z nás a že nemá smysl s tím bojovat, protože se to v nás stejně jednou probudí. Prostě jestli monogamie u lidí není jenom nátěr civilizace. Takže stručně: ne, není. A správnost tohoto závěru lze jak usoudit z pozorování, tak ho lze doložit vědeckým výzkumem.
Už dříve jsem poukazoval na to, že nelze jen tak extrapolovat chování zvířat na lidi. Takže se v dalším textu bavíme o lidech. Ne o savcích obecně, kde by polygamie byla skutečně obvyklá.
Když jeden z partnerů podvede druhého, tak se to pochopitelně podvedenému nebude líbit. Proč? Proč se tak vzrušuje, když je to podle evoluce normální? Přece když je to podle evoluce normální, tak by to měla být běžná činnost a podvedenému by to bylo jedno. Jenže ono mu to jedno není. Místo se chová tak, jako kdyby si lidé vlivem evoluce osvojili monogamní chování.
Další příklad sporem: kdyby byla polygamie obvyklou strategií lidí, měli bychom velký podíl nemanželských dětí. U 1600 mužů o 40 příjmeních, včetně korelace obměny příjmení vlivem let, byl proveden test chromozomu Y [148, 149]. Čím menší by byla korelace příjmení a testu chromozomem, tím větší by byl počet nemanželských dětí. Jenomže nemanželských dětí byly pouhé 4%.
Z podílu nemanželských dětí sice nelze odvodit celkový počet souloží, jenže kdyby mimo-partnerským souložím docházelo běžně, číslo by bylo podstatně větší. Když by se žena snažila o potomka, nesnažila by se preferovat svého sociálně monogamního partnera. A její sociálně monogamní partner by nic nenamítal, protože on by si zase plodil s jinými ženami. Ale namísto toho je u ženy obvyklé, že chce mít dítě se svým partnerem. Kromě zamilovanosti je motivem i zajištění zdrojů a stability skupiny – viz [26, 27, 28, 29].
Asi těžko popřít, že se člověk stal na naší planetě dominantním druhem. Ačkoliv je faktorů vícero, bezesporu mezi ně patří i nutnost zajistit si dostatek zdrojů. A tady můžeme hledat podíl, kterým přispěla monogamie.
Člověk přijal sériovou sexuální monogamii jako výhodnější než polygamii. Že např. z příčin popsaných v předchozí sekci dojde k nevěře, to na tom nic nemění.
Ačkoliv už se nejedná o lidi, zajímavý byl i test na broucích. Jde o to, že u brouků můžeme v krátkém čase dosáhnout několika generací a sledovat, jak se např. předmět experimentu projeví na jejich vhodnosti k přežití. A takhle byl i proveden test [150, 151], který měl původně potvrdit výhody nevěry samic jako strategie ke zplození nejlepších potomků (tj. s lepší životaschopností než potomci monogamních samic). Ukázal se pravý opak.
Rozvodovost a nevěra
V roce 2008 bylo v ČR podáno 31 300 žádostí o rozvod (65% na žádost ženy). Úhrnná rozvodovost dosáhla 49,6% s průměrnou délkou manželství 12,3 roku. U konkrétně definovaných příčin rozvodu dosáhla nevěra 1 442 případů kvůli nevěře muže a 921 případů kvůli nevěře ženy. Viz [152].
Kdybychom měli k dispozici pouze četnost žádostí z důvodu o nevěru, takhle malé číslo bychom si mohli vyložit dvěma způsoby. Buď že je nevěra normální a tudíž vadí jenom malému množství lidí. Anebo že je to naopak. Druhá varianta je správně – stačí přihlédnout k výše uvedeným faktům, jak lidé přijali sériovou sexuální monogamii.
Z pohledu evoluce se můžeme dopracovat k zajímavým úvahám, jakmile se začneme ptát, co způsobilo tak vysokou rozvodovost, když nevěra má tak malý podíl.
Na první místě uvážíme možnost, že se alespoň jednomu vztah prostě omrzí a ztratí tak motivaci vztah udržovat, když už to pro něj nemá žádné jiné výhody. Anebo může být důvodem např. alkoholismus, gamblerství, nebo jiná závislost. Ale uvažujme dál, mimo takto zjevné důvody.
Každý pár čas od času řeší nějaký problém. Řekněme, že existuje nějaká míra frustrace z řešení problémů, od kdy se začne uvažovat o rozvodu a nějaká další míra, od kdy k rozvodu dojde. Postupem času se společnost stala tolerantnější k rozvodům. Je to vliv životního prostředí, který snížil ony hranice frustrace potřebné k rozvodu. Místo toho, aby se víc snažili zůstat spolu, prostě je pro ně jednodušší se rozvést.
ČR je silně ateistickou zemí, ve které došlo k pádu komunismu. Lidé jako biologický druh často vykazují potřebu v něco věřit, a v ČR to právě Bůh moc není. Takže se jejich potřeba v-něco-věřících musí uspokojit jinde. A pád komunismu umožnil šarlatánům oficiální rozvoj živností jako jsou nejen kartářky, jasnovidci, astrologové [88], léčitelé, ale zároveň i poradci pro vztahy (ne že by se tomu dříve uvedení vyhýbali). Více lidí tak začalo o svůj vztah pečovat způsobem, který logicky vede k jeho zničení.
Z pohledu evoluce je zajímavé, že v lidském mozku se vyvinula centra, které umožňují věřit nadpřirozeným věcem [141] – šarlatánům (třeba že vám Casanova poradí ze záhrobí:-).
Dále, došlo k rozvoji Internetu a zvýšení jeho dostupnosti. Resp. už nemusíte chodit za šarlatánem, aby si na vás okolí ukazovalo, že jste cvok. Můžete si od něj nechat vrtat do života v pohodlí domova. Co vidím jako nejnebezpečnější, je možnost, svěřit se do rukou pseudoodborníka, který kašle na vědeckou evidenci, tj. objektivní důkazy, tématu nerozumí, jeho sdělení obsahují chyby, logické klamy a vágní tvrzení. Aby mu uvěřili, hodně lidem stačí, aby vystupoval jako autorita [103]. Nedejbože, když navíc používá manipulativní techniky, aby svoje rady prodal.
Představme se modelovou situaci o následcích hádky v páru. On si udělá nějakou akci s kamarádem, jí se to nebude líbit. Trochu se doma rafnou a protože se mají rádi, tak o tom budou přemýšlet, co všechno byla jejich zbytečná chyba. A on (nebo klidně i ona) jak si tak není jistý, tak se podívá na Internet, jestli by mu nějaký specialista neporadil. Najde stránky pseudoodborníka, v dobré víře se zeptá, nechá si poradit a už má otevřenou cestu dokořán k maléru. Klidně se tak může dozvědět např. to, že její reakce byla varování, že by mu jeho drahá mohla být brzo nevěrná (manipulace injektováním strachu), ale že mu odborník poradí, dokud je čas. Pseudoodborník mu pochopitelně poradí nějaký nesmysl, který vztah poškodí. A jestli se jeho radami nepřestane řídit včas, manželství skončí rozvodem.
Tohle je nebezpečnější než vliv výše zmíněné telenovely, protože to pro poškozované a neinformovanou veřejnost vypadá, jako když snaží vztah zachránit.
Evoluční výhodu získávají ti, kteří si uvědomí, že jejich životní prostředí je jim nebezpečné i některými radami, které jim nabízí, a naučí se je včas rozpoznat.
Stephen Hawking
Znáte Stephena Hawkinga? Podle evoluce by ho skupina nenechala přežít první zimu – pokud ovšem nepřistoupíme na zjednodušující podmínku, že pár posledních let je významnějších, než ty uplynulé tisíce.Jeho přežití je v souladu s cílem druhu – přežít. Je jasné, že lidstvo nepřežije, zůstane-li pouze na Zemi. A práce Stephena Hawkinga je v tomto směru přínosná. Ale i tak – někdo se musel rozhodnout navzdory dosavadním zkušenostem, že stojí za to živit i ty jedince, kteří by si sami nedokázali obstarat potravu. Rozum, který stvořil civilizaci, má navrch před instinkty. Zkouška Gom-džabbárem? [4]
Další mýty evoluční biologie
Existuje dost lidí, pro které je evoluce soustem, které by nejraději nespolkli. Ukázkovým příkladem jsou kreacionisté, kterým evoluce úspěšně bourá představu o Božím záměru [155]. Takže zlaté pravidlo pro vyhodnocení toho, co čtete: podívejte se, z jakých zdrojů článek čerpá. Je-li zdrojem obhajovaných tvrzení nějaký pseudovědátor, není logické brát článek za pravdivý. Je-li jím věřící, lze logicky předpokládat střet zájmů mezi jeho vírou a fakty, které jí nevyhovují.
Pokud zdroj nějakého tvrzení o evoluční biologie neudává zdroj informací, zkuste ho prověřit alespoň na základní nesmysly. Např. že evoluce má nějaký záměr – připisovat jí nějaký záměr je právě rysem kreacionismu. Nebo je např. nesmysl tvrzení, že člověk dokázal evoluci předběhnout. Evoluce je změna frekvence genů v populaci, takže uvedený nesmysl je nesmyslem už čistě z principu tvrzení.
Nicméně, už samotná absence zdrojů, zejména jsou-li odhalovány zásadní informace, je varovným znamením, že by bylo lépe brát prezentované informace s nemalou rezervou.
Okolí dává přežít těm, kteří mu vyhovují,
a ti ho zase pro změnu mění.
