Read about The Theory of Interest first, if you've come here because of women. Otherwise, check the table of contents. Despite model scenarios, you can lose some illusions here.

Pokud jste tu kvůli ženám, přečtěte si, o čem Teorie zájmu vlastně je. Jinak zkuste rovnou obsah. Ač uvedené jsou modelové situace, nedivte se, když tu přijdete o iluze.

Ženy a psychologové  

Posted by SomeoneCZ in

Pozor, toto je stará verze. Aktuální je zde.


Question MarkZrcadlo, zrcadlo nejinformovanější, řekni, kdo je poradce nejschopnější? Zrcadlo nejsem a tak vám sem ani nedám fotky nejschopnějších poradců. Ale budu předpokládat, že vám jde o dlouhodobý, kvalitní vztah se slečnou Správnou. A proto vám poskytnu vodítka, se kterými si můžete udělat celkem přesný obrázek o povaze rad, jichž se vám může dostat. A co je ještě lepší, princip, ze kterého vychází, vám může pomoci se zorientovat i v jiných oblastech vašeho života.

Lidé vám mohou radit z různých pohnutek – třeba jim na vás záleží, chtějí spasit svět, anebo na něm bezostyšně vydělat. Nás však bude zajímat, jestli jejich rady fungují. V následujících kapitolách této sekce najdete několik krátkých klasifikací poradců a je možné, že jednoho poradce poznáte v několika z nich. Ale hlavně si pamatujte následující:

Slečna Správná s vámi nebude, protože někdo měl snahu vám poradit, nebo že víte, že víte jak na ni. Bude s vámi pouze tehdy, když si dokážete udržet její zájem v kladných číslech. Nerozhoduje snaha, ale skutky.


Ženy

Když vám žena radí, jak si udržet jinou ženu, kolik z nich bylo v životě mužem? Nejlépe mužem, který v tom byl úspěšný? Ani jedna. Radí o něčem, s čím nemají zkušenosti. Klidně se, milé dámy, urazte, ale skutečnost je taková, že je to pravda.

Existuje jednoduchá otázka, která demonstruje rozdíl: "Kdy by měl muž zavolat poté, co získá její telefonní číslo?" [2]. Kolik žen odpoví variantou "Neměl by čekat dlouho, abych se mohla včas rozhodnout"? Hodně. Pánové, pokud se jim chcete zavděčit a chcete, aby byly spokojené, klidně jim volejte brzo – třeba hned za den, dva. Ale také mějte na paměti, že pro vás je dost zásadní rozdíl, je-li spokojená s někým, a je-li spokojená právě s vámi. Ona vám skutečně radí, díky čemu bude spokojená – jenom to nutně nemusí být s vámi. Zato, když vám poradí muž cca týdenní pauzu, jak se můžete dočíst zde, v [2] a [3], ve výsledném efektu bude také spokojená. Ale s mnohem větší pravděpodobností, že právě s vámi. Za tu dobu, co na vás bude moci jenom myslet, její zájem díky tomu poroste, byl-li v kladných číslech. Ale když nikdy nebyla mužem a nezkusila si to…

Středověk je pryč, ani nežijete v horách Beraní hlavy [5], aby na pár vesnic připadala jenom jedna čarodějka. Dnes máte k dispozici Internet – a tak vám stačí jeden dobrý zdroj, aby vám pomohl všem. Naštěstí je jich ale víc;-)


Psychologové

U nás, v ČR, máme jednoho "experta" jménem MUDr. Plzák, jehož práce ovlivnila řadu generací. Na bulváru super.cz si dokonce nechává pod svým jménem slogan "největší expert na vztahy všech dob". Napsal toho dost, nikdo mu to nebere, dokonce jsem si i něco přečetl. A tak ani neříkám, že se plete ve všem – jsou věci, kdy má pravdu.

Pojďme se však vrátit v čase, zpět do roku 1975, kdy vyšla jedna z jeho knížek jménem "Klíč k výběru partnera pro manželství". Například na straně 77 této knihy se můžeme dočíst následující:

Platí přísný zákaz prázdných vět. Opakuji je již jen v rychlém sledu, bez jakéhokoliv výkladu.

  • Cítím se vedle tebe tak nějak spoutaná.
  • Nejsi mi správnou životní oporou.
  • Chybí nám program a cíl.
  • My si rozumíme, ale tak nějak divně.
  • ...

A takhle věty pokračovaly dál. Víte, co ve skutečnosti znamenají? Klesající zájem [2, 3], který je už dost možná pod nulou. Když klesá zájem ženy, ona vám neřekne: "Zlato, nějak o Tebe začínám ztrácet zájem, začni rychle dělat to, co dřív, díky čemu jsem se do Tebe zamilovala.". Ne, na to musíte přijít vy sami a udělat to včas. Ale to se může stát pouze za předpokladu, kdy sledujete, a hlavně neignorujete, varovné signály. A co doporučil Plzák, když už se nejedná ani tak o varovný signál, jako spíše o výbuch vztahové termonukleární pumy? Zakáže vám tyhle signály projevovat. Strčit hlavu do písku nepomůže. Potlačování vnějších příznaků vlastní problém vůbec neřeší. Dopracujete-li to k rozvodu či nevěře, má to nějaký důvod.

Celou jeho prací se táhne klíčový rys – uznání i pro vztahy, které přežily nevěru. Když někdo někoho podvede, vědomě nerespektuje toho druhého, ale on to ještě vychvaluje. Jistě, někteří i tak pokračují dále, protože na víc nemají, a takhle jim to tím pádem vyhovuje Avšak vzájemná důvěra tam už nikdy nebude. Pro takové typy je jeho práce spásná, ale ať to proboha nikdo nebere za návod pro celou populaci. Normální člověk se sebeúctou to nepřejde. Je fajn, když spolu vycházíte, ale nezapomínejte, co se doopravdy stalo.

Podívejme se však i na tvrzení jiných, renomovaných psychologů: "Ta, která vás nejvíce přitahuje, nejspíše nebude vhodná pro dlouhodobý vztah s vámi. Měli by jste si raději vybírat ty, které vás přitahují méně." Když si nevyberete tu, která vás přitahuje nejvíce, budete po ní i nadále toužit ve vztahu. Buď se budete soužit a toužit, anebo svou drahou taky třeba podvedete. Nebude pak nevěra na oplátku, a následně i rozvod, možným logickým vývojem situace? Jimi navrhované řešení tak stále vede k možnosti rozpadu vztahu.

Nestačíte-li na tu, která se vám líbí nejvíce, třeba něco děláte špatně. Třeba se neumíte ovládat a chováte se jako hodní chlapci. Skutečným řešením problému není vzít si "zboží druhé jakosti", ale zapracovat na sobě. Respektive, řešením by to bylo, ale za podmínky, že vaše vysněná partnerka buď neexistuje, anebo se vyskytuje ve stopovém množství. Například obličej upravený kouzly počítačové grafiky a nereálná kombinace požadovaných vlastností, kterou vám někde nakukali jako reálnou.

Psychologie a psychiatrie přišly s řadou poznatků, které jsou využitelné pro vztahy. Ale jsou určité momenty, kdy jakoby ztrácely dech v porovnání s Teorií zájmu. Tohle zjištění není dáno vhodně formulovanými větami, tzv. Cold Reading [84], ale skutečností, že Teorie zájmu sestavila matematický model s nástroji, které nenajdeme mezi znalostmi psychologů a psychiatrů – čest vyjímkám.

K vědeckému pokroku dochází i tehdy, když vyvrátíme tvrzení.

This entry was posted on Thursday, December 6, 2007 at 2:11 PM and is filed under . You can follow any responses to this entry through the comments feed .

6 komentářů

Přestylizováno, zpřesněno a rozšířeno.

September 15, 2008 at 5:56 PM

Dobrý den!
Četla jsem váš článek, ale taky jsem hodně důkladně četla Plzákovu knížku Gordické uzly. Ty věty, kterými se proti Plzákovi oháníte, mi připadají dost povrchové. Např. co se týče prázdných vět. Z vlastní zkušenosti vím, že ani když je vztah uprostřed krize, věta "Cítím se vedle tebe tak nějak spoutaná" nic nezachrání. Když je muž ve vztahové krizi, tak totiž je tak nějak "zaseknutý" a nechce se mu přemýšlet (hovořím o většině mužů, kteří opravdu hodiny nesedí a nepřemýšlí, jak to ta jejich polovička myslela) o to víc o vztahu s přítelkyní. Že by to mělo pomoct - a jak, vždyť je dost dobře známá věc, že muži prostě náznaky neberou :) (netvrdím, že muže znám, to by prakticky znamenalo, že o nich nic nevím). A tohle podle mého právě do náznaků spadá. Jsou z toho akorát neurčité nepříjemné pocity na obou stranách, dohady a hádky, o kterých se nakonec ani neví, jaký byl jejich obsah. A podobné věty jsou jejich spouštěči anebo podporovači...
Dále, Plzák nevěru neobhajuje. Považuje ji za katastrofu, která se přihodila vztahu - který je nemocný a proto došlo k nevěře. Když ji takhle pochopíme, nemůžeme stále koukat žárlivě na fakt (dokonce celý život!), že nás dotyčný podvedl - protože za všechno ve vztahu si tak nějak můžou oba. Když jde o nějakého promiskuitního muže/ženu, pak to měl dotyčný/dotyčná zvážit před svatbou, jestli někoho s tak slabou schopností potlačit sexuální pud si měl/a vůbec brát.
A pokud jde o hrozně moc silné pocity k nějaké ženě/k nějakému muži... ano, to je opravdu zhoubné, když s někým takovým chcete mít skutečný vztah - city po nějaké době postupně ochládají na obou stranách a pokud vy máte nějakou femme fatale, těžko může jít i z její strany o ...řekněme chlappe fatale :) a ona ochladne právě proto, že vy tak strašně moc hoříte a nechcete ji ani zaboha vidět takovou, jaká je - až se odtáhne úplně. A co se týče toho, že by ta dotyčná byla pořád ve vaší přítomnosti, zatímco vy byste byl s jinou ženou, se kterou si lépe rozumíte, myslím, že pokud nejste příliš ovlivněný televizí nebo knížkami, případně hloubkou jejích očí (a tudíž vás nezajímá, že nebyla, není a nebude dokonalá, úžasnější než vaše přítelkyně, že vám líp rozumí), tak si s ní nezačnete. Snít o ní - proč ne, ještě nikdo nikdy nezakázal myšlenky. Myslím, že je vždycky pak dobré si uvědomit, proč si člověk vzal právě toho člověka a ne jiného. Lidi by se neměli brát kvůli krásným očím - a to asi chce Plzák říct.


A co se týče volání :) Není vůbec záruka, že když jí zavoláte o týden nebo dokonce o dva později, bude o vás stát dokonce víc. Dost možná naopak: řekne si, že asi zkoušíte její trpělivost - leda pokud opravdu miluje čekání na někoho, koho viděla např. jednou v životě na nějaké akci. :-)

Tak o tom pouvažujte ještě z jiného úhlu, zkuste se do té problematiky zabrat více do hloubky a možná vám nebude připadat Plzák jako tzv."expert".

Hezký den.
Katka

(P.S.Nemyslím, že na tom bulvárním internetovém plátku super.cz si ten titul, o němž hovoříte, přiřkl sám, ale to jen tak na okraj)

July 8, 2009 at 11:59 PM

Dobrý den! a díky za reakci:-)

Není pravda, že by muži nebrali náznaky - ač to někteří nedělají, nejde to generalizovat, protože jiní je berou. Jelikož nemá smysl řešit nepoučitelné, řekněme, že náznaky neberou nepoučení muži - pak bych od literatury, která se snaží pomoci, očekával, že je poučí. Ale on místo toho navádí ženy, aby se chovaly tak, že to ztíží situaci i těm mužům, kteří náznaky berou. S tímhle přístupem to přece nemůže dobře dopadnout. Také viz místní článek Post hoc ergo propter hoc.

Ad nevěra, sama jste uvedla klíčové tvrzení - "...když ji takhle pochopíme...". A to není její obhajoba? ;-) Z psychologického hlediska, obhajobou je přece i to, když si nějak namluvím, že se ve skutečnosti nic špatného nestalo.

Tady nejde o žárlivost - tady jde o prostý důkaz, že ten druhý je schopen nás podvést.

Ohledně volání, tak si na férovku řekněme, že stejně tak není ani záruka, že o mě bude vůbec stát, když jí zavolám hned. Je mi líto, ale "dost možná", je pouhá spekulace. Faktem je, že cca týden to vydrží, má-li zájem, i kdybychom se viděli jenom na akci. Klidně to berte jako vyřazovací test, zda o mne opravdu stojí, nebo jenom zrovna neměla nikoho lepšího na práci. Mimochodem, např. pár měsíců zpátky mi bylo ověřeno, že si mne jedna vydržela pamatovat cca 10 měsíců - mezitím žádný kontakt. Doporučuju si nejprve pročíst, co to vlastně k té cca týdenní pauze píšu. Protože psát k prvnímu zavolání "týden nebo dokonce dva" je něco jiného, než co říkám: [2], [3] a mýtus o svádění č. 1.


PS: Jen tak na okraj, a co mu bránilo sdělit redakci, ať se s titulováním mírní, že není žádná "pouťová vědma"?

July 14, 2009 at 11:30 AM

Asi také při rozhodování o telefonovaní za týden nebo za 1 den záleží na zralosti ženy. Po třicítce opravdu dokážu ocenit, když na mě nikdo nehraje taktické hry. Přijde mi to dost dětinské a směšné, když někdo se zavoláním čeká. Hry se dají a mají hrát když vztah kulminuje a ne hned na začátku (to platí dle mého názoru u poučených zralých osob) Karin

December 6, 2009 at 3:06 AM

Musím se pana Plzáka trochu zastat. V první řadě se vyjádřím k tomu generalizování toho, že muži neberou náznaky. Máš sice pravdu v tom, že to nejde generalizovat. To ale nejde prakticky nic, slouží to jen jako nástroj vědců k tomu aby mohli popsat nějaký problém, kdyby se měli zabívat každou vyjímkou tak se často nehnou z místa. Samozřejmě, že existují vyjímky, kterých se to netýká, sám říkáš, že to jsou ti, kteří jsou "poučení". Otázkou je, kolik chlapů je opravdu poučených nebo má snahu se sebou něco dělat. Tady bych se té generalizace přestával bát.
Uvědom si, že ty a pár tvých stoupenců tady, jste se svou teorií zájmu v pohledu do vztahů na úplně jiné úrovni než zbytek populace.(neopomenu-li tedy několik znalců psychologů nebo samouků- řádově bych to ale tipl jen na stvoky maximálně ticíce lidí v republice). Zbytek populace prostě nemá šajnu. A právě převážně pro ně jsou určeny Plzákovy knížky.
S tím, že se v nich objevuje pár nedostatků bych i souhlasil. Ale když to vemu kol a kol, tak "nezasvěcenému" čtenáři, ty knížky opravdu ve většině věcí pomůžou a jestli jednu nebo dvě věci které jsi vypíchl bude dělat dál špatně, už nebude hrát takovou roli.
To, že něco z toho co Plzák píše nesedí do teorie zájmu nemusí znamenat, že to nefunguje. (přeci jen Plzák byl vždycky pragmatik a pod rukama mu prošli tisíce "pacientů", takže musí vědět, proč napsal, zrovna to co napsal, předpokládám, že skušenostma se mu nemůžeš rovnat, to že uznáváš, nějakou teorii o níž si myslíš, že funguje, nic neříka o tom, jestli se Plzák plete - jak jsem sám zjistil, tak zrovna věci partnerských vztahů nemívají jen jedno správné řešení...). Navíc, ten co je poučený a objeví v knížce, nějakou nesrovnalost se svou teorií, si už nějak poradí sám- protože je "poučený".- Nědělal, bych z toho takovou vědu a nechytal bych se každého slova.

March 12, 2011 at 9:26 AM

No, hlavně už chtěl článek přepsat.

Co jsem u Plzáka vypíchnul, to u něj považuju za zásadní chybu. V podstatě "pragmaticky" říká, buďte spolu, zdržte se varovných komentářů, a když to skončí nevěrou, tak s tím se dá taky žít. Jenže každý s tím žít nemůže, nechce a nebude.

March 15, 2011 at 2:22 PM

Post a Comment