Showing posts with label medicína. Show all posts

Ministerstvo zdravotnictví varuje před nebezpečnými šarlatány. I rozhořela se debata a padl pojem "Osvícený léčitel".

A já se ptám, kdo je osvícený léčitel? Prý je to léčitel, který spolupracuje s lékařem. A tak jsem si položil otázku, "nabízí-li mi léčitel takovou léčbu, o které sám říká, že není tak dobrá jako léčba lékaře, proč bych měl dát přednost léčiteli před lékařem?" Nevím jak vy, ale mě napadá jenom jedno vysvětlení. A sice, že on to léčitel sice o sobě tvrdí, ale jenom na veřejnosti. Že ve skutečnosti v pacientovi vyvolává dojem, že toho dokáže více než lékař.

Že je to něco jako s homeopatií. Ta se v lékárnách prodává naaranžovaná jako léčiva, ačkoliv se jedná pouze o doplněk stravy. Protože na to, aby se mohla prodávat jako léčivo, na to by musela projít klinickými testy – a to by opravdu neprošla, jelikož nefunguje lépe než placebo efekt. A přesto v těch lidech, kteří homeopatika kupují, někdo, např. osvícen TV světly, vyvolává dojem, že homeopatika toho dokáží více než léčiva.

Na druhou stranu musím uznat, že při počtu lékařů v nemocnici na počet pacientů se lékař opravdu nemůže s každým obšírně rozvyprávět. Zkrátka na to není čas a lidská stránka trpí, když si pacienti připadají odbytí. A právě tady jim léčitel dokáže nabídnout více času, pochopitelně léčiteli lukrativně zaplaceného, aby pacient odcházel s myšlenkou, že se mu konečně někdo pořádně věnuje. Tedy zřejmě zde vzniká ona myšlenka, že když takový léčitel o sobě prohlásí, že pacienta nezrazuje od léčby lékařem, že je to vlastně ještě v pořádku. Nevím, neztotožnil jsem se s ní, podle mě je to práce pro psychologa.

Ale buďme optimisté. Já v tom vidím, řečeno terminologií NATO, Defeat-in-Detail. Scénář A: všichni léčitelé se z pocitu ohrožení nazvání šarlatánem semknout jako jeden, a tím se ještě víc vyhraní vůči lékařské vědě. A jelikož lékařská věda má nepopiratelné úspěchy, více lidí jí začne dávat přednost. A více lidí pak přesvědčí více dalších lidí. Scénář B: neúspěchů léčitelů je více než dost, takže pokud je budou lidé hlásit a ministerstvo s tím skutečně bude něco dělat, postupně budou léčitelé eliminováni za mediální podpory těch léčitelů, jež nebudou chtít být nazváni šarlatány.

Divide et impera – Gaius Julius Caesar

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Představte si, že čtete nějaký spotřebitelský test o potravinách, či o zdravotnickém materiálu. A kýho výra, zrovna váš výrobek obsahuje koncentraci jakési potenciálně škodlivé látky. A přitom jste si mysleli, že jste vybrali správně. A nejčko takovádlenc lapálie... Co s tím?

Pochopitelně, že zjištění, že jakási látka je potenciálně škodlivá, se normálně publikují ve vědeckých studiích. Jenomže většina lidí nejsou vědci a časopisy uveřejňující spotřebitelské testy také nejsou žádné vědecké ročenky. Uvědomme si proto několik jednoduchých faktů.

Za prvé, když chci zjistit, že má nějaká látka nějaké účinky na živý organismus, tak jí do toho organismu dostanu v takovém množství, dokud se neprojeví nějaký hledaný efekt. A vůbec to nemusí být v množství a metodou doručení látky do organismu, se kterou se člověk může reálně setkat. Nehledě na to, že cokoliv vám nakonec udělá nějaký nežádoucí efekt – stačí to jen do organismu dostat v dostatečném množství.

Za druhé, v rámci popularizace vědecké práce se vynechávají nezáživná fakta. Např. když do 400 gramového laboratorního potkana vpravíte nitrožilně látku např. ve 100-násobně větší koncentraci než s jakou se člověk reálně potká, když mu přijde do styku s pokožkou, tak tohle se vynechá jako detaily experimentu pro laika nepochopitelné, jelikož neví, proč byl test navržen právě takto. Místo toho se zveřejní nějaká jednoduchá věta, např. že se daná látka může v těle projevit jako endokrinní disruptor.

Za třetí, věta se slovy "řada studií ukazuje" vůbec neznamená, že ony studie říkají to samé, co člověk, který vám tuto větu sdělil. A také to neznamená, že neexistují žádné další studie, které by došly k opačným závěrům – a tudíž jsou celkové výsledky nekonzistentní, a tudíž se z toho nedá dělat závěr, že je něco tak a ne jinak.

A teď si dáme pár příkladů. Paralen by nikdy nemohl projít takovým spotřebitelským testem na léky proti bolesti a horečce, protože obsahuje paracetamol, který v příliš vysoké koncentraci zabíjí otravou jater. Diabetici by si nemohli prodlužovat život dávkováním inzulínu, protože s nadávkováním příliš vysoké koncentrace by umřeli na hypoglykemický šok. A teď pozor, nikdo z nás se nesmí sprchovat! Proč? Protože významné množství H2O bylo nalezeno v každém mrtvém těle a chemické látky přece prostupují lidskou kůží.

Ano, je těžké se vyznat ve všech těch krkolomných názvech chemikálií a ještě vědět, co vlastně dělají. Ale když vidím spotřebitelský test vyznívající přímo jako ukázkové pochybení činnosti SZPI nebo SÚKLu, a ještě používají fráze jako "látka může způsobit" aniž by padlo slovo o její koncentraci, ačkoliv "řada studií říká", tak se zamyslím, z čeho takový ochránce spotřebitelů vlastně žije? Když má příjmy z toho, že jeho čtenáři věří, že je varuje před něčím zásadním, tak jestli tam náhodou ze strany spotřebitelských testerů nedošlo k takzvanému

střetu zájmů.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Aby se do vás zamilovala, její osobní zájem o vás musí být v kladných číslech. Ale i když ho budete sledovat, jak roste, otázka zní, od jaké výše osobního zájmu o vás je už zamilovaná?

Budu předpokládat, že už jste četli článek Láska a zamilovanost. Zamilovanost je projevem činnosti endokrinního systému na úrovni hormonů, endogenních opiodů a neurotransmiterů. To způsobuje (mimo jiné faktory) její touhu po sexu s vámi (až do vrcholného čísla "uděláme si děti"). Její chování vůči vám je v takovém případě, zjednodušeně řečeno, jako reakce na amfetamin. Takže pokud vás miluje, budete mít tolik sexu, až si od něj možná budete chtít i odpočinout. C’est la vie;) Bohužel se ale jedná o období krátkodobé zamilovanosti. V dlouhodobém horizontu musíte vedle četnosti sexu sledovat i její chování vůči vám. Každopádně, kdo nepozná takový projev zamilovanosti, ten ...ženu má a nelíbá, ten zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl - Werich.

Je proto s podivem, navzdory tak jasným signálům zamilovanosti, kolik lidí pokládá za reálné, aby např. dostali kopačky, ačkoliv je dotyčná osoba dle svých slov zcela jistě miluje. Evidentně tam jsou alespoň dvě různé vysvětlení té samé situace – rozchodu z pohledu dvou lidí. Postmoderna* diktuje, že univerzální vysvětlení neexistuje, a že pravdu můžou mít de-facto oba. Inu... kdo tomu věří, ať tam běží;)

Ironicky řečeno...

když si nejsti jistí, že vás miluje, tak vás nejspíš nemiluje;)

Pro úplnost však dodávám (definiční obor), že uvedený test není spolehlivý pro slečny, které ještě neměly pohlavní styk a kterým ve styku brání síla jejich víry (tj. nejen následek víry v hypotetickou nadpřirozenou bytost, ale např. i víra v předpokládanou hodnotu panenství). Ač je endokrinní systém mimo vědomou kontrolu, mozek do toho má taky co mluvit.

Zároveň, uvedený test nelze použít ani na ženy po menopauze, těhotné a kojící ženy. Zkrátka na ženy, u kterých dochází k hormonální změně v organismu. Tedy ho nelze použít ani na ženy s abnormální produkcí či útlumem některých hormonů z jiného důvodu – např. nymfomanky nebo feťačky na pervitinu.

*Postmoderna je, zkráceně řečeno, nepravdivá kritika vědy relativizováním všeho, což nemůže vést k ničemu jinému, než k rozvoji pseudovědy a depresi z toho, že žádné poznání není jisté. Tedy ad absurdum, že není jistá ani např. existence gravitace, ačkoliv lidé stále stojí nohama na zemi – alespoň ve fyzikálním slova smyslu.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

V nemocničním pokoji, na lůžku číslo 6, se pacient tiště pohnul. Jeho srdce se zastavilo a oči mu zalilo jasné světlo, které ale nebodalo. A pak se objevili jeho rodiče, kteří mu říkali, aby se nebál a šel za nimi. Otočil se zpět a viděl lékaře, jak se ho snaží zachránit. Navzdory volání rodičů se zdržel a celou scénu pozoroval. Náhle se bílé světlo rozplynulo a on se probudil do tmy. Byl zpět v nemocnici.

Historky, jako je tahle, přispívají k víře, že duše existuje nezávisle na těle, že se naše vědomí může oprostit od fyzického těla, a že posmrtný život existuje. Svědky jsou lidé, kteří prožili zážitek blízký smrti. Bohužel, ale nejsnadnější způsob, jak se nechat oklamat, je paradoxně uvěřit svým smyslům. Když se podíváme na fakta, zjistíme, že to nejspíš bude jinak.

1. Umírání není jako cvaknutí vypínačem. Je to kontinuální proces. Jak věda postupuje dále, posouvá bod, od kterého vás lze ještě vrátit zpět do života. A na efekty procesu umírání vám zůstanou vzpomínky.
2. Pseudovědecká a šarlatánská literatura zkreslují fakta. Říkají, že člověk zemřel, zastavilo se mu srdce, a pak se vrátil. I když se to může zdát neuvěřitelné, zástava srdce neznamená, že je člověk mrtvý. Není, jeho mozek ještě funguje a srdce lze opět nahodit.
3. Když se zastaví srdce, přestane distribuovat kyslík. To vyvolá nárůst oxidu uhličitého v krvi, a následkem jsou halucinace.
4. Kdokoliv se vrátil zpět, nikdy neměl více znalostí, než s jakými umíral. Spíše jich měl méně, úměrně poškození mozku v závislosti na době, po jakou mozek nebyl zásobován kyslíkem.
5. Není-li člověk mrtvý, může vnímat, co se děje okolo. A pak to může popsat spolu s tím, jaké měl halucinace. Dohromady to může vytvořit působivou iluzi přiživenou strachem lidí ze smrti. Strachem, který živí naději, že přece jen ještě existuje nějaký život po smrti.

Prožitky blízké smrti nedokazují existenci duše, vědomí bez fyzického těla, ani nedokazují posmrtný život. Spíše nám říkají, jaké to bude, až budeme umírat.

Shrnutí dostupné literatury najdete na blogu ScienceBasedMedicine.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Tento článek je polopatickým vysvětlením toho, o čem jsem psal v článku Alternativní dodávky energie.

Lidské tělo je mnohobuněčný organismus. Buňky potřebují ke svému životu energii. Tu získávají rozkladem adenosintrifosfátu – ATP. ATP je tedy palivo. Přesněji řečeno, je to palivový meziprodukt. Primárním palivem lidského těla jsou totiž cukry, tuky a proteiny (zkrátka jídlo). Jejich rozkladem mj. vzniká právě adenosintrifosfát, který představuje životní energii buněk.

Aby mohla buňka přežít, musí se nacházet v určitém teplotním rozmezí. Tepelná energie lidského těla vzniká chemickými pochody basálního metabolismu. Pochopitelně je tepelný výkon těla omezený, a proto např. v zimě vyhledáváme vytápěné místnosti. Ve fyzikálním slova smyslu, člověk se ještě dokáže zahřát prací svalů. Např. když si v zimě zacvičíte, abyste se zahřáli.

Třetí energií lidského těla, je elektrická energie. Ta je všudypřítomná a ovládá např. jak kontrakce svalových vláken, tak se podílí i na vypuzení insulínu z pankreatických beta buněk.

Společnou vlastností všech výše uvedených energií je to, že je lze změřit v SI jednotkách. A zároveň je lze nezávisle prokázat, aniž by bylo nutné v jejich existenci věřit.

Možná už jste někdy slyšeli o Reiki, čakrách, bio-energii, negativní a pozitivní energii, zemské energii, vitální energii, virgulí měřených energiích, orgonitu a jiných energiích, které s vědou nemají vůbec, ale vůbec nic společného [96, 146]. Tedy kromě toho, že vás matou překrouceným významem fyzikálního pojmu. Jsou tedy opakem výše uvedených, vědecky prokázaných energií.

Nemohu si pomoci, ale pseudovědecké energie vidím jako nebezpečné a nemorální. Nebezpečné jsou v případě, že ten, kdo je propaguje, v jejich existenci skutečně věří. Takovému člověku chybí hranice, za kterou by už nešel, aby někomu neublížil. V jeho světě totiž aplikuje správný postup. Jenže ten je v reálném světě špatný. Je založen na špatných předpokladech.

Občas se lidé cítí špatně, cítí že mají málo energie. To může být zapříčiněno např. špatnou stravou, nebo chronickým stresem. Nebo se cítí naopak. Každopádně pocit, že je člověk plný energie, vůbec neodpovídá fyzikálnímu úhlu pohledu. Je to jenom pocit, který způsobuje zvýšená hladina některých neurotransmiterů.

Nevidím jiné vysvětlení, než že tohoto jevu zneužívají lidé, kteří pseudovědecké energie propagují, ale zároveň ví, že neexistují. Jednoduše řečeno, takoví lidé svým klientům vědomě lžou. Manipulují s nimi. První trikem, se kterým se setkáte, je Cold-Readingový trik Otevřená mysl.

Z pohledu studia sociálního inženýrství je zajímavé sledovat, jak vědomi si podvodu na svých klientech, hlásají, že podvod není špatný, protože pomáhá. Na to nemohu než říci, že i milosrdná lež je zkrátka lež. A že vaše další jednání založené na lživých informacích může mít katastrofické následky. Například, když vás s léčbou dožene do náruče člověka, který skutečně věří v pseudovědecké energie.

Někdy se můžeme setkat ještě s tvrzením, že pseudoenergie doposud nebyly vědou pouze jenom prokázány. To je výmluva. Pro laika je to tvrzení, které si není nikdy schopen sám ověřit. Vězte tedy, že popsané, vědecky ověřené energie lidského jsou dostatečně známé. A koncept pseudovědeckých energií do nich nikterak nezapadá. Domnívat se tedy, že je věda někdy prokáže, vidím jako naprosto neopodstatněné.

Pseudovědecké energie jsou lákavé svými iluzorními vlastnostmi, tajemností, mnohdy překvapivými zážitky ze seancí, ale hlavně možností stát se expertem i bez znalosti fyziky a vědecké medicíny.

Tragédií vědy je, že krásnou hypotézu skolí ošklivá fakta – Thomas Huxley

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Na vzhledu záleží, a není to jen o obličeji. Je to i o partiích od krku níže. Špek či pekáč buchet, to je oč tu běží.

Jádro pudla

Je veřejným tajemství, že ačkoliv existuje spousta návodů na hubnutí a posilování, většinou tak nějak nefungují. Jak lehké je napsat čtivý článek na tohle téma... ale ještě těžší je povědět něco užitečného. A proto tenhle článek nebude psán s ohledem na nenáročnost čtení, ale s ohledem na faktickou stránku věci.

Nejprve si musíme objasnit, v čem spočívá problém. Konkrétně jde o následující sekvenci (dále viz lipogeneze):

jídlo -> glukóza -> pyruvát -> ... -> mastné kyseliny -> +glycerol -> tuk -> energie | špek

Uvedená sekvence je jako taková v pořádku. Najíte se, tělo získá z jídla glukózu jako okamžitý zdroj adenosintrifosfátu a nespotřebovanou glukózu uloží buď jako glykogen, nebo jako tuk. Přičemž tuk je zdroj adenosintrifosfátu pro déletrvající zvýšenou fyzickou zátěž. A tuk, který se nespálí, ten vám dělá špeky.

Nicméně nás zajímá ještě jedna sekvence. A sice ta, co se stane, když sníte tučné jídlo.

jídlo –> emulsifikace –> micely tuku –> rozklad na glycerol a mastné kyseliny –> absorpce vnitřní epitelovou stěnou střeva –> znovuvytvoření molekul tuku (triglyceridy) s proteinovým obalem (cholymicron) –> protože neprojdou stěnou kapiláry, dostanou se nejprve do lymfatického oběhu –> krevní oběh -> energie | špek

Zkrátka, tuk je příliš velký, než aby se ze střeva dostal rovnou do krve. Proto je nejprve rozložen a potom znovu složen. A zároveň je pro tělo výhodnější mít větší molekuly tuku, než několik malých, které by na sebe vázaly příliš mnoho přebytečné vody osmózou. Následně je tuk uložen a buď se spotřebuje na energii, nebo zůstane jako špek.

Jak vidíte z obou sekvencí, přežírání se vždy povede ke špeku. Viz glycerol a mastné kyseliny. První rada je tedy lidová, nežerte tolik!

A dál už se budeme bavit o tom, jak se zbavit přebytečného tuku - tedy vašich milých špeků. Jenže to už je složitější, a proto je dobré si teď přečíst článek Jak zhubnout sexem, kde už jsem k uvedl klíčové informace.

Zázračné spalovače tuku

Možná už jste slyšeli o přípravcích, které zvyšují efektivitu spalování tuků. Třeba takový karnitin. Takže pro tuto chvíli zapomeneme na reklamu, přestaneme snít a vrátíme se do světa ošklivých faktů.

Zdravá buňka nežere jako "nezavřená". To znamená, že i kdybyste se naládovali karnitiem do aleluja, vaše buňky jen díky tomu nezačnou spotřebovávat více energie. Takhle se totiž chovají rakovinové buňky - nekontrolovaný růst nádorů je způsoben tím, že rakovinou zasažené buňky neposlouchají regulační příkazy a žerou jak "nezavřené".

Karnitin* je nezbytný pro metabolismus mastných kyselin, konkrétně když tělo štěpí tuky, aby tělo na konci příslušné sekvence získalo adenosintrifosfát – tj. energii. Přičemž množství potřebné energie je dané fyzickou zátěží, a ne tím, kolik karnitinu jste snědli.

*karnitiny jsou dva – L a D, z toho D je inaktivní.

Když se podíváme na rozličná reklamní sdělení, v podstatě je pravda, že se karnitin uplatní při získávání energie z tuků, tj. při dlouhodobé zvýšené fyzické zátěži, např. při sportu, a že se tedy v celkovém obrazu podílí na přísunu energie buňkám. Ale nevím o jedné jediné vědecké studii, která by dokázala, že samotným polykáním karnitinu zhubnete. Na základě toho, jak funguje tělo, bych zkrátka řekl, že je to nemožné.

Karnitin byl konkrétní příklad, princip je obecný. Tedy opakuji, bez fyzické námahy špek nespálíte.

Kosmetická medicína

Pochopitelně je též možné podstoupit zákrok kosmetické medicíny. Jenomže tvorba špeků značí problém ve vaší životosprávě, i vzhledem k vašemu genetickému dědictví. Proto bych doporučil jít si zacvičit. Ač nepohodlnější, je to levnější, a hlavně zdravější.

Když už půjdete na kosmetický zákrok, třeba liposukci, nechte si důkladně vysvětlit, co všechno se stane. A jestli také nedojde k nějaké nevratné změně, aby vás pak nezaskočila. Abyste pak ještě s láskou nevzpomínali, že ten špek na břiše a na zadku býval vlastně roztomilý oproti stavu (s menším počtem tukových buněk), kdy se vám špek najednou ukládá na daleko nevhodnějších místech.

Vytrvalost a vyrýsovanost

Je hezky, svítí sluníčko a chcete oslnit slečny svým výkonem v plavání. K utkání nastoupili dva borci. Jeden kulturisticky vyrýsovaný, druhý však nikoliv. Skočili do vody, plavali, plavali a po pár bazénech to kulturista vysílením vzdal. Proč? Protože vyrýsovanost a vytrvalost nejsou to samé.

Spousta lidí si myslí, že umí plavat. Jenomže nemají techniku. A když ji nemáte, jeden bazén vás bude stát tolik energie, se kterou byste třeba uplavali i pět bazénů. Tedy kdybyste měli techniku. Prvním požadavkem je zvládnout techniku disciplíny, ve které chcete vytrvalostně vynikat.

Máte-li techniku, můžete začít trénovat organismus na dlouhodobou zátěž. Výsledek je poplatný tomu, kolik času dáte tréninku. Ale počítal bych tak 3 a více hodin denně, chcete-li dosahovat slušných výkonů. Tím navyknete tělo, aby dokázalo snášet dlouhodobou fyzickou zátěž. Při dlouhodobé zátěži pak vykonáte více práce při menší hodnotě tepové frekvence. Primárním cílem je práce svaly vykonaná.

Vyrýsování pekáče buchet se naproti tomu dá zjednodušeně pojmout jako cílené zbavení se podkožního tuku. Ale spíše bych řekl, že jde o cílené namáhání svalů v konkrétní oblasti, kde to má vypadat hezky – viz další sekce. Primárním cílem je pokoukání na tvar a velikost svalů, ne práce jimi vykonaná.

Obojí lze kombinovat, na konkrétní cviky se ptejte svého trenéra. Kdo chodí na VŠ, využijte nabídky své univerzity.

Ohledně vzhledu, řekl bych, že normální chlap u ženy spíše ocení ploché břicho, než vyrýsování. Pekáč buchet mu pak, milé dámy, raději udělejte ke snězení. A co se týče pánů, troufnul bych si tvrdit, že přespřílišné vyrýsování už také není hezké. Navíc to pro chytré slečny může být varováním, že intelektuální stránka by mohla být i vaší slabou stránkou.

Vyrýsování a jídelníček

Předchozí text si mohou někteří interpretovat tak, že je v rozporu s všeobecně uznávaným tvrzením: že vyrýsovanost závisí na podílu tuku v těle, tj. i na dietě. Abychom zabránili nedorozumění, je třeba si tohle tvrzení doplnit o dva fakty:

1. Tuk v těle není jenom jeden. Tady je řeč o tuku v podkoží. Ze zdravotního hlediska by např. určitě nebylo dobré se neuváženě zbavovat viscerálního tuku.
2. Tuk v těle není uložen v rovnoměrné vrstvě – příkladem za všechno jsou prsa žen a zadky nás všech. A stejně tak neplatí, že se při zátěži bude tuk odbourávat stejným tempem ze všech částí těla.

Rychlost, s jakou je možné odbourávat tuk z příslušné části těla závisí na několika faktorech. Ale v každém případě závisí na metabolických potřebách dané oblasti – tj. kolik tam protočíte ATP a za jak dlouho. Přičemž metabolickou aktivitu dané oblasti určitě zvýšíte, když ji cíleně vystavíte fyzické zátěži – cvičení. Proto jsem v předchozí sekci napsal, že vyrýsování je cílené posilování konkrétních svalů. Tedy – svaly se v dané oblasti těla rýsují úměrně tomu, jak v té samé oblasti klesá podíl podkožního tuku. Přičemž se v té samé oblasti může začít zvyšovat podíl svalové hmoty – viz další sekce.

Přes den máte nějaký příjem tuku ve stravě a nějaký výdej tuku díky metabolické aktivitě. Takže když budete už vyrýsovaný sportovec s odladěnou sadou cviků a jídelníčkem, pak se změna jídelníčku směrem k zvýšení obsahu tuků a cukrů negativně projeví na vašem vyrýsování. Anebo z opačného konce, když budete těžce nesportovní tlouštík, pak vám pomůže už i jenom to, když z jídelníčku vyřadíte tučné, smažené a cukry (tj. i pivo)*. Pak zhubnete i bez pohybu. Nicméně, pohyb je zdraví prospěšný a urychlí proces hubnutí. Přičemž tohle je postup, který byl předváděn prakticky v každém dílu pořadu Jste to, co jíte (akorát vám tady u toho teatrálně nevyhazuju ledničku a nevkusně to nemíchám do blivajzu;-).

*Ještě bych doporučil nejíst kuřata z velkochovů, protože nabývají svalovou hmotu značně rychleji než obyčejná kuřata. A to jistě nebude náhoda;-)

Takže - ačkoliv z obou příkladů vychází, že jídelníček je zásadní, nelze zkrátka opomenout metabolickou aktivitu, díky které se tuk v dané oblasti odbourává a kde zároveň může dojít nárůstu svalové hmoty.

Svalová hmota

Začnu hned tou nejdůležitější věcí:

Tělo se přizpůsobí zátěži, které ho vystavujete.

Netrpíte-li podvýživou, budete mít takové svaly, jaké odpovídají vaší obvyklé fyzické zátěži. Tělo má dva způsoby, jak zvýšit objem svalové hmoty. Může zvýšit počet svalových buněk (hyperplasie) a může zvýšit jejich objem (hypertrofie).

Když se dřete a nevidíte výsledek, dá se sáhnout po doplňcích stravy, které vám pomůžou směrem k dosažení žádaného efektu. Nicméně si pamatujte, že také existují vedlejší, nežádoucí účinky, a že se v takovém případě snažíte z těla vyždímat něco, co neodpovídá tomu, jak ho používáte. Je to asi jako když si blonďatá pipina jezdí v bouráku, na který by si v životě nevydělala, nechat odsávat tuk. Taky to pak vypadá dobře, ale něco je evidentně špatně.

U svalů nelze opominout glykogen. Viz článek o hubnutí sexem, glykogen je zásobní polymer glukózy. Je uložen ve svalech a v játrech, přičemž svalový glykogen svalu v krátkodobé zátěži kompenzuje aktuální pokles dostupného množství glukózy. A z tohoto důvodu se řada návodů "buďme fit" honí za "napumpováním se glykogenem" jako za svatým grálem. Netrpíte-li podvýživou, tělo si samo udělá adekvátní zásobu glykogenu. Představte si totiž tu absurditu, že byste se kvůli zvýšenému množství glykogenu cpali sladkým. Co by stalo? Ničili byste si hyperglykémií vaše orgány.

Zhubnutí

Cvičení je námaha a tak možná usoudíte, že vám bude stačit jenom zhubnout. A třeba vás i napadne, že by mohlo stačit přestat tolik jíst. Ono to v podstatě jde, ale nejspíš to nebude to, co byste čekali. Ano, když dostatečně omezíte stravu, tak vám začne mizet tuk. Nejprve z míst s největší metabolickou aktivitou, pak i z ostatních partií. Jenomže:

1. Vůbec nemusíte začít hubnout v partiích, kde byste si to přáli nejvíce, takže výsledek vás opravdu nemusí potěšit.
2. Když si jídlo omezíte až příliš, tělo si začne brát energii i ze svalů – tj. může dojít k úbytku svalové hmoty. Takže opravdu můžete se svým tělem provést něco, co jste vůbec nechtěli.
3. A tohle je nejdůležitější – když si omezíte přísun stravy, tak se na to tělo adaptuje - sníží svůj bazální metabolismus. . Ve výsledku to pak znamená, že když se potom někdy dobře najíte, tak to, co bude nad objem snížené dávky stravy, tak to vám půjde rovnou do špeku.
   
   Příkladem budiž např. jednorázové hladovky – aneb dosti pitomý nápad, jak se chovat ke svému tělu. Při jednorázové hladovce sice rychle shodíte pár kil, jenomže ona to bude jenom tělesná voda. A tuhle vodu po skončení hladovky zase hned naberete. Jenom se u toho uplatní snížení bazálního metabolismu ;) Takže když to budete opakovat, dobře to neskončí.

Berte to tak, že vhodným přizpůsobením jídelníčku nastartujete proces hubnutí, ale teprve cvičením řeknete tělu, jak se má vytvarovat. Dále pak platí, že když už jednou zhubnete, automaticky to neznamená, že už vám nová váha zůstane – musíte si udržet dosažený poměr příjmu a výdeje potravy. Kdybyste nemuseli, tak jsou metráčci ohroženým druhem ;)

Strava

Určitě se setkáte se spoustou návodů a rozpisů, co jíst a kdy, jaké brát doplňky stravy. Tak na tohle bych se zvysoka… a raději jedl zdravě – viz výše. Plus, preferoval bych vytrvalost před vyrýsovaností. Vyrýsovanost vám stejně nezaručí, že vám slečnu nepřebere člověk, který byl v posilovně naposledy na exkurzi se střední školou.

Jestli jste byli někdy nakupovat v supermarketu na západě od našich hranic, asi je zbytečné vám vykládat, že je kvalita potravin a kvalita potravin. Kdo nebyl, nechť si všimne drzosti, se kterou naše supermarkety dokáží nabízet nahnilé a potlučené ovoce jako kvalitní zboží.

Druhým problémem je zmlsanost zákazníků, včetně jejich představ o tom, jak by mělo jídlo vypadat a chutnat. Dnes se běžně používají látky, které dotvářejí chuť, barvu a konzistenci potravin – tzv. éčka. Pochopitelně je tedy lepší si vybrat jídlo, kde bude takových látek co nejméně. A pochopitelně také budou dražší. Takže je otázkou, v jakém množství si je budete moci dovolit díky "geniálnímu plánu zvyšování DPH" (který podle mě povede k zastavení ekonomiky, a tím ke snižování reálného příjmu každého z nás).

Že není nejlepší nápad jíst "masové výrobky", které mohou obsahovat stopové množství masa, to je nejspíš jasné. To samé platí třeba i o takovém jogurtu z lesních jahod, který jahodu v životě neviděl a jeho chuť je pouze syntetická.

Každopádně, není éčko jako éčko. Je to komplexní problematika. Prostě každé éčko neškodí. Nicméně, opatrný jsem vůči potravinám s nepřirozenou barvou a chutí, potravinám udávajícím podezřele dlouhou trvanlivost, či uvádějícím dlouhou řadu éček ve svém složení. Podivně nízká cena je signálem nabádajícím k obezřetnosti už sama o sobě, bez ohledu na éčka. Třeba když byste si u řezníka chtěli odnést maso těsně před tím, než by se samo zvedlo a odešlo "po svých".

Dále tu ještě máme obecné rady, jako preferovat bílé maso, škroby a vlákninu. Také nesolit, jako když Kristián Novák rozhazuje spropitné, a dávat si pozor na tichého, bílého zabijáka, na cukr. Ač je ovoce a zelenina důležitá, vegetariánství bych asi jenom těžko popsal jako zdravý životní styl.

Vedle glykogenu a karnitinu je hitem slovníků kulturistů ještě kreatin. Protože skeletální svaly obsahují 95% kreatinu v těle, i on je pro ně něco jako svatý grál. Každopádně, lidské tělo si dokáže kreatin syntetizovat z aminokyselin, které získá z potravy bohaté na proteiny obsahující tyto kyseliny – z masa. Avšak pozor, vysoko-proteinová dieta není bez rizik, např. pro funkci ledvin. Dejte si pozor na jakoukoliv dietu, která některou složku stravy významně upřednostňuje na úkor jiných.

Důležité je, že konkrétně vaše správná dieta závisí na vašem zdravotním stavu. Poraďte se svým lékařem, jak správně jíst vzhledem k vaší fyzické zátěži. Ano, pro zdravého čtenáře tohle asi zní až moc opatrně. Ale pochopte, píšu to veřejně a nemusí to číst jenom zcela zdravý člověk.

Po cvičení

Rozhodně alespoň hodinu po cvičení nejezte těžké jídlo.

Cvičíte-li proto, abyste zhubnuli, jaký má smysl se hned po cvičení, kdy spálíte nechtěné špeky, znovu "nadlábnout" a tím si vytvořit nové špeky? Nezapomínejte, že po cvičení budete mít pocit hladu, takže se velmi pravděpodobně najíte víc, než kolik jste spálili. Čili byste "cvičením" ještě přibrali.

Chcete-li ovšem přibrat, máte asi tak dvě hodiny po cvičení, abyste tělu rychle dodali spotřebovanou zásobu glukózy. Jenomže, množství adenosintrifosfátu z glukózy a z tuku stejně nezměříte. Budete jenom odhadovat, kolik karbohydrátů do sebe dostat. A to už bych se na to i z pohledu předchozího odstavce rovnou klidně bodnul.

Nicméně, rozhodnete-li se po cvičení pro svačinu, volte karbohydráty (glukóza) a proteiny – např. sýr, jogurt, maso a ovoce. Žádné glukózové bomby, které jsou v reklamách tak sugestivně označované jako "zdravá čokoládka a medík pro děti".

Lepší je ale najíst se předem. I podle Mayo Clynic, kde také najdete další tipy:

• Velké jídlo alespoň tři až čtyři hodiny před cvičením.
• Malé jídlo alespoň dvě až tři hodiny před cvičením.
• Svačina hodinu před cvičením.

Něco jiného než jídlo je ovšem pitný režim. Nezapomeňte, že cvičením se potíte a vypocená voda je de-facto také ztráta váhy. Jenže tuhle váhu potřebujete. Takže pijte. A pokud cvičíte dlouho, je dobré udržet si iontovým nápojem rovnováhu elektrolytů.

Sledujte, jak vaše tělo reaguje jak na cvičení, tak na jídlo.

Obrázek: Arnold Schwarzenegger a Sylvester Stalone ve filmech Predátor a Rambo 2, aneb filozofická otázka, proč to vlastně děláte?

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Byl vánoční čas, cukroví a sladkosti zval ku konzumaci hlas...

Přiznejme si to, normální populace nemá chuť ztloustnout. A zatímco jeden si myslí, že se sexem zhubnout dá, druhý si myslí, že to nejde. Faktem je, že to jde. Ale jenom za určitých podmínek.

Při zjednodušeném pohledu platí, že člověk přibírá tehdy, je-li jeho energetický příjem větší než jeho výdej. Je to však podmínka nutná, nikoliv postačující. Přibírat na váze můžete i bez konzumace sladkostí, třeba jenom tím, že se budete válet na gauči. A jestli si zobnete pár kousků vánočního cukroví s myšlenkou, že se těch extra kalorií sexem zbavíte, není to tak jednoduché. Je v tom metabolický háček.

Nejprve je třeba si uvědomit, že i to vánoční cukroví se neskládá jenom ze sladkého. Například mimo cukrů jsou v něm i tuky. Složení jídla z pohledu metabolismu je komplexní věc, a my si z něj vezmeme poznatek, že pouhým zdržením se konzumace vánočního cukroví neshodíme. Omezení jeho konzumace je dobré, ale ne postačující. A osobně bych u konzumace cukroví měl větší strach z vypěstování si inzulínové resistence (cukrovka), než ze získání nadváhy.

Trik zhubnutí je v tom, že musíte mít (pravidelně) dostatek pohybu a že zvýšená fyzická zátěž musí trvat alespoň nějakou minimální dobu.

Jednoduše řečeno to funguje následovně. Buňky získávají energii (a vzniká teplo) při rozkladu adenosintrifosfátu, který vzniká během citrátového cyklu. Při běžném provozu a při krátkodobém trvání zvýšené fyzické zátěže tělo získává adenosintrifosfát z glukózy. Spotřebované množství glukózy doplňuje štěpením glykogenu (zásoba glukózy uložená ve svalech a v játrech) na glukózu v procesu zvaném glykogenolýza. Při zvýšené fyzické zátěži by glukóza i glykogen došly a tělo by upadlo do hypoglykemického šoku, protože mozek potřebuje právě glukózu k získání energie. Proto se zhruba po dvaceti minutách (přesný čas je individuální) začnou spalovat tuky, tj. tělo začne získávat adenosintrifosfát z tuků (případně proteinů, když by i tuků bylo málo). Teprve až se zvýšeným metabolismem tuků tělo začíná hubnout. Není to tedy pouze otázka má dáti - dal v kaloriích. Do cca dvaceti minut, kdy tělo jede na glukózu a glykogen, nehubnete. Glukóza i glykogen se totiž tímto způsobem spotřebovávají i při běžném provozu, tj. při bazálním metabolickém výdeji. Abyste takhle zhubnuli, to byste se museli leda tak vyhladovět, což jaksi nelze doporučit.

Budete-li souložit s kadencí socialistického samopalu tatatatatata, a někdy ještě i víc, budete tělo zatěžovat v anaerobním režimu. Hubnutí není o budování svalové hmoty. Na hubnutí, tj. spalování tuků, potřebujete aerobní aktivitu. Při anaerobní aktivitě totiž buňky nejsou dostatečně zásobené kyslíkem. Tělo jim ho přes krevní oběh zkrátka nestačí dodávat, a to i navzdory vysoké tepové frekvenci. Bez kyslíku se glukóza sice také spotřebuje, ale s daleko nižší účinností než s kyslíkem. Vyčerpáte se, takže ačkoliv jí budete do ucha funět, nebude to rozkoší. Plus vás pak budou bolet svaly.

Abyste vydrželi přes 20 minut, řada z vás bude muset zařadit do programu i jiné hrátky, než jen intenzivní pohyb po vytyčené trase tam a zpět. Ale nebojte, partnerka to jistě ocení;-) A prosím vás, hlavně hned po sexu nic nejezte, když to nemáte jako pravidelnou zátěž. Riskujete, že to tělo vrazí do budování tukových zásob na horší časy. A ještě na partiích, kde byste byli raději, aby nic neukládalo. Takže byste si vůbec nepomohli, ba naopak. Raději spolu zůstaňte jen tak ležet v posteli. To také ocení;-)

Příjemné prožití nejen vánočních svátků Vám přeje

SomeoneCZ

PS: Pochopitelně je to vždy něco za něco. Při hubnutí se jako první zmenší obvod těla přes prsa. A jako poslední se zmenší obvod těla přes břicho a přes zadek. Takže, dámy a pánové, abyste pak nebyli zklamaní, že břicho zůstalo prakticky nedotčené, zatímco se viditelně zmenšila prsa. Pochopitelně tím neříkám, že konzumací sladkého rostou prsa. To by nejprve opět rostlo břicho a zadek, spolu s rizikem nežádoucích zdravotních problémů.

Problematika metabolismu je komplexní a dost možná už jste sami viděli někoho, kdo naletěl nefunkčnímu návodu. V článku jsem vám proto popularizačně vypíchnul klíčové body, které se vztahují k hubnutí. Nedávám tedy žádné přesné instrukce, jak jíst a cvičit. Už obecně vzato by to bez znalosti vašeho aktuálního zdravotního stavu bylo krajně nezodpovědné. Třeba kdyby si tenhle článek četl např. obézní diabetik se slabým srdcem.

Článek Fitko je v podstatě druhým dílem k tomuhle článku.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Potřebujete vykopat studnu, poradit se s osudem, anebo se snad zbavit špatné energie? Proutek, virgule i kyvadlo jsou léta používané nástroje, které vás v tomto nezklamou. Záleží jen na tom, zda jim skutečně rozumíte a čeho s nimi chcete dosáhnout.

Chevreulovo pendulum

Na konec zhruba 20 cm dlouhé nitě přivažte předmět zhruba o váze školní gumy. Druhý konec nitě uchopte palcem a ukazováčkem. Pozvedněte je do výše tak, aby byl přivázaný předmět ve vzduchu, držený pouze nití. Budete-li to chtít předvádět slečnám, lze to udělat i se šperkem zavěšeným na řetízku. Šperk však musí být dostatečně těžký vůči váze řetízku. Jenom jí to pak nezapomeňte vysvětlit, aby z vás byl ten "správný druh astrologa";-)

Uveďte zavěšený předmět do klidu. Jakmile je v klidu, začněte si představovat, jak se pohybuje dopředu a dozadu, pak zleva doprava a nakonec jak opisuje kruh. Ale nehýbejte při tom rukou, pouze si kyvadlo představujte v pohybu. Po nějaké době se začne hýbat.

Zatím jsem se setkal pouze s dvěma lidmi, kterým se předmět nezačal pohybovat už chvíli poté, co si ho začali představovat v pohybu. A to se nakonec ještě ukázalo, že stačilo počkat, případně prodloužit délku zavěšení. Poměru vah obou částí kyvadla hraje roli.

Michel-Eugene Chevreul byl francouzský chemik, po kterém je popsaný jev pojmenován – Chevreulovo pendulum. Roku 1833 dokázal přijít s vědeckým vysvětlením, na rozdíl od bludařů kteří ještě dnes věří tomu, že jde o projev paranormálních sil a alternativních energií. Ve skutečnosti jde o projev ideomotorického efektu.

Ideomotorický efekt

Kyvadlo se nepohne z jiného důvodu než z toho, že s rukou pohnete. Trik je v tom, že si neuvědomíte, že jste s ní pohnuli. Pohnout s rukou znamená vyvolat kontrakci svalů. Zjednodušeně řečeno, sval se sestává z inervovaných vláken. Vydají-li motoneurony povel k pohybu, změní se akční potenciály, vyloučí se množství acetylcholinu, dojde k difúzi iontů sodíku, depolarizuje se svalová membrána, uvolní se ionty kalcia, dojde ke stahu a absorbují se ionty kalcia, čímž dojde k ukončení stahu.

Ale jak už víte, jako pravidelní čtenáři mého blogu, je třeba se nejen ptát, co se stane, ale také v jakém rozsahu se to stane. To znamená, kolik acetylcholinu, kolik iontů sodiku a kalcia? Uvolní se jich právě tak málo, že dojde jenom k mikrostahu. To znamená, že se ruka pohne, ale vy to bez pomůcek, tj. pouze svými smysly, nedokážete zaznamenat.

Efekt je natolik silný, že vás může svést i k víře, že se skutečně jedná o vliv nějaké alternativní energie. Konec konců, vždyť kyvadlo přece sami držíte ve své vlastní ruce, sami jste si ho vyrobili a nikdo na vás nic nehrál. Nevíte-li nic o ideomotorickém efektu, stojíte před záhadou, kterou selským rozumem jen tak nevyřešíte. Jinými slovy, jste ideální oběť podvodníků.

Jak od sebe poznáte člověka, který by věřil, že s kyvadlem skutečně detekuje nějakou energii, od podvodníka, který ví, jak s kyvadlem hýbat úmyslně? Neprohlédnete-li některý z dalších podvodníkových triků, nepoznáte je od sebe.

Pavlovův reflex

Když Ivan Pavlov ukázal psům jídlo, začali slintat. Když uvidíte před sebou široký, dlouhý pruh asfaltu s bílými malůvkami, také zbystříte, jestli po něm náhodou nejede auto. Nejde ani tak o projev kritického myšlení, jako o projev automatické reakce mozku na nějakou situaci. Mozek je zkrátka neuronová síť, která se časem natrénovala slintat před jídlem a koukat po autech.

Kde si myslíte, že spíš najdete pramen vody? V zeleném lese, anebo na vyprahlém písku? V zeleném lese, napověděli vám to různé indicie. Existuje spousta indicií kde hledat pramen – např. sklon svahu, či bujnost vegetace. Důležité je uvědomit si, že budete-li často chodit na taková místa, existuje možnost, že se podvědomě naučíte takové indicie rozpoznávat, aniž byste si to uvědomili. Úplně stejně jako se psi naučili slintat, když viděli známky toho, že dostanou jídlo.

Hledání vody s proutkem

Teď už víme, jak naučit svůj mozek, aby našel vhodné místo, kde by mohla být voda. A také už víme, jak s mikrostahy pohnout s proutkem, abychom to ani my sami nepoznali. Z technického hlediska ještě hraje roli, jak chytneme proutek do rukou. U kyvadla musíme dodržet poměr hmotností, u proutku musíme zajistit labilní polohu – stejně jako u virgulí. Nesmí se nám v ruce viklat jen tak, ale až si to představíme.

Podvodník pohne s proutkem sám. Přímou představou toho, jak se proutek pohnul, dá svým motoneuronům signál, co mají udělat. Ale u člověka, který bude věřit, že vodu cítí, se uplatní asociace. Bude mít asociováno, že se proutek pohne tehdy, bude-li u pramene. A u pramene bude tehdy, zaregistruje-li jeho mozek dostatek indicií. Což klidně zaregistruje, aniž by si to on sám uvědomil. Např. jeho oči uvidí výrazně hustý trs trávy. To spustí představu, že tady je voda, a proto se proutek pohne. A tato představa pohybu proutku dá signál motoneuronům, které právě proutkem pohnou – vyvolají mikrostahy.

Nutno ovšem dodat, že pohnout s proutkem chce větší kumšt než rozkývat Chevreulovo pendulum. Alespoň když jsem to zkoušel. Virgule si vyžádaly "střední dávku kumštu". Princip byl pochopitelně stejný. Vědomý stah mi šel nejlépe zamaskovat u virgulí.

Proutkem, kyvadlem i virgulí se totiž dá hýbat i bez mikrostahů. Ale na rozdíl od ideomotorického efektu si lze vědomých stahů všimnout pouhým okem. Celý trik pak spočívá v tom, že lidé, kteří jsou líní kriticky uvažovat, si takových věcí vůbec nemusejí chtít všímat. Nejlépe, když si objednají měření na dálku... to už si pak nevšimnou opravdu ničeho. Ach, můj bóže...

Kvantové bludy

Kvantová mechanika, Heisenbergův princip neurčitosti, chaotické systémy… Věda zná spoustu zajímavých věcí, u kterých ale obyčejný člověk jenom mlhavě tuší, o čem je vlastně řeč. Není to nic triviálního. Abyste přesně a konkrétně věděli, o čem se mluví, musíte k tomu mít odpovídající vzdělání. A právě toho zneužívá pseudověda.

Když si to řekneme polopaticky, třeba na příkladu kvantové mechaniky, věc se má takhle. To, že vy nerozumíte kvantové mechanice, to ani omylem nedokazuje, že má pseudovědec pravdu. Tak se nenechte nachytat, až vám bude tvrdit, že vědci objevili něco, co prý s jeho bludy souvisí!

Pseudovědci své bludy obhajují řečmi, ve kterých používají vědecké výrazy. Šíří bludy a spoléhají se na to, že když tomu sami nerozumíte, tak že je nebudete kritizovat. Třeba když vám řeknou, že se s proutkem musíte naladit na kvantové pole vody, a dají vám k tomu odkaz na vědecký článek o kvantovém modelu vody. Je to jako integrativní medicína – úmyslná kombinace bludu s vědou, aby blud vypadal věrohodněji.

Léčení

Když vám proutkař na zahradě nenajde vodu, celkem nic se neděje. Ale horší to je, když se vás budou snažit léčit na základě sebeklamu posíleného ideomotorickým efektem. Stejně jako může být vodní proutkař natrénován vnímat indicie o přítomnosti vody, proutkař léčitel bude hýbat proutkem na základě nějakých svých momentálních dojmů. Co léčitel uvidí a jaké dojmy to budou, to už může být v rozsahu znalostí získaných s titulem MUDr. vědecké medicíny, který tímto považuji za profesionálně a eticky zneužitý, až po naprosté fantasmagorie lidí, kteří o tělu neví zhola nic a vychází pouze z pozorování svých "pacientů" a "odborné četby".

Pokud by se jednalo o podvodníka, lze očekávat, že ten se bude alespoň snažit držet zpátky, aby vás nedostal do nemocnice. Sám dobře ví, že se dopouští podvodu, byť mu ho jen těžko dokážete. Nemá důvod zbytečně riskovat. Půjde-li však o věřícího v moc proutku, ten žádné zábrany mít nebude, protože to podle něj funguje a v jeho světě dělá správnou věc.

Podvodník nebo věřící?

Ideomotorický efekt je natolik přesvědčivý, že si můžete klást otázku, s kým jste se to vlastně potkali. Tak si uvědomte, že výše uvedené informace jsou volně dostupné [96, 136]. Nejde o žádné tajemství ani o věc známou teprve posledních pár let. A stejně tak nejde opomenout, že neexistuje přijatelné fyzikální vysvětlení proutkaření, virgulí, ani kyvadel ve službách slibů esoteriky.

Osobně pochybuji, že by některý z proutkařů nebyl konfrontován s výše uvedenými fakty.

Obrázek: "Zeptejte se na něco ducha ze staré Atlantidy", ptá se Brian v druhé epizodě ScamSchool.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Tak jsem byl v lékárně, naštěstí ne jako pacient. Nicméně jsem k nákupu dostal slušivou taštičku s líbivým reklamním potiskem na přípravek proti nachlazení a kašli. A pak, po příchodu domů, jsem zamířil na stránky Science-Based Medicine, kde zrovna vyšel dobrý článek k léčbě rýmy u dětí. Kdybych nebyl skeptikem, asi bych to považoval za důkaz, že všechno souvisí se vším. A že tím pádem existuje i kolektivní nevědomí - něco na mě zkoušeli, a hned mi o tom vyjde článek:D Inu, ještě si rozmyslím, zda bych tuhle náhodu neměl připsat někomu z esoterického businessu, že mi věnoval pozitivní energii:D

Ve zkratce, a pro ty z vás, kteří neumí anglicky, článek říká, že je nevhodné extrapolovat výsledky klinických testů na dospělých na děti. Což je důvod, proč není na trhu tolik léků na rýmu pro děti. Rýma odezní sama, takže není rozumný důvod polykat prášky s účinnou látkou, co to jde (ačkoliv pohled na trpícího potomka k tomu rodiče přímo neodbytně urguje). Proto se homeopatickým přípravkům daří, protože jsou natolik zředěné, že už žádnou účinnou látku neobsahují, a tak snáze vyhoví regulačním opatřením.

V rámci fair play jsem se ještě podíval na stránky výrobce onoho homeopatika. Že šlo o homeopatický přípravek, to už na svých stránkách neskrýval (na tašce o tom taktně pomlčel). Dokonce napsal i to, že účinnost homeopatie prověřily klinické studie a vědecký výzkum. Souhlasím. Jenže potom přišel zvrat. Že prý věda a výzkum stojí v samotném základu homeopatie, že bez nich by nemohla existovat*. A já bláhový si myslel, že to byla právě věda, která ukázala, že je homeopatie o placebo efektu:)

*Pokud to ovšem s vědou nemysleli tak, že máte raději zůstat i v péči svého ošetřujícího lékaře (s na vědě založeným vzděláním z lékařské fakulty). Nu což, možná také mají své pochybnosti o účinnosti homeopatie:)

I když nejdete kupovat léky, stále ještě můžete v lékárně utratit docela velké peníze. A myslím, že je příště utratím v jiné lékárně. V té, která se nepodílí na propagaci alternativních bludů. Prostě nechám zahlasovat informovanou ruku trhu.

"Homeopatická pohotovost" na YouTube.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

1. Úvod
2. Mozek
3. Endokrinní systém
4. Vzájemná vazba
5. Krátkodobá zamilovanost
6. Dlouhodobá zamilovanost
7. Rozdíl mezi romantickou láskou a sexuální touhou
8. Nejhorší obavy
9. Zfetovaná Růženka
10. Investigativní kroky
11. Není láska jako láska
12. Z pohledu psychologa

Chce se mi brečet.
Trochu plakat a chvíli se smát?
Hmm...
A pořád na něho musíš myslet?
A všechno ti připadá hezčí a nové, když jsi s ním?
Jak to víš?
Tak ho miluješ, Růženko:-)

Být zodpovědný rodič a nevědět, že Růženka potkala prince, s královskými možnostmi bych se pokusil najít příčinu pomocí následujících kroků:

1. Zkusil zjistit, zda nebere drogy
2. Poslal ji za psychiatrem
3. Nechal jí udělat testy na interně
4. A snad i nechal udělat CéTéčko mozku

Jestli ani trochu netušíte, proč takové kroky, pak je zřejmě vaše znalost lásky značně nepřesná. Láska, resp. zamilovanost, není nic jiného než probíhající elektrochemické reakce, projev činnosti mozku a endokrinního systému. Možná jste už slyšeli rčení, že mu hormony zatemnily mozek. A proto je výchozím bodem k porozumění pravé podstaty lásky to, jak mozek vyhodnocuje přijaté vjemy.

Mozek

Mozek je neuronová síť, která má nějaký vnitřní stav, nějaké vstupy (vjemy) a nějaké výstupy. Např. uvidíte pěknou slečnu, to vyvolá nějaký vstup, vstup vyvolá reakci v mozku a ta následně vyprodukuje nějaký výstup. Nemusí to být nutně akce k jejímu oslovení (např. není zcela běžné oslovit slečnu, na kterou se díváte na videu), ale může z toho být, dejme tomu, příjemný zážitek.

Stejně tak, když se k vám bude slečna chovat vstřícně, zapamatujete si to. Funguje zde mechanismus odměny a jejího očekávání. Vaše neuronová síť se tak naučí, že by pro vás mohlo být výhodné vyhledávat její společnost.

Endokrinní systém

Činnost mozku není závislá jenom na glukóze. Do hry vstupují i hormony a neurotransmitery. Pokud vás se slečnou čekal příjemný zážitek, došlo k uvolnění jistých chemikálií, které ovlivnily probíhající reakce v mozku (myšlení alias elektrické impulsy).

Endokrinní systém je mimo vědomou kontrolu. Takže proti lásce není obrana a zamilovat se může každý. Nemáte na vybranou, jestli budete jen chladně taktizovat, nebo jestli budete spontánní. Tak možná na začátku vztahu, ale pak už se city projeví.

Vzájemná vazba

V souvislosti s nesplnitelností slibů neuro-lingvistickým programováním jsem už na cukrech ukázal, že existuje vazba mezi mozkem a endokrinním systémem. A jejich provázanost se uplatní i tehdy, pokud jde o lásku.

Uvidíte pěknou slečnu, mozek zareaguje a oslovíte ji. Slečně se budete líbit a tak si spolu začnete povídat. Mozek vyhodnocuje situaci jako příznivou, ovlivňuje endokrinní systém, chemikálie produkované endokrinním systém ovlivňují mozek a ten zase ovlivňuje endokrinní systém. Dostali jste se do smyčky, kdy se vaše potěšení ze slečny stupňuje, až nakonec může přejít v to, čemu se říká láska. Pokud ovšem dříve se zklamáním nezjistíte, že slečna má např. IQ houpacího koně, a tím smyčku přerušíte.

Vjemy

Je známo několik faktorů, které ovlivňují stav cílové neuronové sítě, tj. ovlivňují pravděpodobnost, že se do vás zamiluje. Následující faktory nejsou seřazeny podle jejich významnosti. Seznam není úplný, protože jde obecně o cokoliv, o čem se mozek dozví (tj. včetně svého stavu), anebo co vyvolá reakci příslušných orgánů.

• Vaše chování – nezmůže vše, ale jsou známy postupy, které opravdu mají efekt podporující vznik zamilovanosti (pozor, existuje celá řada mýtů a nesmyslů, které jsou vydávány za funkční – ty funkční lze identifikovat pomocí matematiky, která umožňuje pracovat s kvantifikací probíhajících jevů)
• Fyzický vzhled – do nějaké míry ho lze ovlivnit např. cvičením, nebo plastickou operací
• Způsob, jakým se pohybujete a mluvíte – viz řeč těla
• IQ aneb co říkáte
• Co vědomě cítíte – aneb výběr parfému, zápach potu, apod.
• Co vědomě necítíte, feromony – viz více ke kombinaci vašich vlastních feromonů a komerčně prodávaných feromonů
• Co si potencionální zamilovaná vlastně myslí – zda už např. není věrná někomu jinému
• Menstruační cyklus má také vliv na náladu

Pokud si snad ještě někdo myslíte, že existuje takový návod, který konkrétnímu člověku zaručí, že si dokáže získat (téměř) každou, tak na to raději urychleně zapomeňte;-)

Krátkodobá zamilovanost

Pro jednoduchost předpokládejme, že se neuronová síť zamilovala. V takovém případě endokrinní systém ovlivnil mozek, a v chování jsou patrné změny. A protože už víme, že ušlechtilý cit jménem láska je ve skutečnosti elektrochemická reakce, je možné dané fyziologické změny v organismu změřit, alias kvantifikovat.

Udává se, že doposud popisovaná zamilovanost může vydržet až tři roky [161].

Dlouhodobá zamilovanost

Až krátkodobá zamilovanost skončí, neznamená to nutně konec. Je to otázka toho, jak budeme definovat zamilovanost. Zda pomocí měřitelných fyziologických hodnot, anebo zda podle projevů chování. Teorie zájmu určuje zamilovanost právě podle projevů chování. A proto nemusí nějak speciálně zohledňovat období krátkodobé zamilovanosti – jeho skončení bude pouze charakterizováno poklesem osobního zájmu.

I přes útlum produkce chemikálií, které způsobily krátkodobou zamilovanost, si mozek může zvolit partnera, který způsobil jejich zvýšenou produkci, a přejít s ním do stavu dlouhodobé zamilovanosti. Což ovšem neznamená, že to musí vydržet věčně. Nelze ignorovat jak se partneři vůči sobě chovají a co od vztahu očekávají.

Každopádně, zda může dojít k dlouhodobé zamilovanosti by už během krátkodobé zamilovanosti mohly napovědět hladiny oxytocinu a vasopressinu [161]. Anebo na to můžete jít opět pomocí matematické analýzy projevů chování a zájmů.

A mimochodem, nastříkat se oxytocinem či vasopressinem mi přijde úsměvně naivní. Stejně jako zapatlat se libovolným, komerčně prodávaným feromonem. Pomineme-li u těchto činností placebo efekt. Vědecké poznatky související s oxytocinem, o kterých se teď bavíme, totiž patří za krevní bariéru mozku a týkají se endogenní produkce. Takže o smysluplnosti snahy vysprejovat si s oxytocinem (inspirováno [163]) smysl citace [161], tak o tom mám opravdu jisté pochybnosti:-)

Hladiny oxytocinu a vasopressinu korelují s četností sexu. Ale pozor, ne jenom s ní. Jde o to, kolikrát a kolikrát z jakého důvodu jste měli sex. Mechanicky si dlouhodobý vztah nevysouložíte.

Rozdíl mezi romantickou láskou a sexuální touhou

Existují hypotézy, že takový rozdíl existuje. Ale rozdíl, který by umožnil rozlišit projevy romantické lásky od sexuální touhy, nebyl zjištěn [164]. Takže jestli dnes hledáte slečnu Správnou a do nějakého rozumného času se nedostanete k projevům sexuální touhy, zřejmě je něco špatně. Proč vám asi říkám, že byste ji neměli zkusit políbit déle než na druhém na rande? ;-) Zdůrazňuji políbit, protože i když je sex oblíbenou činností, ne každý se do něj vrhá okamžitě a bezhlavě – např. kvůli znalosti přenosu sexuálně přenosných nemocí, a tedy jejich rizika. V podstatě jde o regulační spor elektrochemické rovnováhy mozku mezi endokrinním systémem a neuronovou sítí. Aneb když tělo říká ano, ale rozum radí nespěchat.

Zamilovat se může každý a nelze se tomu ubránit. Snad za cenu poruchy těla takového rozsahu, že by ohrožovala život*. Dokonce se můžete zamilovat, aniž by byla vaše láska kdy opětována.

*Bylo by třeba vyřadit mechanismus očekávání odměny. A odměnou je i jídlo a pití, bez kterého to dlouho nevydržíte.

Když se v kontextu [164] zamyslíte nad platonickou láskou, pak se dá mluvit o romantické lásce, která nikdy neměla příležitost se sexuálně projevit. Otázkou je, jestli je to následek nějaké poruchy, toho, na co je neuronová síť naučená, anebo zda to skutečně nebylo objektivně proveditelné. Na poslední možnost to ovšem nelze svádět donekonečna. A než hledat spásu v návodech vyvolávajících zdání splnění nereálného (a ve skutečnosti slibujících nic), asi by přece jen bylo lepší vyhledat odbornou pomoc (pozor, že zdání odborníka dokáže přesvědčivě vyvolat i šarlatán).

Nejhorší obavy

Zamilovaný člověk dokáže učinit i taková rozhodnutí, že by nad nimi zdravý rozum zůstal stát i s nemalým údivem. Zamilovanost mj. znamená, že chemikálie (dopamin, serotonin, norepinefrin a další) stimulují v mozku pocit slasti. Tělo produkuje endogenní opioidy. A celé to může být provázeno změnou srdečního tepu, nespavostí, připitomělým se usmíváním, atd. – jako kdybyste brali amfetaminy (stimulanty ovlivňující v mozku hladinu zmíněného dopaminu, serotoninu a norepinefrinu).

Protože mechanismus očekávání odměny je spojen s dopaminem, lze vliv endokrinního systému pozorovat i při odmítnutí. Např. když dostanete kopačky a váš osobní zájem se prudce zvýší – v podstatě máte absťák. V mírnější formě vám řekne, jak je jí líto, ale že to dnes nevyjde. A vám se to najednou nějak hodně moc nelíbí, ačkoliv ještě na začátku vztahu byste to neřešili. Absťák, nedostali jste dávku, na kterou jste se tak těšili – mechanismus očekávání odměny. Proto se můžete při odmítnutí nebetyčně vnucovat zpět, aniž by vám to tak přišlo. Čímž si pochopitelně nepolepšíte. Ale jediné, co s tím můžete alespoň nějak udělat, je inteligence a dostatek zkušeností pro naučení neuronové sítě mozku, která vliv endokrinního sytému alespoň trochu zmírní.

Zamilovaný člověk se může relativně snadno začít domnívat, že svou lásku ztrácí. Jeho strach je oprávněný, i když asi ne způsobem, jakým si to představuje. Změněné hladiny chemikálií vás mohou dohnat k chování hodného zamilovaného štěněte. Začnete vykazovat jiné chování, než kvůli jakému se do vás zamilovala. A dokonce můžete začít vykazovat takové chování, kvůli kterému vás nechá. Nejvíce pravděpodobné je to ze začátku, kdy ještě vaše neuronová síť nemá dostatek "zkušeností" s takovými chemickými změnami, ke kterým vlivem zamilovanosti dochází. Ale může se to stát i později, např. pokud se zamilujete jako nikdy dřív. Je důležité si uvědomit, že rozchod z tohoto důvodu není ničí chyba. Nikdo s tím nemohl nic udělat. A proto je důležité si uvědomit, co je to vlastně láska – abyste si zbytečně život nezhoršovali sebeobviňováním, nebo dokonce nehledali spásu u šarlatánů.

Absťák vyvolaný rozchodem, nebo dlouhodobým neúspěchem, vás totiž může vehnat do náruče i sebepitomějšímu nápadu, jak takovou situaci řešit. Možnou variantou je i "dobrá rada nad zlato", která vás může zatáhnout do světa, odkud už po nějaké době není jednoduchého návratu zpět. Taková rada vůbec nemusí fungovat, ani nemusí mít reálný základ, jen když naznačí, že to, po čem toužíte, je možná splnitelné.

Zfetovaná Růženka

Taková malá parodie... aneb jak to bylo s Růženkou a princem doopravdy?

Když se na to podíváme populárně naučně, Růžence se vlivem endogenních opioidů zhoršily motorické schopnosti. Tato skutečnost byla zejména patrná, když se, lovíc lelky, motala okolo budovy v péči památkového ústavu, tzv. hradu či zámku. Vlivem únavy z nevyspání, jak celou noc aktivně myslela na prince, si nešťastnou náhodou šlehla intravenózně dávku anestetik na přírodní, šípkové bázi, když zavadila o inkriminovaný hrot.

Ale ani princ na tom nebyl o moc lépe. Co udělal, když narazil na Růženku po akutním záchvatu narkolepsie? No, ani se nezamyslí, jestli náhodou Růženka nebere drogy. Jestli se třeba úmyslně nepředávkovala amfetaminem, který měla na předpis na léčení narkolepsie a únavového syndromu, a rovnou jí líbá. Kdyby totiž Růženka jela na drogách, patří do rizikové skupiny, od které by princ mohl celkem snadno získat některou sexuálně přenosnou nemoc.

Královský tiskový odbor sice vydal tiskové prohlášení, že si snoubenci vyměnili svůj první polibek až při svatebním obřadu, ale tomu přece nevěříme. Určitě spolu měli předmanželský sex, při kterém se jim v mozku zvyšovaly hladiny oxytocinu a vasopressinu. Důkazem je chování prince, když na sebe bral zvýšené riziko při líbání dívky, která leží jak zfetovaná na podlaze, ani neví o světě.

Navíc to Růženka nějakou dobu zřejmě táhla i se zahradníkem. Jakmile přišel na scénu princ, zahradník byl nemilosrdně odsunut na vedlejší kolej, a to ho psychicky zlomilo. Z psychické závislosti na Růžence, jako stimulantu mozkového centra slasti, zcela ztratil zájem o své okolí. Nejrychleji se to projevilo na růstu v té době již neudržovaných šípkových keřů. Nakonec ho našli v terminálním stádiu vedle prázdné krabičky nelegálně držených metamfetaminů. Díky podobnosti projevů si všichni ze začátku mysleli, že jde jenom o přechodně zlomené srdce, ze kterého se sám časem dostane. A nikdo už nedokázal vypěstovat takové růže jako on.

Vzhledem k vážnému ohrožení člena královské rodiny se tímto vyšetřování nezastavilo. Jelikož k němu byla politická vůle, další vyšetřování vedlo k odhalení, že šlo o dílo stařenky dobročinného vzezření, bylinkářky, která přesně věděla, co dělá. Což odborníci označili za krajně neobvyklé.

Tak až bude vašim dětem 15, zvažte, jestli z praktického hlediska není neuroendokrinní verze lepší než pohádka o motýlcích a opylování kytiček;-)

Investigativní kroky

Předcházející pasáž o amfetaminech vysvětlila, proč ta starost, jestli Růženka nebere drogy. Pokud je ale Růženka zamilovaná, její tělo má pořádně rozjetou vlastní produkci endogenních opioidů.

Pokud drogy nebere, je možné, že se ji někdo může snažit dostat do postele a zneužívá toho, že ona vlastně neví, o co mu ve skutečnosti jde. Pokud by se svěřila, nezaujatá osoba by mohla poznat, zda si s ní někdo jen tak nehraje.

Pokud by ovšem Růžence scházela osoba, do níž by se zamilovala, mohlo by jít o nějakou poruchu endokrinního systému. Narozdíl od psychologa, psychiatr má vystudovanou všeobecnou medicínu. Takže by ji třeba mohl odborným úsudkem poslat na internu, ať se na ni podívají.

A kdyby testy na interně nic nenašli, došlo by na zvážení i ne zrovna příjemné varianty. A sice, že něco ovlivňuje normální činnost mozku – proto CT.

Pokud by všechno výše uvedené vyšlo negativní, lze pátrat i po méně zjevných příčinách. Třeba jestli se náhodou Růženka v poslední době příliš nedívala na televizi a nezamilovala se do některého z hrdinů stříbrného plátna. V podstatě jde o efekt šarlatány zneužívaných falešných vzpomínek, které si lze implantovat i sledováním televize [162].

Není láska jako láska

Aneb ne vždy muž miluje ženu, a ještě se vším všudy. Záleží nejen na tom, jak je neuronová síť naučená a jaké dostává vjemy, ale i na tom, jaké jsou koncentrace konkrétních chemikálií. Příkladem může být rodič, když dělá rozdíl mezi partnerem a potomkem.

Z pohledu psychologa

Při vysvětlování lásky z psychologického pohledu se setkáte i s jiným modelem, např. s jakousi kombinací lásky (affection), romantiky a sexu. Staří řekové zase měli koncept kombinace eros (sex), filia (přátelství) a agapé (bezdpodmínečnost). Obvykle jde o kombinaci tří složek, které by měly dávat všechny dostupné druhy lásky. V podstatě jde o abstrakci uvedených "nízko-úrovňových záležitostí". Abstrakce je bezesporu užitečná věc, ale konkrétně tady to má konceptuální háček. Vznikla dřív, než byla známa nízko-úrovňová fakta. A navíc tyhle abstrakce ani nekvantifikují to, s čím operují. Takže pozor na přesnost tvrzení právě takových abstrakcí!

Vezměte si např. abstrakci vyjádřenou úslovím, že se protiklady přitahují. Neboť je většina lidí heterosexuálních, na první pohled to platí. Někteří psychologové se inspirují fyzikálními zákony (kéž by i fyzice skutečně rozuměli), a tak byl na podporu tohoto tvrzení použit Coulombův zákon. Do ohně byl dál přilit olej zjištěním, že různost imunitních systémů hraje roli při výběru partnera. Ovšem celá abstrakce naprosto tristně selhává, jakmile dojde na rozdílnost povah a názorů případných partnerů. Proto je lepší upřednostnit nízko-úrovňové informace před abstrakcí, která byla vytvořena bez jejich znalosti. Nebo byla dokonce vytvořena ad-hoc pomocí selektivních důkazů.

Když to řeknu osobně, jak to vnímám – medicína (znalost těla), fyzika (měření), computer science (abstrakce neuronové sítě) a matematika (vyhodnocování) konvergují k jednomu řešení, které lze důsledně ověřit na fyzickém objektu. Filozofické zamyšlení se nad objektem zkoumání není od věci. Ale v praxi to nakonec dopadlo tak, že zatímco obory důsledně využívající matematiku přišly s řešením, psychologové a rádobypsychologové ještě pořád generují hypotézy, které jsou s přesností na štíru a ve výsledném efektu poznání lásky komplikují.

...když díky nim začnete dělat špatná rozhodnutí, jejichž následky přeruší výše popsanou smyčku. A sami už si zkuste domyslet ten průšvih, když si je z nějakého důvodu osvojíte.

Obrázek a úvodní rozhovor jsou z filmu Jak se budí princezny.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

U příležitosti voleb jsem se zamyslel nad dvěma sliby. Oba mě totiž přiměly k zamyšlení nad tím, co to vlastně znamená, když politik slibuje zlepšení zdravotní péče.

První slib byl od léčitele. Sliboval vyléčení kde čeho, protože podle něj za nemoci může nízká hladina bioenergie a na tu on je machr. A taky je "fér", protože říkal, abych si jeho diagnózu nezávisle ověřil u nějakého proutkaře, virgulisty, či kyvadelníka.

Nebyl jsem překvapen a nadále jsem zůstal skeptikem. Např. proto, že léčitelská bionergie nebyla doposud vědecky prokázána, že by vůbec existovala. Z principu mi nepřijde správné osočovat něco neexistujícího. Co naopak vědecky prokázáno bylo, je, že proutek, virgule i kyvadlo v ruce držené pracuje na principu ideomotorického efektu. A pro takové stanovení diagnózy mě v tuhle chvíli nenapadá lepší popis než čiré šarlatánství.

A když už jsem tak myslel, tak jsem myslel dál. Konkrétně o tom, co bude následovat, když takový léčitel skutečně začne někoho léčit. I když mi v prvé řadě uniká, proč taková činnost léčitele není považována za nedovolenou lékařskou praxi, když takový léčitel nemá ani atestaci. A přitom, dokonce podle jeho vlastních slov, je jeho cílem dosáhnout fyziologického efektu na těle jeho klienta za účelem zbavení ho zdravotních obtíží.

Dejme tomu, že za ním přijde někdo, komu vlastně nic není, nebo to spraví placebo efekt. Na první pohled se nic špatného nestane. Při druhém pohledu si už ale myslím, že byla v klientovi upevněna víra v něco, co je v rozporu s vědeckou medicínou – tj. s tím, co objektivně přispívá k lepšímu zdraví pacienta. Navíc bude klient svou upevněnou víru šířit dál.

A co když za léčitelem přijde někdo, komu opravdu bude něco, co placebo efekt nespraví? Pokud nás tiše neopustí v péči léčitele, nakonec se stejně dostane do nemocnice. Jde jen o to, jak moc už bude jeho zdravotní stav špatný. Čím bude horší, tím bude léčba nákladnější. A s omezeným rozpočtem bude nutné někde ušetřit. Třeba na zodpovědných pacientech, kteří se neléčí u léčitele, ale u lékaře? Tj. těm zodpovědným se sníží úroveň zdravotní péče? Anebo se na ně ani nedostane?


Druhý slib byl přímo volební. Prioritou politika bylo zlepšení zdravotní péče. Bohužel jsem se nedozvěděl, jakými systémovými kroky, či alespoň dílčími opatřeními, toho hodlá dosáhnout.

Např. by bylo možné několikanásobně zvýšit daň léčitelům, kartářkám a dalším existencím, které žijí z pseudovědy. Pokud by se nechtěli uchýlit k daňovým podvodům, museli by jít buď s kvalitou služeb dolů, aby stihli "obsloužit" více klientů, nebo by při zachování stávajícího počtu klientů museli zvednout ceny. Takže by jim ubylo zákazníků. Či-li by stoupnul počet lidí, kterým by se nezhoršoval zdravotní stav vlivem neodborné zdravotní péče. Navíc, pseudověda je výnosný průmysl. A jak už poznamenal i Albert Einstein, lidská hloupost se zdá být nekonečná. Takže se bavíme o zdroji peněz, který zřejmě jen tak nevyschne. Proto nesouhlasím s tvrzením, že není kde vzít peníze na vědu. Dokonce s tím ani nemám morální problém, protože pseudověda získává své klienty tím, že se vydává za vědu – právě proto název pseudověda. Jenomže, tohle bych přece neměl řešit já, ale politik, který mi slibuje, že zlepší zdravotní péči. Tak co s tím konkrétně udělá?

Když se podíváme na moderní nemocnici, tak to nejsou jenom lékaři, kdo zachraňuje lidské životy. Lékař dnes využívá řadu elektronických přístrojů, které bez 220V v zásuvce doslova nedají ani ránu. Nebo by snad někdo chtěl, aby si chirurg na operaci v sále bez oken svítil smolnou loučí namísto elektřinou? Vědecká medicína se rozvíjí, počítačové programy, které vyhodnocují data, se stávají sofistikovanějšími, výpočetní výkon procesorů, na kterých tyto programy běží, se zvětšuje, záložní zdroje energie vydrží déle v případě výpadku napájení… Prostě bez techniky by to už dnes nešlo. Za pokrokem v nemocnici, byť i třeba nepřímo, stojí lidé z lékařských a technických fakult. Co politik, který slibuje zlepšení zdravotní péče, pro tyhle lidi konkrétně udělá?

Podle dat WHO během 20. století zemřelo 300-500 miliónů lidí na černé neštovice. Ale díky očkování byly v roce 1979 prohlášeny za vymýcené. Počítačová tomografie je další ukázkou přínosu vědy k přežití pacientů. Celosvětově jde počet provedených snímků do stovek miliónů ročně.

Z volebních programů mám ale pocit, že politici se mnou tento názor nesdílejí.

Než se totiž začnete bavit o penězích, tak nejprve musíte mít něco, s čím pacienta vyléčíte – znalosti i vybavení. A než se začnete bavit o úsporách v léčení, tak by nejspíš bylo levnější podpořit výzkum, aby přišel s něčím účinnějším, a tedy v důsledku levnějším.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Jak jsem si tak brouzdal Internetem, proklikal jsem se na stránky, které opakovaně publikovaly pochvalné ohlasy na různé pseudovědecké výmysly. Pro mě není důvod se domnívat, že by v tom nemohli pokračovat i v budoucnu. Nicméně, v jednom z komentářů na daném webu padlo přesvědčení, že kdyby to (co tam publikují) byl nesmysl, tak by to neuveřejnili. Inu, pomyslel jsem si pro sebe něco o tom, kde asi tak může hraničit naivita s hloupostí, a brouzdal jsem dál, už na jiných stránkách. Prostě mi přišlo, že to nemá smysl nějak víc komentovat, neb jde, abych tak řekl, o specializovaný server s již specializovaným publikem.

O bůhví kolik IP paketů později jsem se dostal na jinou stránku. Stránku nabízející využití posledního medicínského výzkumu v léčení. To mě docela zaujalo a tak jsem četl dál. V textu používali odborné termíny, řada věcí byla správně, byl tam seznam onemocnění namísto konstatování, že jde o všelék, odvolali se vědeckou literaturu, a končilo to i seznamem použité literatury. Jenomže se mi na tom pořád něco nezdálo.

• Odborných termínů bylo skutečně hodně, až přeplácáno. Jako kdyby šlo o pretěki v dosažení jejich co největší koncentrace na co nejmenší objem textu.
• Řada věcí sice byla správně, ale tak nějak irelevantních. Anebo mi alespoň zcela unikla jejich vazba na slibované efekty. Respektive, jak jich dosáhnou – alespoň nějak v principu.
• Seznam onemocnění byl úctyhodný a dost značně nesourodý, co se příčiny uváděných onemocnění týče. Víc než jako seriózní publikace to vypadalo jako popis panacey (univerzální všelék na vše).
• Pravda, v textu se vyskytovali citace vědecké práce. Jenomže šlo pořád jen o jednu. Vzhledem k záběru danému seznamem nemocí mi to přišlo docela málo. V podstatě se odvolávali na studii o astma, které bylo podáno laikovi naprosto nesrozumitelně už jen množstvím odborných termínů, o kterých ví laik, s prominutím, prd.
• Takže se v podstatě odvolávali na cizí studii o astma a přitom na seznamu jimi vyléčitelných nemocí figuroval léčitelský evergreen – rakovina. Hm.
• Schválně jsem zkusil prohnat seznam literatury přes PubMed. Nic. Tak Google. Našel. Na stránkách mateřské firmy, kde bylo psáno, že se věnují vědeckému výzkumu. Koumají koumáci, a jak se sami tamtéž přiznali, integrativní medicínu. Na původních stránkách, tj. těch, které jsem četl jako první, bylo jen ujišťování, že jde o vědu.

První případ, tam si myslím, že by průměrnému jedinci nemělo činit většího problému pochopit vo co go. Tedy pokud už není tzv. jejich. Ale u druhého příkladu o tom pochybuji. A pochybuji, že by se nad tím průměrný člověk zamyslel ze stejného úhlu pohledu jako já. Protože kdyby ano, tak už by alternativní medicína byla dávno vyřízená jak domácí ekonomika.

Ale nezoufejte, až něco takového uvidíte, zkuste zapátrat, o jakou medicínu vlastně jde. V takových případech buď zjistíte, že jde o alternativní medicínu, nebo o tzv. integrativní medicínu.

Zjednodušeně řečeno:

• Alternativní medicína je medicína, pro kterou neexistují vědecké důkazy, že její postupy fungují lépe než placebo efekt. Alespoň co se zlepšení zdravotního stavu týče. V ne zcela nejhorším případě placebo efekt alternativní medicíny vede "jen" k zanedbávání lékařské péče, protože si časem začnete myslet, že to skutečně funguje vždy. V horším případě dojde k poškozování zdraví už přímo samotným postupem alternativní léčby. V lepším případě půjde např. o neškodný bylinkový vývar, v horším případě půjde o vývar bylinek, jejichž účinná látka překročí vaším tělem únosnou koncentraci.
• Integrativní medicína je alternativní medicína obohacená o poznatky vědecké medicíny. Takže výsledek není vědecká medicína. Např. začnete někoho léčit účinným postupem, produktem vědecké medicíny, a k tomu přidáte nějaký alternativní postup (v lepším případě nebude nic zhoršovat). Takže v nejlepším možném výsledku dostanete účinnou léčbu podpořenou pozitivní účinkem na psychiku pacienta. A až léčitelé a jejich fanklub začne jásat nad přínosem alternativní medicíny, tak nezapomeňte, čím je dán onen pozitivní účinek na psychiku pacienta. Alias, že pacient víc věří alternativní než vědecké medicíně, protože mu někdo (kdopak to asi byl?) musel nejprve naočkovat přesvědčení, že je vědecká medicína neúčinná.

Pokud se nějaký alternativní postup prokáže jako účinný ve standardu vědecké medicíny, pak je vědeckou metodou přijat jako účinný. Ale když účinný není, tak to prostě nejde. No, a tak zkusili snížit standard toho, co je považováno za vědecky prokázanou metodu. Ekonomicky vzato jde o důsledek toho, že je alternativní medicína výnosný průmysl.

Obrázek: Cobraceus

Poznámka: Integrated Medicine, Integrative Medicine, integrovaná medicína a integrativní medicína jsou jedno a to samé.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Následující text je jen taková lehká osvětovka, jen takový rámcový úvod. Detaily viz odborná literatura.

Varování

Opakování je matka moudrosti, a proto dávejte pozor. Vždy, a to zejména na Internetu, se najde nějaký blbec, nebo podvodník, který bude ohledně nemocí radit naprosté a nebezpečné nesmysly, a vydávat je za pravdu, prezentovat je jako ověřená fakta. A nemyslete si, že to jen tak sami poznáte, jestli vám k tomu chybí odborné znalosti. Vždy sledujte, jestli takový radil správně cituje odbornou literaturu, zda se vyjadřuje konkrétně, a zda se shoduje s dalšími odborníky.

Např. když se dozvíte, že HIV není vysoce virulentní, protože nikoho HIV pozitivního ve svém okolí nezná, je nanejvýš rozumné předpokládat, že takový člověk vykládá nebezpečné bludy. Jinak ohrožujete nejenom svoje zdraví. První krok k maléru je, když začnete zvažovat, že by takový člověk mohl mít alespoň kousíček pravdy.

Pochopitelně je tedy nejjednodušší tyhle lidi vůbec neposlouchat. Je to sice tvrdé opatření, ale některé věci už potom vrátit nelze. Bohužel, ale jejich fígle nemusí být vždy tak průhledné, jako uvedený příklad. A riziko není jenom o HIV.

Sexuálně se nepřenášejí pouze pohlavní nemoci

Ve skutečnosti můžete při sexuálním styku dostat např. i žloutenku typu B. Anebo další příklad, přes močovod může dojít k infekci ledvin - pyelonephritis. A co se týče nemocí postihujících pohlavní orgány, např. HPV se nepřenáší pouze pohlavním stykem.

Parazité

Sexuálně se přenáší nejenom viry způsobující nemoc, ale i parazité.

Virus je genetický materiál, DNA a RNA v tzv. virovém obalu z proteinů. Virus napadá buňky, které přinutí, aby vyráběli jeho kopie, které se pak šíří dál - tzv. virální infekce.

Termín patogen označuje biologického agenta, který způsobuje onemocnění napadeného organismu tím, že naruší jeho fyziologické funkce. Biologickým agentem není jen virus, ale např. i bakterie, nebo biologický toxin.

Parazit je organismus, který žije na úkor hostitele, bere si jeho živiny a na oplátku mu nic nedává. Příkladem sexuálně přenosného parazita je Trichomonas vaginalis, který mechanickým namáháním ničí buňky a živí se pak jejich zbytky. Symptomem je např. pálení při močení, které se obvykle objeví 5-28 dnů po nákaze. Pokud ovšem nezůstane parazit v těle v latentní formě. Pak příznaky nezpozorujete. A mimochodem, tenhle parazit zvyšuje pravděpodobnost přenosu HIV.

Pálením při močení se projevuje i nákaza bakterií Chlamydia trachomatis, která může způsobit neplodnost muže - pokud s neléčí. První symptomy se mohou projevit i po měsících, nebo až po letech. U žen se obvykle neprojeví ihned (asymptomatické), u mužů se obvykle projeví (symptomatické onemocnění). A abyste zbytečně nepanikařili, pálení při močení může vyvolat i alergická reakce.

Zajímavé ale také je, že lidské tělo hostí i tzv. přátelské bakterie, které přispívají k jeho obranyschopnosti proti nákazám. Např. u poranění kůže pomáhají regulovat reakci těla na zánět rány*. Jako další příklad, ve vagíně žije Lactobacillus acidophilus s rolí obránce proti patogenům. Proto je vhodné si uvědomit, že látky s antibiotickým účinkem ničí všechny bakterie bez rozdílu - škodlivé i prospěšné.

*Kupodivu jde o produkt příslušníka rodiny stafylokoků [160].

K přenosu nedochází jen při souloži

K přenosu může dojít na jakémkoliv vhodném místě. Na lidském těle existují membrány, kterými mohou proniknout určité patogeny. Nejenom, že takové membrány najdete na žaludu, vulvě, konečníku a močovodu, ale i v ústech, krku, dýchacím traktu a očích. Další příležitosti k přenosu skýtá poranění kůže.

Pokud se vám oči nezdají relevantní pro přenos, nezapomeňte, že si můžete bezděčně promnout oko. A teď jde o to, kde ruka předtím byla a s čím tam, šmátralka jedna, přišla do styku… Např. takhle se přenáší už zmíněná Chlamydia trachomatis, která způsobuje slepotu.

Kondom výrazně sníží riziko

Ačkoliv ho sníží, nikdy ho nesníží na 100%. Navíc, kromě kondomů z latexu, existují i kondomy pro lidi s alergickou reakcí na latex, a pro ty, kteří chtějí ještě příjemnější zážitek s kondomem - tzv. přírodní kůže, např. jehněčí. Jenže mají tu nevýhodu, že pro některé mikroorganismy a viry nejsou překážkou.

Rizikovost praktik

Řazeno podle toho, k čemu se až dostanete, bych to viděl pořadí následovně. Numero uno v pravděpodobnosti nákazy nechráněným stykem je pohlavní styk a anální sex. V těsném závěsu následuje orální sex. Poté přichází na řadu francouzské polibky. Všechny tyto praktiky představují významné riziko.

Strkat nemyté ruce, které byly bůhví kde, bůhvíkam, to na bezpečnosti taky moc nepřidá. Stejně jako některé praktiky, třeba zapomenutý kus jahody se v některých místech může stát příčinou infekce.

Symptomy

Nemoc může přenášet i taková osoba, na které nevidíte žádné známky její nemoci. Vedle již uvedených, dalším příkladem je HPV, které bez lékařského vyšetření nezjistíte, nejde-li o pokročilé stádium. Takže, jestli máte ve zvyku si nepříliš pečlivě vybírat partnery, provozovat sex na jednu noc, apod., představujete zvýšené riziko nákazy.

Mimochodem, ještě pořád existují takové nemoci, které se hlásí a policie potom dohledává všechny potenciálně nakažené, aby se zabránilo dalšímu šíření díky nezodpovědným osobám.

Laicky můžete za symptom považovat změnu zdravotního stavu, popř. pokud se vám na těle objeví něco, co tam dřív nebylo.

Preventivní opatření po styku

U lidí, kteří vám ke styku s rizikovým partnerem řeknou, že existují nějaké metody, jak po styku nemoci zabránit, tak u těch mi zůstává rozum stát nad lidskou hloupostí. Tihle lidé ve skutečnosti přispívají k celkovému riziku, protože díky jejich radám stoupá pravděpodobnost, že si účastník rizikového sexu namluví, že když nevidí žádné symptomy, tak je vše OK. A to vůbec nemusí být pravda.

Rady mohou být od neuvěřitelně nemyslných, jako např. že HIV není virus a že na AIDS platí správný pitný režim, až po méně nápadné, které pro laiky vypadají logicky. Zejména pro náctileté, kteří ještě nechápou, jak je důležité si spolehlivost některých informací ověřit.

Např. mýtus, že když se nemoc šíří pomocí tělesných tekutin, tak se jich lze zbavit prostě tím, že se hned po styku vymočíte. V praxi jde, z výše uvedených důvodů, o dost nebezpečný omyl. V podstatě jde o mytí - zde proudem moči v močové trubici, namísto těla mýdlem. Jakýmkoliv umytím se po styku lze odstranit jenom to, co se nepřeneslo během styku. Co jste chytili během styku, to už dalším mytím neodstraníte. Jakmile patogen projde membránou, co chcete smýt, když už tam není?!

Záleží o jakou nemoc by se mělo jednat, a co s čím přišlo do jakého styku. Pokud k přenosu došlo, je to už na vašem imunitním systému. A protože příznaky nemusíte zpozorovat, navštivte lékaře a nechte si udělat testy - když existuje riziko. Cestou si důkladně vynadejte, proč spíte s rizikovými partnery a posloucháte stupidní rady. A až dorazíte na venerologii, tak tam raději na moc věcí nesahejte;-)

Trocha strachu aneb HPV

Věděli jste, že francouzským líbáním můžete přijít k rakovině? No, ano - skutečně můžete. Mohou to způsobit některé kmeny HPV - Ppilloma virus. Riziko onemocnění, nezávisí pouze na počtu, ale vzrůstá s počtem partnerů, se kterými jste se líbali po francouzsku, nebo jste měli nechráněný sex. Naštěstí, šance, že z HPV bude rakovina je velmi malá. Nicméně, berte to jako varovný příklad, že nemoci jsou mnohem zákeřnější, než si můžete myslet, a proto není rozumné je podceňovat praktikováním rizikových aktivit. A aby toho nebylo málo, může uplynout několik měsíců až let, než současné metody umožní detekovat nákazu některými kmeny HPV. Do té doby nevíte ani vy, ani ten, s kým spíte.

Abychom strach z HPV odkázali od patřičných mezí, podíváme se, co říkají čísla [156]. Pravděpodobnost, že žena má HPV ve věku od 14-19 je 24,5%, od 20-24 je 44,8% a od 25-39 je 27,5%. Věku od 40-49 je 25,2% a od 50-59 19,6%. Čísla se vztahují na výskyt libovolného kmene. A jak z nich vidíme, není žádný velký problém HPV dostat. Podle [157], kmeny s rizikem rakoviny mělo 14,2% HPV pozitivních. Konkrétně, kmeny 16, 53 a 18 dosáhly celkové pravděpodobnosti výskytu 5,3%.

Tj. např. pro věk 20-24 musíte vynásobit 0,448*0,142, abyste zjistili, že pravděpodobnost, že dotyčná má rizikový kmen HPV je 6,4%. Což ještě není pravděpodobnost, že se daný kmen od ní uchytí i u vás. To záleží i na dalších faktorech (např. roli hraje i spotřeba alkoholu, nikotinu a drog). Takže u člověka s dobrým imunitním systémem a bez promiskuitního chování se dá čekat pravděpodobnost menší než 6,4%.

Reference [158] předkládá testy 210 vysokoškoláků. 10 z nich bylo HPV pozitivních v ústech, z toho 3 měli rizikové kmeny (16, 51, 56, 59, 66, 68, 73 a 83).

Všechny zde uvedené kmeny mohou vést k rakovině.

Reference [156, 158] se sice vztahují na USA a [157] na Řecko, jenomže podle statistik HPV nezávisí na národnosti, vzdělání, antikoncepci, kdy bylo vaše poprvé, na předchozí nákaze HPV a jiných sexuálně přenosných nemocí [157]. Ačkoliv se čísla mění v čase a podle regionů, není to důvod se tím nechat uchlácholit. Navíc, jak to tak vypadá, čísla výskytu rizikových kmenů HPV v ČR jim odpovídají alespoň pro "orální akce" [159] vzhledem k celkové četnosti výskytu HPV v populaci.

Rakovina a promiskuita

Možná se teď ptáte, jestli můžete dostat rakovinu jen proto, že jste se vyspali s promiskuitním člověkem. A možná vás tahle otázka pálí o to víc, o co neznáte jeho sexuální historii.

HPV má několik kmenů, podobně jako chřipka. A ne každý kmen je rizikový (možnost rakoviny). Takže, i když lze očekávat, že se někdy za svůj aktivní sexuální život nakazíte některým kmenem HPV, ještě to nemusí být rizikový kmen.

Pokud byste se ale chovali promiskuitně, se vzrůstajícím počtem partnerů vzrůstá i pravděpodobnost, že získáte rizikový kmen HPV. Jenomže, do hry, vedle imunitního systému, vstupuje několik faktorů.

Zaprvé, jde o to, s kým budete mít sex. Pokud by šlo o lidi, kteří nespí na potkání s každým, tak je ta pravděpodobnost pochopitelně menší, než kdyby šlo o lidi s promiskuitním chováním. Lidově řečeno, rádodajka představuje větší riziko, než slušné děvče, které psychologickou manipulací oblbnete, aby se s vámi vyspala.

Zadruhé, záleží i na praktikách, které provozujete. Jak je z výše uvedeného textu vidět, některé praktiky jsou nebezpečnější než jiné. Např. orální sex přes umělou hmotu (prezervativ/rouška) je bezpečnější, než bez ní. Jenže to tak nějak potom není ono, že?

A zatřetí, nenašel jsem výzkum, který by prokázal že k nakažení se rizikovým kmenem HPV vždy stačí jeden styk. Neříkám, že by to nešlo, jen že jsem to nenašel vědecky potvrzené (ale ani vyvrácené). Z výše uvedených čísel bych soudil, že pravděpodobnost přenosu už během prvního styku je malá. Takže, pokud jste si v "pominutí smyslů za návalu hormonů" dopřáli sex na jednu noc, nemusíte nejbližších pár let omdlévat hrůzou z toho, jestli náhodou nemáte rizikový kmen HPV, který je prozatím v latentním stavu a není jak ho zjistit v horizontu oněch několika následujících let. Ovšem, pokud byste si dopřávali sex na jednu noc pravidelně, nebo si vybírali promiskuitní partnery, tak to už je jiná.

Proč (ne)používat kondom

Nechráněný styk je úplně jiný zážitek, než když použijete kondom. O tom žádná. Existuje však značně hloupé a nebezpečné zdůvodnění, které v různých obměnách zní zhruba takto: "pokud v ČR za rok 2011 přibylo 14 HIV pozitivních, je daleko větší šance, že mě přejede auto (707 za rok 2011), a tudíž používání kondomu prakticky nemá význam".

Problémy tu jsou dva. První je statistický. Uvedená interpretace faktů je snad tak špatně, jak jen to jde. Nárůst počtu nakažených nic neříká o jejich celkovém počtu. Navíc jde pouze o úřadům známé případy, nikoliv o skutečný stav věcí. Skutečný počet nakažených není znám. Stejně tak se z celkového čísla úmrtí vinou dopravní nehody nedá vyčíst, jak k ní vlastně došlo. Pro uvedenou úvahu je totiž rozdíl, zda byl sražen chodec, nebo zda se zabil řidič sám, např. o strom. A tak dále...

Druhým, a závažnějším problémem je naprostá ignorace možnosti šíření nemoci. Každá nemoc má svou pravděpodobnost, s jakou vás nakazí, když dostane příležitost např. nechráněným sexem. Ještě se ale na ní podílí i další faktory, zejména imunitní systém, počet lidí, se kterými máte sex a zda jsou nakaženi. Nicméně v první linii je významným faktorem to, jak často a s kolika lidmi máte nechráněný sex.

To, že jsou pravděpodobnosti nakažení takové, jaké jsou, je totiž významně dáno tím, kolik lidí se chová zodpovědně a svým zodpovědným chováním se snaží bránit šíření nemoci. Výše uvedené heslo však nabádá k nezodpovědnému chování, kdy máte parazitovat na zodpovědném chování ostatních. Protože za to, že se nenakazíte, za to vděčíte v prvé řadě těm, kteří jsou zodpovědní.

Je to stejné jako s očkováním. Když by se např. v 10-členném kolektivu naočkovalo 8 lidí, 2 lidé mohou vykřikovat do světa bludy proti očkování. Chrání je imunitní systém ostatních. Když se v dalším 10-členném kolektivu nenaočkují další 3 lidé, ještě pořád se dá situace v jednotlivých kolektivech nějak ustát. Tedy dokud jsou tam všichni zdraví, protože neočkovaní se nakazí rychle. A když se pak někde sejde 5 infikovaných, nenaočkovaných lidí s 2 byť očkovanými, tito očkovaní jsou pak pochopitelně vystaveni "větší dávce". A mohou se tak i oni dočkat zdravotních komplikací (pochopitelně v prvé řadě v závislosti na konkrétní nemoci).

Guru svádění

Zejména na Internetu se velmi dobře daří "zaručeným" návodům, jak dostat do postele (téměř) každou. Osobně je vnímám jako paralelu k léčitelství. A když je léčitel schopný slibovat vyléčení rakoviny, nevím, proč bych se neměl domnívat, že návody guru svádění jsou ve skutečnosti stejně spolehlivé - např. viz mýtus o svádění č. 5.

Nicméně, může se stát, že se najde takový člověk, který se na první pohled bude blížit úspěšnosti, kterou tito guru slibují. Pak mi ovšem přijde nanejvýš rozumné předpokládat, že se zajímá o ženy s promiskuitním chováním. Že to nezkouší na každou, ale třeba, aniž by si to uvědomoval, si vybírá takové ženy podle nějakého charakteristického rysu, který se naučil rozpoznat na základě zkušeností – předvýběr, kterou oslovit. A na první pohled to pak opravdu může vypadat, jako by skutečně dokázal do postele dostat každou. No, a jak bylo ukázáno výše, promiskuitní chování, zde na obou stranách, znamená zvýšené riziko.

Můžete se také setkat s názorem, že byste měli mít s potenciálním partnerem sex co nejdříve, abyste zbytečně neztráceli čas, pokud si nevyhovujete ve všem. A některým lidem to i může znít rozumně. Jenomže, je podstatně pravděpodobnější, že si spolu nesednete v něčem jiném, než v posteli – i když to se také může stát. Proto je lepší na sex nespěchat. Čím víc na něj budete spěchat, tím víc zvyšujete pravděpodobnost, že něco chytnete a stejně se rozejdete. Čím méně budete na sex spěchat, tím větší pravděpodobnost, že se jenom rozejdete. Ale zase to s nespěcháním nepřehnat, abyste se nakonec nerozešli kvůli nedostatku sexu;-)

Nicméně, pokud se vás snaží dostat do postele příliš brzy, bral bych to preventivně jako varovné znamení.

Trik je v tom, že na otázku, jestli jste něco chytili, můžete v nejbližších chvílích pravdivě odpovědět jenom slovem "možná". Proto je dobré se nad problematikou sexuálně přenosných nemocí zamyslet, aby to "možná" byla co nejmenší pravděpodobnost, a mohli jste si v klidu užívat příjemného sexu.

Seznam nemocí

• Sexuálně přenosná onemocnění pohledem gynekologa
• Common Sexually Transmitted Diseases
• Sexually Transmitted Diseases in Men
• Sexually Transmitted Diseases in Women

Prevence

Samozřejmostí je hygiena, necpat se prášky, které nepotřebujete, a neřídit se alternativními nesmysly, které poškozují zdraví.

Proti některým nemocem se můžete nechat naočkovat. Např. proti žloutence, nebo některým kmenům HPV (např. 6, 11, 16 a 18). Riziko sníží i kondom, můžete jít i do testů, ale hlavní zodpovědnost nesete vy osobně, koho si vyberete.

Základní pravidlo bezpečného sexu je
spát se stálým, věrným partnerem.

...tak si dávejte pozor při výběru partnera a na jeho zájem o vás. Čím více vás to spolu bude bavit, tím menší šance, že budete vyhledávat sexuální uspokojení i jinde.

Mimochodem, pokud darujete krev, tak vám udělají některé testy zdarma. Plus pro stydlivější - nemusíte vysvětlovat, proč je chcete. Každopádně, máte-li podezření, tak si namísto toho nechte udělat testy regulérně.

Obrázek: HPV z http://www.med-ars.it/virus.htm Pokud chcete vidět, jak to vypadá na kůži, dejte si vyhledat HPV jako obrázek na Google. Ale upozorňuji vás předem, že mnoha lidem to může přijít víc než jenom nechutné.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Představte si situace, kdy žena, která má o vás osobní zájem, vás opakovaně někam zve. Možná byste si řekli: "super, mám vyhráno, můj přístup na ni funguje". Ale chyba lávky, je tu jeden skrytý háček, přímo zásadní.

Neříkám, abyste jí účelově odmítali rande, ale abyste si uvědomili následující: pokud jí vždy kývnete na navrhnutý termín, pokaždé se jí dostane toho, co chtěla. A i když to oba takhle nemyslíte, následkem bude, že se po čase dostaví nuda. Není v tom žádná výzva, ani troška nejistoty, jestli se uvidíte v navrhovaný termín. Prostě jen očekávaná nuda z předem jistého výsledku.

Lidé s lehkým srdce opustí to, čeho se jim dostalo bez námahy, např. beze stresu z očekávání, zda nebudou odmítnuti. V opačném případě se snaží, aby o to nepřišli.

Obecně řečeno jde o to, že pokud nezažije zklamání z prohry (odmítnutí), a nemusí mu čelit, tak si nemůže vychutnat výhru. Zkuste se třeba zamyslet nad svým chováním u počítačové hry, která vás opravdu bavila. A jak často to vypadalo, že vás počítač porazí, nebo vám alespoň připravil horké chvilky.

Pokud máte volného času, že nevíte co s ním, neodmítejte její pozvání. Máte o ni přece zájem. Zkuste jí místo toho sem tam navrhnout jiný termín. Dělejte to ale nepravidelně, aby se nedala odvodit závislost, kterou by se dokázala naučit. Je to sice divadlo, ale preventivní vůči možným následkům. A jestli volného času až zase tolik nemáte, tak to neřešte, protože vás okolnosti stejně sem tam donutí udělat protinávrh jiného termínu.

Těšíte-li se na rande s ní, zrovna si pro sebe přehráváte, co jí řeknete, až jí zavoláte, a najednou zjistíte, že vám srdce buší rychleji než obvykle. Zvýšený krevní tlak a zrychlený tep jsou efekty, které může způsobit dopamin působením na sympatický nervový systém. Pro nás je zajímavé to, že dopamin je spojen s očekáváním odměny [153] – že se s ní seznámíte, že přijme vaše pozvání na rande, atd. Ale může se jednat i o těšení se na dobré jídlo, nebo o vznik herní, či drogové závislosti. Laicky řečeno, v mozku existují neurony, které vytvářejí potěšení z výhledu na odměnu [154] a stimulují vás tak k jejímu dosažení [153]. Což vám mj. umožňuje si zracionalizovat, proč se např. snažit o bývalou, která vás odmítla. Článek pochopitelně platí vice-versa i pro ženy.

Ovšem pozor, jakmile se dosažení odměny příliš komplikuje, např. přináší příliš mnoho nejistoty, stresu, zklamání, apod., odměnou, tj. novým cílem, se velmi pravděpodobně stane opuštění snahy dosáhnout starého cíle. Třeba odměna rozchodem za nevěru. Ale co se stane doopravdy, to záleží na dalších faktorech. Jako příbuzné téma, viz mýtus o svádění číslo 9.

Přijde-li vám využití znalosti dopaminu jako vyloženě manipulativní taktika, kdy nebudete sami sebou, nezoufejte. Není to zase tak žhavé. Mechanismus odměny totiž působí i na vás. Snažíte se přece o něco, ne? A to, že vás neurony stimulují k dosažení cíle, neznamená, že vás stimulují výhradně k použití chladné logiky. Klidně vás doženou i k tomu, abyste se zachovali spontánně, třeba i navzdory logice – abyste projevili, co cítíte. Proto to se schopností ovládat se není vždy tak jednoduché. Pointou je, umět se ovládat natolik, abyste si zbytečně nešlapali po štěstí.

Celé to pochopitelně souvisí i s učením, aneb jak mozek natrénujete, že vám něco nového přináší potěšení. Dopamin se podílí na regulaci kognitivních funkcí [153]. A tady se nám skrývá změna našich preferencí v čase, aplikování znalostí a učení se. Něco tedy pro nás může ztrácet na přitažlivosti, jak to pro nás přestává být nové, a pro něco jiného to platit nemusí. Např. nervozita z pozvání na rande s počtem úspěšných pozvání klesá, zatímco sex pro nás zůstává vzrušující záležitostí na podstatně delší dobu.

Vysvětlení můžeme hledat i v tom, že při sexu, na rozdíl od oslovení, dochází mj. k fyzické aktivitě. Zvýšená fyzická aktivita zvýší hladinu endorfinů a endorfiny způsobí, že se uvolní více dopaminu.

Obrázek: Carmen Electra si říká, "tak už zvoň, proč sis bral číslo, když nevoláš", ve filmu Sexuální praktiky pozemšťanů.

PS: Stejný princip platí i pro plánování odstupu, než ji pozvete na rande. A také už byste měli chápat, proč jí nemáte říkat, že zavoláte.

PPS: Ještě jedna malá, praktická poznámka. Konzumenti kokainu a amfetaminu zažívají uměle navozený, pro ně blažený stav z očekávání dávky. Pochopitelně to neplatí pro drogu samotnou, ta může přinést i otřesný zážitek namísto blaženého. Ale zpět k věci, dopamin posiluje vytvoření návyku určitého chování (směřujícího k dosažení odměny). No, a kromě uvedených drog lze jeho hladinu ovlivnit i dalšími způsoby. To kdybyste se chtěli zamyslet nad tím, zda by někteří lidé nemohli opakovaně chodit např. na léčitelské meditace za účelem zvýšení bioenergie, např. nejen z důvodu neznalosti alespoň středoškolské fyziky (odpadní teplo a zákon zachování energie).

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook