Ženy a psychologové  

Přestylizováno, zpřesněno a rozšířeno.

Dobrý den!
Četla jsem váš článek, ale taky jsem hodně důkladně četla Plzákovu knížku Gordické uzly. Ty věty, kterými se proti Plzákovi oháníte, mi připadají dost povrchové. Např. co se týče prázdných vět. Z vlastní zkušenosti vím, že ani když je vztah uprostřed krize, věta "Cítím se vedle tebe tak nějak spoutaná" nic nezachrání. Když je muž ve vztahové krizi, tak totiž je tak nějak "zaseknutý" a nechce se mu přemýšlet (hovořím o většině mužů, kteří opravdu hodiny nesedí a nepřemýšlí, jak to ta jejich polovička myslela) o to víc o vztahu s přítelkyní. Že by to mělo pomoct - a jak, vždyť je dost dobře známá věc, že muži prostě náznaky neberou :) (netvrdím, že muže znám, to by prakticky znamenalo, že o nich nic nevím). A tohle podle mého právě do náznaků spadá. Jsou z toho akorát neurčité nepříjemné pocity na obou stranách, dohady a hádky, o kterých se nakonec ani neví, jaký byl jejich obsah. A podobné věty jsou jejich spouštěči anebo podporovači...
Dále, Plzák nevěru neobhajuje. Považuje ji za katastrofu, která se přihodila vztahu - který je nemocný a proto došlo k nevěře. Když ji takhle pochopíme, nemůžeme stále koukat žárlivě na fakt (dokonce celý život!), že nás dotyčný podvedl - protože za všechno ve vztahu si tak nějak můžou oba. Když jde o nějakého promiskuitního muže/ženu, pak to měl dotyčný/dotyčná zvážit před svatbou, jestli někoho s tak slabou schopností potlačit sexuální pud si měl/a vůbec brát.
A pokud jde o hrozně moc silné pocity k nějaké ženě/k nějakému muži... ano, to je opravdu zhoubné, když s někým takovým chcete mít skutečný vztah - city po nějaké době postupně ochládají na obou stranách a pokud vy máte nějakou femme fatale, těžko může jít i z její strany o ...řekněme chlappe fatale :) a ona ochladne právě proto, že vy tak strašně moc hoříte a nechcete ji ani zaboha vidět takovou, jaká je - až se odtáhne úplně. A co se týče toho, že by ta dotyčná byla pořád ve vaší přítomnosti, zatímco vy byste byl s jinou ženou, se kterou si lépe rozumíte, myslím, že pokud nejste příliš ovlivněný televizí nebo knížkami, případně hloubkou jejích očí (a tudíž vás nezajímá, že nebyla, není a nebude dokonalá, úžasnější než vaše přítelkyně, že vám líp rozumí), tak si s ní nezačnete. Snít o ní - proč ne, ještě nikdo nikdy nezakázal myšlenky. Myslím, že je vždycky pak dobré si uvědomit, proč si člověk vzal právě toho člověka a ne jiného. Lidi by se neměli brát kvůli krásným očím - a to asi chce Plzák říct.


A co se týče volání :) Není vůbec záruka, že když jí zavoláte o týden nebo dokonce o dva později, bude o vás stát dokonce víc. Dost možná naopak: řekne si, že asi zkoušíte její trpělivost - leda pokud opravdu miluje čekání na někoho, koho viděla např. jednou v životě na nějaké akci. :-)

Tak o tom pouvažujte ještě z jiného úhlu, zkuste se do té problematiky zabrat více do hloubky a možná vám nebude připadat Plzák jako tzv."expert".

Hezký den.
Katka

(P.S.Nemyslím, že na tom bulvárním internetovém plátku super.cz si ten titul, o němž hovoříte, přiřkl sám, ale to jen tak na okraj)

Dobrý den! a díky za reakci:-)

Není pravda, že by muži nebrali náznaky - ač to někteří nedělají, nejde to generalizovat, protože jiní je berou. Jelikož nemá smysl řešit nepoučitelné, řekněme, že náznaky neberou nepoučení muži - pak bych od literatury, která se snaží pomoci, očekával, že je poučí. Ale on místo toho navádí ženy, aby se chovaly tak, že to ztíží situaci i těm mužům, kteří náznaky berou. S tímhle přístupem to přece nemůže dobře dopadnout. Také viz místní článek Post hoc ergo propter hoc.

Ad nevěra, sama jste uvedla klíčové tvrzení - "...když ji takhle pochopíme...". A to není její obhajoba? ;-) Z psychologického hlediska, obhajobou je přece i to, když si nějak namluvím, že se ve skutečnosti nic špatného nestalo.

Tady nejde o žárlivost - tady jde o prostý důkaz, že ten druhý je schopen nás podvést.

Ohledně volání, tak si na férovku řekněme, že stejně tak není ani záruka, že o mě bude vůbec stát, když jí zavolám hned. Je mi líto, ale "dost možná", je pouhá spekulace. Faktem je, že cca týden to vydrží, má-li zájem, i kdybychom se viděli jenom na akci. Klidně to berte jako vyřazovací test, zda o mne opravdu stojí, nebo jenom zrovna neměla nikoho lepšího na práci. Mimochodem, např. pár měsíců zpátky mi bylo ověřeno, že si mne jedna vydržela pamatovat cca 10 měsíců - mezitím žádný kontakt. Doporučuju si nejprve pročíst, co to vlastně k té cca týdenní pauze píšu. Protože psát k prvnímu zavolání "týden nebo dokonce dva" je něco jiného, než co říkám: [2], [3] a mýtus o svádění č. 1.


PS: Jen tak na okraj, a co mu bránilo sdělit redakci, ať se s titulováním mírní, že není žádná "pouťová vědma"?

Asi také při rozhodování o telefonovaní za týden nebo za 1 den záleží na zralosti ženy. Po třicítce opravdu dokážu ocenit, když na mě nikdo nehraje taktické hry. Přijde mi to dost dětinské a směšné, když někdo se zavoláním čeká. Hry se dají a mají hrát když vztah kulminuje a ne hned na začátku (to platí dle mého názoru u poučených zralých osob) Karin

Musím se pana Plzáka trochu zastat. V první řadě se vyjádřím k tomu generalizování toho, že muži neberou náznaky. Máš sice pravdu v tom, že to nejde generalizovat. To ale nejde prakticky nic, slouží to jen jako nástroj vědců k tomu aby mohli popsat nějaký problém, kdyby se měli zabívat každou vyjímkou tak se často nehnou z místa. Samozřejmě, že existují vyjímky, kterých se to netýká, sám říkáš, že to jsou ti, kteří jsou "poučení". Otázkou je, kolik chlapů je opravdu poučených nebo má snahu se sebou něco dělat. Tady bych se té generalizace přestával bát.
Uvědom si, že ty a pár tvých stoupenců tady, jste se svou teorií zájmu v pohledu do vztahů na úplně jiné úrovni než zbytek populace.(neopomenu-li tedy několik znalců psychologů nebo samouků- řádově bych to ale tipl jen na stvoky maximálně ticíce lidí v republice). Zbytek populace prostě nemá šajnu. A právě převážně pro ně jsou určeny Plzákovy knížky.
S tím, že se v nich objevuje pár nedostatků bych i souhlasil. Ale když to vemu kol a kol, tak "nezasvěcenému" čtenáři, ty knížky opravdu ve většině věcí pomůžou a jestli jednu nebo dvě věci které jsi vypíchl bude dělat dál špatně, už nebude hrát takovou roli.
To, že něco z toho co Plzák píše nesedí do teorie zájmu nemusí znamenat, že to nefunguje. (přeci jen Plzák byl vždycky pragmatik a pod rukama mu prošli tisíce "pacientů", takže musí vědět, proč napsal, zrovna to co napsal, předpokládám, že skušenostma se mu nemůžeš rovnat, to že uznáváš, nějakou teorii o níž si myslíš, že funguje, nic neříka o tom, jestli se Plzák plete - jak jsem sám zjistil, tak zrovna věci partnerských vztahů nemívají jen jedno správné řešení...). Navíc, ten co je poučený a objeví v knížce, nějakou nesrovnalost se svou teorií, si už nějak poradí sám- protože je "poučený".- Nědělal, bych z toho takovou vědu a nechytal bych se každého slova.

No, hlavně už chtěl článek přepsat.

Co jsem u Plzáka vypíchnul, to u něj považuju za zásadní chybu. V podstatě "pragmaticky" říká, buďte spolu, zdržte se varovných komentářů, a když to skončí nevěrou, tak s tím se dá taky žít. Jenže každý s tím žít nemůže, nechce a nebude.