Představte si, že čtete nějaký spotřebitelský test o potravinách, či o zdravotnickém materiálu. A kýho výra, zrovna váš výrobek obsahuje koncentraci jakési potenciálně škodlivé látky. A přitom jste si mysleli, že jste vybrali správně. A nejčko takovádlenc lapálie... Co s tím?
Pochopitelně, že zjištění, že jakási látka je potenciálně škodlivá, se normálně publikují ve vědeckých studiích. Jenomže většina lidí nejsou vědci a časopisy uveřejňující spotřebitelské testy také nejsou žádné vědecké ročenky. Uvědomme si proto několik jednoduchých faktů.
Za prvé, když chci zjistit, že má nějaká látka nějaké účinky na živý organismus, tak jí do toho organismu dostanu v takovém množství, dokud se neprojeví nějaký hledaný efekt. A vůbec to nemusí být v množství a metodou doručení látky do organismu, se kterou se člověk může reálně setkat. Nehledě na to, že cokoliv vám nakonec udělá nějaký nežádoucí efekt – stačí to jen do organismu dostat v dostatečném množství.
Za druhé, v rámci popularizace vědecké práce se vynechávají nezáživná fakta. Např. když do 400 gramového laboratorního potkana vpravíte nitrožilně látku např. ve 100-násobně větší koncentraci než s jakou se člověk reálně potká, když mu přijde do styku s pokožkou, tak tohle se vynechá jako detaily experimentu pro laika nepochopitelné, jelikož neví, proč byl test navržen právě takto. Místo toho se zveřejní nějaká jednoduchá věta, např. že se daná látka může v těle projevit jako endokrinní disruptor.
Za třetí, věta se slovy "řada studií ukazuje" vůbec neznamená, že ony studie říkají to samé, co člověk, který vám tuto větu sdělil. A také to neznamená, že neexistují žádné další studie, které by došly k opačným závěrům – a tudíž jsou celkové výsledky nekonzistentní, a tudíž se z toho nedá dělat závěr, že je něco tak a ne jinak.
A teď si dáme pár příkladů. Paralen by nikdy nemohl projít takovým spotřebitelským testem na léky proti bolesti a horečce, protože obsahuje paracetamol, který v příliš vysoké koncentraci zabíjí otravou jater. Diabetici by si nemohli prodlužovat život dávkováním inzulínu, protože s nadávkováním příliš vysoké koncentrace by umřeli na hypoglykemický šok. A teď pozor, nikdo z nás se nesmí sprchovat! Proč? Protože významné množství H2O bylo nalezeno v každém mrtvém těle a chemické látky přece prostupují lidskou kůží.
Ano, je těžké se vyznat ve všech těch krkolomných názvech chemikálií a ještě vědět, co vlastně dělají. Ale když vidím spotřebitelský test vyznívající přímo jako ukázkové pochybení činnosti SZPI nebo SÚKLu, a ještě používají fráze jako "látka může způsobit" aniž by padlo slovo o její koncentraci, ačkoliv "řada studií říká", tak se zamyslím, z čeho takový ochránce spotřebitelů vlastně žije? Když má příjmy z toho, že jeho čtenáři věří, že je varuje před něčím zásadním, tak jestli tam náhodou ze strany spotřebitelských testerů nedošlo k takzvanému
střetu zájmů.
