Aneb "One Man Show - prohrané bitvy, vítězná válka, díl druhý" od generalissima.
Čaj jsem dosud nestačil přelít. "Půjdu se osprchovat s tebou..." hlesne a mě spadla brada poprvé. Nečekal jsem to a cítím, že trochu spadl řemen. Byl jsem vyhozen z konceptu. Chci ji pomalu něžně svlékat, ale ještě dříve než se jí dotknu, je již svlečená a dívá se na mne s rozšířenými zorničkami.
Tak to mě spadla brada podruhé. Ještě chvíli a bude z toho další díl filmu „Jsem nesmělý, ale léčím se“. Tentokráte ne s Pierrem Richardem, ale se mnou. Už vidím, jak se mě diváci vděčně smějí a volají: "Já toho chlápka vážně nechápu... :-)" Svlékám se také a jdeme do sprchy.
Je opravdu moc pěkná a místo toho, abych byl vzrušen, jsem totálně zasekaný na všech úrovních. Místo toho, abych jí omýval rukama, dělám to žínkou. Nějak se jí nemohu dotýkat, všechno mi vzala. Potěchu dobývání, svlékání, postupného vzrušování – tohle je na mne moc rychle.
Už začínám chápat dívky, které mě někdy říkaly: „Je to na mne moc rychle“. Je možné, že zažívaly naprosto stejné pocity, jako teď já. Už to chápu. Snad se zvolní tempo. Anebo, co se pomilovat už ve sprchovém koutě? Ani náhodou, spadl řemen a to zcela :-) Mno, půjdeme do postele, tam to snad bude lepší...
