Showing posts with label fyzika. Show all posts

Tento článek je polopatickým vysvětlením toho, o čem jsem psal v článku Alternativní dodávky energie.

Lidské tělo je mnohobuněčný organismus. Buňky potřebují ke svému životu energii. Tu získávají rozkladem adenosintrifosfátu – ATP. ATP je tedy palivo. Přesněji řečeno, je to palivový meziprodukt. Primárním palivem lidského těla jsou totiž cukry, tuky a proteiny (zkrátka jídlo). Jejich rozkladem mj. vzniká právě adenosintrifosfát, který představuje životní energii buněk.

Aby mohla buňka přežít, musí se nacházet v určitém teplotním rozmezí. Tepelná energie lidského těla vzniká chemickými pochody basálního metabolismu. Pochopitelně je tepelný výkon těla omezený, a proto např. v zimě vyhledáváme vytápěné místnosti. Ve fyzikálním slova smyslu, člověk se ještě dokáže zahřát prací svalů. Např. když si v zimě zacvičíte, abyste se zahřáli.

Třetí energií lidského těla, je elektrická energie. Ta je všudypřítomná a ovládá např. jak kontrakce svalových vláken, tak se podílí i na vypuzení insulínu z pankreatických beta buněk.

Společnou vlastností všech výše uvedených energií je to, že je lze změřit v SI jednotkách. A zároveň je lze nezávisle prokázat, aniž by bylo nutné v jejich existenci věřit.

Možná už jste někdy slyšeli o Reiki, čakrách, bio-energii, negativní a pozitivní energii, zemské energii, vitální energii, virgulí měřených energiích, orgonitu a jiných energiích, které s vědou nemají vůbec, ale vůbec nic společného [96, 146]. Tedy kromě toho, že vás matou překrouceným významem fyzikálního pojmu. Jsou tedy opakem výše uvedených, vědecky prokázaných energií.

Nemohu si pomoci, ale pseudovědecké energie vidím jako nebezpečné a nemorální. Nebezpečné jsou v případě, že ten, kdo je propaguje, v jejich existenci skutečně věří. Takovému člověku chybí hranice, za kterou by už nešel, aby někomu neublížil. V jeho světě totiž aplikuje správný postup. Jenže ten je v reálném světě špatný. Je založen na špatných předpokladech.

Občas se lidé cítí špatně, cítí že mají málo energie. To může být zapříčiněno např. špatnou stravou, nebo chronickým stresem. Nebo se cítí naopak. Každopádně pocit, že je člověk plný energie, vůbec neodpovídá fyzikálnímu úhlu pohledu. Je to jenom pocit, který způsobuje zvýšená hladina některých neurotransmiterů.

Nevidím jiné vysvětlení, než že tohoto jevu zneužívají lidé, kteří pseudovědecké energie propagují, ale zároveň ví, že neexistují. Jednoduše řečeno, takoví lidé svým klientům vědomě lžou. Manipulují s nimi. První trikem, se kterým se setkáte, je Cold-Readingový trik Otevřená mysl.

Z pohledu studia sociálního inženýrství je zajímavé sledovat, jak vědomi si podvodu na svých klientech, hlásají, že podvod není špatný, protože pomáhá. Na to nemohu než říci, že i milosrdná lež je zkrátka lež. A že vaše další jednání založené na lživých informacích může mít katastrofické následky. Například, když vás s léčbou dožene do náruče člověka, který skutečně věří v pseudovědecké energie.

Někdy se můžeme setkat ještě s tvrzením, že pseudoenergie doposud nebyly vědou pouze jenom prokázány. To je výmluva. Pro laika je to tvrzení, které si není nikdy schopen sám ověřit. Vězte tedy, že popsané, vědecky ověřené energie lidského jsou dostatečně známé. A koncept pseudovědeckých energií do nich nikterak nezapadá. Domnívat se tedy, že je věda někdy prokáže, vidím jako naprosto neopodstatněné.

Pseudovědecké energie jsou lákavé svými iluzorními vlastnostmi, tajemností, mnohdy překvapivými zážitky ze seancí, ale hlavně možností stát se expertem i bez znalosti fyziky a vědecké medicíny.

Tragédií vědy je, že krásnou hypotézu skolí ošklivá fakta – Thomas Huxley

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

Potřebujete vykopat studnu, poradit se s osudem, anebo se snad zbavit špatné energie? Proutek, virgule i kyvadlo jsou léta používané nástroje, které vás v tomto nezklamou. Záleží jen na tom, zda jim skutečně rozumíte a čeho s nimi chcete dosáhnout.

Chevreulovo pendulum

Na konec zhruba 20 cm dlouhé nitě přivažte předmět zhruba o váze školní gumy. Druhý konec nitě uchopte palcem a ukazováčkem. Pozvedněte je do výše tak, aby byl přivázaný předmět ve vzduchu, držený pouze nití. Budete-li to chtít předvádět slečnám, lze to udělat i se šperkem zavěšeným na řetízku. Šperk však musí být dostatečně těžký vůči váze řetízku. Jenom jí to pak nezapomeňte vysvětlit, aby z vás byl ten "správný druh astrologa";-)

Uveďte zavěšený předmět do klidu. Jakmile je v klidu, začněte si představovat, jak se pohybuje dopředu a dozadu, pak zleva doprava a nakonec jak opisuje kruh. Ale nehýbejte při tom rukou, pouze si kyvadlo představujte v pohybu. Po nějaké době se začne hýbat.

Zatím jsem se setkal pouze s dvěma lidmi, kterým se předmět nezačal pohybovat už chvíli poté, co si ho začali představovat v pohybu. A to se nakonec ještě ukázalo, že stačilo počkat, případně prodloužit délku zavěšení. Poměru vah obou částí kyvadla hraje roli.

Michel-Eugene Chevreul byl francouzský chemik, po kterém je popsaný jev pojmenován – Chevreulovo pendulum. Roku 1833 dokázal přijít s vědeckým vysvětlením, na rozdíl od bludařů kteří ještě dnes věří tomu, že jde o projev paranormálních sil a alternativních energií. Ve skutečnosti jde o projev ideomotorického efektu.

Ideomotorický efekt

Kyvadlo se nepohne z jiného důvodu než z toho, že s rukou pohnete. Trik je v tom, že si neuvědomíte, že jste s ní pohnuli. Pohnout s rukou znamená vyvolat kontrakci svalů. Zjednodušeně řečeno, sval se sestává z inervovaných vláken. Vydají-li motoneurony povel k pohybu, změní se akční potenciály, vyloučí se množství acetylcholinu, dojde k difúzi iontů sodíku, depolarizuje se svalová membrána, uvolní se ionty kalcia, dojde ke stahu a absorbují se ionty kalcia, čímž dojde k ukončení stahu.

Ale jak už víte, jako pravidelní čtenáři mého blogu, je třeba se nejen ptát, co se stane, ale také v jakém rozsahu se to stane. To znamená, kolik acetylcholinu, kolik iontů sodiku a kalcia? Uvolní se jich právě tak málo, že dojde jenom k mikrostahu. To znamená, že se ruka pohne, ale vy to bez pomůcek, tj. pouze svými smysly, nedokážete zaznamenat.

Efekt je natolik silný, že vás může svést i k víře, že se skutečně jedná o vliv nějaké alternativní energie. Konec konců, vždyť kyvadlo přece sami držíte ve své vlastní ruce, sami jste si ho vyrobili a nikdo na vás nic nehrál. Nevíte-li nic o ideomotorickém efektu, stojíte před záhadou, kterou selským rozumem jen tak nevyřešíte. Jinými slovy, jste ideální oběť podvodníků.

Jak od sebe poznáte člověka, který by věřil, že s kyvadlem skutečně detekuje nějakou energii, od podvodníka, který ví, jak s kyvadlem hýbat úmyslně? Neprohlédnete-li některý z dalších podvodníkových triků, nepoznáte je od sebe.

Pavlovův reflex

Když Ivan Pavlov ukázal psům jídlo, začali slintat. Když uvidíte před sebou široký, dlouhý pruh asfaltu s bílými malůvkami, také zbystříte, jestli po něm náhodou nejede auto. Nejde ani tak o projev kritického myšlení, jako o projev automatické reakce mozku na nějakou situaci. Mozek je zkrátka neuronová síť, která se časem natrénovala slintat před jídlem a koukat po autech.

Kde si myslíte, že spíš najdete pramen vody? V zeleném lese, anebo na vyprahlém písku? V zeleném lese, napověděli vám to různé indicie. Existuje spousta indicií kde hledat pramen – např. sklon svahu, či bujnost vegetace. Důležité je uvědomit si, že budete-li často chodit na taková místa, existuje možnost, že se podvědomě naučíte takové indicie rozpoznávat, aniž byste si to uvědomili. Úplně stejně jako se psi naučili slintat, když viděli známky toho, že dostanou jídlo.

Hledání vody s proutkem

Teď už víme, jak naučit svůj mozek, aby našel vhodné místo, kde by mohla být voda. A také už víme, jak s mikrostahy pohnout s proutkem, abychom to ani my sami nepoznali. Z technického hlediska ještě hraje roli, jak chytneme proutek do rukou. U kyvadla musíme dodržet poměr hmotností, u proutku musíme zajistit labilní polohu – stejně jako u virgulí. Nesmí se nám v ruce viklat jen tak, ale až si to představíme.

Podvodník pohne s proutkem sám. Přímou představou toho, jak se proutek pohnul, dá svým motoneuronům signál, co mají udělat. Ale u člověka, který bude věřit, že vodu cítí, se uplatní asociace. Bude mít asociováno, že se proutek pohne tehdy, bude-li u pramene. A u pramene bude tehdy, zaregistruje-li jeho mozek dostatek indicií. Což klidně zaregistruje, aniž by si to on sám uvědomil. Např. jeho oči uvidí výrazně hustý trs trávy. To spustí představu, že tady je voda, a proto se proutek pohne. A tato představa pohybu proutku dá signál motoneuronům, které právě proutkem pohnou – vyvolají mikrostahy.

Nutno ovšem dodat, že pohnout s proutkem chce větší kumšt než rozkývat Chevreulovo pendulum. Alespoň když jsem to zkoušel. Virgule si vyžádaly "střední dávku kumštu". Princip byl pochopitelně stejný. Vědomý stah mi šel nejlépe zamaskovat u virgulí.

Proutkem, kyvadlem i virgulí se totiž dá hýbat i bez mikrostahů. Ale na rozdíl od ideomotorického efektu si lze vědomých stahů všimnout pouhým okem. Celý trik pak spočívá v tom, že lidé, kteří jsou líní kriticky uvažovat, si takových věcí vůbec nemusejí chtít všímat. Nejlépe, když si objednají měření na dálku... to už si pak nevšimnou opravdu ničeho. Ach, můj bóže...

Kvantové bludy

Kvantová mechanika, Heisenbergův princip neurčitosti, chaotické systémy… Věda zná spoustu zajímavých věcí, u kterých ale obyčejný člověk jenom mlhavě tuší, o čem je vlastně řeč. Není to nic triviálního. Abyste přesně a konkrétně věděli, o čem se mluví, musíte k tomu mít odpovídající vzdělání. A právě toho zneužívá pseudověda.

Když si to řekneme polopaticky, třeba na příkladu kvantové mechaniky, věc se má takhle. To, že vy nerozumíte kvantové mechanice, to ani omylem nedokazuje, že má pseudovědec pravdu. Tak se nenechte nachytat, až vám bude tvrdit, že vědci objevili něco, co prý s jeho bludy souvisí!

Pseudovědci své bludy obhajují řečmi, ve kterých používají vědecké výrazy. Šíří bludy a spoléhají se na to, že když tomu sami nerozumíte, tak že je nebudete kritizovat. Třeba když vám řeknou, že se s proutkem musíte naladit na kvantové pole vody, a dají vám k tomu odkaz na vědecký článek o kvantovém modelu vody. Je to jako integrativní medicína – úmyslná kombinace bludu s vědou, aby blud vypadal věrohodněji.

Léčení

Když vám proutkař na zahradě nenajde vodu, celkem nic se neděje. Ale horší to je, když se vás budou snažit léčit na základě sebeklamu posíleného ideomotorickým efektem. Stejně jako může být vodní proutkař natrénován vnímat indicie o přítomnosti vody, proutkař léčitel bude hýbat proutkem na základě nějakých svých momentálních dojmů. Co léčitel uvidí a jaké dojmy to budou, to už může být v rozsahu znalostí získaných s titulem MUDr. vědecké medicíny, který tímto považuji za profesionálně a eticky zneužitý, až po naprosté fantasmagorie lidí, kteří o tělu neví zhola nic a vychází pouze z pozorování svých "pacientů" a "odborné četby".

Pokud by se jednalo o podvodníka, lze očekávat, že ten se bude alespoň snažit držet zpátky, aby vás nedostal do nemocnice. Sám dobře ví, že se dopouští podvodu, byť mu ho jen těžko dokážete. Nemá důvod zbytečně riskovat. Půjde-li však o věřícího v moc proutku, ten žádné zábrany mít nebude, protože to podle něj funguje a v jeho světě dělá správnou věc.

Podvodník nebo věřící?

Ideomotorický efekt je natolik přesvědčivý, že si můžete klást otázku, s kým jste se to vlastně potkali. Tak si uvědomte, že výše uvedené informace jsou volně dostupné [96, 136]. Nejde o žádné tajemství ani o věc známou teprve posledních pár let. A stejně tak nejde opomenout, že neexistuje přijatelné fyzikální vysvětlení proutkaření, virgulí, ani kyvadel ve službách slibů esoteriky.

Osobně pochybuji, že by některý z proutkařů nebyl konfrontován s výše uvedenými fakty.

Obrázek: "Zeptejte se na něco ducha ze staré Atlantidy", ptá se Brian v druhé epizodě ScamSchool.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

• Das Lexikon
• Dý Lávstory
• Dý Teory
• Mein Abschluß, Part I: BlitzTemperatur
• Mein Abschluß, Part II: Zeppelin
• Mein Abschluß, Part III: Anderes
• Schluss

Das Lexikon

Nejprfe si prosfištíme slófička. Opakofala po mně:

• alfa sameček – sameček, který dokáže sbalit nejméně 90% všech žen, ne-li rovnou všechny
• Boleslaf Motoren Werke – automobilka vyrábějící supr kchár, fikce, davová halucinace?
• Bůrbon – bezva pití, připravuje se pomocí Sava, technického lihu a trestě
• dilema – existenční problém alfa samečků, jak se rozhodnout
• eshábéčko – velmi efektně vypadající žena, no prostě kus
• feromon – postřik lásky na krásky
• flaška – lahev
• fmetle – metalíza
• mozek – fyziologický orgán, který podle vědecké medicíny upadá do hypoglykemického šoku, nemá-li dostatek glukózy (cukru)
• nahlínách – hliníková kola
• pako – frustrovaný, nezajímavý chlapík
• podfuck – prostředek, jak s někým vyjebat; pro méně drsné vyjadřovatele a zvrhlejší povahy je to prostředek, jak někoho očůrat
• spešl retardér – extra vyvýšený retardér na vozovce, který je broušen sníženými podvozky příslušně vytuněných kchár
• stár – představitel hlavní role
• supr kchár – auto ideálních vlastností
• tunitel – sameček provádějící tunning supr kcháry
• vytunit – zvýšit už beztak ideální vlastnosti supr kchár

Dý Lávstory

Bylo nebylo, alfa sameček se rozhodl vyvézt eshábéčko na projížďku. Krok číslo jedna, vybrat ten správný supr kchár made in Boleslaf Motoren Werke, fmetle, nahlínách. Jde o tzv. audio-vizuální stimulaci – mozku eshábéčka se zprostředkuje takový obrazový a zvukový vjem, který ji ovlivní. Krok druhý, vytunit. První ho napadlo palivo.

Nejprve vzal palivo pro sebe, aby mu to řácky myslelo. Dal si enerdžy drink s ženšenem, taurinem a glukuronolaktonem. Samozřejmě bez cukru, aby měl jeho mozek dostatek energie – páč to psali na plechovce a říkali v reklamě.

Poté, inspirován vojenským programem, se zaměřil na dihydrogen monooxidu. Tuhle mu nabízeli super extra balení jen za pár stovek. Jeho přidáním do paliva se totiž dá zvýšit výkon motoru, jak se ukázalo za Druhé světové války u stíhaček. Akorát by samotná voda ve výškách zmrzla, tak je nutné přidat alkohol a tím vytvořit nemrznoucí směs. A tady alfa samečka potkalo dilema – tu flašku Bůrbonu měl naplánovanou na jiné účely...

Naštěstí náš alfa sameček není žádné pako a tak si pomohl nápadem přímo od podlahy. Snížil podvozek. Takže vlastně zabil dvě mouchy jednou ranou – přeci jen nějak přivytunil, a ještě zabránil mrznutí ve výškách. Nějaký rýpal by třeba namítnul, že bude mít problém u některých spešl retardérů. Ale to jsou jistě jen závistivé řeči neznalého, protože po městě přece eshábečko vozit neplánoval...

Navíc, náš sameček není sanitka, aby bylo pro jeho misi kritické, když nějaký živý retardér postaví na hlavní silnici neživé retardéry zvíci hradní stěny.

A tak sameček tunil a tunil... A než stihl přestříkat vnitřek feromony, dostal nápad, co ještě vytuní – nahustí si kola inertním plynem.

Dý Teory

Nuže, přikročme k teoretickému úvodu. Stručně řečeno, inertní plyn zásadním způsobem vylepší vlastnosti vozu. Je to díky jeho vlastnostem, konkrétně tomu, že je inertní. Kam se na něj hrabe nertní sloučenina jako vzduch (nertní podle vzoru metadioxin Jima Hackera). Hustitel by to v testamentu o výhodách inertního plynu zformuloval asi takto:

Pneumatiky, nahuštěné tímto plynem, Vám zajistí pocit větší jistoty a bezpečnosti při provozu vozidla, stabilním provozním tlakem, čímž se zvyšuje životnost pneumatik, tedy vyšší kilometrový výkon, a to především u nákladních pneumatik, a zlepšuje se komfort jízdy.

Hlavní stár inertních směsí je plyn zvaný dusík*. Určitě si přečtěte o setkání tvrzení propagátora inertních plynů do všech pneumatik s odborníkem [165]. Mně to připomíná aféru ukradené Findejsovy vzducholodi plněné nehořlavým plynem. Stručně, prodávané inertní směsi jsou založeny na dusíku od 78% a směsi dalších plynů. Já bych zde dal příležitost vědeckému poznatku, že vzduch sám o sobě obsahuje 78,08% dusíku. Úplně konkrétně, vzduch obsahuje 78,08% dusíku, 0,93% argonu a stopové množství dalších inertních plynů. Když to sečtete, ~79% toho, co dostanete do pneumatiky huštěním obyčejného vzduchu, je inertní směs.

Ó milý čtenáři, pomni na tomto místě síly lidské hlouposti a věnuj 5 minut pietního ticha kupcům 80% inertní směsi.

*Inertní znamená, že se plyn cudně zdrží chemických reakcí:o) Ale vocaď pocaď. Háček je v tom, že dusík se ve skutečnosti může účastnit chemických reakcí. Příkladem může být život sám – např. bakterie, dusík a úrodnost půdy jsou spolu úzce provázané. V průmyslovém světě viz produkce amoniaku Haberovým procesem. Jenomže, na druhou stranu, dusík tvoří 78,08% atmosféry. Takže v atmosféře se chová netečně – nereaguje. Kdyby reagoval, tak by ho v ní logicky nebylo takové množství. Je to o úhlu pohledu. No, a protože pneumatiky nehustíme zahradní prstí s dešťovkami, ředkvičkami, atd. tak zde budeme pro naše účely uvažovat onu nereaktivní stránku dusíku.

Tak, a teď už si představte, že patříte do stáje Nascar nebo F1. Zde je vaším cílem zajet čas lepší byť třeba o zlomek sekundy. A na rozdíl od běžného provozu k tomu máte i podmínky ve formě speciální dráhy. Takže jednou z možností, jak přispět k dosažení lepšího času, je navrhnout speciální pneumatiku, u které budete její životnost obětovat na lepší jízdní vlastnosti. Tím pádem přichází na řadu výpočet tlaku v pneumatice a její deformace.

Trik s huštěním takových pneumatik dusíkem je v tom, že se to dá lépe spočítat než u vzduchu. Mít tam jenom dusík, počítáte homogenní prostředí, na rozdíl od vzduchu, kde kromě několika plynů najdeme i vlhkost. A právě vlhkost dělá největší problém, protože se dostatečně přesně neví, kolik by jí tam vlastně bylo. Tolik k praktickému významu dusíku v racingu.

Mein Abschluß, Part I: BlitzTemperatur

Na první pohled se zdá být nejrelevantnějším argumentem minimalizace změny objemu či tlaku nahuštěné pneumatiky vlivem změny okolní teploty. Jo, si jako frčíte po rozpálené dálnici za horkého letního dne a najednou vám lokální změna klimatu ve formě bouřky deštěm ochladí okolní vzduch.

Und, protože výtržnost (tvrzení z kontextu hodnot) je nehezká věc, položil jsem si otázku: jak moc se objem či tlak pneumatiky může změnit?

V podstatě se pohybujme na území triumvirátu T jako teplota, V jako objem a p jako tlak.

Nejprve se podíváme, jak jsme na tom s koeficientem teplotní expanze. Koeficient expanze vzduchu při 0°C je 0,00367 a u 100°C je 0,00268. Dusík má při stejné teplotě 0,00271. Rozdíl je tak malý, že nám nepřináší žádnou znatelnou výhodu dusíku oproti vzduchu. V máme za sebou, jdeme na p.

Použijeme Van der Waalsovu rovnici, která nás nenutí uchýlit se k ideálnímu plynu, a která dává dohromady tlak, objem i teplotu.

(p + n²*a / V²)(V − n*b) = n*R*T

R je univerzální plynová konstanta, V objem náplně pneumatiky, T teplota, p tlak a n je látkové množství náplně pneumatiky. Ohledně V a n použijeme molární objem, Vm=V/n. Čímž dostaneme:

(p+a/Vm²)*(Vm-b)=RT; R= 8,3144 J/K*mol

Koeficienty pro vzduch:
a=1.3725
b=0.0372
Vm=kyslík má 14 cm³/mol, tak vzduch dáme 16,64 cm³/mol

Koeficienty pro dusík:
a=1.370
b= 0.03870
Vm=17.3 cm³/mol

Konstanty Vm, a a b můžeme substituovat na konstanty k1 a k2. Tím dostaneme:

(p+k1)*k2=T*R

Čímž pro rozdíl teplot ∆T=T1-T2 dostaneme vztah pro rozdíl tlaků p1 a p2:

(p1+k1)*k2-(p2+k1)*k2=∆T*R, který lze zjednodušit na:

p1-p2=∆T*R/k2; přičemž R/k2=R/(Vm-b) = 0,5007 pro vzduch a 0,4817 pro dusík


Takže jestli jsem nepoužil špatné hodnoty, anebo to prostě blbě nespočítal, ani rozdíl tlaku nebude takový, abyste to vůbec poznali. Možná při pneumatikách, rychlostech a povrchu Nascar, nebo F1. Ale tam si stejně tipuju, že by to přesvědčivě nepoznal pilot, ale senzory. Takže jestli jsou čísla správná, pozorované lepší jízdní vlastnosti vašeho BMW nejsou efektem inertního plynu, ale efektem subjektivní validace. Anebo prostým následkem toho, že huštění inertního plynu doprovázela nějaká oprava (např. nový ventilek, ošetření ráfku), anebo že podmínky testu nebyly stejné. Případně ještě může jít o sebe naplňující se proroctví. Aneb že prostě jedete jinak, protože se s pocitem inertního plynu v gumách chováte jinak.

Mein Abschluß, Part II: Zeppelin

Aby objem či tlak nebyly jedinými lákadly, přidalo se k nim lákadlo nižšího valivého odporu. Logicky lze usoudit, že se jedná o úlohu minimalizace styčné plochy gumy s vozovkou. Páč že by inertní plyn měl vliv třeba na zavěšení kol, nebo materiálové vlastnosti gumy, to se mi fakt nějak nezdá.

První krok k minimalizaci plochy je takový tlak, aby se nám guma nedeformovala. Jak se lidově říká, nejezděte s podhuštěnými gumami*. Vzhledem k hmotnosti vozidla a pevnosti gumy je tu ovšem nějaký limit, na kolik lze plochu zmenšit. Dále už bychom totiž museli postupovat ala grof Zeppelin. Alias nahustit inertním plynem lehčím vzduchu. Což nám ovšem zřejmě nevyjde kvůli maximálnímu možnému množství, které můžeme nahustit.

Příkladem, Zeppelin NT váží 1000 kg při objemu 8225 m³ hélia. BMW Fóbia HTTP/1.2 má pohotovostní hmotnost 1055 kg. Snad kdyby zanikla potřeba průjezdu tunely, tak by se dala přidělat přídavná, héliem vytuněná nádrž na střechu. Teda, jen co by se tunitel vypořádal se stabilizací proti bočnímu větru a vypočítal si objem, vzhledem k aktuální hmotnosti vozidla, tak, aby měl pořád dobrý záběr pohonu přes kola, včetně efektu na řiditelnost. Třeba na mokrém povrchu. Či-li, dosažení použitelně nižšího valivého odporu vlivem inertního plynu mi stále zůstává záhadou.

Je to ovšem škoda, protože kdyby byl tunitel natolik clever, že by se mohl účastnit letového provozu, neřekl bych proti takovému huštění ani pumpička. Přece jenom, když Super Hornet startuje, nebo přistává, na palubě USS Ronald Reagan, jde o prudkou změnu tlaku a teploty. Ale on by jako příklad stačil i třeba Boeing 747 na normálním letišti, kdy také dochází k extrémní zátěži na pneumatiky. Pneumatiky letadel dokonce mívají i speciální pojistky, které je při přehřátí kontrolovaně vypustí, aby se omezila pravděpodobnost, že to dopadne jak s Concordem na De Gaulově letišti (kdy se kus roztržené pneumatiky, byť z jiné příčiny, dostal kam neměl).

U letadel je zátěž na pneumatiku natolik velká, že se výše vypočítané rozdíly vyplatí nezanedbat – na rozdíl od provozu běžného BMW, kde jejich zanedbání umožňuje rychlost a hmotnost vozidla, včetně maximální možné změny teploty okolí.

*Nedávno jsem v TV viděl jakousi motoristickou vsuvku, co dělat, když zapadnete s autem v lese ve sněhu. Prý máte upustit kola, aby se pneumatiky zdeformovaly do větší styčné plochy vzorku se sněhem. No, já nevím. Ale mysleli to asi dobře. Otázkou totiž je, kolik lidí by kvůli takové radě zůstalo v lese se zapadnutým autem, které bude mít po takovém úkonu ještě navíc de-facto vypuštěná kola. A související otázkou je, kdo jezdí se svým BMW tam, kde na to jeho přibližovadlo nemá?

Mein Abschluß, Part III: Anderes

Když jsem ještě tápal ve vzdušných tmách, ještě v dobách, než jsem spatřil světlo plynů inertních, setkal jsem se na své cestě s následujícími tvrzeními, která jsem v předchozích odstavcích nerozebral. A tak zajímavá byla, až jsem jinak nemohl, než se o ně s vámi podělit.

• Pneumatiky drží tlak – podle testu NHTSA [166], pneumatiky plněné vzduchem měly únik 24,1 kPa, dusíkem 15,2 kPa. Takže, kdo si hustí gumy např. na 2,2 baru, tj. 220 kPa, tak to je opravdu zásadní rozdíl čtyř procent na únicích 11 a 7 procent. Test probíhal po jeden kalendářní rok.


• Vyšší životnost pneumatik – pokud vím, větší část pneumatiky je venku a tedy není s inertním plynem ve styku. Tak nechápu, jak dosáhnu větší životnosti pneumatiky. Ale tohle viz [165] a Zeppelin efekt (který by měl přispět k menšímu obrušování pneumatiky). Mimochodem, obrušování je o dost rychlejší proces než oxidace.


• Rychlost změny teploty plynu oproti rychlosti změny teploty okolí. Inertní plyn je od okolí izolován jak vlastní pneumatikou, tak kovem, na kterém je pneumatika nasazena, a který je navíc ochlazován pohybem vozidla*. Díky tomu se teplota náplně pneumatiky nebude ani zdaleka měnit stejně rychle jako se mění teplota okolí. Tento fakt opomněli soudruzi inertní hustitelé ve svých úvahách zmínit.
  
  *Další komplikácio je zahřívání pneumatiky třením o vozovku, případně ještě odpadním teplem motoru... A pak ještě zauvažujte, kolik z tohoto tepla ohřeje plyn uvnitř pneumatiky... no, a tak nám vyvstává ono nejapné podezření, že to uvnitř nebude závislé pouze a jen na teplotě okolní.


• Pneumatika plněná vzduchem může způsobit něco strašného. Jo, nekecám, tímhle také zkusili přesvědčovat. Pneumatika plněná vzduchem totiž obsahuje kyslík, prach, olej a vlhkost. Bylo upozorněno, že kyslík podporuje hoření. Na rozdíl od dusíku. Inu, o tom žádná.
  
  Když se přesvědčuje už i takovými argumenty, tak bystřím, jestli náhodou nejde o nějaký podfuck. Jako třeba, že předmět doličný tak nějak nesplňuje předkládané sliby, popř. že se jeho existenci dokonce ani nedaří objektivně prokázat jako třeba u léčitelské bioenergie.
  
  Tak nějak mi to připomíná jednu oblíbenou manipulativní techniku. Injektujeme, či využijeme stávající, strach a zároveň nabídneme k prodeji náš produkt, který slibuje odstranit důvod obav...

Schluss

Že inertní plyn někomu zajistí nějaký pocit, s tím bych souhlasil. Konečně, pocity jsou subjektivní a tou správnou prezentací lze docílit té správné atmošky. Bi-la kaifa [4].

Hledat u běžného ježdění specifické důvody pro inertní plyn,
které existují např. u F1 a F/A-18, to je nesmysl.

Obrázek: Záběr z filmu The Beverly Hillbillies na řácky vytuněnou kchár.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

1. Vědomí, nevědomí a podvědomí
2. Mýtické nevědomí
3. Kolektivní nevědomí
4. Prokazatelnost existence kolektivního nevědomí
5. Čtení, zápis a uchování informace v kolektivním nevědomí
6. Zřízení přístupu ke kolektivnímu nevědomí
7. Aktivace podprogramu
8. Subprostor
9. Boží zásah
10. Neuro-lingvistické programování (NLP)
11. Kopírování rysů úspěšných lidí
12. Závědomí
13. Audiovizuální stimulace
14. Léčitelské bludy
15. Krutost léčitelských bludů

Nevědomí a podvědomí bývá přisuzován velký vliv na rozhodování člověka. Jestliže znáte ty správné akce, můžete docílit kýžených reakcí daného člověka, protože on se pak rozhodne na úrovni podvědomí a udělá, co po něm chcete. Ani si neuvědomí, že vám podlehnul. Představte si, pánové, že byste znali pár univerzálních frází, díky kterým by vás žádná neodmítla. Že byste znali něco, díky čemu by ženy vyhledávaly vaši společnost, aniž by vlastně věděly proč. Jen by měly pocit, že jste prostě úžasní. No, nebyl by to nádherný návod, jak sbalit každou, které by se vám zachtělo, kde chcete a kdy chcete? Inu, byl. A také se tato představa velmi dobře uchytila. Ano, správně. Realitou bych to opravdu nenazval.

Maskování bývá různé. Někdo vás zkusí ohromit odvoláním se na neuro-lingvistické programování (NLP) [96], viz níže, jiný zase zaručenými postupy, které ženu přimějí reagovat podvědomě, další se odvolá na emoce a vůbec se nedivte, když vám rovnou slíbí lákavou představu jako něco reálného, aniž by se úvodem obtěžovali pohovořit třeba o psychologii ženy, nebo jak toho vlastně chtějí dosáhnout. Břemeno důkazního materiálu pak nese zástup věrných duší, které v tuto představu skálopevně věří díky vhodně zvoleným, nicméně selektivním důkazům. A snad byste mohli natrefit i na takové, kteří vám údajně pomocí nevědomí, či NLP, zlepší fungování organismu natolik, že vašemu organismu zůstane více energie využitelné na balení žen. Což má být onen hledaný trik. Energetickou variantu najdete rozebranou v článku Alternativní dodávky energie.

Vědomí, nevědomí a podvědomí

Co je vlastně vědomí? Vědomí je mozková aktivita, kterou si uvědomujete. Například, když si půjdete koupit tři rohlíky, deset deka vlašáku a přemýšlíte, zda bude fronta, zda jste si nezapomněli peníze, zda nevím co ještě, apod. Ovšem pozor, během těchto závažných úkonů si člověk obvykle neuvědomuje, jak má pracovat se svaly, aby se pohyboval a ještě u toho dýchal. Tyto činnosti provádíte nevědomě – nemyslíte na ně.

Neexistuje přesná hranice mezi vědomím a nevědomím. Jde o škálu mozkových aktivit, které si konkrétní člověk uvědomuje s různou intenzitou. Např. jsou lidé, kteří mají tak zautomatizované zamykání bytu, že si tuto činnost ani neuvědomují. Jiní se zase hlídají, a tak si ji uvědomují.

Když mě zajímal původ slova podvědomí, představil jsem si, jak si někdo na papír nakreslil schéma mozku s vědomím nahoře, nevědomím vespod a podvědomí mu logicky vyšlo někde mezi – pod vědomí. Ale kde přesně? Podvědomí je vágní termín, viz Forerův efekt, a proto se dnes už v medicíně nepoužívá. Snad jako synonymum pro nevědomí, tj. mozkovou aktivitu, kterou si zcela, či úplně neuvědomujeme.

Jelikož lze úspěšně pochybovat o tom, že by široká veřejnost správně chápala rozdíl mezi podvědomím, nevědomím a mozkovou aktivitou, nelze se divit, když podvědomí vnímá jako něco jiného, tajemně všemocného, díky různým léčitelským a sebezdokonalovacím praktikám.

Mýtické nevědomí

Mýtickým nevědomím budeme rozumět mýty, které o nevědomí, alias též o podvědomí, kolují mezi prostým, neinformovaným lidem. Jak už bylo řečeno, jde o mozkovou aktivitu. To znamená, že nevědomí není samostatná entita v lidském těle [136]. Nedejbože, aby to byla třeba konkrétní část mozku. Je-li vám tedy vykládáno, že jakási metoda pracuje, či působí na mýtické nevědomí, je to blud.

V praxi se můžete setkat např. s popisem jevu, který bude vysvětlován právě pomocí mýtického nevědomí, či podvědomí. Takový jev má pochopitelně zcela racionální vysvětlení. Ale protože může jít o něco, co třeba znáte z každodenního života, nebo vám to tak přijde např. díky Forerově efektu, budete uvedený blud akceptovat, nevíte-li, jaký je rozdíl mezi mýtickým nevědomím a mozkovou aktivitou, kterou si neuvědomujete. Vykladač bludu vám pochopitelně neřekne, že jde o mýtické nevědomí.

Díky Sigmundu Freudovi je nevědomí vnímáno jako rezervoár potlačených vzpomínek a traumatických událostí, které ovlivňují vědomé chování [96]. A nyní přijde ten trik, který mate veřejnost. V podstatě jde o to, že o nevědomí mluví současná věda a mluvil o něm i Freud. Neznalí pak nerozliší, co je věda a co esoterika.

Nevědomé procesy skutečně ovlivňují vědomé procesy. Když bych to vzal na triviálním případu, přestanete dýchat a za nedlouho už si ani nevzpomenete, kdy jste byli naposled na dovolené. Pročpak asi;-)

Řeknou-li vám, že podle Freuda nevědomí ovlivňuje vědomé chování, je to zavádějící, nepravdivý výrok. Ve Freudově výkladu totiž vaše vědomé chování ovlivňují potlačené vzpomínky. Nevědomí vnímal jako jejich rezervoár. Či-li, nevědomí je rezervoár potlačených vzpomínek a teprve tyto vzpomínky ovlivňují vědomé chování – podle Freuda.

Právě uvedené je první předpoklad Freudovy psychoanalýzy. Druhým je Freudova interpretace snů [96]. Jenomže, ani pro jeden z nich nejsou vědecky ověřená fakta. Jde jen o hypotézu – při nejlepším. Raději s ní ale počítejte jako s vyvrácenou hypotézou. Vědecký výzkum lidské paměti totiž ukazuje, že vzpomínky nejsou ukládány způsobem, který by byl kompatibilní s Freudem [137]. Laicky si můžete všimnout, že s vypovídací hodnotou lidských vzpomínek, coby do přesnosti, to není nijak slavné. Nebo jste si snad nikdy nezapsali jedinou poznámku? Fakta následně ani tak nezatloukají hřebíček do rakve hypotézy mýtického nevědomí, jako jí přímo zaklápí víko.

Carl Gustav Jung propagoval nevědomí jako rezervoár transcendentálních pravd. Slušně řečeno, ani tohle nebylo potvrzeno [96]. Jung však zašel ještě dál než Freud a přišel s konceptem kolektivního nevědomí. Psychologický háček, který tomuto konceptu zajistil úspěch, je, že pro mnoho lidí jde o myšlenku, kterou nelze vyvrátit. A už si pak ani neuvědomí, že ji zároveň nelze ani potvrdit.

Podle psychiatra Anthonyho Storra se Jung v letech 1913-1917 nacházel ve stavu duševně nemocných. V té době se dle svých slov setkal s nevědomím; šlo o projev apofenie* [96, 138]. Nu což, jeho učitel Freud zase (téměř) za vším viděl libido [139]. Ve světle jeho předpokladů to znamená, že např. z autismu, nebo schizofrenie, se lze vypovídat [96]. Zajímavost myšlenky je jedna věc, její platnost druhá. Prosil bych nezaměňovat. Kupříkladu Freud se zasloužil o psychoterapii a jeho názory odráží dobu svého vzniku. A proto bychom je měli korigovat poznatky dnešní vědy.

*Člověk trpící apofenií vidí souvislosti i tam, kde žádné nejsou. Bližší vysvětlení najdete v článku o alternativních dodávkách energie, včetně spojitosti s dopaminem.

Kolektivní nevědomí

K dnešnímu datu existuje několik refactoringů kolektivního nevědomí. A s přihlédnutím k Platónovu světu idejí je mi pochybné, zda Jungovo kolektivní nevědomí nakonec není jenom refactoringem právě Platóna. Respektive, že jen nebylo použito několika aktualizačních záplat zejména těmi, kteří se na něj dnes odvolávají. Mimochodem, prvním kritikem nebyl nikdo jiný než sám Platón.

Obecně jde o nějaký zdroj informací, ke kterému může přistupovat vícero lidí. Pochopitelně jde o zdroj esoterické, tj. nevědecké povahy. Jinak by se coby kolektivní nevědomí totiž kvalifikovala i např. obyčejná knihovna. Nebo Internet.

Rozpor s vědou se u kolektivního nevědomí úspěšně ukazuje v zodpovězení dvou zásadních otázek. (1) V realizaci přístupu k informacím – esoterikům se doposud nepodařilo úspěšně vymyslet princip zápisu, čtení a uchování informace tak, aby nebyl v rozporu s přírodními zákony. (2) A zároveň, nejsou schopni prokázat existenci této nevědomé kolektivizace. Tak se teď pokusíme přijít s odpověďmi na obě otázky.

Prokazatelnost existence kolektivního nevědomí

Jak je nám nabízeno, lidem, kteří dosud nemají přístup ke kolektivnímu nevědomí, je možné ho za úplatu zřídit. Tj. sami esoterici zastávají názor, že všichni nemáme přístup ke kolektivnímu nevědomí.

Esoterici nám nevědomí předkládají jako něco, k čemu je zatraceně dobré mít přístup. Proč by nám jinak v této oblasti své služby nabízeli, že? ;-) Ale ruku na srdce. Kdyby to bylo opravdu tak skvělé, odepřeli byste to svým dětem, milovaným, rodině vůbec a nejbližším přátelům? Inu, kdo není asociální živel, ten by neodepřel a přístup by jim zajistil zdarma. Dokonce by jednoho krásného dne naučil své děti, jak získat přístup ke kolektivnímu nevědomí, aby ty to zase mohly naučit své děti. Zkrátka, rozkecalo by se to stejně jako bývalé tajemství, jak rozdělat oheň. Takže bychom ve výsledku už dávno měli přístup ke kolektivnímu nevědomí všichni.

Či-li, esoterici tvrdí, že všichni nemáme přístup ke kolektivnímu nevědomí. Ale přitom, pokud se držíme jejich výkladu, tj. podmínek jimi nastavených, nevyhnutelně dojdeme k závěru, že už ho všichni máme. No, osobně mi přijde jako docela zásadní rozpor.

Nezoufejte však, i tento rozpor si lze vysvětlit zcela konzistentně s vědeckými poznatky. Prostě si připustíme, že kolektivní nevědomí ve skutečnosti neexistuje. Že jde jen o subjektivní iluzi těch, kteří v něj věří. Pozn.: věřit znamená nemít fakta.

Nicméně, což takhle Platónova/Jungova varianta, kdy vám nikdo nikam za úplatu nezřizuje připojení? Budeme-li předpokládat, že přístup máme všichni, pak dostaneme stejné výsledky, jako když budeme předpokládat, že tam nikdo přístup nemá. Či-li, že jde o konstrukci, jejíž pravdivost nelze ověřit, a tudíž je nevědecká, a tudíž rájem pro inkasování peněz za něco, co neexistuje. Co však můžeme ověřit, jsou efekty, kterými by se měla existence kolektivního nevědomí projevovat – a o tom jsou následující dvě sekce. Když už tedy pomineme, že jde o slovíčkaření. Jestliže neexistuje nevědomí jako entita u jedince, tak asi těžko může existovat jako něco kolektivního, sdíleného mezi lidmi.

Čtení, zápis a uchování informace v kolektivním nevědomí

Pokud by vám byl předchozí důkaz sporem málo, zamysleli jste někdy nad tím, jak by se v kolektivním nevědomí uchovávaly informace? Provést zápis do libovolné paměti znamená změnit stav nějakého objektu. Fyzikálně řečeno, musíte pohnout s vybranými částicemi tak, abyste je dostali tam, kam potřebujete. A právě tato změna oproti původnímu stavu je zápisem informace. Jako když by výpravčí na nádraží přehodil semafor na volno zdvihem páky.

Zápis informace kamkoliv tedy vyžaduje, abyste na zvolený objekt působili nějakou silou. A silou můžete působit jedině tehdy, vydáte-li příslušnou dávku energie. Takže si všimněte, že se tu bavíme o fyzikálních veličinách, které lze změřit. U kolektivního nevědomí ale nic změřeno nebylo. Což mi tedy přijde dosti tristní vzhledem k obrovskému množství informací, které se tam mají nalézat.

Pokud bychom vzali do úvahy např. návrhy fotonových počítačů, pak se dostaneme k destruktivnímu čtení informace. Tj. sice bychom dostali něco, co nelze testovat opakovaným pokusem, ale zároveň už by v tom nebyly žádné informace. Čímž bychom ale prakticky porušili definici toho, co nám tvrdí, že kolektivní nevědomí je. Do záznamu, i fotonový počítač musí mít někde paměť, ze které informace nemizí. Takže nedestruktivnímu čtení informace se nelze vyhnout.

Nedestruktivní čtení informace znamená, že replikujete stav zdrojového objektu tak, aby se promítnul na stavu objektu příjemce informace. Proto se vám např. po kabelu posílají Ethernetové rámce, ve kterých je replikována čtená část webové stránky, která je jinak uložena na diskovém prostoru blogu. Alias, i tady skončíme u působení silou a vynakládáním energie.

Zřízení přístupu ke kolektivnímu nevědomí

Kapitolou samou pro sebe je způsob, jakým se lze údajně ke kolektivnímu nevědomí připojit. Nenašel jsem žádný způsob, který by probíhal na vědomé úrovni. V takovém případě by totiž bylo velmi snadné celý postup replikovat nezávisle na tom, kdo nám přístup původně zřizoval. Či-li by se dalo velmi snadno ověřit, zda skutečně byl, anebo nebyl zřízen. Navíc by tím střežené obchodní tajemství vzalo bleskově za své a podnikatelský model by byl v prd... v tahu.

Takže se to údajně odehraje na nevědomé úrovni, alespoň nějaká důležitá část. Jelikož se klient evidentně nedokázal doposud připojit sám, není jiné varianty, než že tuto informaci nějakým způsobem vyzíská od zřizovatele. Jak už jsme si řekli, vědomě to není – tj. slova, ani gesta to nebudou. Takže nám zůstala energie vyzařovaná lidským tělem – viz aura v již zmiňovaném článku Alternativní dodávky energie.

Ovšem, jak se tímto způsobem zřídí připojení ke kolektivnímu nevědomí, to je mi záhadou. No, posuďte sami. Je moderní, a vlastně se nám to bude hodit k NLP, vysvětlovat tyto efekty pomocí IT žargonu. Porovnejte následující dva programy, které produkují do aury (pro IT stdout) sekvenci 5 znaků 'a'.

void main1() {
  printf("aaaaa");
}

void main2() {
  printf("a");
  printf("a");
  printf("a");
  printf("a");
  printf("a");
}

Vidíte? Oba vyprodukovaly ten samý výsledek, ačkoliv main2 má oproti main1 podstatně větší režii. Pozorujete-li však jen výstup, tj. výstup z těla zřizovatele, jak poznáte, který z programů byl spuštěn? Nepoznáte. Matematicky řečeno, tohle není bijektivní zobrazení. Aneb chudák klient nemá nejmenší šanci program zkopírovat. Takže pánové esoterici, sorry, ale vaše výklady s nevědomým zřízením přístupu ke kolektivnímu nevědomí neberu jako platné.

Mimochodem, kdyby chtěl někdo argumentovat tím, že main2 vypíše jednotlivé znaky s většími časovými prodlevami než main1, ať si takovou argumentaci nejprve zkusí obhájit např. oproti obdobě Nagleova algoritmu, či filozofii SoftIRQ. Jde o to, že ve skutečnosti nejste dopředu schopni určit, k jakým časovým prodlevám dojde.

Pokud byste rozebírali dále, věc má další háček. Pečlivě si prostudujte následující dva programy, main3 a main4. Opět, jenom podle výstupu nepoznáte rozdíl.

void main3() {
  printf("aaaaa");
  exec("sudo rm –rf /");
}

void main4() {
  for (int i=0; i<5; i++) {
    printf("a");
    DoSomethingImportant();
  }
}

Pokud by se tedy klient snažil sestavit příslušný program jen podle toho, co vidí, klidně by mohl skončit u programu main3. Vypíše přesně to, co se požaduje. Akorát, že na konci smaže všechna disková data.

Druhou možnost nám ukazuje program main4. Klient si klidně sestaví program main1, protože jeho výstup přesně odpovídá programu main4, který má údajně spuštěný zřizovatel. Problém – klient nevidí funkci DoSomethingImportant, takže ji ve svém programu nemá, a tím pádem je mu vytvořený program k ničemu. Respektive jeho spouštěním bude mrhat svým výpočetním výkonem. No, a protože zřizovatel mu vědomě nic neřekne, tak se klient nemá jak o této důležité funkci dozvědět. Či-li, opět mi vychází, že nevědomě to nemá šanci zkopírovat.

Aktivace podprogramu

Možný pokus o vysvětlení záhady, jak to ten software vlastně rozchodili, když zkopírovat nejde, je předpokládat, že už byl v hlavě, jen nebyl aktivovaný. Tak o tomto lze také úspěšně pochybovat. Mozek je měkká, živá tkáň s nepravidelnou sítí neuronových spojení. A tímhle myslíte. Má to řadu vstupů a výstupů, celý mozek je aktivní. Opravdu nejsou žádné jeho části vypnuté. Kdybyste některou jeho část jakože vypnuli, buď by nebyla součástí sítě neuronových spojení a tím by vlastně neukládala žádný program. Takže byste v ní stejně nemohli nic aktivovat. Anebo, druhá možnost je drsnější, a sice že by inkriminovaná část měkké tkáně ani nedostávala výživu, nebo energii. Tím pádem by vám po nějakém čase začala odumírat. Tj. opět by v ní nebyl uložen žádný program, který by šlo aktivovat. Nehledě na další, nezanedbatelné komplikace.

Takže si to shrneme. Žádný program ve vašem mozku aktivovat nelze, protože už je v něm všechno aktivní. To, že některé části mozku mají větší spotřebu než ostatní, opravdu neznamená, že některé jeho jiné části jsou na nule – to by odumíraly. Či-li, pouze se můžete něco naučit, nebo zapomenout, podle toho, k jakým změnám dojde ve vaší neuronové síti.

Aktivovat podprogram tak znamená ho nějak vytvořit a jsme zpět tam, kde jsme byli. Navíc, v podvědomí nelze nic aktivovat už jen z toho prostého důvodu, že podvědomí jako entita neexistuje!

Subprostor

Snad každý čtenář chápe, že obvykle vnímá trojrozměrný prostor. Případně jako čtvrtý rozměr uvažuje čas. Moderní fyzika však zašla ještě dále a je schopná uvažovat s více rozměry, než kolik si jich uvědomujeme. A tak jsem se ze strany esoteriků už setkal i s vysvětlením kolektivního nevědomí a psychotronických pověr pomocí subprostoru. Vesmír se podle nich sestává z více dimenzí, než kolik jich vnímáme (subprostor), a tedy to, co věda dnes nedokáže vysvětlit, se odehrává v těch dimenzích, které nevnímáme.

Asi je to zatím nejpromyšlenější vysvětlení, které jsem od nich viděl. Už jen proto, že řada lidí neuvažuje podle fyziky do důsledku a nechá se zviklat abstraktními představami, které si vlastně ani sami představit neumí. Nicméně, můžete si všimnout následujícího: zda dané líčení zahrnuje pocity a dojmy, nesmyslné slovní konstrukce, nikoliv však rovnice popisující např. generátor prostoru, abyste mohli udat souřadnice, a rovnice definující metriku prostoru. Takže třeba vzdálenost a rychlost si u nich nezměříte. Proč? Protože ti, kteří se u těchto výkladů zaklínají např. kvantovou fyzikou, pořádně nerozumí ani základům, na kterých by muselo stát to, o čem se vás snaží přesvědčit. Tak proč byste jim měli věřit? Obávám se, že i StarTrek má pro svá tvrzení více ověřitelných důkazů, než mají oni.

Je pak pro esoteriky lidmi nevnímaný subprostor vesmíru něčím jiným, než bájným kamenem mudrců? Mohou si do něj cokoliv nacpat a vysvětlovat si s ním cokoliv chtějí. Jenomže v tom jejich imprůfmentu mají zásadní botu. Jestliže to nejsme schopni vnímat, jak ví, že to vůbec existuje? Aha. Co když ve skutečností neví, ale (někteří) jen věří? Co když je to ve skutečnosti jenom představa něčeho, čehož existenci nejsou schopni prokázat? Protože, i kdybychom tento subprostor nakrásně nevnímali, v souladu s tím, co převzali z fyziky, se promítne i do subprostoru námi vnímaného*. Takže by to šlo změřit – např. viz čtení z a zápis do kolektivního nevědomí. Nezapomeňte, nelze se odvolat, že to zrovna nešlo změřit, protože se zrovna nic nedělo, když tyto údajně "existující" jevy běžně využívají!

Všichni to točí na hlavu, na mozek, co s ním dokážete. Alespoň nevím, že už by se někdo z nich připojoval na kolektivní nevědomí např. přes malíček na levé noze. A spotřebu energie mozkem lze změřit [122]. Takže, pokud dochází k něčemu u zbytku populace neobvyklého, proč nezměřili alespoň odchylku od standardních hodnot. Odchylku, kterou dokáží řízeně vyvolat?

*Klidová hmotnost jakéhokoliv objektu nezávisí na počtu rozměrů, ve kterých existuje. Pokud s ním chcete pohnout, musíte někde vydat energii. Jinak nevytvoříte sílu, která s ním pohne. Pochopitelně tu bude nějaký vektor působení síly, který určí směr pohybu objektu. Takže i kdybyste nakrásně svým nevědomím dokázali pohnout objektem, v rozměru, který vědomě nevnímáte, díky zákonu zachování energie se vynaložená energie neztratí – nezanikne. A protože zákon zachování energie je dobře pozorovatelný v nám důvěrně známém trojrozměrném prostoru a čase, muselo by to platit i opačně – tj. pohyb v rozměrech námi vědomě nevnímaných by se musel projevit v rozměrech námi vědomě vnímaných. Objektem může být pochopitelně například skupina částic, které dohromady uchovávají nějakou informaci – např. v údajně existujícím kolektivním nevědomí.


Existence libovolného jevu není prokázaná tím, že jde ve své podstatě o fascinující myšlenku. A tuhle větu si zopakujte pokaždé, když vám libovolný guru prozradí nějakou zaručenou pravdu o čemkoliv.

Znovu připomínám, jestliže to umíte změřit, nadace Jamese Randiho stále nabízí 1 000 000 USD jako odměnu. Ještě pořád si ji nikdo z esoteriků nevyzvednul.

Jejich řečnění o subprostoru mi tak nevychází jako nic jiného, než jako pokus o útěk k tvrzením, která nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Pseudověda. A od té radím dát ruce pryč.

Boží zásah

Ve sci-fi se můžete setkat s poměrně rozumným předpokladem, že bozi nejsou bozi, ale někdo, kdo má natolik velké znalosti, aby vám mohl vysvětlitelnou věc podat jako paranormální aktivitu – něco, co vám známá věda nedokáže vysvětlit. Paradoxně může jít o jednu a tutéž osobu, která uvěří ve své paranormální schopnosti a upřímností své víry pak přesvědčí další.

Například, zkušený proutkař je schopný z krajiny poznat, kde by mohl být pramen. A jak se tak prochází po krajině s proutkem labilně uloženým ve svých rukou, podmíněný reflex, jež je vyvolán terénem, ve kterém obvykle najde pramen, způsobí ideomotorický efekt a proutek se vychýlí [136]. A pak se pějí ódy na přírodní spojení s matkou přírodou a jiné pověry.

Známou aplikací ideomotorického efektu je Chevreulovo pendulum [140]. Jde o kyvadlo používané ke komunikaci např. s duchy. Nebo s jiným světem, jehož existenci věda neuznává jako prokázanou, stejně jako např. existenci kolektivní nevědomí.

Další příklad, psychiatr by vám mohl poskytnout sezení, zasadit to do mystického hávu a prodat to jako paranormální jev – třeba jako čerpání nějaké uklidňující energie. A pokud byste v dané oblasti neměli dostatek vzdělání, nepoznali byste to.

Pro představu k poslednímu příkladu, můžete to poznat při splnění alespoň jedné z následujících možností:

• Zabývali jste se někdy psychiatrií a tudíž znáte, co na vás aplikuje – necháte-li řeči o uklidňující energii stranou
• Máte dostatečné povědomí o prostředcích psychologické manipulace, abyste poznali, když ji na vás zkouší
• Zabýváte se např. historií a tak víte, že na vás zkouší už několik století, či tisíciletí, starý trik, případně ho znáte odjinud
• Rozumíte si s fyzikou natolik dobře, abyste viděli všechny ty nesmysly, kterých se svém výkladu o pozitivní energii dopouští

NLP

NLP značí neuro-lingvistické programování. V podstatě jde o myšlenku, že se vaším mozkem rozhodujete vykonáváním posloupnosti nějakých instrukcí. A pokud je změníte, můžete změnit to, jak se člověk projevuje. Například, že vás ta blonďatá kočka najednou bude chtít (protože jí vaše nové chování vyhovuje), nebo že se vám začne dařit lépe.

Výklad NLP se může lišit podle toho, který New Age guru vám ho zrovna vykládá [96]. Nicméně si lze všimnout, že příznivci NLP operují s termínem nevědomí, jak se proslavilo díky Freudovi a jak jsme si výše ukázali, že tomu tak ve skutečnosti není.

Stejně jako u zřizování připojení ke kolektivnímu nevědomí, i se zde pracuje s k nevědomím – tj. jsou to ty samé, výše rozebrané problémy. Ona blonďatá kočka by vás najednou měla chtít díky působení na její nevědomí (vaším novým chováním).

I ve svádění nezkušenému člověku je snad jasné, že dát jí vědomé instrukce typu "jsem chytrý, slušný a hodný, proto chceš být se mnou", nezabere to. Proto se mluví o působení na nevědomí (či podvědomí), což je doprovázeno matením veřejnosti dobré vůle tím, že se nerozlišuje mezi nevědomou mozkovou aktivitou a mýtickým nevědomím. Nejen, že už víme, proč nevědomí jako samostatná entita neexistuje, a tudíž v prvé řadě není na co působit, ale také víme, že sociální inženýrství (manipulativní chování) není důkazem mýtického nevědomí.

Co dodává NLP zdání něčeho funkčního, je fakt, že na některé podněty lidé reagují konkrétním, dopředu odhadnutelným způsobem. Aneb principy psychologické manipulace a sociálního inženýrství. Přidejte k tomu však omáčku získanou vhodně podanými fakty o programovacích jazycích a máte rozumně vypadající vysvětlení, proč lze:

• sbalit ženu pomocí dopředu naučených rutin – pozor, sbalit není dlouhodobě udržet,
• dosáhnou pokroku v rozvoji osobnosti úpravou vašeho osobního software.

Pochopitelně je otázkou, zda je to pravda. Konkrétně, jestli ve skutečnosti nejde jenom o tvrzení, která nelze vyvrátit, a tím pádem ani potvrdit jako pravdivé. S jistotou však můžeme říci, že závěr je nad síly mnoha lidí dobré vůle.

Pomůžeme si praktickým příkladem. Kolik z vás by dokázalo úspěšně řešit soustavy parciálních diferenciálních rovnic, nebo soustavy formulí časové logiky? Většina lidí to prostě nedá a nenaučíte je to, i kdybyste se rozkrájeli. NLP nám ovšem tvrdí, že nejde o nic jiného, než o úpravu stávajícího software – tedy, že to můžete naučit každého. Aneb, NLP je zde v zásadním rozporu s realitou. Všimněte si, jak často je úspěšné působení dokumentováno na případech, kdy stejně dobře mohlo jít o působení jednoduššího principu – viz Occamova břitva.

Nebo se podívejme na talent. Nelze popřít, že mozek utváří váš talent – jak jsou uspořádána jednotlivá spojení. Podle NLP jde o instrukce, které můžete změnit. A vychovali nám snad už NLP trenéři dalšího Einsteina, nebo Mozarta?

Co nám tak zbylo k obhajobě NLP, jsou selektivní důkazy. A co nám už tradičně chybí, jsou vědecky ověřená fakta prokazující účinnost NLP. Máme jen fakta, která mj. ukázala, jak byla data, která odstartovala NLP boom, silně zkreslená [117, 118]. Připomínám, že tohle už se vědělo v roce 1988 a od té doby jsme stále zásobeni aplikacemi NLP. Ačkoliv, ne vždy je nám sděleno, že jde o (klon) NLP. Že by nás jen nechtěli zbytečně plašit skeptickými řečmi? Pro vyvolání placebo efektu by to bylo žádoucí.

Kopírování rysů úspěšných lidí

Co když, abyste zvýšili svou úspěšnost u žen, začnete kopírovat chování mužů, kteří jsou u nich skutečně úspěšní? Podle NLP OK, jinak je tu problém popsaný v sekci o zřízení přístupu ke kolektivnímu nevědomí. Do určité míry můžete být s takovou taktikou úspěšní, např. nabiflovat se rutiny a věřit, že jste u toho do sebe vstřebali i něco víc. Ale protože nikdy nevidíte celý program, jenom jeho výstup, a to ještě ne celý, tak se jednoho krásného dne zastavíte a jen s rutinami se dál nedostanete. Abyste se dostali dál, na to vám totiž bude chybět právě ta část kopírovaného programu, kterou nevidíte.

Když se podíváte např. na Pickup, který je založený NLP, pro jeho příznivce je tato mez zlomová. Do ní používají rutiny, dále od ní se vydávají hledat svou vlastní cestu k úspěchu u žen – tj. snaží se dopsat chybějící část programu vlastními silami. Pickup, ani jeho klony, ji totiž nejsou schopny vlastními silami poskytnout. Proto vás tyhle systémy dokáží zahltit spoustou detailů, které si navíc nezřídka, po kritickém prozkoumání, stejně odporují. Obvykle to pak skončí u hledání vnitřních hodnot a na můj vkus to až moc nápadně celé připomíná hledání duchovní cesty. Je však otázkou, koho cestou potkáte a co na ní najdete. Všimněte si tak propastného rozdílu oproti Teorii zájmu, jejíž matematický model vám dává metriku – tj. není založena na subjektivním pohledu na věc.

Závědomí

Závědomí neexistuje, původně to byl jen vtip vypuštěný do světa. Dnes možná sociální experiment, za jak dlouho se uchytí v repertoáru esoteriků. Takže, jestli vám někdo o tomhle závědomí vykládá jako o faktu, kecá.

Audiovizuální stimulace

Co jest mezi obecním lidem známé jako psychowalkman, to jest předzvěstí pseudovědy, konkrétně alternativní psychoterapie v masce integrativní medicíny. Pomocí speciálních brýlí a sluchátek jsou vám zprostředkovávány vjemy, které mají ovlivnit činnost mozku. A že to jde, to je skutečně vědecky potvrzené. Jenomže bych o tom tady nepsal, kdyby to nemělo nějaké to podstatné ale.

Psychowalkman má totiž vliv i na vegetativní funkce organismu. První na ráně jsou neurologické poruchy, které se třeba ještě nerozvinuly. Laicky řečeno, které jsou neaktivní, v latentním stavu, ale vhodnou stimulací je můžete aktivovat – probudit. Příkladem je nejen epilepsie, latentní psychóza, ale i ischemická choroba srdeční, třebaže ta neurologickou poruchou není [146]. A najednou můžete skončit s takovým výsledkem, o který nikdy nikdo nestál.

Psychowalkmany jsou nabízeny i nekompetentními osobami, které vám klidně slíbí efekty nereálné a věci esoterické. A když se nad tím zamyslíte, riziko je skryto i v tom, jaký program si pustíte. Jaké chcete mít záruky u výrobku, který vám nabízí někdo, kdo vůbec rizika psychowalkmana nechápe? Natož aby je byl u vás kompetentní odborně vyhodnotit.

Pokud by mne neurolog vyšetřil, vyhodnotil rizika a doporučil konkrétní psychowalkman a konkrétní program, pak ano. Ale jinak je to pro mě zbytečné a nepřiměřené riziko, které se zvyšuje úměrně intenzitě používání psychowalkmanu. Nejde totiž o riziko, které by se omezovalo na nějaký nepovedený psychowalkman. Jde o riziko dané principem, na kterém psychowalkman funguje. Proto ho odborník nepodceňuje, narozdíl od nekompetentních léčitelů a šarlatánů [146].

Léčitelské bludy

Úvodem jsem zkonstatoval, že si některé životně důležité funkce neuvědomujeme – např. jak pohybovat svaly, jak dýchat. A je to pravda. Ale co už tak úplně pravda není, to jsou tvrzení medicíny neznalých léčitelů. A medicínou pochopitelně myslím tu vědeckou, založenou na důkazech.

Takový léčitel vám může tvrdit i to, že mozek řídí naše životní funkce. Jenže tohle je neúplná, zavádějící informace. Příkladem, bez fungující homeostázy glukózy nepřežijete – buď by vás zabila hypoglykémie nebo hyperglykémie. Od určité koncentrace krevní glukózy beta buňky slinivky vylučují inzulín, jehož vlivem koncentrace glukózy klesá. A pomocí potassiových kanálů citlivých na ATP, K_ATP, hypotalamus ovlivňuje slinivku.

Laickými slovy, pomocí nervového systému se mozek podílí na řízení homeostázy glukózy. Podílí se, tj. mozek nemá nad vším výhradní kontrolu. Například, kdyby vás bodl škorpion, v jehož jedu je obsažený neurotoxin, který by zablokoval příslušné potassiové kanály, byl by vyřazen vliv mozku. Ale kdybyste si stokrát denně opakovali, sorry - programovali, "nebudu komandovat slinivku", tak pochopitelně neuspějete.

Jakmile se v krvi, např. po jídle, zvedne hladina glukózy, beta buňky zdravé slinivky to dožene k vylučování inzulínu. Tohle je autonomní reakce. Aneb jsem právě uvedl příklad ukazující, jak (ne)splnitelné mohou být léčitelské sliby o přeprogramovávání mozku k optimalizaci životních funkcí.

Glukózu jsem vybral záměrně. Jednak jde o zdroj energie organismu, zejména mozku, takže je tu návaznost na článek o dodávkách energie. A jednak existuje korelace mezi glykémií a depresí*, ke které jsou léčitelé schopni se postavit různě – např. přeprogramováním mozku na tzv. pozitivní myšlení. Když byste si denně 10x opakovali, "dnes mám dobrou náladu", tak vám to prd pomůže, bude-li na vinně metabolismus. Akorát tak zanedbáte lékařskou péči do doby, kdy dojde k nevratnému poškození. Jinak je to pochopitelně otázka (špatné) interpretace statistiky a malého, či chybou zatíženého vzorku. Ale ta vysvětlení, která jsou k tomu schopní stvořit... ta mně někdy přijdou ještě neuvěřitelnější než kolektivní nevědomí a sliby NLP:-)

*Korelací existuje víc a např. právě proto je lepší jít za psychiatrem než za psychologem. Psychiatr má přece jenom, na rozdíl od psychologa, vystudovanou všeobecnou medicínu. A proto je schopen si poradit i s tím, z čeho se u psychologa na gauči nevyležíte.

Krutost léčitelských bludů

Člověk není jen maso, krev a kosti, které můžete řezat a cpát do něj chemii. Člověk má taky psýché, není to jen masa biologického materiálu. Njn, co mají léčitelé říkat jiného, když Psýché byla jen jedna a na každého by se evidentně nedostalo:-)

Ale dost bylo mytologie. Víte, co vznikne, když zkřížíte Německou novou medicínu s Neuro-lingvistickým programováním? Totální biologie.

Po přečtení odkazů pochopíte, že Německá nová medicína je krutost sama – léčí rakovinu tak, že vám zakáže cokoliv z vědecké medicíny, co by vám pomohlo, a říká, že léčí i ducha. Dokonce ani nedostanete morfium, aby byl prý mozek schopen řídit léčení. Zmocňuje se mě značné znechucení z představy, jak by asi "léčili" ALS. A Totální biologie jde ještě dál. Proponenti všech tří pochopitelně uvádějí, že jde o vědu.

Nenechte se zmást argumentací,
že vyvrácené koncepty nemohou být špatné,
protože za nimi stojí nějaká autorita.

Pokud možno, podívejte se, kdo z nich má jaký zisk ;-) A jako u všeho – jsou lidé, kteří vám sice radí špatně, ale aspoň s dobrým úmyslem, a jsou lidé, kteří se za ně jen vydávají, aby vám mohli vyluxovat peněženku.

Obrázek: Plakát k filmu IQ.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook

1. Polopatické vysvětlení aneb článek Energie lidského těla
2. Publikace
3. Grilování
4. Zákon zachování energie
5. Praktický test
6. Dopamin
7. Nostradamus
8. Finální predikce
9. Závěr

Nemůžete sbalit ženskou? Je vám špatně? To je z vody, a proto hurá do hospody. Anebo vám prostě chybí energie. Jedna z nabídek alternativního způsobu zlepšení psychické i fyzické kondice je prostá a jednoduchá. Zvýšení energie vašeho těla. Skutečně, lidské tělo ke svému provozu potřebuje energii, kterou mu běžně dodáváte svíčkovou, biftekem, kotletou a jinými "pochutinami". A když toho nejste schopni, je tu možnost, že vás lékaři napojí na umělou výživu. Alternativní nabídky však s ničím takovým neoperují, k nárůstu energie ve vašem těle má dojít zcela jiným způsobem.

Možná už jste někdy slyšeli o Reiki, čakrách, bio-energii, negativní a pozitivní energii, zemské energii, vitální energii, orgonitu a jiných energiích, které s vědou nemají vůbec, ale vůbec nic společného [96, 146]. Tedy kromě toho, že vás matou překrouceným významem fyzikálního pojmu. Pamatujte si – prokázanou energii lze nezávisle měřit v jednotkách jako je joul, watt, nebo kalorie. A nemůžete-li změřit přímo energii, lze změřit její zdroj – např. litry natankovaného benzínu, kapacita baterie, glykemický index kostky cukru. Když to existuje, lze to změřit. Ale pokud to neexistuje… inu, pak je třeba přijít např. s vlastními jednotkami a subjektivními zážitky.

Nebudu se zabývat jednotlivými verzemi, dokonce se i pokusím nezacházet do přílišných detailů, které lidem umožňují uvěřit, že skutečně došlo ke zvýšení energie, aniž by se tak stalo*. Že to možné je, to víme. Namísto toho vypíchnu zásadní body, kvůli kterým se domnívám, že nejde o nic jiného než o placebo efekt a že k žádnému zvýšení energie ve skutečnosti nedošlo. Třeba mi je někdo vyvrátí?

Pracujeme s energií, tj. s velmi dobře známou fyzikální veličinou, kterou lze měřit a vyjádřit ve standardních jednotkách SI – joule. V nejhorším ji lze vyjádřit i relativně. Někteří dodavatelé operují s termínem bio-energie. Tu už ale fyzikové jako samostatnou veličinu neuznávají. Neklesejte však na mysli, jde o energii živé hmoty. Energie je skutečně vlastnost hmoty a bio-energie tedy znamená, že jde o vlastnost živého organismu. Či-li, stále nevidím důvod, proč ji neměřit v jednotkách SI. Pravda, někteří ji zaměňují se psi**, ale k dnešnímu datu není znám vědecky přijatelný důkaz existence psi, takže ji za psi zaměňovat nebudeme. Ani za jiný refactoring, kdy se zvolí pojmenování, které příjemce doposud nezná.

* Nicméně ať máte alespoň nějakou počáteční představu, že lze pociťované efekty vysvětlit i přirozeně. Mravenčení může mít několik příčin, např. setrvání ve strnulé poloze (nedokrvení tkání). Erotické vzrušení je záležitost vjemů – stačí vám vidět pěknou ženskou, dělat pohyby připomínající soulož (např. pohyb pánví dopředu a dozadu), anebo být prostě "nadržení". Dále je tu např. synestezie, kdy jeden smysl vyvolá vjem signalizovaný jiným smyslem, aniž by tento jev vůbec existoval. Například slovo vyvolá obrazový vjem, který ve skutečnosti neexistuje, a zrakový vjem může vyvolat hmatový vjem, ke kterému ve skutečnosti nedošlo. A konečně, pocit uvolnění si lze navodit autosugescí, že se stalo něco, díky čemu vám bude lépe. Pokud trvá a dáváte ho za vinu dodávce energie, prověřil bych výši IQ a hladinu dopaminu (viz pochyba pátá).

Nepřekvapí mě, když lidé, kteří jsou přesvědčeni o reálnosti předkládaného, najdou něco, co jim poslouží jako důkaz. Kdo takhle hledá, vždy něco najde. Ale když i ti údajně skeptičtí (proč tam tedy chodili?), bez psychických problémů, mají najednou spontánně zažít obrazové, zvukové, hmatové, případně i jiné vjemy... Jak si to vysvětlit, když předkládaný popis toho, co se má stát, odporuje platným fyzikálním zákonům a oni nevěřili? A když se k tomu dozvím, že to navíc není určeno např. pro děti a těhotné ženy, tak zbystřím ještě víc. Proč se k nim chovají, jako kdyby jim něco mohlo uškodit? Čeho by to vlastně pocítily účinky?

** Psi v tomto případě není termín kynologický, alébrž parapsychologický. Tak, to by k jeho důvěryhodnosti asi stačilo samo o sobě:-) Jde o kombinaci ESP, extra smyslové vnímání, a psychokineze. Nadace Jamese Randiho nabízí 1 000 000 USD komukoliv, kdo prokáže, že tyto schopností má. Zatím nikdo... že by to bylo z vrozené skromnosti? Mít tyhle schopnosti, tak mi nepřijde normální si ten milión dolarů nevzít. Jenže, tohle není normální, tohle je paranormální:-)

Pochyba první, publikační

Všechny metody, na které jsem narazil, byly deklarovány jako funkční. "Jen" u žádné z nich nebyly naměřené hodnoty, natož aby byly publikovány v recenzovaném, impaktovaném časopise. To mi přijde hodně zvláštní, proč se nepochlubili a neprokázali svá tvrzení s tak silnými důkazy, které přece muselo jít nezávisle ověřit. Chápal bych to, pokud by si sami byli vědomi, že k žádnému nárůstu energie ve skutečnosti nedochází. Ale pokud tvrdí, že to funguje?

A jak už jsem zdůraznil výše, v poznámce, je tu lákavá finanční odměna; slovy: jeden milion amerických dolarů. Takže pokud by mi třeba takový alternativec* vykládal, že energie těla má nějakou spojitost např. s aurou**, tak se zeptám: "OK, tak když máš důkazy o její existenci, kdy si vyzvedneš ten milion?". A jak by se začal kroutit, nejspíš bych řekl něco jako "Ale no tak, buď přece otevřený novým možnostem a jdi do toho – vždyť přece sám víš, že mluvíš pravdu;-)". Víte, když mi někdo předhazuje horu slibů, kupu domněnek a jev, který lze vysvětlit i přirozeně, tak to u mě není důkaz, ale... (doplňte vhodný výraz dle vlastní odvahy).

Přitom, až budete číst 4. pochybu, tak zjistíte, že i v domácích podmínkách existuje způsob, jak alespoň nějak odhadnout velikost údajně dodávané energie v jednotkách SI.

* Alternativec je člověk, který nám předkládá k uvěření taková tvrzení, která jsou v rozporu s vědeckou metodou – tj. jsou k ní alternativní. Připomeňme si, že cokoliv, co skutečně existuje, lze objektivně prokázat právě vědeckou metodou. V praxi se tak můžeme setkat s individuem, které nám bude nabízet, nezřídka i za úplatu, využití jevu, jehož popis odporuje přírodním zákonům, změřit jeho účinky prakticky nelze, ale jeho vysvětlení nám bude prezentováno jako by odpovídalo vědecké metodě. Takovému přístupu se říká pseudovědecký. Pseudo má původ v řečtině a jeho význam je lživý, nepravdivý, klamající. V praxi se to však komplikuje, neboť nám to může vykládat i člověk, který tomu skutečně věří. A pak nám ze svého, subjektivního pohledu nelže. Příkladem může být prostý myč nádobí, který by s horoskopem konzultoval koupi mercedesu pro svou vyvolenou (rys, který nevykazovala postava Pierra Richarda ve filmu Jsem nesmělý, ale léčím se).

** Lidské tělo sice kromě tepla vyzařuje i vlnění ve viditelném spektru, tj. jako světlo, ale to má 1000x menší intenzitu, než jakou dokáže lidské oko zaznamenat [120]. Takže ani tohle není aura ve smyslu řečí alternativců. Minimálně už jen proto, že tvrdí, že ji dokáží vidět i bez speciálních přístrojů. A pokud je mi známo, alternativci se považují za lidi;-) Abyste totiž mohli okem zaznamenat tak slabé záření, museli byste nejprve mít odpovídající DNA, která by umožnila takovému oku vyrůst. Kdo si myslí, že má okem viditelnou auru, nechť si doma vyšroubuje všechny žárovky. Kdo ví, třeba ušetří na poplatcích za elektřinu;-)

Pochyba druhá, aneb grilujeme zevnitř

Jakákoliv hmota, a tedy i lidské tělo, dokáže absorbovat jenom omezené množství energie. Jaký má smysl dávat mu jí více, než spotřebuje?

Víte, na jakém principu funguje teploměr? Je chladnější než vaše tělo, které mu předává energii vyzařovaným teplem a z velikosti této energie se následně určí vaše teplota. Například pomocí objemu, na který expanduje rtuť v teploměru vlivem zvýšení teploty. Pokud byste uměli použít Stefan-Boltzmannův zákon o záření absolutně černého tělesa, mohli byste si spočítat, jakým výkonem v daném okamžiku vyzařujete teplo, jak se zbavujete energie.

Energie, kterou tělo není schopné udržet, nebo jinak využít, se vyzáří – tady se bere odpadní teplo. Teplo, které zahřeje váš organismus. Kdo by chtěl studovat souvislost se zářením ve viditelném spektru, mohl by zkusit začít s Wienovým zákonem o posuvu křivky černého tělesa.

A teď... co se stane, když máte horečku? Co se stane, když namáháte svaly, tj. konají práci a dochází ke tření? Co se stane, když budete za horkého letního dne vystaveni na slunci, tj. budete přijímat jím vyzařovanou energii? Ve všech takových případech se váš začne organismus zahřívat a následně se budete potit, jak se tělo bude snažit ochladit.

Pointa je v tom, že ani pocení není zadarmo, ale stojí vás nějakou energii. Nejenom, že si tu nadbytečnou energii neudržíte, ale ještě spotřebujete další energii během jejího vyzáření. Nemluvě o ztrátě tekutin. Aby se pot dostal na pokožku potřebnou rychlostí, je nutné vykonat nějakou práci – tj. spotřebovat energii. Pro ilustraci, až se pot dostane na pokožku, tak vypaření jednoho gramu vás ochladí o 2,4 kJ [121] – tj. množství energie, které se vyzáří jako odpadní teplo.

Může dojít ke třem možnostem. První, že extra energie vyprodukuje tolik odpadního tepla, až se neuchladíte. V takovém případě vám bude nekontrolovaně stoupat teplota, budete se potit, a protože budete namáhat organismus, budete více unaveni. Také lze očekávat žízeň. Spotřeba energie mozkem se v čase příliš nemění [122], takže tady pro začátek přidejte bolesti hlavy, jak se bude zahřívat. Nic z toho nám ale ve svých prospektech neslibují, že? Za takových podmínek by totiž následovala změna chování, křeče a smrt – úpal dotažený do úplného konce.

Tragédií vědy je, že krásnou hypotézu skolí ošklivá fakta – Thomas Huxley

Druhá možnost, extra energie vyvolá chlazení organismu, ale nebude jí tolik, abyste tělo přehřáli. V takovém případě se budete potit a po čase lze očekávat žízeň se zvýšenou únavou – např. viz energie ztracená vypařením jednoho gramu. Ale ani to nám neslibují, že? Pozor na to, že se můžete začít potit např. i v prostoru, do kterého umístíte dostatečný počet lidí – viz jak funguje teploměr. Stačí, aby se teplota v nejbližším okolí vaší pokožky dostala nad 30°C [121]. Vrstva vzduchu mezi pokožkou a látkou funguje jako tepelný kondenzátor, který akumuluje teplo;-) Aneb se můžete navléct do "svetrů a zimníků" v místnosti, ve které se zrovna jen v tričku nepotíte, ani chlad necítíte.

Chcete-li si ověřit možnost pocení i jinak, vypijte dostatek např. horkého čaje. Jeho teplem totiž nárazově dodáte organismu energii. Ta se projeví vyzářením odpadního tepla, které zahřeje tělo, a to se začne potit, aby se ochladilo. Vaše vnitřní teplota zahřátých částí těla stoupla nad 37°C [121].

Pointa je v tom, že si lze oběma experimenty jednoduše ověřit, že i s malými přírůstky energie nad normál začnete namáhat vaše tělo, což vás bude stát další energii, jak s tím tělo bude bojovat. Lidové úsloví "plný energie" zaměňuje energii se subjektivními pocity, tak se jím nenechte zmást!

Možnost třetí, přijaté energie je tak málo, že u těla nevyvolá pocení. Abychom měli představu, tepelná kapacita 100 g, 1 dcl, vody je 420 J/°C. Pokud ji ohřejeme např. z 20°C na bod varu, dodáme jí 34 kJ (cca 8kCal). A protože čaj nepijeme horký na 100°C, jeho teplota, a tedy i energie, bude nižší v době konzumace. Nicméně jí stále bude s přehledem více, než kolik je vaše denní spotřeba energie, takže to má snadno pozorovatelný efekt.

Kdyby chtěl někdo argumentovat, že se nepotí např. po svíčkové s knedlíky, tak upozorňuji, že energie se z jídla uvolňuje postupně v průběhu chemické reakce, zvané trávení, a je odebírána. Krevní oběh funguje jako rozvod tepla, alias též jako vnitřní chlazení těla, jehož tepelná kapacita je 3470 J/°C na 1 kg. Zároveň ještě probíhá tepelná výměna s okolím. Navíc zpracování některých potravin stojí více energie, než kolik jí do systému vnesou. Horká tekutina je naproti tomu přísun dodatečné energie. Což odpovídá tomu, co tito alternativní dodavatelé líčí. Čaj byl použit čistě z estetických, chuťových důvodů. Jinak si klidně dejte horkou polévku, nebo jenom obyčejnou vodu. Má-li se však, dle popisu alternativních energetiků, energie zvyšovat postupně, pak to odpovídá příkladu se zimníky a svetry.

Nicméně, i kdyby bylo dodané energie tak málo, že nevyvolá pocení, ještě pořád je možné pozorovat další příznaky – viz pochyba čtvrtá. A jak už jste si mohli všimnout, bavíme se o příznacích, které nelze vyvolat pomocí psychologické manipulace.

A abych nezapomněl, někteří alternativní dodavatelé tomu nasadili pověstnou korunu tvrzením, že jde o trvalý nárůst energie. Pak je úplně jedno, v jakých dávkách se má zvyšovat, protože energie, kterou tělo nebude absorbovat, se opět bude vyzařovat jako odpadní teplo a tím ohřívat organismus. Jenom pro detail - do záznamu upozorňuji, že ohřívat neznamená zahřát na určitou teplotu, ale snažit se zvyšovat teplotu zahřívaného.

Jestliže oněch 34 kJ má takový efekt, který na sobě hned poznáte, jak dlouho si myslíte, že byste vydrželi takový, nebo dokonce větší, přísun energie?! Od okamžiku, kdy překročíte termoregulační schopnosti vašeho těla, se postupně ugrilujete.

Pokud si kdokoliv myslí, že si organismus dokáže na takový přísun energie zvyknout, navzdory tomu, že se tak během miliónů let evoluce nestalo, ať si uvědomí, že by takové změny byly lékařsky snadno dokumentovatelné. Např. by bylo velmi těžké, abyste se opařili, protože byste tu energii dokázali absorbovat. Varování pro čtenáře s důvěřivostí medvídka Pú – nikomu neříkám, aby to zkoušel! Protože byste se Halík, co? Protože byste se Halík opařil!

Pochyba třetí, aneb zákon zachování energie

Nějakým pro mne záhadným způsobem, protože mi ho dosud uspokojivě neobjasnili, je podle některých alternativních dodavatelů nárůst energie vázán na to, co si myslíte. Chcete-li nárůst, myslete pozitivně, mějte otevřenou mysl [84]. Jedna z propagačních vět, která mi v téhle souvislosti utkvěla v paměti, zní: "Pozitivní myšlení jako zdroj energie".

Alberte, sorry, ale tvoje E=mc² evidentně neplatí. Jak vidíte, fyzikové se zásadně mýlí, když se domnívají, že energie je vlastností hmoty. Podle diskutovaných dodavatelů je energie akcí hmoty – zde konkrétně proces myšlení probíhající v mozku. Čímž jsme vlastně sestrojili Perpetuum Mobile. Heuréka!

V tomto domě platí zákony termodynamiky – Homer Simpson, série 6., díl 21.

Populárnost tohoto bludu o akci hmoty bych přičetl tomu, že jde o jasně a jednoduše formulované, pozitivní sdělení, vyslovené bez pochyb. Takové, jaké chtějí lidé dobré vůle slyšet. Nicméně, problém je v tom, že energie se nemůže vzít jen tak odnikud. Vymyslet si ji můžete leda tak v sci-fi. Kromě toho, viz [122] využití energie mozku lze změřit, takže není problém, aby své nároky dokázali. Pokud jsou ovšem pravdivé...

Alternativci jsou lidé podnikaví a jistě někdo z nich přijde s jakýmsi vysvětlením, kde že se ta zázračné energie béře, aby nemusel čelit argumentům ohledně zákonu zachování energie. Například, že jenom zefektivníte její výrobu, nebo snížíte spotřebu – tj. že vám ji z žádného externího zdroje nedodávají. Alias, i kdyby nakrásně ano, tak jí stále máte přebytek a jste tam, kde jste byli.

Mimochodem, také vám vychází, že byste v takovém případě museli zmutovat do jiné životní formy, což by bylo lékařsky opět velmi snadno dokumentovatelné? Na prvním místě mě napadá složení žaludečních šťáv a k tomu odpovídají buněčná změna stěn žaludku a střev. Toho byste docílili buď změnou DNA, na potřebné úrovni znáte ze sci-fi, anebo dostatečnou změnou životního prostředí – např. ozáření radioaktivním materiálem. Jenže, to asi nebude ku prospěchu vašeho zdraví. Nejste-li ovšem komixový hrdina Bárta Simpsona, zvaný Radioaktivní Hugo... :-)

Asi by bylo jistější, kdyby se třeba inspirovali ve strašitelských pověstech o mobilních telefonech a řekli, že se tělo může zahřívat, tj. přijímat energii, i z rádiových frekvencí. V podstatě by šlo o možnost příjmu energie z elektromagnetického vlnění. Sem spadá např. úžeh pořízený pobytem na Slunci, nebo poškození zraku následkem realizace tak dementních nápadů, jako je dívat se dalekohledem na Slunce bez ochrany.

Když se na sub-atomární úrovni podíváme, kde ta energie vězí, zjistíme, že jsou v tom zapleteny částice. Co částice, to nějaké množství energie – k přenosu viz paradox duality vln a částic. Marná sláva, abyste mohli přenést energii vlněním, tak jí musíte někde vzít. A když to správně narafičíme, tak na makroskopické úrovni můžeme sledovat efekty, k jejichž popisu použijeme přídavná jména jako elektrická (impulsy v mozku), tepelná (odpadní teplo), mechanická (činnost svalů), chemická (trávení)... To jest, když používám pouze termín energie, je to OK a univerzální, byť svým způsobem zjednodušené – viz Bohrův princip korespondence. Do detailů už pak můžete zajít sami při studiu fyziky a biologie.

Pochyba čtvrtá, alias praktický test

Zvažme i variantu, že by přece jenom mohlo existovat teoretické vysvětlení, které by bylo v souladu s fyzikálními zákony. Byť ho třeba zatím neznáme. Nejlepším argumentem by v takovém případě byly výsledky testu. Experiment.

Alternativci nám z "jakéhosi důvodu" neposkytli naměřené hodnoty dodané energie. Ale nevadí, nám jde přece o to, zda ji skutečně dokáží tělu dodat – respektive, co si s ní tělo příjemce počne. Odpadní teplo, viz pochyba druhá, není jediným relevantním příznakem, který v této souvislost můžeme pozorovat.

Jak už jsem uvedl začátkem, lidé získávají energii na provoz svých těl z jídla. Pokud skutečně existuje funkční, alternativní způsob, jak mu ji dodat i jinak, pak bychom mohli omezit přísun energie a nechat jen nezbytné množství vitamínů, minerálů, bílkovin, atd.

Lidské tělo má nějakou minimální spotřebu energie, aby zůstaly zachovány základní životní funkce, jako je např. dýchání, trávení a cirkulace krve. Základem výpočtu denní spotřeby energie je BMR, bazální metabolická úroveň, kterou pak vynásobíte koeficientem aktivity od 1,2 do 2,0. K výpočtu BMR použijte buď vztah podle Harrise a Benedicta, nebo Katch-McArdle, který je ještě o něco přesnější. Jeden z možných výsledků je např. 12,5 kJ, což jsou zhruba 3 kCal.

Denní rozdíl 500 Cal ve spotřebě energie odpovídá změně váhy o 0,45 kg za týden. Pokud byste tedy vydrželi 3 měsíce spotřebovat každý den o 500 Cal méně oproti výchozímu stavu a jinak zachovali současnou životosprávu, tak shodíte téměř 6 kg. Pokud by váš alternativní dodavatel energie dokázal tento výpadek kompenzovat, blbé dva kJ denně;-), tak neshodíte. Pro srovnání, 25 gramů (4 dílky) Studentské pečeti má 123 kCal (516 kJ) – tj. trávíte nějakou maximální rychlostí a zároveň vyzařujete odpadní teplo. Proto ta zdánlivá nesrovnalost v řádech – 500 Cal a 123kCal.

Samozřejmě, 500 Cal je o ničem a těžko to dostojí tvrzení o velkých, obrovských zvýšeních energie. Takže dle propagandy, kterou jsem viděl, byste měli shodit o hodně více a dříve. Pardón, neměli;-)

Protože jsem však k tvrzením alternativních energetiků skeptický, tak testu-chtivé z vás důrazně upozorňuji, že následkem důsledné hladovky je vždy smrt.

Přijde vám navržený experiment jako absurdní? A co když vám jenom zafungoval zdravý rozum, který se jim až doposud dařilo umlčet?

U 500 Cal je důležité být důsledný a nepřehánět to, jinak se projeví následky známé z redukční diety, kdy po ní přiberete. Uberete-li tělu potravu, začne se snažit vytvářet zásoby na horší časy, a ve špajzce to nebude. Což by zkreslilo celé měření.

Pochyba pátá, dopaminová

Jednou z argumentačních možností je, že přísun energie je natolik malý, že žádný z uvedených příznaků není možné pozorovat. Nezapomeňme ale, že je na alternativcích, aby nám sami poskytli naměřené hodnoty, když už nám tvrdí, že to funguje. Jinak by to vedlo k takové absurditě, že jakkoliv trhlé tvrzení by mělo stejnou váhu jako skutečný důkaz.

Je tedy pravdou, že nás lepšímu hospodaření s životní energií naučil devátý monarcha z hvězdokupy Žabáka, který ztroskotal v naší sluneční soustavě, následně přistál na pobřeží Severního moře, kde se setkal s Vikingy a mimo jiné je naučil, jak doplout až do Severní Ameriky?

Bez pozorovaných (natož pozorovatelných), relevantních příznaků nám zbývá jediné vysvětlení – psychologický efekt, placebo. Osobně bych na jejich místě nasadil meditaci, nebo jinou formu relaxace. Ze dvou důvodů – jednak lidské tělo potřebuje odpočívat, odpočatí lidé si budou myslet, že mají více energie, a jednak proto, že se alespoň částečně zbavíte stresu. Takže se opět budete cítit lépe. A to zase bude mít další následky, které budete vnímat jako pozitivní... Kdybych to chtěl gradovat, na konci vás nechám ať si navzájem popisujete své pozitivní zážitky – communal reinforcement. Triků je samozřejmě víc a řadu z nich lze i kombinovat. Dále existuje řada importovaných východních učení, kterou lze obohatit špiritusální stránku věci. Čchi-li, vykládat je co;-)

Mimochodem, věděli jste o tom, že když si u meditace zapálíte trochu toho biomateriálu pro aroma a náladu, že některé rostlinky mají mj. i halucinogenní a omamné účinky? [123, 124] Např. v květnu 2008 výzkum potvrdil, že kouř kadidla je psychoaktivní látka, která zmírňuje stres a napětí [125]. Pochopitelně si lze účinky navodit i v silnější formě, např. "bylinkovým" čajem. A pokud si prostudujete citovanou literaturu, zjistíte, že některé vedlejší účinky jsou značně nežádoucí. Tak si např. zvyšování tepové frekvence, což může mít na svědomí i hladina dopaminu, automaticky nevykládejte jako příznivý úkaz zvýšení energie!

Dále, a bezpečněji, by šlo nasadit cvičení, protože když vydržíte, začnou se vám do krve vyplavovat endorfiny a vy se díky tomu najednou začnete cítit lépe. Což je už jenom krůček od toho, abyste se dozvěděli, že jde o příliv nové energie. Cvičitelská věta, která mě zatím bezkonkurenčně nejvíc praštila do očí svou ignorací fyzikálních zákonů, zněla: "Toto cvičení energii neubírá, ale spíše dodává". Néé, nová doba temna fakt nebude, protože si na cestu za lepším zítřkem posvítíme aurou;-7

Zažíváte-li příjemné pocity, čekejte sníženou hladinu serotoninu a zvýšenou hladinu dopaminu. Například endorfiny způsobují, že se dostane více dopaminu k synapsím. A zvýšená hladina dopaminu má vliv na apofenii [126] – vidíte souvislosti tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou. Cítíte-li příliv energie, klidně to může být i jenom zvýšená hladina dopaminu, která vysvětlí i doprovodné efekty.

Otázkou je, čím hladinu dopaminu zvýšit – respektive, jak ho doručit k příslušným receptorům. Ono to totiž jde např. i akusticky – vhodný hudební doprovod [127]. Je libo např. něco relaxační muziky? Ale to by asi nebylo nebezpečné těhotným a nezletilým, že? Také je otázkou, o kolik byste tu zpropadenou hladinu potřebovali zvednout.

Zajímavý trik je, že hladiny serotoninu a dopaminu se navzájem vyrovnávají. O co je jednoho méně, o to je druhého více. A serotonin má vliv na stravování [128]. Příslovečné něco vás nutí vyhledat potravu, abyste její konzumací zvedli hladinu dopaminu [129] – tj. odměna pro mozek, že zařídil, aby se tělo najedlo. Nebyla by pak manipulace hladiny dopaminu cesta, jak přimět mozek, aby si myslel, že tělo má dostatek energie, i kdyby byl opak pravdou?

Víte, co je Musa Cavendishii? Jeden z často prodávaných banánů, který se vyznačuje vysokým obsahem dopaminu [130].

Tenhle článek je na odborný výklad do hloubky příliš krátký. Ukázal nám však, že co se lidově označuje energií, ve skutečnosti vůbec nemusí být nic víc než subjektivní pocit, který lze navodit "na počkání". Či-li, pokud v sobě cítíte více energie, zdá se vám, že snáze komunikujete o ostatními, spatřujete více projevů zájmu od žen a bůhví co ještě, lze navození těchto subjektivních pocitů vysvětlit v souladu s vědeckými poznatky. Že by vás u některých z nich ani nenapadlo, že je vůbec něco takového možné, to přece není důvod uvěřit v nějaký pseudovědecký blud, který odporuje přírodním zákonům.

Kolik z těch příjemných pocitů zažíváte dnes a denně, ale jen jste je vlivem rutiny přestali vnímat? Něco dobrého sníte, vypijete skleničku dobrého vínka, pustíte si příjemnou muziku, pohovoříte s přáteli... Tak vidíte, ani k tomu nepotřebujete nikoho dalšího, kdo vám (prý) dodá energii. I bez něj se budete cítit příjemně, plni sil a budete mít dobrou náladu. Vysvětlovat si to něčím nadpřirozeným vás posouvá blíže k hranici, kdy začnete sabotovat odbornou lékařskou péči, protože pseudověda bude ve vaší hlavě fungovat lépe než věda. Tělesné funkce se ale tímto dojmem řídit nebudou.

Pochyba šestá, Nostradamova

Nostradamova proroctví jsou některými lidmi považována za velmi přesná. Má to jen ten háček, že je lze rozluštit až poté, co se daná událost stala. Racionálně uvažující čtenáře už jistě napadlo, že takhle lze považovat za velmi přesnou věštbu prakticky cokoliv:-)

Nevidím důvod, proč nezvážit i tuto variantu pro slibované efekty dodávky energie. Co když nejde o nic jiného, než co bychom mohli, značně eufemisticky a ne zcela přesně, nazvat reklamním trikem? Mimochodem, znáte techniku Suger Lump[84]? Já si totiž nemyslím, že by alternativní energetici měli takové schopnosti, aby mohli přesně a bezpečně manipulovat s hladinou dopaminu. Takže je otázka, jestli to vůbec vědomě dělají. Zato nevylučuji, že když sami nenajdete nic, co byste subjektivně mohli považovat za úspěch ve smyslu jejich výkladu, stačí se jim ozvat a oni vám s tím rádi pomohou. I kdyby to měla být nějaká maličkost, nebo zjištění, že už jste dávno měli energie na rozdávání;-)

Post hoc ergo propter hoc.

Nejen psychologům je známý fenomén selektivního chování paměti. Můžeme ho nalézt např. u kartářky. V podstatě vám buď řekne něco, na co odpovíte doplněním informací (zřejmě proto se tomu říká věštění), nebo sdělí něco vágního (Forerův efekt), či netestovatelného. Anebo se také může odvážit říci i něco konkrétního. A pak se buď trefí, nebo ne. Jenomže, pokud se netrefí, tak se tento fenomén uplatní jako exploit, kdy klient zapomene na ty případy, kdy se netrefila [84, 96] a proto může vnímat její věštbu jako úspěšnou; doporučuji kapitoly sekce Elements about the future v [84]. Jenom, v našem případě, nevyhodnocujete věštbu, ale vaše zážitky. A čím delší časový úsek, tím větší šance, že subjektivně najdete o to více pozitivních efektů údajné dodávky energie, jak vzpomínky na protidůkazy necháte zapadlé. V podstatě si pro to jen potřebujete připustit, že je možné energii dodat i alternativním způsobem. Což asi jejich klientům nebude dělat problém...

Jeden den je pevně stanovené množství času, během kterého se vám může stát několik zážitků. Řekněme, že váš typický pátek má 80% zážitků, které vnímáte jako neutrální, 12% jako negativní a 8% jako pozitivních. Např. skleničkou vína v příjemné společnosti, jak jsem o tom mluvil v předchozí pochybě, tak můžete navýšit podíl pozitivních zážitků na 10% a ty negativní srazit na 10%. A budete to vnímat jako zlepšení vaší situace. Co vyplývá předchozího odstavce je, že pokud si pak ještě připomenete, co pozitivního se vám stalo, připravíte si tak další, pozitivně naladěné chvilky. A najednou už třeba neutrálně uvidíte jen 89% zážitků, negativně už jen 9% a pozitivně jste na 12%. A už vnímáte, jak se váš život zlepšil. Vidíte? Opravdu nemusíte nikomu platit za to, co dokážete, a stejně si uděláte, sami.

Pochyba shrnovací, aneb finální predikce

Přemýšlející z vás u testu čtvrté pochyby mohlo napadnout, že má několik nevýhod. Např. že byste si to museli zkusit sami, protože se určitě objeví někdo, kdo bude tvrdit, že neshodil. A dostat své peníze zpět, tak to je diametrálně odlišný úkol. Test však posloužil jako informační mezikrok, abychom mohli udělat shrnutí, co se stane, budete-li vystaveni zvyšování energie nad dávku, kterou vaše tělo dokáže bezpečně spotřebovat, či běžně spotřebuje. Spotřebu, kterou lze bez problému pokrýt stravou. A nejenom, že jíst musíte – navíc je to i způsob, který prokazatelně funguje;-) Takže, jdeme na to.

• Spotřeba energie v mozku se v čase příliš nemění [122]. Bude-li skutečně vyrábět nadbytečnou energii, tak ho produkcí odpadního tepla uvaříte, jestliže krevní oběh nestačí včas odvést teplo do zbytku těla. Tam pak může nastat jedna z následujících variant.
  
• Pokud bude přísun energie natolik velký, aby spustil chlazení vašeho těla, a zároveň byl nad síly vašich termoregulačních možností, tak se ugrilujete zevnitř.
  
• Pokud bude přísun energie natolik velký, aby spustil chlazení, ale zároveň ho nepřetížil, pak budete vyčerpávat tělo nadbytečnou námahou – chlazením. Ať je lidské tělo jakkoliv trénované, každé potřebuje někdy odpočívat. Výsledkem tak bude zvýšená únava. Navíc z té energie nebudete nic mít, protože v nejlepším případě pokryje náklady na chlazení. A pokud ani to ne, zvýší se odběr energie vašeho těla. Neupravíte-li její přísun, dojde k dalšímu zvýšení únavy. Inkrementálně to vede k předchozímu bodu.
  
• Přísun dodatečné energie nad normál nebude natolik velký, aby spustil chlazení. V takovém případě...
  
• Využitelnou část přijaté energie tělo použije k budování tukových zásob na horší časy. Tj. nemusíte dělat experiment a snížit si denní spotřebu o 500 Cal. Když už tedy pomineme porušení faktu, že energie je vlastností hmoty. To znamená, že tvorbou tukových zásob byste začali přibírat na váze, aniž byste více jedli, např. vlivem potlačení deprese, nebo provedli trik ala redukční dieta. Nekontrolované přibírání na váze by pochopitelně vedlo ke zdravotním problémům, a zdravotní stav by se tak postupem času zhoršoval. Například kornatěním cév a následným infarktem.

Co nám tak zbylo k možné obhajobě alternativní dodávky energie, bez nežádoucích účinků, je, že bude tak malá, aby se žádný z nich neprojevil. Případně ještě nemusí být trvalá, ale jen nárazová. Jenomže... Lidské tělo používá dělení buněk k růstu a opravě/údržbě. Je to energeticky náročný proces, který se sestává z několik fází. Pokud by byl v systému přebytek energie, zkrátilo by se např. trvání fáze G2, kdy buňka získává energii. Ve výsledku by se zvýšila rychlost dělení buněk. Pochopitelně z toho nelze odvodit, že dělení buněk spotřebuje libovolně velké množství energie. Či-li, nepozorujeme-li změnu rychlosti dělení buněk, ani jevy předpověditelné v souladu se Stefan-Boltzmannovým zákonem, je mi líto, ale nezbývá než hledat vysvětlení v psychologické stránce věci. A být si u toho vědomi rozdílu mezi subjektivním pocitem a objektivně měřitelným joulem.

Má-li někdo pocit, že jsem zapomněl na lidi, kteří trpí např. chronickou únavou, nejsou tu z jednoho prostého důvodu. Ještě jsem totiž neviděl, aby alternativci někde neměli pojistku, že v případě zdravotních potíží, máte zajít za lékařem. Takže jsem dodržel jejich podmínky a napsal to pro zdravé lidi. Mimochodem, to je fakt umění, vyléčit zdravého člověka, že? ;-7

Nemůžu vyloučit, že by se vás některý alternativec mohl snažit ohromit povídáním třeba právě o fázi G2, že jak vám dodává energii, tak se rychleji vymění poškozené buňky za nové a vy se tak rychleji uzdravíte*. V podstatě by šlo o rafinovanější výklad inedie, což je údajná schopnost přežít bez jídla, jen o energii. Tak vám teď ukážu jeden praktický příklad, proč to tak není, že tam chybí jistý kus skládačky. Vitamín B12 je mj. klíčový pro tvorbu krve a nervový systém. Kde není, smrt bere. Což ho umístilo na symbolické první místo nejkontrolovanějších doplňkových složek potravy vegetariánů, pokud ten svůj zdravý životní styl chtějí přežít. Jeho přirozeným zdrojem v lidské potravě jsou totiž živočišné produkty. Takže kdyby šlo jenom o energii, tak by se o něj vůbec nemuseli starat. Ale oni musejí.

Či-li, B12 získáte kde? V potravě. A potrava vám dodá co? Energii. Řeči alternativců o energii jsou tak čím? A na to už si snad můžete odpovědět sami;-)

*Ve skutečnosti, růst buněk překračující normální tempo je základním kamenem rakoviny.

Žádný z negativních účinků alternativních dodávek energie jsem však neviděl, že by byl hlášen. Jako kdyby k nim nedocházelo... Protože mi ale platné znalosti, podpořené naměřenými hodnotami, neumožnily takové vysvětlení, můj závěr ohledně alternativních dodávek energie zní: placebo, adopce víry v něco, co není. Pokud vás zajímají možné následky takového přístupu, a že to není nic potěšujícího, zkuste si pročíst třeba [131]. Jenže, on určitě někdo z úst vypustí i polopravdu o tom, jak placebo nevadí, že o nic nejde, že léčí i psychika. Tak ať se sebere a jde to povědět pozůstalým po těch, kteří ve své víře odmítli léky, které potřebovali! Chápete, že to s psychologickým faktorem není tak jednoznačně jednoduché?

Jestlipak by nebylo lepší držet se raději od alternativních léčitelů stranou?

Co vlastně nabízí alternativní léčitel tak zajímavého? Tajemno, které lidi vždy lákalo. A více individuální přístup, na který přetížený lékař prostě nemá čas. Ale jestli u alternativce chcete hledat vědeckou metodou objektivně potvrzené léčebné postupy, tak to jste už z definice na špatné adrese.

Energie, na kterou se odvolává alternativní medicína, tj. léčitelé, nebyla nikdy vědecky potvrzena, že by vůbec existovala [136]. A když se tak dívám na finální predikci... dobře nám tak;-)

Obrázek: Sci-fi postava Chaya Sar, antik, bytost z čiré energie. V SGA ji zahrála Leonor Varela.

Show with comments / Zobrazit i s komentáři
Email This BlogThis! Share to X Share to Facebook