Jestli jste někdy přišli do kontaktu s tvrzením od tzv. profesionálního svůdce, téměř jistě jste se dozvěděli o tzv. approach-anxiety, alias strachu z oslovení ženy. A téměř jistě jste se také dozvěděli něco v tom smyslu, že jím trpí téměř polovina mužů. Nesouhlasím.
Beze strachu
Další možností, proč muž ženu neosloví, je, protože prostě nemá potřebu. Třeba se mu líbí, tak se podívá, ale i tak dá přednost přítelkyni. Prostě je zadaný. Proč by měl balit jinou, když po ní vlastně nic nechce a ještě by potom musel vyvíjet další úsilí, aby se jí "zbavil"?
Je-li muž nadržený, je schopen si představit, jak má sex i s ženou, o kterou by normálně nestál. Ale protože člověk ušel na cestě evoluce hodně dlouhou cestu, dokáže si to uvědomit. Následně se může ovládnout a zůstane tak u představ, případně "siláckých" řečí mezi kamarády.
A pokud se žena muži vůbec nelíbí, pochopitelně ho ani nenapadne přemýšlet o tom, že by spolu něco měli.
Jestli někdo chodí po ulicích a snaží se každou dostat do postele, tak to je porucha a ne normální chování.
Jak vidíme, existují i normální důvody, proč muž neosloví ženu, aniž by přitom cítil strach z oslovení. A teď se v číslech, podle [167], podíváme, jaké jsou šance, že muž bude mít strach oslovit ženu.
Případová studie
Ačkoliv se 80-90% lidí někdy v životě nadměrně stydí, neznamená to, že se budou stydět navždy. Stydlivost se nejčastěji vyskytuje mezi 14-20 rokem, kdy může vzniknout sociální fobie. Tou pak soustavně trpí 1-3% lidí, žádné "každý druhý". Funguje to následovně.
Máme mladého muže, dejme tomu 16 let, kterému se šíleně líbí spolužačka. Strašně rád by ji někam pozval, ale vůbec netuší, co má říkat, o čem se s ní bavit a jak reagovat. Skutečně se jí bojí oslovit. A když už na rozhovor dojde, vede konverzaci ve stylu "včera jsme psali písemku z matiky, ale pořád lepší než diktát z češtiny". Když to říká už asi tak po páté, rozhovor končí, mladý muž odchází, majíc na sebe vztek, jak to zase podělal. Nezapomeňme také na přirozené fyziologické projevy, jako je zvýšená tepová frekvence, pocení, nervozita, pocit sucha v ústech, atd.
A až ji potká příště? Vidím čtyři možné scénáře, jak to může skončit. Podívejme se na ně společně.
1. Nejlepší možnost
Náš mladý muž to ještě párkrát zvorá, načež to vzdá* a přestane se snažit. A ejhle, jelikož se začal chovat normálně, jeho vyvolená na něj rázem hledí se zájmem, stydlivost mizí, koná se rande. Kruh negativních zážitků se přerušil "šokujícím zjištěním", že ji přece jen přitahuje.
Je to jako kdyby bydlel v domku u temného lesa a zjistil, že se ho nemusí bát, že mu tma neublíží.
*Případně může mít štěstí, že se mu dostane dobrého vysvětlení, o co vlastně jde, díky kterému se "postupně" uklidní.
2. Sociální fobie
Kruh negativních zážitků se nepřerušil, mladý muž se začal cíleně vyhýbat sociálním interakcím s opačným pohlavím, a vypěstoval si sociální fobii. Je zralý na odbornou péči.
Je to jako kdyby přestal vycházet z domku, protože by potkal les.
3. Pseudovědecké rady
Mladý muž tam tak dlouho hledal nějakou radu, až našel např. rady pseudovědecké NLP a že má zároveň vyzařovat pozitivní energii. Bludů je nepřeberné množství. Tak některé zkusil, a protože věřil, že jsou to rady zaručené, choval se klidně a uspěl – na první pohled stejně jako v prvním případě. Ovšem, má to skrytý osten, že by i Růženku skolil.
Je to jako kdyby se odvážil do temného lesa, protože předtím obětoval elfům misku mléka a do kapsy si strčil železnou podkovu. Tím otevřel Pandořinu skříňku. Jestli budou mít se svou vyvolenou dítě a to onemocní, třeba ho také nevezme za lékařem. Místo toho bude obětovat elfům, protože ti budou v jeho představách mocnější. No jen si všimněte, např. kolik takových návodů na svádění operuje s doménou léčitelů – pseudovědeckou energií. Nebo půjde o jinou variaci léčení vírou (víra je uznání něčeho, pro co nejsou důkazy).
Druhý problém je v tom, že se neví, co se stane, když bude konfrontován s realitou. Co když se dozví, že v lese je pouze tma, které se není třeba bát? To se neví, jestli se jeho svět zhroutí, když přijde o své jistoty, anebo zda naopak uvěří na elfy ještě mocněji.
Naštěstí existuje i možnost, že si uvědomí, že mu pseudovědecké rady poskytly jenom dočasné zlepšení, placebo efekt, a včas je opustí. Uklidní se, a koná se první scénář.
4. Totální nezdar
Zkusil přerušit kruh negativních zážitků a pomocí pseudovědeckých rad, ale nezafungovalo to. Už jim věřil natolik, že je nedokázal opustit. A tak ho nezdary utvrdily v přesvědčení, že jemu holt není souzeno.
Je to jako kdyby zůstal nadosmrti v domku, a ještě se každý den soužil strachy, že elfové vyrazí dveře.
Máte snad pocit, že váš guru zná váš strach z oslovení žen, že umí zodpovědět vaše otázky, jakoby vám četl myšlenky, a že má až děsivě pravdu v tom, co říká? Např. psychologický trik Forerův efekt tohle dokáže s 85% úspěšností.
Motivace
Kamarád našeho hrdiny z případové studie dostal spolužačku na rande. Náš hrdina se o tom dozvěděl, a zapůsobilo to na něj jako motivace. A tady se situace může pěkně zvrtnout. Že ji kamarád dostal na rande, to záleželo na mnoha faktorech. Třeba jestli se jí líbil, nebo jestli jenom nechtěla být poslední bez kluka.
Takže pokud to náš hrdina vezme jako fakt, že lze dostat spolužačku na rande, je to OK. Ale právě z uvedených důvodů bude problém, když jeho způsob pozvání začne považovat za fungující návod. Vždyť existuje možnost, že to jeho kamarád mohl udělat naprosto špatně, ale jí se líbil natolik, že jenom čekala, až se alespoň nějak vysloví. Ale když si tohle náš hrdina neuvědomí, klidně bude používat špatný postup a tím si snižovat šance. A čím horší budou jeho výsledky, o to víc ho bude dodržovat do nejmenších, i stupidních detailů. Dojde k tomu logikou, že když návod jím považovaný za správný nedal očekáváný výsledek, tak on musí dělat něco špatně*. Dokud nevystřízliví, což se nemusí stát.
A je to vyloženě jeho jenom vina? Ne tak úplně. Můžete narazit na údajného odborníka, který bude vydávat takový příběh kamaráda za důkaz funkčnosti jeho metody. Jsou to běžné triky pseudovědy – selektivní důkaz (nevyhovující se ignoruje) a záměna korelace za příčinu.
*Až budete číst nějaké pseudovědecké rady, všimněte si, zda se v nich nevyskytuje ochranná klauzule v obvyklém znění "pokud to uděláš správně". Pokud ji neodmítnete pro její neověřitelnost, způsobí, že budete v dobré víře hledat chybu u sebe, a ne ve vadném návodu. Ergo, postaví radícího do pozice, že má vždy pravdu. Bez ohledu na dosažený výsledek. A protože vy jste se tím dostali do pozice chybujícího, budete naslouchat svému vševědoucímu guru a kupovat jeho self-help materiály až na věky věků. Amen.
Stydlín a sociofobik, s.r.o.
Co když se dostanete do spolku, ve kterém bude většina lidí trpět stydlivostí nebo sociální fobií? Subjektivně to bude vypadat, jako kdyby oboje bylo častější, než tomu ve skutečnosti je.
Bude-li taková skupina ještě navíc přesvědčena o nějakých pseudovědeckých pravdách, uplatní se efekt Milieu Control [144] a vy si je pravděpodobně osvojíte.
Pravděpodobnost strachu
Rozdělíme-li populaci po letech, tj. věku, a ke každému z nich přiřadíme pravděpodobnost frustrace díky stydlivosti z žen, maximum bude 40%. To je nadhodnocený odhad na základě [167]. Největší stydlivost panuje ve věkovém intervalu 14-20 let [167].
Uvažujme funkci pravděpodobnosti, že má daný člověk v daném věku strach oslovit ze stydlivosti. Když připočteme 3% trvale trpících sociální fobií k 90% těch, kteří někdy v životě zažijí strach oslovit, integrací této funkce bychom měli dostat 0,93.
K dalším úvahám použijeme Gaussovo rozdělení pravděpodobnosti. Gaussovo, též známo jako normální, rozdělení pravděpodobnosti se používá k vysvětlení kvantifikovatelných přírodních jevů a ve zpracování dat behaviorálních věd - např. psychologie. Zdůvodnění proč, viz Centrální limitní věta.
S ohledem na uvedená fakta je logické uvažovat maximum funkce ve věku 17 let, s hodnotou 0,4. Protože nemáme k dispozici kompletní údaje měření, je problém určit varianci. Respektive by to s nějakou přesností šlo na základě hodnoty integrálu. Pomocí iterační metody, která by pro známé hodnoty zpřesňovala hodnotu variance a kompenzovala funkci chyby. Ale zkusíme udělat jednodušší odhad.
Gaussovo rozdělení je symetrické, s jedním maximem. Takže když budeme odhadem uvažovat, že 14-20 let pokrývá dvě třetiny (to je ta chybějící variance), pak nám z celkové stydlivosti zůstává už jenom 0,31. Abychom dostali hodnotu po dvaceti letech, musíme to ještě vydělit 2. To by znamenalo, že 15,5% ze všech mužů po dvaceti letech někdy zakusilo strach z oslovení ženy. A kdyby měl dotazník [167] nejstaršího účastníka ve věku 40 let, pak se bavíme o 20 letech, mezi kterých těch 15,5% není rozloženo rovným dílem.
Dvě třetiny, alias varianci, jsem zvolil s ohledem na to, že sociální fobií nakonec trpí 1-3% procenta. Má-li to alespoň nějak odpovídat realitě, nelze si zvolit varianci, jen tak nějak. Ve skupině lidí trpící stydlivostí by pochopitelně byla variance velká. Ale my se bavíme o normálním složení populace, ne o speciálním případu.
Jak říkám, varianci neznám, takže jde jenom o odhad. Nicméně odhad ukazuje, že pokud muž neosloví ženu, spíš jde o jiný důvod než o strach z oslovení. Pokud bychom totiž uvažovali jako tzv. "profesionální svůdníci", obávám se, že bychom nutně skončili u absurdit. Jako např. že nekuřák neosloví slečnu s cigaretou proto, že má strach.
Shrnutí
Tvrdit, že např. každý druhý muž se bojí oslovit ženu, je značně zavádějící. Minimálně musíme uvažovat rozdílné pravděpodobnosti strachu z oslovení u mladého muže v pubertě a u dospělého muže. Chcete-li velké počty těch, kteří se bojí oslovit ženu, onu téměř polovinu, musíte hledat v pubertě.
Což mě přivádí ke konstatování, že lidé v pubertě jsou nejvíce zranitelní pseudovědeckými radami. Za prvé proto, že mají potřebu takové informace vyhledávat. A za druhé, protože nejsou dostatečně odolní proti vypilovaným způsobům, kterými jsou pseudovědecké rady propagovány. To leckdy nejsou ani dospělí.
A za třetí, kdokoliv hledá takové rady ze strachu z oslovení, je v emočním stresu. Za takových podmínek je každý snáze manipulovatelný, bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, či příjem. V takovém stavu i self-help knížce snadno uvěříte, že je tráva modrá a ne zelená.
Strach můžete překonat pověrou o zaručeném postupu.
Ale pak se stanete jejím otrokem.
A mimochodem, holky se také stydí;-)
Obrázek: Pierre Richard byl nesmělý, ale léčil se. Agnès se bál oslovit, protože si vytvořil představu, jež nebyla pravdivou.
