Read about The Theory of Interest first, if you've come here because of women. Otherwise, check the table of contents. Despite model scenarios, you can lose some illusions here.

Pokud jste tu kvůli ženám, přečtěte si, o čem Teorie zájmu vlastně je. Jinak zkuste rovnou obsah. Ač uvedené jsou modelové situace, nedivte se, když tu přijdete o iluze.

Vývoják svádění  

Posted by SomeoneCZ

Tohle není ani tak článek, jako spíš vypíchnutí něčeho důležitého, co se objevilo v diskuzi na fóru. A co by nemělo zapadnout. V podstatě se jedná o řešení problému, kdy se muž v naději na vztah upíná na stávající kamarádky a známé, se kterými to ale pořád tak nějak nevychází (zkrátka nemají o vztah s ním zájem).

Cca pro 4 první rande:

  1. Pozvi novou slečnu na rande
  2. Když nepřijde, zruší, nebo nenavrhne konkrétní protitermín, jdi do bodu 1
  3. Pozoruj na rande, jak se s Tebou baví
  4. Na konci rande ji zkus políbit
  5. Když uhne na polibek, nebo se nebavila, jdi do bodu 1
  6. Když Ti nepoloží žádnou osobní otázku, jdi do bodu 1
  7. Pozvi ji na další rande
  8. Jdi do bodu 2

Protože, jak to Anderson popsal:

Holek je na světě spousta a ty nemáš čas se zabývat každou 2 měsíce, aby jsi zjistil, jestli o tebe opravdu nemá alespoň trochu zájmu.

This entry was posted on Thursday, June 21, 2012 at 10:19 AM . You can follow any responses to this entry through the comments feed .

10 komentářů

Principielně souhlas s tím, že je blbost "upínat se na stávající kamarádky a známé", to fakt nikam nevede. Ale ten důvod, proč to nikam nevede je podle mě především to (schizoidní) rozdělování na kamarádky/známé/targety/potencionální_objekty/milenky/šukací_kamarádky/etc. (a jejich kombinace).

Tohle rozlišování samo o sobě právě vede k tý nespokojenosti a nefunkčnosti a tomu, že pak vznikne cosi jako "upínání se na kamarádky a známé"... Právě ta snaha o tu technickou kategorizaci z toho dělá to psycho. Ta posloupnost, kterou popisuješ v článku je už vůbec šílená a děsivá. V praxi se prostě nevykašlu na holku jenom proto, že na konci prvního setkání (rande) ucukne na polibek. V praxi nebudu líbat každou holku na konci prvního rande. V praxi polibek (nebo reject) na konci prvního rande sám o sobě nic neznamená (důležitý je vždycky kontext). Nebo-li k čemu takováhle posloupnost je?

Nefunguje to podle mě ani jako teoretickej rámec. Je tu pořád ten aspekt, že pick-up (TZ, whatever...) je snaha to celý nějak "osrat", minimalizovat riziko, minimalizovat náklady (na čas...), nemuset riskovat, že bude dvouměsíční snaha k ničemu. Ale to je prostě život tohle - nad tím vyzrát nelze. Jasně, pick-uper (TZkář) řekne, že je to pouze snaha o efektivitu a že není důvod "nebýt efektivní" a stejně jako se dá naučit hrát fotbal, tak se dá naučit balit holky (tím, že budu dodržovat sadu efektivních pravidel).

Já každopádně tvrdím, že tahle snaha o efektivitu je právě celej ten problém všech těhle technickejch postupů typu "jak na život" (nejen těch pick-uperskejch a týkajících se holek). Tyhle věci, jako je ta tvoje posloupnost popsaná v článku, jsou právě to, co z lidi dělá "muže, marně se upínajícího na vztah s kamarádkou". Přitom u většiny pick-uperů by bylo IMHO mnohem efektivnější prostě to nechat být (let go) a přestat na chvíli řešit, co mají kde "rozdělanýho", jakej je stav jejich inner game atd. a chvíli prostě jet na vlně. Výsledek (vztah s holkou) se pak dostaví jakoby jen tak mimochodem...

June 21, 2012 at 1:04 PM

V principu souhlas. Řekl bych to takhle. Pokud se někdo snaží používat Pickup, či obecně pseudovědecký přístup, tak ať toho raději nechá. Zlepšení dosáhne už jenom tím, že se přestane snažit aplikovat bludy.

Popsaný postup odráží to, jak se chová normální člověk, který se netrápí tím, že ho nějaká nechtěla (wow, kdepak se asi tenhle algoritmus objeví zkopírovaný? ;-) Tak že bych to skutečně mohl obhajovat jako postup o zefektivní celého procesu. Ale spíš mi jde o to, aby chronicky odmítaní měli šanci si uvědomit, co mohli dělat jinak, a tak se z chronického odmítání vyhrabat. I když na to zkrátka nepřijdou sami, jako na to před nimi přišli jiní.

June 21, 2012 at 7:01 PM

No budu za kazišuka, ale parafráze zní následovně: "Pokud se někdo snaží používat TZ, či obecně vědecký přístup, tak ať toho raději nechá."

Pseudovědy jsou samozřejmě sračka (a je to hodně vděčný téma ke kritice), pick-up je sračka (ještě vděčnější téma), ale co jsem tím komentem chtěl naznačit (a nenapsal jsem to dostatečně natvrdo) je, že on bohužel i vědeckej přístup je nakonec sračka! Je to akorát holt sračka, která se dá vědecky dokázat. Ale to je asi tak všechno. Jinými slovy i to, co propaguješ (anti-pseudovědeckej přístup k životu; potírání blbosti; obezřetnost před kreténama) je pořád ještě sračka, protože je to jednoduše nefunkční a v životě se s tímhle přístupem moc daleko dojít nedá...

Ono to je v přeneseným významu trochu jako hra na pravici a levici. Věda vs. pseudověda. Věci, co se dají dokázat vs. věci, co se dokázat nedají. Ale cesta je někde jinde. Jenom to prostě není nic mezi. Je to úplně něco jinýho. Je to vykašlání se na politiku jako celek (nejde o pravici nebo levici, jde o to nežrat systému hru na politiku). Analogicky nejde o to jestli vědeckej přístup nebo víra v Ježíše. Jde o to sám hledat a testovat, co opravdu funguje/nefunguje (což se NEROVNÁ hledat a testovat, co lze vědecky ověřit/nelze vědecky ověřit).

---

Konkrétněji: Tím, že mě nějaká holka nechce se člověk samozřejmě trápí VŽDY - a právě ten, kdo se tím netrápí (kdo hledá návody na to, jak to zařídit, aby mě to netrápilo) je teprve ten, kdo je skutečně nenormální. Nebo-li tohle je schizofrenní přístup (to, co jsem myslel tou "snahou osrat svět").

U člověka, kterej balí holku a ta holka ho pošle do prdele, je "normální" (a žádoucí), aby ho to nějak zasáhlo, aby z toho měl alespoň blbou náladu nebo tak něco. Člověk, kterej je potom "úplně v pohodě", oklepe se a hned jde lovit další kost, je robot. Je to někdo, kdo si s sebou vláčí brnění, který ho má chránit před špatnejma pocitama z toho, když ho odmítne holka (nebo když se mu stane cokoliv jinýho nehezkýho). Ale tohle je schizofrenie (náběh na ní - nebo-li moje oblíbená schizoidnost), tohle je obrana, tohle je bránění se životu a běhu věcí. A to končívá špatně, když si člověk myslí, že tohle se jeho netýká a že před tím lze utýct. Nelze. A je fakt nebezpečný se o to pokoušet.

June 21, 2012 at 7:24 PM

Mordemy, připomínáš mi člověka, který když chce k sobě přidělat dvě dřeva, tak je sváže provazem. Sám si vybírá a testuje smyčku, ale na kladivo se dívá jako na zbytečné, protože nepochopil, k čemu je hřebík.

Předpokládám správně, že ve svém životě vědu vědomě neprovozuješ, že už jenom samozřejmě používáš její výsledky (auto, elektřina, pitná voda, absence morových epidemií, atd.)?


Když člověka odmítne holka, co je nenormálního na tom, že se tomu chce příště vyhnout? Tím jenom demonstruje normální vlastnost svého druhu - schopnost učit se.

Když oslovím neznámou slečnu, co by mě na tom mělo rozhodit? Vždyť jsem jí ještě ani nestačil poznat, abych si k ní udělal citovou vazbu! Nic mi nebrání oslovit další.

Jiná věc je, když se člověk upne na jednu slečnu, anebo když je odmítán příliš často. Pak ano, to zamrzí. Ale to je jenom důvod, aby něco na svém chování změnil. A buď na to přijde sám, nebo si nechá poradit. To je normální.

Rozumný člověk ví, že ho každá chtít nebude. Takže je mu jasné, že bude někdy odmítnut a že nemá smysl se tím trápit. V závislosti na svých citech se někdy trápit bude, jindy vůbec. To je normální.

Ale když se bude trápit vždy, pak to není normální. U takového člověka vidím přecitlivělost a že si nedokáže uvědomit zjevné - že ho každá nebude chtít.


PS: Zkus příště slušnější slovník, ať nemusím komentář lovit ze spamu.

June 22, 2012 at 10:18 AM

Ale no tak, nejsem přece apriori proti vědě jako takový. Už jen takovej Internet by těžko vzniknul bez "asistence" tvrdě vědeckýho přístupu. Víš dobře, že takhle jsem to nemyslel.

Zavrhuju "vědu" a "techničnost", když jde o vlastní hlavu, city, myšlenky a vnímání reality. V tomhle jsem proti vědeckýmu přístupu. Taky studuju věci kolem kvantový mechaniky a toho, jak funguje elektřina (třeba) a jo, je to zajímavý a ano, třeba z tý kvantový mechaniky se kupodivu dají odvodit různý zajímavý analogie pro vlastní život.

Ale myšleno to bylo tak, že na ty nejpodstatnější otázky tvýho života ti vědeckej přístup odpověď nedá a (co je teprve pr***r) svazuje tě to (stejným způsobem jako křesťana svazujou věci v Bibly). Opakuju, že věda je jen další dogma a je s ní stejnej problém jako s pseudovědou. Svádí to lidi na scestí.

---

Jasně, že je to perfektně logický, že se chceš vyhnout špatnejm pocitům. Ale nelze to. Respektive "lze", ale cena je neúměrně vysoká a ve výsledku je to neefektivní (a smrtelně nebezpečný).

Jistě, že ti jakoby nic nebrání oslovit další (a chápu, že tohle je v zásadě jediný merito tohohle článku a já tu řeším trochu off-topic), ale když už se člověk "upíná", tak řešení typu "neupínat se a jít oslovit jinou" je přinejlepším hodně nedostatečný.

I úplně neznámá slečna je člověk. I úplně neznámá slečna je součástí světa a reality. I k úplně neznámý slečně MÁŠ vazbu, ať se ti to líbí nebo ne. Už jen tím, že jí vnímáš, tím, že se z ní odráží světlo na tvojí sítnici a tvůj mozek jí registruje jako živou bytost (pro úplnost: snažit se o to, aby jí tvůj mozek registroval jako "objekt" opět "lze", ale cena je příliš vysoká). Prostě i naprosto nevinnej rozhovor s neznámou slečnou tě ovlivňuje a "rozhazuje". Protože nic jako "nevinnej rozhovor" neexistuje (seriously). Existuje maximálně "hra na nevinnej rozhovor". A stejně tak VŽDY je tam nějaká míra toho trápení se. Rozlišovat to, že někdy se člověk holt trápí a někdy se netrápí nikdy, s tím prostě nemůžu souhlasit. Ono se to zdá jako bazírování na krávovinách, ale jakmile to člověk začne ve vlastní hlavě takhle rozlišovat a psát to na netu do diskuzí, tak končí všechna legrace.

June 22, 2012 at 3:58 PM

OK, shodneme se na tom, že ne vždy chce člověk dělat logické věci a jednat výhradně racionálně. Někdy je prostě příjemné dělat blbosti.

Ad slečna, příkladem, když si bude osamělý kluk myslet na spolužačku z přednášky, kterou vídá jednou týdně, a ještě otálí s pozváním na rande, tak bude do oslovení vkládat velké naděje, dělá si vazbu a oslovení ho rozhodí.

Naproti tomu, když jeho kamarád přijde do menzy a bude si tak dlouho sedat k novým slečnám, dokud nepůjde na rande, tak ho odmítnutí nemrzí. Proč by taky mělo? Nebude, protože ví, že si vybere a že jednou nebude odmítnut. Vazbu si ke slečně udělá, až bude se slečnou chodit.

A návod dělá z prvního, nešťastného kluka toho druhého, který má holku.

PS: Za předpokladu, že nedělá blbosti a neřídí se ještě pseudoveckými nesmysly.

June 28, 2012 at 3:12 PM

Zajímavý zkusím naprogramovat:) Ale docela by mě zajímalo upřesnění toho bodu 5 a 6, tedy jestli na tom, že ti nepoloží osobní otázku(6) záleží teprve potom, co neuhne na polibek a zároveň se bavila(5) a to také ještě na prvním rande předpokládám?

Watcher

September 6, 2012 at 10:38 PM

Samozřejmě, že nezáleží. Když se bavíme o programování, tak jde o boolean short-circuit evaluation. Aneb, když uhne na polibek, nemá smysl zkoumat, jestli jsem ji zaujal intelektem.

September 10, 2012 at 5:00 PM

"Aneb, když uhne na polibek, nemá smysl zkoumat, jestli jsem ji zaujal intelektem."

Tohle otevírá nové otázky - jak přesně zkoumat? Myslel jsem, že to musí být zřejmé (tj. vyhodnocené před závěrečným pokusem o polibek).

Jinak ten algoritmus i díky následné diskuzi dává dost smysl, takže díky.

October 28, 2012 at 7:03 PM

Jak se rozloučíte, několikrát si v hlavě přehraješ, o čem jste se spolu bavili, na co se Tě ptala, atd.

Ber to to jako asynchronní výpočet. Spustíš ho během rande na pozadí, abys ji na konci rande políbil, protože na polibek je hard deadline. A až asynchronní výpočet doběhne, tak budeš mít jasno v obou bodech.

October 29, 2012 at 9:10 AM

Post a Comment