Potřebujete vykopat studnu, poradit se s osudem, anebo se snad zbavit špatné energie? Proutek, virgule i kyvadlo jsou léta používané nástroje, které vás v tomto nezklamou. Záleží jen na tom, zda jim skutečně rozumíte a čeho s nimi chcete dosáhnout.
Chevreulovo pendulum
Na konec zhruba 20 cm dlouhé nitě přivažte předmět zhruba o váze školní gumy. Druhý konec nitě uchopte palcem a ukazováčkem. Pozvedněte je do výše tak, aby byl přivázaný předmět ve vzduchu, držený pouze nití. Budete-li to chtít předvádět slečnám, lze to udělat i se šperkem zavěšeným na řetízku. Šperk však musí být dostatečně těžký vůči váze řetízku. Jenom jí to pak nezapomeňte vysvětlit, aby z vás byl ten "správný druh astrologa";-)
Uveďte zavěšený předmět do klidu. Jakmile je v klidu, začněte si představovat, jak se pohybuje dopředu a dozadu, pak zleva doprava a nakonec jak opisuje kruh. Ale nehýbejte při tom rukou, pouze si kyvadlo představujte v pohybu. Po nějaké době se začne hýbat.
Zatím jsem se setkal pouze s dvěma lidmi, kterým se předmět nezačal pohybovat už chvíli poté, co si ho začali představovat v pohybu. A to se nakonec ještě ukázalo, že stačilo počkat, případně prodloužit délku zavěšení. Poměru vah obou částí kyvadla hraje roli.
Michel-Eugene Chevreul byl francouzský chemik, po kterém je popsaný jev pojmenován – Chevreulovo pendulum. Roku 1833 dokázal přijít s vědeckým vysvětlením, na rozdíl od bludařů kteří ještě dnes věří tomu, že jde o projev paranormálních sil a alternativních energií. Ve skutečnosti jde o projev ideomotorického efektu.
Ideomotorický efekt
Kyvadlo se nepohne z jiného důvodu než z toho, že s rukou pohnete. Trik je v tom, že si neuvědomíte, že jste s ní pohnuli. Pohnout s rukou znamená vyvolat kontrakci svalů. Zjednodušeně řečeno, sval se sestává z inervovaných vláken. Vydají-li motoneurony povel k pohybu, změní se akční potenciály, vyloučí se množství acetylcholinu, dojde k difúzi iontů sodíku, depolarizuje se svalová membrána, uvolní se ionty kalcia, dojde ke stahu a absorbují se ionty kalcia, čímž dojde k ukončení stahu.
Ale jak už víte, jako pravidelní čtenáři mého blogu, je třeba se nejen ptát, co se stane, ale také v jakém rozsahu se to stane. To znamená, kolik acetylcholinu, kolik iontů sodiku a kalcia? Uvolní se jich právě tak málo, že dojde jenom k mikrostahu. To znamená, že se ruka pohne, ale vy to bez pomůcek, tj. pouze svými smysly, nedokážete zaznamenat.
Efekt je natolik silný, že vás může svést i k víře, že se skutečně jedná o vliv nějaké alternativní energie. Konec konců, vždyť kyvadlo přece sami držíte ve své vlastní ruce, sami jste si ho vyrobili a nikdo na vás nic nehrál. Nevíte-li nic o ideomotorickém efektu, stojíte před záhadou, kterou selským rozumem jen tak nevyřešíte. Jinými slovy, jste ideální oběť podvodníků.
Jak od sebe poznáte člověka, který by věřil, že s kyvadlem skutečně detekuje nějakou energii, od podvodníka, který ví, jak s kyvadlem hýbat úmyslně? Neprohlédnete-li některý z dalších podvodníkových triků, nepoznáte je od sebe.
Pavlovův reflex
Když Ivan Pavlov ukázal psům jídlo, začali slintat. Když uvidíte před sebou široký, dlouhý pruh asfaltu s bílými malůvkami, také zbystříte, jestli po něm náhodou nejede auto. Nejde ani tak o projev kritického myšlení, jako o projev automatické reakce mozku na nějakou situaci. Mozek je zkrátka neuronová síť, která se časem natrénovala slintat před jídlem a koukat po autech.
Kde si myslíte, že spíš najdete pramen vody? V zeleném lese, anebo na vyprahlém písku? V zeleném lese, napověděli vám to různé indicie. Existuje spousta indicií kde hledat pramen – např. sklon svahu, či bujnost vegetace. Důležité je uvědomit si, že budete-li často chodit na taková místa, existuje možnost, že se podvědomě naučíte takové indicie rozpoznávat, aniž byste si to uvědomili. Úplně stejně jako se psi naučili slintat, když viděli známky toho, že dostanou jídlo.
Hledání vody s proutkem
Teď už víme, jak naučit svůj mozek, aby našel vhodné místo, kde by mohla být voda. A také už víme, jak s mikrostahy pohnout s proutkem, abychom to ani my sami nepoznali. Z technického hlediska ještě hraje roli, jak chytneme proutek do rukou. U kyvadla musíme dodržet poměr hmotností, u proutku musíme zajistit labilní polohu – stejně jako u virgulí. Nesmí se nám v ruce viklat jen tak, ale až si to představíme.
Podvodník pohne s proutkem sám. Přímou představou toho, jak se proutek pohnul, dá svým motoneuronům signál, co mají udělat. Ale u člověka, který bude věřit, že vodu cítí, se uplatní asociace. Bude mít asociováno, že se proutek pohne tehdy, bude-li u pramene. A u pramene bude tehdy, zaregistruje-li jeho mozek dostatek indicií. Což klidně zaregistruje, aniž by si to on sám uvědomil. Např. jeho oči uvidí výrazně hustý trs trávy. To spustí představu, že tady je voda, a proto se proutek pohne. A tato představa pohybu proutku dá signál motoneuronům, které právě proutkem pohnou – vyvolají mikrostahy.
Nutno ovšem dodat, že pohnout s proutkem chce větší kumšt než rozkývat Chevreulovo pendulum. Alespoň když jsem to zkoušel. Virgule si vyžádaly "střední dávku kumštu". Princip byl pochopitelně stejný. Vědomý stah mi šel nejlépe zamaskovat u virgulí.
Proutkem, kyvadlem i virgulí se totiž dá hýbat i bez mikrostahů. Ale na rozdíl od ideomotorického efektu si lze vědomých stahů všimnout pouhým okem. Celý trik pak spočívá v tom, že lidé, kteří jsou líní kriticky uvažovat, si takových věcí vůbec nemusejí chtít všímat. Nejlépe, když si objednají měření na dálku... to už si pak nevšimnou opravdu ničeho. Ach, můj bóže...
Kvantové bludy
Kvantová mechanika, Heisenbergův princip neurčitosti, chaotické systémy… Věda zná spoustu zajímavých věcí, u kterých ale obyčejný člověk jenom mlhavě tuší, o čem je vlastně řeč. Není to nic triviálního. Abyste přesně a konkrétně věděli, o čem se mluví, musíte k tomu mít odpovídající vzdělání. A právě toho zneužívá pseudověda.
Když si to řekneme polopaticky, třeba na příkladu kvantové mechaniky, věc se má takhle. To, že vy nerozumíte kvantové mechanice, to ani omylem nedokazuje, že má pseudovědec pravdu. Tak se nenechte nachytat, až vám bude tvrdit, že vědci objevili něco, co prý s jeho bludy souvisí!
Pseudovědci své bludy obhajují řečmi, ve kterých používají vědecké výrazy. Šíří bludy a spoléhají se na to, že když tomu sami nerozumíte, tak že je nebudete kritizovat. Třeba když vám řeknou, že se s proutkem musíte naladit na kvantové pole vody, a dají vám k tomu odkaz na vědecký článek o kvantovém modelu vody. Je to jako integrativní medicína – úmyslná kombinace bludu s vědou, aby blud vypadal věrohodněji.
Léčení
Když vám proutkař na zahradě nenajde vodu, celkem nic se neděje. Ale horší to je, když se vás budou snažit léčit na základě sebeklamu posíleného ideomotorickým efektem. Stejně jako může být vodní proutkař natrénován vnímat indicie o přítomnosti vody, proutkař léčitel bude hýbat proutkem na základě nějakých svých momentálních dojmů. Co léčitel uvidí a jaké dojmy to budou, to už může být v rozsahu znalostí získaných s titulem MUDr. vědecké medicíny, který tímto považuji za profesionálně a eticky zneužitý, až po naprosté fantasmagorie lidí, kteří o tělu neví zhola nic a vychází pouze z pozorování svých "pacientů" a "odborné četby".
Pokud by se jednalo o podvodníka, lze očekávat, že ten se bude alespoň snažit držet zpátky, aby vás nedostal do nemocnice. Sám dobře ví, že se dopouští podvodu, byť mu ho jen těžko dokážete. Nemá důvod zbytečně riskovat. Půjde-li však o věřícího v moc proutku, ten žádné zábrany mít nebude, protože to podle něj funguje a v jeho světě dělá správnou věc.
Podvodník nebo věřící?
Ideomotorický efekt je natolik přesvědčivý, že si můžete klást otázku, s kým jste se to vlastně potkali. Tak si uvědomte, že výše uvedené informace jsou volně dostupné [96, 136]. Nejde o žádné tajemství ani o věc známou teprve posledních pár let. A stejně tak nejde opomenout, že neexistuje přijatelné fyzikální vysvětlení proutkaření, virgulí, ani kyvadel ve službách slibů esoteriky.
Osobně pochybuji, že by některý z proutkařů nebyl konfrontován s výše uvedenými fakty.
Obrázek: "Zeptejte se na něco ducha ze staré Atlantidy", ptá se Brian v druhé epizodě ScamSchool.
